Pozitivní rané zkušenosti hříběte, včetně šetrné manipulace v jeho nejútlejším věku, mohou ovlivnit chování koně v dospělosti a omezit jeho strach z člověka a dalších potenciálně nepříjemných situací. A to není skutečnost nevýznamná. Pokud se chovatel svým hříbatům vhodným způsobem věnuje, může předejít problémům, které s mladým koněm může mít jeho nový majitel. Ne všichni zájemci o koupi koně jsou totiž dostatečně zkušení na to, aby si poradili s hříbaty, která mají vysokou emoční reaktivitu, jsou vysoce vzrušivá a špatně ovladatelná.

V dnešním článku si proto přiblížíme závěry několika studií, které se zaměřily na efektivitu různých metod manipulace s hříbaty. V mnohém jejich závěry jistě nejsou pro většinu z nás překvapivé, přesto ale rozhodně stojí za to, abychom o nich alespoň malou chvíli přemýšleli.

Vliv manipulace na různé věkové kategorie hříbat

V této studii byly sledovány a vyhodnocovány reakce hříbat na kontakt s ohlávkou a jejich ochota následovat na vodítku neznámého vodiče. Hříbata byla v testu rozdělena do dvou skupin. První skupinu tvořila hříbata, s kterými bylo manipulováno v raném věku – ve stáří jeden až 42 dnů. Druhou tvořila hříbata, s nimiž bylo manipulováno později – ve věku 43 až 84 dnů. S hříbaty se v průběhu experimentu pracovalo pět dní v týdnu po dobu deseti minut.

Ve věku 85 dnů byla všechna hříbata podrobena deset minut trvajícímu testu, a to opakovaně po dobu pěti po sobě následujících dnů. Vyhodnocovalo se, jak ochotně hříbě akceptuje nasazení ohlávky a zda/jak je schopno vodiče následovat na vzdálenost 20 metrů. Sledována byla míra odporu a čas, který uplynul, než hříbě bylo ochotno udělat první krok na vodítku, než udělalo prvních pět po sobě jdoucích kroků a zda a za jak dlouho zdolalo určenou vzdálenost.

Analýza dat ukázala, že hříbatům z první skupiny trvalo významně kratší dobu, než byla schopna učinit první krok vpřed, ujít bez odporu prvních pět kroků vpřed a ujít vzdálenost dvaceti metrů.

Výsledky tedy ukazují, že pokud manipulujeme s hříbaty v prvních 42 dnech jejich života, dosáhneme lepších výsledků, než když s prvními výcvikovými lekcemi začneme později. Zdá se, že kritickým obdobím je v této oblasti učení věk hříběte nižší než 43 dní. Studií ovšem samozřejmě nelze vyloučit, že se nejedná o jev podobný naučené bezmocnosti. V tomto smyslu by jistě bylo dobré výzkum rozšířit.

Účinky manipulace při odstavu na ovladatelnost a reaktivitu hříbat

Jiná zajímavá studie se pokusila vyhodnotit účinky šetrné manipulace na hříbata v době odstavu. S první skupinou koní bylo manipulováno/pracováno po dobu dvanácti dnů bezprostředně po odstavu. Druhou skupinu tvořila hříbata, s kterými se bezprostředně po odstavu nemanipulovalo a začalo se s nimi pracovat až po uplynutí 21 dní ode dne odstavu. Vytvořena byla i kontrolní skupina hříbat, s kterou se nepracovalo vůbec, a do užšího kontaktu s lidmi nepřišla. Manipulace s hříbaty spočívala v jemných dotycích na všech částech těla, zvedání nohou, nasazování ohlávky a ve vedení hříběte na vzdálenost 120 metrů.

Již v průběhu experimentu bylo snazší manipulovat s hříbaty z první skupiny než s hříbaty ze skupiny druhé. Čas potřebný k tomu, aby si hříbata nechala nasadit ohlávku, zvedla všechny čtyři končetiny a „poměr chůze“ (doba chůze pod omezením / celková doba chůze) byl u skupiny hříbat, s nimiž se manipulovalo ihned po odstavu, podstatně nižší. Během dalších následných testů, prováděných po uplynutí 2 dnů, 4 a 7 měsíců, jakož i 10 měsíců a do určité míry 18 měsíců po skončení manipulačního období, se s první skupinou hříbat stále snáze manipulovalo a hříbata byla podstatně méně reaktivní než hříbata z kontrolní skupiny.

Studie tedy prokázala, že období krátce po dostavu lze považovat za „optimální období“ pro započetí aktivní manipulace s hříbaty. Zajímavé je, že některé z účinků manipulace přetrvávaly u hříbat z první skupiny po dobu nejméně 18 měsíců, přestože doba výcviku nebyla dlouhá.

