Na následky úrazu při jezdeckých závodech v neděli v Pardubicích zemřela jezdkyně. Neštěstí se podle prohlášení pardubického Dostihového spolku stalo při závodech ve všestrannosti. Klání pořadatelé předčasně ukončili.

Ještě před tím, než se budeme věnovat reálnému dění ve výstavních kruzích, alespoň letmo nahlédneme do historie. Velští pony a kob totiž nejsou, na rozdíl od většiny moderních evropských pony plemen, žádné rychlokvašky dvacátého století. Jedná se o plemena, která mají kořeny usazeny hluboko v minulosti a jejich vývoj a historie si tedy alespoň zevrubnou pozornost zaslouží, protože každý, kdo se rozhodne věnovat chovu těchto plemen, by se měl seznámit nejen s plemennými standardy, ale i historií plemene a významnými rodinami, které do chovu zasáhly.

K situaci kolem WFFS (syndrom fragilních hříbat teplokrevníků) vydal své stanovisko také Svaz chovatelů slovenského teplokrevníka v ČR.

Na kraji hanáckých Troubelic je malá osada a u ní les. Jednou přišel muž, pás stromů vykácel a postavil z nich srub i ohradu pro koně. Ten muž se jmenuje Dalibor Balut, klisna má jméno Sheila a spolu se každé léto vydají na vandr, který má jednou tisíc mil a jindy tisíc kilometrů. A z každé cesty natočí film a sdílí ho přes Youtube.

O velikonočních svátcích se závodiště promění v mekku jezdců všestrannosti. Do Pardubic se znovu sjede rekordní počet závodníků. V Jarní všestrannosti je totiž hlášeno 320 startů, zájem má i třináctka jezdců z Rakouska. Jde o vůbec první letošní závody military a zároveň premiérové kolo 54. ročníku seriálu Zlatá podkova.

Velká pardubická je stále nevěstou bez věna. Ani po čtyřech měsících se nenašel hlavní sponzor, který by spojil své jméno se 129. ročníkem. Loni na podzim po 25 letech od sponzorství odstoupila Česká pojišťovna, která dala přednost biatlonu.

Bílá barva má zásadní nevýhodu – fakt blbě se čistí. A druhou – konvenční bílá dečka na závody na ní opravdu nevynikne. Proti tomu stojí jedna výhoda – asi není barva, která by se k bílé nehodila. Pojďme se podívat, jaké kombinace můžete vyzkoušet na bělouše a jak odvážní si můžete dovolit být.

Po mnoha staletích se minulý týden v podvečer na jižní Moravě narodilo první hříbě divokých koní. Stádo, které se nachází na vřesovištích nedaleko obce Havraníky, se tak rozrostlo o první mládě. „Hříbě přišlo na svět na den přesně jedenáct měsíců po příjezdu divokých koní do Podyjí z anglického Exmooru. Z transportu vyběhli loni 10. května,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která pastvu divokých koní v Národním parku Podyjí zajišťuje.

Chovatelce Anně se vážně zranil její kůň Loret, který musel být převezen na koňskou kliniku. Léčba a případné operace koní se povětšinou vyšplhají na astronomické částky a majitelé se ocitnou ve finanční tísni.

Má za sebou přes 700 vyhraných dostihů. Úplně jiné památky na svou kariéru ale sbírá na svém těle. Překážkový žokej Josef Bartoš ho má poseté vzpomínkami na spoustu nepříjemných pádů. Z jednoho z nejvážnějších se sbíral po únorovém karambolu v Pise, kde padl na zem a kopyto koně mu prošláplo hrudník, zlomilo čtyři žebra a hlavně vážně pochroumalo plíci.

Národní pony společnost (NPS) vstupuje letos do druhého roku své činnosti. Pro své členy, ale samozřejmě i pro všechny ostatní zájemce z řad chovatelů a majitelů původních britských plemen opět připravila zajímavou sezónu nabitou výstavami, semináři, veřejnými tréninky a vzdělávacími akcemi.

Nervozitu, strach, deprese nebo konflikty v práci může pomoci vyřešit koučink s koňmi. Metoda, při které se člověk setká s kobylkou, je druhem terapie.