Welsh Pony And Cob Society - WPCS

Přestože dnes po celém světě existuje mnoho organizací, které registrují a organizují chov velšských plemen a vedou své vlastní plemenné knihy, je logické, že pro čistokrevný chov má prioritní význam mateřská plemenná kniha (Stud Book, odhodlaný chovatel může jednotlivé svazky PK objednat zde), která je od svého založení vedena společností Welsh Pony And Cob Society (WPCS), sídlící v srdci země původu velšských plemen - Walesu.

Konec devatenáctého století byl obdobím, kdy se část chovatelů většiny britských plemen začala intenzivně zajímat o organizaci chovu a registraci svých zvířat v plemenných knihách. Do té doby nebyla zvířata evidována a informace o nich nebylo možné nikde dohledat, předávaly se v rodinách z generace na generaci či byly ve fragmentech k nalezení v lokálních kronikách. V roce 1883 vznikla v reakci na potřebu centrální evidence u chovatelů hackney horse a pony Hackney Horse Society, která pod svá křídla vzala i velšská plemena. Velští pony a kob se tedy začali registrovat v plemenné knize Hackney Stud Book.

Chovatelům velšských koní ale začalo být brzy jasné, že pro plemeno bude přínosnější, když budou mít čistokrevní velští pony a kob svoji centrální evidenci, vlastní plemennou knihu. 25. dubna 1901 se tedy v Llandrindod Wells uskutečnilo inaugurační setkání pěti nejvýznamnějších chovatelů a deseti dalších nadšenců pro plemeno, které vyústilo v založení Welsh Pony and Cob Society, která již v následujícím roce vydala i první svazek své plemenné knihy.

K rozdělení jednotlivých sekcí velšských plemen do formy, v jaké je známe ze současnosti, ale ještě vedla cesta dlouhá několik desetiletí. V počátcích byla kupříkladu sekce A rozdělena na dvě, protože se jasně projevoval rozdíl ve fenotypu a KVH všech zvířat, v jejichž původu figuroval hřebec Dioll Starlight (narozen 1894). Ale i na sekci B, C a D se pohlíželo diametrálně odlišně, než je tomu dnes. Například kohoutková výška velšského koba měla horní hranici KVH ve standardu plemene stanovenu na max. 152 centimetrů a nebyla tedy směrem nahoru neomezená.

Striktní uzavření jednotlivých sekcí v plemenných knihách ovšem nebylo možné i z dalšího důvodu. V důsledku dramatického snížení počtu registrovaných zvířat po roce 1930 bylo jedinou možnou volbou zavedení evidence potomků (tzv. Foundation Stock - F.S.) neregistrovaných rodičů, kteří byli prokazatelně ve velšském typu. Plemenné knihy se tedy definitivně uzavřely až v roce 1960.

Sekce A - welsh mountain pony - velšský horský pony

V minulosti byly Britské ostrovy součástí evropského kontinentu (pevninský most), což umožňovalo volnou migraci lidí a zvířat z kontinentální Evropy do této oblasti. Vědecké výzkumy naznačují, že v době kamenné a bronzové migrovali příslušníci keltské kultury, společně se svými keltskými pony, jejichž předkem byl pravděpodobně kaspický pony, po trase spojující východ se západem a následně se usadili v oblasti Walesu, Irska a Hebrid (Shetlandy).

Archeologické nálezy dokládají přítomnost předků velšských pony a kob na území dnešního severního Walesu již v období 1500 až 500 př. n. l. Z doby bronzové se v severním Walesu také dochovalo velké množství fragmentů postrojů a malých udidel, které poukazují na skutečnost, že pony a malí koně byli již v tomto raném období využíváni pro práci v zápřeži.

Zdá se, že kvalita koní žijících na území Walesu byla již v tomto období výjimečná. Z doby, kdy byla země obsazena vojsky Julia Caesara – Římané zahájili invazi do Británie roku 43 n.l. - se kupříkladu dochovaly i písemné záznamy. V "Zápiscích o válce galské" (Commentarii de bello Gallico) se Julius Caesar, který navštívil Briton v roce 55 př.n.l., obdivně zmiňuje o mimořádné zručnosti místních vozatajů a nevídané pracovitosti místních koní.

