Jedno ze zvířat pohřbených pod nánosem sopečného materiálu bylo tak dobře zachováno, že bylo možné udělat odlitek, další kůň byl osedlaný a nauzděný, připravený evakuovat svého pána před valícím se sopečným popelem z rozběsněného Vesuvu v říjnu 79. Třešničkou na dortu byl nález luxusního lehkého kočáru. Upřímně – není větší radost pro archeologa než totální katastrofa.

Šestnáctý den před listopadovými kalendami

Vesuv je největší pevninský jihoitalský stratovulkán, i dnes velmi aktivní. První erupce, která zničila lidská sídla a jsou o tom prokazatelné důkazy, se udála na počátku 2. tisíciletí před n. l. Před pomalu postupující lávou se však tehdejším obyvatelům podařilo uniknout. Jednoduché dřevěné chaty byly zality lávou a na jejím povrchu jsou stopy obyvatel, kteří odešli hledat nový domov. 

        Stopy staré čtyři tisíciletí, zachované na povrchu ztuhlé lávy (Avelino, Itálie)

Erupce z roku 79 však měla mnohem dramatičtější průběh. Několik menších erupcí zaznamenali lidé sídlící v okolí Vesuvu v 60. a 70. letech prvního století. Nikdo si ale nepřipouštěl, že by mohlo zanedlouho dojít k tragické události, která se zapsala do dějin sopečných událostí jako jedna s největším počtem lidských obětí v historii. Vždyť Vesuv už předtím upouštěl páru, ale nikdo nepamatoval žádnou větší katastrofu.

        Pompejská freska s nejstarším zobrazením Vesuvu (a bohem Dionýsem)

Vulkán skutečně bez výraznějšího varování v noci (s největší pravděpodobností 24. října 79), rozpoutal peklo. Z kráteru sopky vyletěl komín vulkanického materiálu, který byl několik desítek kilometrů vysoký a zasáhl až stratosféru. Materiál vymrštěný do vzduchu a obsahující části velikosti od ohromných balvanů po jemný popel se působením gravitace vracel zpět. Zároveň se z vulkánu valila vlna pyroklastického materiálu ohřátého na teplotu dosahující přes 1000 °C a decimovala krajinu, města i vesnice rychlostí zvuku (až 800 km/h). Lidé v okolních městech a vesnicích spali. Někteří se doslova vypařili, když je zavalil horký sopečný materiál. Ráno se nerozednilo, protože slunečním paprskům bránil v průchodu atmosférou ohromný oblak sopečného prachu. Přeživší se začali pozvolna orientovat v situaci. Římská armáda organizovala záchrannou akci a snažila se pomocí lodí vyprostit ohrožené obyvatelstvo z oblasti. Při této akci zahynul historik, znalec přírody a důstojník Plinius starší. Podrobný popis události zachoval historii jeho synovec Plinius mladší. Kdo přežil, snažil se utéct z místa zkázy. Vulkán ale ještě týž den vypustil další pekelnou dávku ze svých útrob a mnoho obyvatel Pompejí, Stabií, Herculanea a Oplontis, připravených utéct, zůstalo na dalších téměř 2000 let pohřbeno, v podstatě zabetonováno, pod nánosy pemzy a sopečného prachu.

Poslední zpráva z Pompejí je nápis na zdi jednoho z domů, který uvádí šestnáctý den před listopadovými kalendami, což odpovídá 17. říjnu. Na základě spolupráce mnoha vědních oborů bylo datum první smrtící erupce určeno jako 24. říjen.

Koně ze sopečného nánosu

Lidé kolem Vesuvu, stejně jako v ostatních oblastech Itálie v období raného císařství, byli závislí na koňské síle. Koně pracovali na polích, v dopravě, v produkci energie coby hnací síly nejrůznějších zařízení, v armádě, poskytovali zábavu v arénách a circích. Není proto divu, že se jejich odlitky v sopečném materiálu nebo kostry nacházejí na všech místech postižených erupcí. 

Pět koster equidů bylo nalezeno při výzkumech v letech 1987–89 ve stáji domu zvaného U Cudných milenců (Dei casti amanti), kde sídlila pekárna. Jednalo se o koně a osly.

