Chladnokrevní koně vznikli jako pracovní koně těžkého typu, kteří byli schopní zvládnout velké objemy práce a svojí silou utáhnout těžký pluh či vůz, byli určení pro práci v lese nebo převoz čehokoli, co bylo potřeba. Od počátku nebyli předurčeni k rychlým pracím, jejich předností je klidná síla a velká vytrvalost v pomalém pracovním nasazení. Jedná se často o mohutná, obvykle klidná zvířata, jejichž míry a váha jsou obvykle někde jinde než u normálních koní. Nejtěžším chladnokrevným koněm vůbec byl shirský kůň Sampson, který byl vysoký 2,2 m a vážil 1524 kg. To ovšem byl extrémní příklad, zpravidla tažní koně váží kolem tuny, podle typu plemene. Chladnokrevník čelil po druhé světové válce veliké krizi, protože s masivním rozmachem mechaniky se zdálo, že pracovní koně již nebudou potřeba, ale brzy se ukázalo, že má i nadále spoustu možností pracovního využití, a tak naštěstí fungují i v 21. století jako nepostradatelní společníci člověka v jeho práci.

Český chladnokrevník a polský chladnokrevník

Plemen tažných koní je velmi mnoho a jsou velice variabilní, co se týče rozměrů, exteriéru a váhy. Od již zmíněných shirských koní jsou velmi známá a populární plemena například brabantský chladnokrevník, Clydesdale, norik, suffolský chladnokrevník, irský chladnokrevník, ardenský chladnokrevník, vyhlášení Peršeroni, polský chladnokrevník, belgický chladnokrevník, Schwarzwaldský chladnokrevník a v neposlední řadě naše národní plemena.

Našimi národními chladnokrevnými plemeny jsou Českomoravský belgický kůň a Slezský norik, kteří jsou vnímáni jako čeští chladnokrevníci. U nás v České republice tito koně pracují převážně v lese, kde tyto laskavé obry nejčastěji můžeme potkat.

Chladnokrevníci byli a jsou nepostradatelnou součástí pracovního života člověka a platí to i pro 21. století.