Už s invazí Říma do Británie, v letech 55 př.n.l. - 410 n.l., se do populace koní, chovaných na území Walesu, dostala krev berberských koní, kteří byli součástí jízdních pluků římských legií. Což do jejich vývoje významně zasáhlo.

Dalším mezníkem při formování velšských plemen pak byla invaze Normanů (rok 1066). Normané do Walesu přišli společně se svými "těžkými" koňmi, kteří zásadně ovlivnili především vývoj velšského koba.

Historicky nešťastnou dobou, která velice ovlivnila velikost populace malých koní žijících na území Walesu, bylo období vlády krále Jindřicha VIII., který v roce 1535 zákonem nařídil likvidaci všech pony, jejichž kohoutková výška byla nižší než 13hh pro klisny a 15hh pro hřebce. Taková zvířata byla pro Jindřicha VIII. totiž příliš malá na to, aby mohla nést rytíře v plné zbroji, a nařízení tedy mělo striktně zamezit ztrátě cenné pastvy určené koním vhodným pro účely válečnictví.

WMP zachránila před úplným zánikem nedostupnost a těžký terén hornatých oblastí Walesu, kde tato zvířata nebyla pronásledována a podařilo se jim zde toto nepříznivé období překonat. Zákon nařizující likvidaci malých pony byl zrušen až královnou Alžbětou I., která nastoupila na trůn roku 1558.

Významné období pro formování moderního WMP pak nastalo kolem roku 1700. V tomto období byla do populace místních pony přilita krev plnokrevných hřebců, přičemž nejvýznamnějším plemeníkem, jehož vliv lze vysledovat, byl arabský hřebec Darley Arabian.

Darley Arabian byl arabský plnokrevník, který je považován také za jednoho ze tří zakladatelů anglického plnokrevníka a byl importován z Aleppa v Sýrii do Anglie panem Thomasem Darleyem v roce 1704. Ve vývoji plemene WMP měl významný vliv především jeho přímý potomek, anglický plnokrevník Merlin.

Další hřebec, který do chovu přinesl orientální krev, se jmenoval Apricot a byl popisován jako kříženec berbera a velšské horské klisny.

Za skutečného patriarchu v chovu velšského pony je ovšem považován hřebec Dyoll Starlight, který měl na počátku dvacátého století na plemeno velšský horský pony zcela mimořádný vliv. Matka tohoto hřebce byla plnokrevná arabská klisna a otec velšský pony. Dyoll Starlight se narodil 16. 5. 1894 a jeho chovatelem byl pan H. Meuric Lloyd. Tento legendární bílý hřebec nasbíral velkolepé úspěchy jak ve výstavních kruzích, tak i chovu a seznam jeho úspěšných potomků by byl skutečně nesmírně dlouhý.

Po Dyoll Starlightovi nastoupila na výsluní chovu velká trojice hřebců, z nichž každý ovládl scénu na celé čtvrt století. Prvním byl hřebec Coed Coch Glyndwr (jeho matka byla Starlightova vnučka) narozený v roce 1935, druhým pak Clan Pip, který se narodil v roce 1959, a posledním z "velké trojky" byl Revel Jeeves, který se narodil v roce 1972.

Sekce B - welsh pony - velšský pony

Oddíl Plemenné knihy welsh pony byl založen až v roce 1931 a velšský pony je tedy nejmladší velšskou sekcí. Oficiální standard welsh pony se do značné míry shoduje se standardem sekce A - welsh mountain pony. Obě sekce se zásadně odlišují pouze kohoutkovou výškou, a pokud se budete na tato zvířata dívat na některé větší výstavě a nejste skutečný odborník, nemělo by být z povzdálí jasně patrné, kterou z výše zmiňovaných velšských sekcí právě sledujete. Vznik této sekce měl uspokojit poptávku po ponících v jezdeckém typu. Welsh pony je tedy lehčí konstituce než ostatní velšské sekce, což je důsledek přílivu vyššího množství krve anglických plnokrevníků a hackneye.

V novodobé historii plemene nalezneme dva nejvlivnější hřebce, kterými byli Crawen Cyrus a Tanybwlch Berwyn.

Crawen Cyrus se narodil roku 1927 a byl synem arabského hřebce King Cyrus a welsh mountain pony klisny Ifron Lady Twilight (narozené 1913), dcery slavného Dyoll Starlighta. Tato linie je v současnosti nejvlivnější prostřednictvím hřebce Downland Chevalier (narozený 1962).