Porovnání účinků dvou různých metod manipulace na následné chování hříbat

Další ze studií se věnovala srovnání účinků různých metod manipulace s hříbaty na následné chování hříbat. Hmatový kontakt se běžně využívá pro zkvalitnění interakce ve vztahu člověka a hříběte, zejména během citlivého období odstavu. Metoda použitá k zajištění kontaktu – vynucená nebo nevynucená – však může ovlivnit následné reakce hříběte na člověka. Cílem této studie bylo porovnat účinek nucené a nevynucené manipulace v době odstavu na chování koní vůči lidem a také zhodnotit jejich schopnost akceptovat manipulaci.

První skupinu tvořila odstavená hříbata, která byla experimentátory omezena a ovládána za pomoci ohlávky (vynucený lidský kontakt) a souběžně hlazena. Druhou skupinu tvořila odstavená hříbata, která omezována ohlávkou a vodítkem nebyla a mohla se tedy kontaktu s experimentátory vyhnout, pokud chtěla (nevynucený lidský kontakt). Poslední skupinu tvořila hříbata, s nimiž nebylo žádným způsobem manipulováno, byla bez kontaktu s člověkem. Se všemi hříbaty z prvních dvou skupin se následně pracovalo dvakrát denně po dobu pěti minut, a to po dobu čtrnácti po sobě jdoucích dnů.

Poté byly vyhodnoceny reakce hříbat na člověka (např. vyhledávání kontaktu s člověkem, zdržování se v jeho blízkosti) a hodnotila se i jejich ovladatelnost (přizpůsobení se tlaku ohlávky). Hříbata ze všech třech skupin byla následně smíchána a opětovně testována o čtyři měsíce později, přičemž ke srovnání experimentálních skupin byly použity neparametrické testy Mann – Whitney U.

Výsledky byly jednoznačné. Ve skupině první, kde byl praktikován pouze vynucený lidský kontakt, se snížily reakce strachu při kontaktu s člověkem (např. kratší latence pro přiblížení k pasivnímu člověku, kratší latence pro kontakt s hříbětem) v krátkodobém horizontu (bezprostředně po manipulačních sezeních) a hříbata byla i lépe ovladatelná ve známém prostředí (méně odporu při nasazování ohlávky, méně obranných reakcí). Zajímavé je, že v neznámém prostředí to již ale nemělo žádný účinek a účinky manipulace netrvaly déle než 4 měsíce. Což ale zřejmě souvisí s poměrně krátkou dobou trvání experimentu.

Nucený lidský kontakt se tedy jednoznačně jeví jako účinnější metoda pro zkvalitnění vztahů mezi člověkem a koněm a ovladatelnost hříbat než nevynucený lidský kontakt. Neměli bychom se tedy nuceného kontaktu příliš obávat, zdá se, že pokud postupujeme při výcviku hříbat šetrně, má větší smysl než vysoká míra benevolence vůči hříbatům po odstavu.

Závěr

Někteří chovatelé mají dojem, že malá hříbata nejsou dostatečně adaptabilní, nechtějí je traumatizovat, a proto raději v prvních dnech jejich života do vztahu matka & hříbě příliš nevstupují, jiní naopak nemají na hříbata čas, a proto nechávají vše na Matce přírodě v naději, že právě ona si s výchovou jejich hříběte nejlépe poradí.

Rané zkušenosti hříbat, včetně manipulace během prvních dnů jejich života, ale mohou významně ovlivnit chování koně v dospělosti, a proto bychom je neměli podceňovat. Pokud můžeme dobře vedeným výcvikem ovlivnit emoční reaktivitu hříbat, měli bychom tak učinit. Naši koně totiž nemají namířeno do prérií, budou muset žít a koexistovat s člověkem. A pak také: nízká reaktivita je obecně prospěšná, zvyšuje kupříkladu schopnost a efektivitu učení. Hrajte si tedy s hříbaty, věnujte jim svoje nadšení a čas! A začít můžete hned teď! :)

Použité zdroje:

• Séverine Ligouta, Marie-France Bouissoua, Xavier Boivin: "The influence of handling during different Comparison of the effects of two different handling methods on the subsequent behaviour of Anglo-Arabian foals toward humans and handling", Applied Animal Behaviour Science, Volume 113, Issues 1–3,September 2008, Pages 175-188
• Léa Lansadea, Magali Bertranda, Xavier Boivin Maria, France Bouissoua: "Effects of handling at weaning on manageability and reactivity of foals", Applied Animal Behaviour Science, Volume 87, Issues 1–2,July 2004, Pages 131-149
• M.E.Mal, C.A.McCall: "The influence of handling during different ages on a halter training test in foals", Applied Animal Behaviour Science, Volume 50, Issue 2, November 1996, Pages 115-120