Není to skutečnost nevýznamná. Jestliže se chovatel vhodným způsobem věnuje hříběti už v době, kdy je ještě pod matkou, může předejít problémům, které s ním jako s odstávčetem nebo mladým koněm může mít jeho nový majitel. Ne všichni zájemci o koupi mladého koně jsou totiž dostatečně zkušení na to, aby si poradili s hříbětem, které má vysokou emoční reaktivitu, je vysoce vzrušivé a špatně ovladatelné.

Určitá část chovatelů zastává názor, že malé hříbě ještě není dostatečně adaptabilní, a proto raději v prvních týdnech a měsících jeho života do vztahu matka a hříbě příliš nevstupují, další skupina pak nemá na hříbě čas a nechává všechno na matce přírodě v naději, že právě ona si s výchovou jejich hříběte poradí. To ale není dobrá cesta ani pro člověka, ani pro koně. Hříbě sice má trávit většinu času se svou matkou venku na pastvině a není ještě zralé na aktivní fyzickou zátěž, určitý výcvik, zaměřený na manipulaci a mentální rozvoj ale zvládne. Nebojte se v tomto období života koně položit pevné základy spolupráce. Hrajte si, učte je, věnujte jim svoje nadšení a čas.

Učení mučení neplatí

Dříve, než se pustíte do výcviku koňského cvrčka, měli byste si uvědomit, že učení je komplexní proces, který probíhá neustále, každou minutu každého dne, s vámi nebo bez vás, a nikdy nekončí. Každý jednotlivý kontakt s hříbětem má už od první hodiny jeho života svůj význam. Nejde nikdy jen o genetiku nebo charakter, temperament, kognitivní schopnosti a emoce, jde i o tréninkové metody a jejich aspekty, které jste na koně aplikovali, a o prožitky, které v průběhu výcvikového procesu kůň po vašem boku měl.

Proto je důležité, aby proces osvojování nových dovedností hříběte probíhal citlivě, systematicky a s ohledem na jeho charakter a schopnosti. Pokud neúměrně zvyšujete intenzitu nebo četnost tréninkových jednotek, pokud vnášíte do lekcí vysokou míru stresu nebo dokonce strach a trest, snadno se stane, že hříbě fyzicky i emocionálně přetížíte a docílíte pravého opaku toho, o co jste usilovali. Hříbě nebude motivované ke kontaktu s člověkem, ale naopak nevyrovnané, vystrašené, nebo i zlomené (rezistence).

V rámci výcvikových lekcí proto musíte neustále chování hříběte sledovat a vyhodnocovat. Významné nejsou jen samotné povely (pomůcky), ale i jejich načasování, intenzita nebo modulace vašeho hlasu – z toho všeho se totiž rodí konotace emočních prožitků, které se k výcviku v paměti hříběte následně vážou.

Akceptování přítomnosti člověka

Hned v prvních hodinách a dnech života byste měli hříbě naučit vnímat vaši přítomnost a dotyky postupně na všech částech těla. Vypadá to snadné, ale tak snadné to zase není. Musíte totiž překonat instinkt, kterým hříbě vybavila příroda, a ten mu nic o radosti z přítomnosti člověka neříká. Proto počítejte s tím, že se některým extrémním reakcím nevyhnete. Pokud ale budete hříbě jen usměrňovat a ne násilně nutit, s trochou trpělivosti se hříbě za pár dní nebude drbání na kohoutku nebo zadečku bránit, naopak se ho bude dožadovat. Dobu, po kterou se hříběte dotýkáte, postupně prodlužujte. Za pár týdnů by hříbátko mělo bez odporu snášet dotyky po celém těle včetně hlavy, břicha a dolní části končetin. Odsud už není daleko k prvnímu nasazení ohlávky, zvedání kopýtek a nácviku základního čištění, včetně návyku na omytí houbou. Důležité je postupovat citlivě, případný konflikt hříbě vyděsí a zablokuje jeho důvěru v člověka a ochotu ke spolupráci. Na stranu druhou nesmíte hříbata rozmazlit. Od prvotního strachu z člověka je přes zvědavost jen kousek ke ztrátě respektu. Hříbě se vás nesmí bát, ale nemělo by být ani přehnaně důvěrné. Nevhodné chování (kousání, hravé kopání, strkání do člověka a skákání) ihned šetrně omezujte a nepodporujte.

Zvykání na ohlávku a vodítko

Pokud hříbě akceptuje ohlávku, v žádném případě to neznamená, že když připnete k ohlávce vodítko, vykročí jako starý matador vpřed. Nejprve musíte hříbě krok za krokem seznámit s tím, co mu tlak, kterým prostřednictvím ohlávky vodítko působí, sděluje. Hříbě samozřejmě princip fungování ohlávky a vodítka nechápe a netuší, že jakmile zatáhnete za vodítko a ohlávka zatlačí, má se pokusit tlak uvolnit tím, že směrem k tlaku vykročí. Hříbě se přirozeně každému nepochopitelnému tlaku začne bránit, a proto je jeho první volba od nepříjemného podnětu utéct. Nikdy se ale s hříbětem nepřetahujte ve snaze mu ukázat, že ho utáhnete. Je to velmi nebezpečné, hrozí úrazy (například krční páteře) a hříbě se může v panice i převrátit. Takový způsob výcviku není ani bezpečný, ani efektivní. Nevhodné chování a obavy z chůze na vodítku hříbě naučit nechcete. Jak na to? Už když učíte hříbě akceptovat dotyk, pozvolna ho seznamujte i s tím, jak má reagovat na tlak. Koneckonců neděláte nic moc jiného než jeho matka a členové stáda. Oni také hříbě nutí – mimikou tváře nebo tlakem těla – aby před jejich tlakem ustoupilo. Hříbě, které chcete učit chodit na vodítku, by už mělo vědět, že když mu mírně zatlačíte na záď, má udělat krok dopředu nebo do strany, a to podle místa působení tlaku.