Tanybwlch Berwyn se narodil v roce 1924 a byl synem berberského hřebce Sahara a jeho matkou byla klisna welsh mountain pony Brynhir Black Star. Tato linie se dnes nese prostřednictvím synů a dcer hřebce Coed Coch Berwynfa.

Dalším zásadně důležitým hřebcem při vývoji welsh pony je také hřebec Criban Victor narozený v roce 1944. Jeho otcem byl welsh mountain pony Criban Winston z matky Criban Whalebole po Matrafal Broadcast, který byl welsh cob. Criban Victor sám se 5x stal vítězem slavné Royal Welsh Show a je nejlepším příkladem welsh pony, výrazně ovlivněného krví welsh coba. Tento hřebec měl v chovu welsh pony zcela zásadní význam a například v USA je prakticky každý welsh pony sekce B prapravnukem Criban Victora.

V této souvislosti je zajímavé připomenout skutečnost, kterou zdůraznil Dr. Wynne Davies, významný chovatel a jeden z nejuznávanějších autorů odborných publikací věnovaných velšským plemenům: „Pokud by se Criban Victor narodil o několik let později, po roce 1950, byl by registrován jako sekce C.“ To by historii a i současnost plemene welsh pony zásadně změnilo, protože tento výjimečný hřebec by v chovu welsh pony pravděpodobně vůbec nefiguroval.

Zásadní rozvoj celé sekce B nastal po roce 1958, kdy se narodila „velká čtyřka“ hřebců, kteří se stali skutečnými úhelnými kameny plemene. Těmito hřebci jsou Solway Master Bronze narozený 1959, Brockwell Cobwell, taktéž narozený v roce 1959, Downland Dauphin, narozený 1959, Chirk Caradog (1958) a jeho pravý bratr Chirk Crogan (1959).

Sekce C - welsh pony of cob type - velšský pony v typu kob

V době založení WPCS v roce 1901 bylo mnoho kvalitních plemenných hřebců sekce C, s nižší KVH, registrováno v sekci B. Typickým představitelem je hřebec Klondyke, narozený v roce 1894. Až v roce 1930, když byla sekce B jasně vymezena požadavkem na pony v jezdeckém typu, byli hřebci, kteří měli fenotyp více v typu koba, přemístěni do sekce C. Po druhé světové válce se ovšem počty pony v typu kob dramaticky snížily a jediným hřebcem, kterého bylo možné využít v chovu, byl v roce 1939 narozený Welsh Patriot a jeho dva synové - Welsh Echo (narozený 1944) a Teify Brightlight II (narozen 1949). Záchrana sekce C tedy byla možná pouze prostřednictvím hřebců, kteří byli vyselektováni ze sekce A a D.

Vliv měli především tito tři hřebci. Lyn Cwmcoed (narozený 1960), jehož otcem byl hřebec sekce A Coed Coch Madog a matkou Piercefield Lady Lilian, jejíž bába byla Myrtle Rosina.

Druhým pak Menai Fury, narozený v roce 1963, jehož otcem byl hřebec sekce A Gredington Oswallt a jeho syn Synod William, který měl na straně matky za bábu rovněž klisnu Myrtle Rosinu.

A posledním pak hřebec sekce D Nebo Brenin (narozený 1971), který sekci C ovlivnil zřejmě nejvýznamněji, a to i prostřednictvím svého syna Nebo Bouncera. Nebo Brenin se v hodnocení otců (sire rating) umístil na prvním místě devětkrát, a to v letech 1982 až 1991, a Nebo Bouncer byl na vrcholu sire rating dokonce třináct let, v letech 1990 až 2006.

Sekce D - welsh cob - velšský kob

Již v období středověkých křížových výprav byl Wales svými koňmi a hřebčíny vyhlášený. Místní chovatelé samozřejmě využili krev orientálních koní, kteří se do této oblasti dostali společně s křižáky. Významnou osobností, která ovlivnila chov zdejších koní, byl 3. hrabě ze Shrewsbury, Robert de Belleme (1052-1130), který byl jedním z těch, kteří do Walesu cíleně dovezli španělské koně a přilitím jejich krve do populace místních, arabskou krví již ovlivněných klisen, položili základ pro vznik ve středověku proslulého plemene koně - Powys horse.

