Vánoční vyjížďka, novoroční vyjížďka a skok do nového roku ale nejsou tradice, jejichž kořeny by sahaly kdo ví jak hluboko do minulosti. Jedná se o tradice takřka zbrusu nové a netýkají se jen nás, jezdců na koních. Tato setkávání jsou běžnou součástí klubového života i jiných organizovaných jezdců – tedy cyklistů, motocyklistů i motoristů... Jenomže na rozdíl od výše jmenovaných máme my jezdci za průvodce čtyřnohého – živého – partnera. A to je kámen úrazu, který dojmy z akce u cyklistů a jezdců často i zásadně proměňuje. Přestože jsou koním Vánoce jako takové naprosto ukradené, s čertovskou jistotou rozpoznají, že vánoční vyjížďka ani zdaleka není shromáždění běžné či snad „obyčejné“ a začnou se dít věci jinak nevídané.

V rámci vánoční vyjížďky totiž jezdci často prozřou a doznají, že nejen děti mohou být stižené ADHD. Při účasti právě na tomto jezdeckém shromáždění totiž s vysokou mírou pravděpodobnosti odhalíme, že i náš kůň nějakou tou neurovývojovou poruchou disponuje. Porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou je totiž diagnóza, která se mimořádně často vyskytuje u velkého množství koní, kteří se vánočních vyjížděk účastní.

I kůň, který se po většinu roku sotva plouží a je to doslova a do písmene beránek, se v tento slavný den jako mávnutím kouzelného proutku promění v mýtického draka, který dští oheň a síru hnedle, jak se vyšvihneme do sedla. List poklidně ležící u pěšiny u něj vyvolá náhlou alergickou reakci a zástavu dechu. Bíle označená krajnice mu jasně evokuje leteckou vzletovou a přistávací dráhu a značka u křižovatky způsobí turbulence krátce po vzletu. Neuběhne ani pět minut a jezdec by už už vítal kyslíkovou masku, jen aby dosáhl na svůj standardní tep. V tuto chvíli se ale náš vánoční „dáreček“ teprve rozehřívá. Přestože ještě nejsme ani sto metrů od baráku, jezdec se už vášnivě modlí: „Pane Bože prosííím, aby trasa vyjížďky nevedla kolem nově natřeného plotu, nikde nebyla žádná louže, za žádnou brankou neštěkal žádný pes, u žádného domu nebyla umístěna zvonkohra a nepotkali jsme žádného výletníka v červené šusťákové bundě!“. To celé dále – se stále se zvyšující emociální intenzitou – pokračuje: „Panenko Maria!... žádná igelitová taška, papír z vybalených dárků, nic, co na důvěrně známé trase už včera nebylo!“.

Setkání s jakýmkoli živým či neživým předmětem totiž v rámci vánočních vyjížděk způsobuje, že náš „beránek“ s železnou pravidelností předvede některý z těchto – jinak obtížně vymahatelných – triků:

bude na většinu notoricky známých a běžně se vyskytujících objektů zírat s nefyziologicky vyvalenýma očima a následně několikrát zvětší nejen svou výšku, ale i objem, čímž pro tento den vše končí – dál ni krok

nekontrolovatelně se roztřese a začne se kácet nebo alespoň ztrácet rovnováhu – načež už myslíme jen to, zda náš vet má i 25. prosince službu

všem předvede, že i když jsme nic takového netrénovali, bravurně ovládá jak piaffu a pasáž, tak i piruetu ve cvalu a ihned po pozdravu zmizí i s námi v útrobách stáje – pokud se sehneme před futry dveří a ušetříme si otřes mozku, pak letos vlastně paráda!

vyfiknuty mohou být i nadzemní cviky, tedy to, co jste až doposud považovali za naprostý vrchol vysoké školy – levada i pesada bude kolegům ze stáje předvedena bravurně, bezchybně, a to i opakovaně

začne vydávat fučivé a chrochtavé zvuky, které jsme od něj ještě nikdy neslyšeli a které, jak se záhy prokáže, jsou extrémně nakažlivé. Nebude totiž trvat dlouho a chrčet a sípat budou všichni v lotu, jezdce nevyjímaje

začne tančit kankán o poznání lépe, než by zvládla profesionální tanečnice Moulin Rouge a vy budete litovat, že tu dnes není nikdo od médií – v hloubi duše totiž tušíte, že jste se právě ocitli jen krůček od rozjezdu hvězdné kariéry světové show megastar – tento bod se ale samozřejmě již nikdy nebude opakovat, a to i kdybyste si o příštích Vánocích přizvali celý štáb České televize

odstartuje hlavní dostih neplánovaného Vánočního dostihového odpoledne či přímo Vánoční Velkou píseckou, mosteckou, pražskou či jinou (dle dané lokality), přičemž zákonitě dojde i na nějaký ten příkop – ideálně něco v duchu Taxisu před rokem 1993

V jisté chvíli tedy zatoužíte po jinak nudném fjordovi své stájové kolegyně, o něhož byste si za jiných okolností neopřeli ani kolo, a také uvěříte, že kůň opravdu může explodovat a rozprsknout se po okolí, přestože pod sněhem není ukryta žádná nášlapná mina. Rovněž je víc než pravděpodobné, že si už za první zatáčkou začnete vroucně přát, aby ono omílané „hodně zdraví a štěstí“ bylo vyslyšeno a zavčasu dorazilo i k vám.

Naštěstí – pokud vás váš kůň opravdu vypeče při vyjížďce vánoční, je naděje, že si dojem napravíte při vyjížďce novoroční! Ovšem v každém případě velký pozor na skok do nového roku! Snižte veškeré své požadavky na nejnižší možné minimum! Platí totiž, že skok musí vyjít a že vám to při něm nesmí ani omylem uklouznout. Jak na Nový rok, tak po celý rok je totiž velmi nebezpečná věštba! Takže – užijte si čas vánoční i v době koronavirové a do nového roku vlétněte sebejistým a dokonalým lukem! Veselé Vánoce! Krásný nový rok! A hlavně! Hodně štěstí a zdraví!