Indiáni sice dokázali brilantně jezdit bez sedel, bez sedel se ovšem neobešli. Vyráběli si je sami a napodobovali přitom dávné španělské předlohy. Nedělali je ovšem na míru, a tak měla jejich kostrová sedla jednu nepěknou vlastnost – často zanechávala na koňských hřbetech krvavé stopy.

V minulém díle jsme narazili na to, jak byl indiánský dostihový šampión ovládán pouhou šňůrou omotanou v hubě. To, jak indiáni dokázali koně ovládat bez pomoci udidla, vzbuzovalo u bílých pozorovatelů často údiv. Dnes se na to podíváme blíž a ukážeme si, že to velmi významně souvisí s vlastním charakterem indiánského ježdění.

Že by indiáni pořádali také dostihy? No jistě, byli na své koně patřičně hrdí a k smrti rádi na ně sázeli! Máme o nich poměrně hodně dochovaných zpráv, zejména od napálených bělochů, kteří samozřejmě těžce nesli, že jejich ceněné dostihové plnokrevníky strčili do kapsy chlupatí poníci z bažin. Indiáni totiž byli mistři i v tom, jak namaskovat talentované zvíře, aby připomínalo bezcennou trosku...

Dnes se konečně dostáváme ke skutečnému indiánskému ježdění. Spadl nám v redakci kámen ze srdce – báli jsme se, aby nám Filip neobjasnil, že všechny zkazky o neuvěřitelné indiánské obratnosti jsou jen zkazky a vůbec tomu tak nebylo... v minulém díle to tak skoro vypadalo. Naštěstí, indiáni nejsou žádní loseři, takže máte o čem číst!

Lov bizonů je jednou z nejtypičtějších indiánských činností. Byla to slušná prověrka zdatnosti, jezdeckého umu i ovladatelnosti koní, které měli pod zadkem. Pokud tedy nelovili pěšky, což bylo věřte nevěřte také možné. Čím to, že indiáni lovili bizony úspěšně, zatímco běloši přitom často přišli o koně a leckdy i o život? Dnes nám Filip popíše, jak takový lov vypadal.

Zástup jezdců se rozvinuje do řady. Muži i koně jsou navlečeni v plátových zbrojích. Dlouhá kopí se sklánějí, jezdci vyrážejí proti opěšalým protivníkům cvalem, vysoké rozsochy je při útoku pomohou udržet v sedlech… Středověký rytíř? Chyba lávky, jsme v Americe. Španělští conquistadoři proti domorodým indiánům? Samá voda. Typický indiánský válečník z Plání. Že si dělám legraci?

Indián na holém hřbetu s provazem místo uzdečky? Přirozený horsemanship jako důsledek indiánské filosofie a respektu k přírodě? Kdo od koho kopíroval jezdecký styl? Běloši od indiánů, nebo naopak? Zdá se, že v tomto díle Filip zboří hodně mýtů.

Co by tak mohlo vzniknout, když zkřížíte seriál o tarpanech s článkem o Vinnetouovi a vše okořeníte Filipem Tesařem? Správně hádáte, seriál o indiánském ježdění! Kdo znáte Filipa, víte, že se nespokojí s informacemi z běžně dostupných indiánek, ale půjde ke zdroji... totiž zdrojům. I když těch autentických o indiánském ježdění moc není.