Powys horse byl dobře popsán kronikářem, historikem a kartografem Geraldem z Walesu (Giraldus Cambrensis), který žil v letech 1146-1223 a působil jako arcijáhen v Breconu. Ve své knize "Putování Walesem / Popis Walesu" (vydáno Praha: Argo, 2008), kterou sepsal kolem roku 1190, v době, kdy doprovázel arcibiskupa z Canterbury při jeho cestě po Walesu a Francii, píše: "V Powysu (oblast Walesu) jsme našli nejlepší hřebčíny, jejichž chov koní odvozuje svůj původ od španělských hřebců, které do země dovezl Robert de Belleme, hrabě ze Shrewsbury. Koně zde odchované můžeš rozpoznat mezi tisíci." Od třináctého století se stal Powys horse nepostradatelným především ve službách královských vojsk. A právě on je zřejmě přímým předkem dnešního velšského koba.

Velšané se původům svých koní již v tomto raném období věnovali, což dokládá například úryvek z díla slavného velšského básníka pozdního středověku Guto'r Glyna (1412-1493), který ve svém díle zmiňuje i původ konkrétního velšského koba: "Mab I'r Du, ymhob erw sdeg, Bryndyn O O Bai redeg" - On je syn Black of Bryndyn, mohl by vyhrát závod na všech soutěžních polích.... Nebo dílo pozdně středověkého básníka Tudur Aleda (1465-1525), které obsahuje verše podrobně popisující hřebce jménem The Abbot Of Aberconwy. "Llygaid fel dwy ellygen, Llymion byw'n llamu'n'i ben ..." - Jeho vzhled a krok je vzhledem a krokem jelena, oči jako zralé hrušky, zářící a tančící na jeho hlavě, která je v nose proklenutá, široké, moudré čelo, srst jako hedvábí... Zdá se, jako by tento text nebyl sepsán v patnáctém století, ale popisoval žijícího velšského koba současnosti.

Po celá staletí byl welsh cob ve své domovině obdivován pro svou rychlost, mimořádné skokové schopnosti, tvrdost i výkonnost. Než začali být využíváni chladnokrevníci, byl to právě velšský kob, kdo ve Walesu těžce pracoval v zemědělství a dřevařství. Na náhorních planinách museli tito koně dělat vše, co bylo pro život na farmách potřeba. Orat, svážet dřevo, sloužit jako jezdecký kůň pastevce i lovce, s elegancí dopravit rodiny na nedělní mši a tahat těžké náklady často na velké vzdálenosti. Kromě využití na farmách byli velští kobové oblíbeni také jako rychlí klusáci v osobní dopravě obecně. I rozvoz zboží ve městech a mezi nimi zajišťovali právě oni. Mnoho z nich našlo uplatnění jako nepostradatelní pomocníci při těžbě uhlí a nerostů, malá plemena velšských pony pracovala pod zemí, velcí kobové pak v dopravě na povrchu. Welsh cob byl jednoznačně nejrychlejším dopravním prostředkem své doby. Jejich výběr a "testace" probíhala na "závodní dráze", kterou představovala silnice z Cardiffu do Dowlais. Tato cesta měřila 35 kilometrů a vedla v celé své délce do kopce. Ti nejlepší z nejlepších překonali tuto vzdálenost v časech pod tři hodiny a celou vzdálenost urazili v plynulém klusu. Na této trase byli také selektováni plemenní hřebci.

Požadavky kladené na charakter, výkonnost, všestrannost, nenáročnost a zdraví byli tedy po staletí nemalé, selektivní tlak vysoký a jen ta zvířata, která těmto požadavkům vyhověla, byla také využita v chovu. Wales nebyla země bohatá, tvrdé životní podmínky zde měli jak lidé, tak i jejich koně.

V 18. a 19. století byla do populace ještě diskrétně přilita krev anglických plnokrevníků, hackneyů, dnes již vymizelého plemene norfolk roadster a yorkshirských kočárových koní.

Největší vliv v chovu měli v tomto období čtyři základní hřebci. Prvním byl hnědák Trotting Comet, narozený 1836, jehož otcem byl Flyer (úspěšný slepý černý velšský klusák) a matkou klusácká velšská klisna Bess. Hřebec Trotting Comet byl pronajat na dvě sezóny i do oblasti Yorkshiru a jeho krev následně ovlivnila i vývoj plemene Fell pony.