        Jedna z koster koní, nalezených v domě cudných milenců

Ti patrně otáčeli mlýnskými kameny mlýnu na obilí. V době erupce probíhaly v domě opravy, které zřejmě souvisely se škodami vyvolanými zemětřesením předcházejícím osudné erupci. Byl opravován systém zásobování vodou a také výzdoba obytných místností. 

Další kostra koně byla nalezena společně s kostrou psa v Amarantově domě v roce 1995. Tento dům patřil Sextu Pompeiovi Amarantovi, který byl majitelem caupony, podniku podobnému současným restauracím. Kůň byl přivázaný ve stání, jak dokládají kovové kroužky úvaziště. 

         Nálezy v Amarantově domě se staly inspirací pro ilustrátorku Carolyn Lawrence, která formou komiksu oživila starověké Pompeje

Další kůň, dokonce společně se svým majitelem, našel smrt v padoku za domem na adrese Regio I, Insulae 8, číslo 12. Jméno majitele není známé, ale podle vybavení domu lze soudit, že se jednalo o řemeslníka, který vyráběl kovové nástroje.

Naposledy byli koně v troskách Pompejí nalezeni v roce 2018. Tehdy byl nález často zmiňován i denním tisku. První kůň patrně v panice zaběhl do náhodné místnosti takzvaného Zahradního domu, ke kterému nepatřil, ale dostihla ho zde smrt. 

V témže roce byla koňská těla nalezena také ve venkovském prostředí. Jednalo se o velmi bohatou usedlost, nacházející se zhruba 700 metrů severně od Vesuvské brány, nazvanou Civita Giuliana. Zde byli nalezení tři koně (viz úvodní obrázek). V jednom případě bylo možné vytvořit odlitek celého těla.

        Pořizování odlitku koňského těla

Další bylo poničeno zásahy amatérských archeologů a hledači pokladů. Všichni tři koně byli nauzděni, jeden byl překrytý červenou látkou zdobenou kovovými dekoracemi. Jeden kůň byl osedlaný. Zbylí dva byli určeni do zápřahu. Vzhledem k tomu, že koně měli uzdění, zřejmě byli připraveni k odjezdu z vesuvského pekla.

Koňské kostry byly podrobně analyzovány, ale bohužel jejich špatné zachování nedovolilo realizovat všechny potřebné analýzy. V mnoha případech se nezachovaly žádné zbytky DNA, a tak náš obraz koňské populace v okolí Vesuvu je poměrně kusý. Alespoň se v některých případech podařilo rozeznat, zda se jedná o koně nebo osly, kteří byli také často využíváni k práci. Jedinou spolehlivou metodou k určení, zda se jednalo o koně, mulu nebo osla je právě genetická analýza.

Nález sedla a vozu

V době římské ještě neexistovalo klasické kostrové sedlo, ale docházelo k prvním pokusům o vytvoření konstrukce, která by zajistila pohodlnější jízdu, větší stabilitu a držela by na koňském hřbetě. Základem byla jednoduchá dřevěná kostra přetažená kůží, případně látkou, a vybavená čtyřmi rohy, které dodávaly jezdci stabilitu.

        Rekonstrukce uzdění, sedla a řemení, nalezených v pompejských troskách

Pomocí systému podbřišních a poprsních řemenů byla pak upevněna na hřbetě koně. Tato sedla ještě neměla třmeny. Sedlo nalezené na hřbetě koně z Civita Giuliany bylo vyrobeno ze dřeva jakéhosi jehličnanu. Fakt, že sedlo mělo dřevěnou konstrukci, je pro první století spíše výjimkou, například vojenská sedla tohoto období byla vytvořena pouze z kůže vycpané žíněmi. 

V místnosti sousedící s prostorem, kde byli tři koně nalezeni, se úplným zázrakem zachoval ceremoniální vůz.