S nácvikem chůze na vodítku začněte, když hříbě uvykne ohlávce, umí se podvolit tlaku a ví, že se na vodítku nemůže od vás příliš vzdálit. Nejvhodnější je, pokud je hříbě konfrontováno s funkcí vodítka nejprve v přítomnosti matky, v boxu nebo jiném uzavřeném prostoru, například kruhovce. Jako první hříbě seznamte s existencí spojení, které ruka, ohlávka a vodítko vytvářejí. Později zkuste pomocí vodítka jemně měnit pozici hlavy i těla a návyk na vodítko postupně prohlubujte. Až když hříbě existenci vodítka plně akceptuje a jeho omezující funkci rozumí, přistupte k nácviku vedení. Nikdy byste neměli trénovat sami. Jeden člověk musí držet a později vést matku, druhý se věnuje hříběti. I první kroky na vodítku byste měli trénovat v boxu nebo uzavřeném přístřešku. Klisna stojí a vodič jednou rukou lehce zapůsobí vodítkem směrem dopředu a druhou rukou mírně zatlačí na záď. Ruka na zádi musí být připravena hříbě z počátku opakovaně podporovat. V této fázi už můžete hříbě pomalu seznamovat i s hlasovými pomůckami – v tomto případě s povelem krok. První lekce by měla obsahovat jen několik kroků požadovaným směrem a jen pozvolna zvětšujte počet metrů, které s hříbětem ujdete. Když už hříbě dokáže na lehký tlak ohlávky vykročit kupředu, nepotřebuje příliš podpory a ujde na vodítku bez potíží i několik metrů, můžete vyzkoušet nácvik chůze na vodítku i v jiném prostředí – před stájí, na cestě do výběhu, na pastvině. Postupně své požadavky navyšujte, a to jak v přítomnosti matky, tak později i bez ní.

Ještě předtím, než vyrazíte s hříbětem ven, by hříbě mělo vodítko akceptovat a rozumět jeho funkci. Pokud hříbě z jakýchkoliv důvodů (úlek, strach z neznámého podnětu) táhne směrem pryč od vás, nezůstávejte stát a nesnažte se silou hříbě přitáhnout zpět na pozici. Žádné násilí, snažte se udržovat vodítko napjaté a následujte hříbě, vykročte za ním. Počkejte, až se samo rozhodne přijít k vám, protože zbavení se tlaku je pro něj příjemnější volba než vzdor. Důležité je také konfliktům předcházet. Pokud tedy není situace ideální – například fouká silný vítr, v areálu je velmi rušno – trénujte ten den raději něco jiného.

5 tipů, jak trénovat s hříbětem

1. Hříbě se velmi rychle psychicky i fyzicky unaví a potřebuje proto velmi krátké lekce a spoustu přestávek. Učení by mělo být vždy hravé a plné pochval, a tak i motivace. Jakmile tedy zpozorujete, že je unavené nebo nesoustředěné, raději hned ukončete lekci a dejte si přestávku.
2. Význam nemá délka lekcí, ale jejich pravidelnost. I malá chvilka každý den má svoji cenu. Pravidelné krátké výcvikové lekce umožní mladému koni vštípit si vhodné vzorce chování a zvýší jeho schopnost adaptace. Opakování je totiž matka moudrosti.
3. Především s končetinami a kopyty hříběte začněte manipulovat brzy po narození. Vhodná a pravidelná úprava kopyt a dodržování časových intervalů ošetření brání vzniku ortopedických potíží v dospělém věku. O kopýtka hříběte a vadný postoj končetin je nutné se zajímat od prvního dne jeho života. Co nejrychlejší detekce možných odchylek a včasné uplatnění podkovářské terapie je pro zdraví pohybového aparátu koně zásadní.  
4. První týdny a měsíce života hříběte by rozhodně neměly být jen o tréninku, nebuďte přehnaně ambiciózní. Nechcete mít jen poslušného koně – měli byste usilovat o kvalitu života, která umožní vašemu hříběti proměnit se ve šťastného, vyrovnaného a spokojeného dospělého koně. To vše ale má své základy v silném vztahu mezi zvířetem a člověkem a první interakce jsou proto důležitým obdobím pro navázání důvěry a vytváření pout.
5. Při práci s hříbětem je velmi důležité, abyste ve všech situacích zachovali klid. Špatně zvládnuté kritické momenty totiž mohou vyústit v dramatické neshody, které váš vzájemný vztah snadno dostanou na šikmou plochu. Musíte proto mít na paměti, že hříběti může trvat velmi dlouho, než pochopí, co od něj chcete. Formulujte jasně své požadavky, dovolte hříběti dělat chyby a dejte mu dostatek času, aby o vašich požadavcích i o svých chybách mohlo přemýšlet.

Hříbata - to je velká téma! Doporučujeme i další články, které jsou publikovány na našem webu.

Odstav hříbat – malé velké téma

Výcvik hříbat...Jak se hříbata učí?

Výcvik hříbat? Jednoznačně ano!

Odstav hříbat očima etologa

Otazníky kolem odstavu hříbat

Když hříbě vyrůstá v terénech