V současné době je tento francouzský jezdec, trenér, dřívější člen Cadre Noir v Saumuru a autor několika knih znám především coby neúprosný kritik moderní „sportovní“ drezúry. Ta je charakterizovaná zarolovanými koňmi máchajícími ve falešném prodloužení předníma nohama, kteří sice dokážou odšlapat jakýkoli cvik požadovaný v úlohách GP, ale základy skutečné drezurní gymnastiky a postupná příprava, respektující veškerá pravidla rozvoje shromáždění, se jich ani nedotkla.

Tak, vážení, začínáme konkrétní případy. V diskusi na EQCH se objevují různé dotazy typu „mému koni otékají nohy, kdo mi doporučí nějaké bylinky?“. Takhle doporučit nějakou léčbu je nezodpovědné a hlavně je to nesmysl. Chci na konkrétních případech ukázat, že to, co vypadá jako jeden a tentýž zdravotní problém, může mít řadu důvodů, které jsou naprosto odlišné a proto léčba každého případu vyžaduje jinou strategii a jiné prostředky.

Dnešní díl povídání o westernovém ježdění se bude zabývat otázkou, jaká kritéria by měl splňovat kůň, aby se o něm dalo říct, že je vhodný pro disciplínu trail.

V tomto díle věnovaném trailu se podíváme, s jakými dalšími překážkami, kromě uvedených povinných překážek, se můžeme na trati setkat.

V minulých jedenácti dílech povídání o nekonvenčních terapiích jsme probrali ty nejpoužívanější metody. Vím, že bychom mohli pokračovat klastrovou medicínou, urinoterapií, reiki, shiatsu a mnoha dalšími; rozšiřování spektra léčebných metod by sice mohlo být zajímavé, ale mohlo by vést i k zmatení a zamlžení jejich účinku. Proto se v dnešním díle zmíníme u již popsaných o tom, co se kde používá, kdo to používá a na jaké zdravotní problémy se nekonvenční metody přednostně hodí.

Poslední povinnou překážkou v trailu je překonání nejméně čtyř kladin, které mohou ležet na zemi, nebo být přizvednuté. Překonávají se krokem, klusem, nebo cvalem, podle toho, jak předepisuje plánek trailu. V soutěžích pro začátečníky se pro klus a cval nepoužívají přizvednuté kavalety.

K léčbě lidí a zvířat je možné využít různé druhy energie. V jednom z předchozích dílů jsme si vysvětlili, jak to je se světlem, neboli s využitím energie světelného kvanta, tedy přesně definovaného množství elektromagnetického záření. Elektromagnetické pole má složku elektrickou a magnetickou. Dnes si povíme právě o jeho magnetické složce. 

Další překážkou, kterou v každé trailové úloze potkáte, je branka. Konstrukce branky se však místo od místa liší, může být součástí oplocení, nebo stát osamoceně uprostřed arény, dokonce může být za branku považován i natažený provázek mezi dvěma sloupky. Pokud provázek koni připomíná elektrický ohradník, může být problém koně k překážce vůbec dostat, natož ji otevřít, projít a opětovně uzavřít, jak předepisují pravidla.

Každý sportovní, ale i psychický výkon vede v organizmu ke vzniku řady odpadních látek, které je nezbytné při regeneraci po takovém výkonu z těla odstranit. Jednou z cest, jak napomoci regeneraci našeho koňského kamaráda, je kromě dostatku přirozeného pohybu také masáž - dříve přirozená součást života. Jaké jsou její druhy a cíle? Povíme si v dnešním díle seriálu o nekonvenční léčbě koní.

Další metodou, která je v léčbě velmi užitečná a o které si povíme v dalším díle našeho seriálu, je terapie světlem. S tímto pojmem se setkáváme od narození a mnozí z nás ani nevědí, co to světlo vlastně je. Proto si v úvodu nejprve řekneme pár fyzikálních definic.

Mezi trailovými překážkami musí být povinně zařazena nejméně jedna překážka, ve které má kůň couvat. Překážka bývá vymezena dřevěnými tyčemi nebo bodovými značkami (kužely), nebo jejich kombinací. Vždy se couvá mezi tyčemi (ty mohou být přizvednuty až do výšky 60 cm), není povoleno po koni žádat couvání přes tyče.

Dnešní díl seriálu pokračuje na téma co je metoda EAD a kde se vzala, metoda EAD jako nová diagnostická metoda pro koně, příbuzná EAV u lidí, co metody spojuje a jaký je jejich princip, příklady měření a možnosti diagnostiky, omezení použití.