        Opatrný odkryv vozu konzervovaného v sopečném nánosu

Spadl na něj sice dřevěný strop, ale ten patrně přibrzdil valící se vulkanický materiál, který vůz zakryl. Kupodivu ušel pozornosti hledačů pokladů, kteří okolní místnosti provrtali sondami s cílem najít zpeněžitelnou kořist. Jedná se o luxusní malovaný kočár vyrobený ze dřeva, zpevněný železnými komponentami a bohatě zdobený bronzovými a cínovými dekoracemi.

        Rekonstrukce vozu (dnes v muzeu v Neapoli)

Mezi ně patří plakety nesoucí bohatou figurální a florální výzdobu. Velká kola byla přetažena železnými „pneumatikami“, korba o velikosti 90 × 140 centimetrů byla určena pro jednoho až dva pasažéry, kteří seděli na polstrované sedačce s bronzovými opěrkami pro ruce a záda. Tento kočár byl identifikován jako takzvané pilentum, tedy luxusní kočár sloužící nejvyšší vrstvě římského obyvatelstva při ceremoniálních a reprezentativních příležitostech. 

Dřevo vozu bylo malované, na barevném podkladě byly umístěny ryté kovové medailony z bronzu a cínu s vyobrazením erotických scén.

        Detail jedné z výzdobných plaket

Nad řadou velkých plaket byly umístěny menší terčíky, nesoucí zobrazení kupidů. Veškerá výzdoba byla připevněna množstvím miniaturních hřebíčků a nýtků. Mohlo se také jednat o svatební vůz. 

Skvělé je, že se zachovaly i otisky řemení a provazů. Dokonce se podařilo určit i dřevo, ze kterého byl vůz postaven, šlo o bukové dřevo, které je velmi vhodné k výrobě podobných konstrukcí. Není to první vůz z Pompejí, ale ostatní vozy byly nalezeny nekompletní, poničené, nebo se jednalo o vozy určené pro běžné použití. 

Podobné ceremoniální vozy ze stejného období byly nalezeny také v thráckých mohylách v Bulharsku (Karanovo) a v Řecku (Mikri Doxipara).

        V mohyle thráckého aristokrata v Mikri Doxipara v Řecku bylo pohřbeno obětované dvojspřeží a vůz velmi podobný pompejskému ceremoniálnímu kočáru

Koně na pompejských freskách a mozaikách

Stopa koní v Pompejích se nevyskytuje jen v nánosech sopečného materiálu, koně byli přítomni v každodenní kultuře hlavně elity obyvatelstva. V řadě pompejských domů nechali jejich majitelé umístit fresky nebo mozaiky, jejichž hlavními aktéry byli koně. 

Zmíním dva příklady za všechny. Jeden dům byl pojmenován podle ohromné fresky zobrazující závod čtyřspřeží (Casa delle Quadrighe).

        Freska dostihu čtyřspřeží

Čtyři vozy tažené čtyřspřežími se ženou dráhou v cirku. Jejich vozatajové pobízejí koně bičem. Závody kvadrig byly nejprestižnějším sportovním kláním římské říše, a proto přítomnost takové fresky v římském domě nepřekvapí. K freskám s vyobrazením koní se vrátím v některém z příštích čísel.

Z Menandrova domu pak pochází mozaika, kde je zobrazen muž sedící na lehkém voze se čtyřmi koly, který v zásadě vypadal jako vůz nalezený v Civita Giuliana, jen se jedná o obyčejný vůz používaný při každodenních aktivitách. 

 

        Mozaika s vozem

Koně byly v Pompejích také součástí výzdobných mobilních uměleckých předmětů. Časté byly nádherně propracované bronzové sošky.

        Bronzová hlava koně

Začátek letopočtu, Řím a koně

Nálezy z Pompejí dokládají, že využití koní a equidů vůbec bylo v římské říši velmi pestré. Účastnili se prakticky veškerých lidských činností od nejtvrdší práce po zábavu. Jednalo se o velmi specializované aktivity, vyžadující hipologické i equestriální znalosti. Pojila se s nimi řada řemesel, zajišťující výbavu od řemenů přes celé kompletní zápřahy.

Pompeje nepřestávají překvapovat už více než dvě století a je pravděpodobné, že pod nánosy pemzy a lávy ještě další koně a jejich lidé čekají na své nalezení.