Dalším byl plavák Cymro Llwyd, narozený v roce 1850, jehož otcem byl importovaný arab a matkou velmi rychlá klusácká klisna. Právě tento hřebec je zodpovědný za mnoho "barevných" - plaváků a palomino - velšských kobů, kteří dodnes zdobí výstavní kruhy. Například významný hřebec - Llanarth Braint (RWS vítěz v roce 1961) má více než dvanáct linek hřebce Cymro Llwyd ve svém rodokmenu.

Třetím pilířem chovu je hnědák Alonzo The Brave, který se narodil v roce 1866. Alonzo byl čistokrevný hackney, který pocházel z Leveringtonu v Norfolku. Hackneyové té doby ale byli mnohem těžší a méně ušlechtilí koně, než s jakými se v současnosti setkáváme. Rozhodně to nebyli žádné lehkonohé výstavní baletky. Přesto ale příliv krve hackneye do chovu čistokrevných velšských koní přinášel obvykle katastrofální výsledky. Alonzo The Brave se ale ukázal být výjimkou a dobrou konstituci podržel.

Posledním mimořádným hřebcem je True Briton, který se narodil v roce 1830. Briton byl ve Walesu známý jako "Ceffyl du Twm Masiwn" - černý kůň kameníka Toma. True Briton měl za otce Yorkshire Coach Horse (yorkshirský kočárový kůň) Rulera a jeho matkou byla klisna Douse. Traduje se, že Douse byla "arabská klisna koupená od cikánů", ale její dobový obraz vypráví jiný příběh. Na podobizně z roku 1803 vypadá Douse jako skutečný welsh cob a pokud by měla delší ocas, mohla by být považována za některého ze současných RWS vítězů.

Začátek dvacátého století nepřinesl tomuto plemeni, po staletích životaschopnosti, nic dobrého.

Během první světové války byla většina velšských kobů odvedena do armády a do Walesu se již nikdy nevrátili. Toto období způsobilo plemeni první vážné problémy. Druhá světová válka pak stavy plemene prakticky zdecimovala, přičemž svůj podíl na prudkém snížení populace měla i motorizace a zavedení traktorů do zemědělství v padesátých letech minulého století. Mnoho dobrých klisen a hřebců vzácné kvality bylo nabídnuto jako protiúčet ke koupi motorových zemědělských strojů a jejich osud tak byl zpečetěn...

V roce 1960 zbylo ve Walesu jen asi dvě stě chovných klisen welsh cob a necelých sto kusů klisen welsh pony of cob type. Kvalitní plemenné velš kob hřebce bylo možné spočítat na prstech jedné ruky a situace velšských pony v typu koba byla ještě tragičtější. Plemeno se ocitlo na hranici absolutního zániku, nebýt zájmu místních chovatelů, jejich úcty k tradicím a lásce k těmto koním, by plemeno dvacáté století zcela jistě nepřežilo. Naštěstí je kultura a historie Walesu s velšskými pony a kob nerozlučně spjata a kořeny tohoto svazku zajistily, že se toto výjimečné plemeno podařilo dochovat až do dnešních dnů. Mnoho slavných velšských hřebčínů zůstává po generace v rukou jedné rodiny, které jsou ochranitelkami a spasitelkami plemene.

Po roce 1945 byli nejvlivnějšími Cardigan Welsh Cob hřebci - Brenin Gwalia, Mathrafal, Pentre Eiddwen Comet, Hendy Brenin a Cardadog Llwyd. Llanarth Braint, jako jediný významný hřebec, kterého nalezneme v původech dnešních welsh cob byl jiného typu, pocházel z Breconshire.

Každý dnes žijící welsh cob pochází z výše jmenovaných hřebců a většina z nich je v "cardigan typu". Pokud bychom chtěli jmenovat alespoň několik slavných potomků těchto "bazálních" hřebců nedávné minulosti, pak by to byl například Parc Welsh Flyer, Nebo Brenin, Nebo Daniel, Rhosfarch Frenin, Horeb Euros, Nebo Black Magic, Ebbw Victor, Hewid Cardi nebo Derwen Railway Express.