Tisíce mil táhli tvrdí koně ze Sibiře saně dobyvatelů ledového království Antarktidy, přesto jejich fotografie z geografického Jižního pólu v archivech chybí. Nikdy tam nedorazili. Na jejich úžasnou schopnost obstát v extrémních podmínkách ve službách člověka se však nezapomíná. Navigační traťové body mezi Novým Zélandem a Antarktidou nesou jejich jména.

Koně až po pás ve vodě, na nich rybáři v gumových oblecích a za nimi rybářské sítě. Obrázek, jaký jste v minulosti mohli běžně vidět na celém flanderském pobřeží, dnes můžete spatřit pouze v Oostduinkerke, kde ještě posledních sedm rybářů pokračuje ve staré tradici. A co loví? Krevety. Jsou drobné, našedlé a pro svoji zvláštní výraznou chuť vyhledávané gurmány na celém světě.

Hroby většinou patří lidským bytostem. Přesto se ale i v našich pověstech a legendách objevuje jedna výjimka. Tou je údajný hrob bájného Šemíka, koně neumětelského vladyky Horymíra.

Neměla rodinu, přišla o farmu, lékaři jí dávali 2 roky života, možná tři. Někdo by se zhroutil nebo začal pít. Annie místo toho v roce 1954 sebrala zbytek svého majetku, koupila si koně a v doprovodu svého věrného psa se vydala na 7000 mil dlouhou cestu z východního pobřeží Ameriky na západ, ke břehům Pacifiku.

Vánoce jsou svátky plné nadějného poselství, rodinné blízkosti a setkávání. Toto poselství předků si chráníme, přestože sami sebe často označujeme jako národ ateistů a jiné křesťanské tradice kdoví jak žhavě v rodinách neudržujeme. To, jak nás magickou nití přitahují vánoční a novoroční vyjížďky, je toho důkazem. Kdy jindy, než o Vánocích cítíme neochvějnou potřebu setkávat se a trávit příjemné chvíle s těmi, které máme rádi? Všechna rivalita a všechny sváry jdou v těchto svátečních dnech stranou. Vítězí touha po přátelské společností svých stájových kolegů a milovaných koní.

Rodiče se ani letos přes covidové nebezpečí čertovské nadílky nevzdali, Mikuláše s jeho družinou dětem dopřáli.

Hezkou podívanou připravila vodňanská radnice společně s Jezdeckým klubem Apollo na sobotní odpoledne 5. listopadu. Do ulic města totiž vyrazili na koních čerti a andělé, kteří doprovázeli kočár s Mikulášem.

Mikuláš je nejznámější a díky své štědrosti a dobrotě také nejoblíbenější z adventních bytostí. Předobrazem této postavy byl skutečný Mikuláš – biskup žijící na přelomu 3. a 4. století v dnešním Turecku. Uctíván začal být ve východokřesťanských zemích (je například patronem Ruska), odkud se jeho kult začal v 10. století šířit na západ.

Obyvatelé Karviné i návštěvníci města měli jedinečnou příležitost vidět kočárovou show nazvanou Od kolébky po hrob. Nechyběl kočár pracovní, lovecký, dětský, ale třeba i nádherný pohřební kočár z roku 1850, který táhli dva fríští koně.

Historickou tramvají se mohou projet v neděli zájemci z brněnského náměstí Svobody do Technického muzea v Králově Poli. Cestující tam v dopoledních hodinách vozil generální ředitel dopravního podniku Miloš Havránek.

V pořadí 22. ročník mezinárodní výstavy Koně v akci už klepe na dveře. V sobotu 5. září se Pardubické závodiště promění v multifunkční areál, kde budou k vidění koně různých plemen a dovedností, kde bude znít muzika z celého světa a kde se bude tančit, zpívat i sportovat.

Komorní výstava připomene pozoruhodný život vítězky Velké Pardubické i jiné momenty z historie tohoto dostihu.