Kolika (akutní bolest břicha) je zodpovědná za asi 13,8–35,2 % všech hospitalizací koní. A to není pro nás chovatele údaj kdovíjak povzbudivý. V posledních letech ale došlo v oblasti klinických a laboratorních vyšetření a také léčebných protokolů k mnoha pokrokům a úspěšnost léčby kolik se proto stále zvyšuje. Míru krátkodobého přežití (do propuštění) významně posunulo nejen zlepšení diagnostiky, ale i včasné rozhodování ve vztahu k operaci. Přesto ale kolika zůstává velmi živou „stájovou“ noční můrou a odpověď na otázku „Jaká je prognóza?“ je pro majitele koní odpovědí zásadní.

Jakmile u svého koně zaznamenáme příznaky koliky – švihání ocasem, ohlížení se na břicho, hrabání a dupání, kopání se do břicha, opakované vstávání a uléhání, válení se, pocení nebo dýchací a oběhové potíže (zvýšená tepová frekvence, blednutí sliznic) – prakticky ihned si všichni v doprovodu rudého vykřičníku vybavíme slovo OPERACE. A ta je strašákem nejen proto, že představuje značnou finanční zátěž pro majitele, ale také proto, že je spojena s celou řadou významných zdravotních rizik. Nedávno publikovaná dánská studie ale ukazuje, že v naprosté většině případů koliky stačí medikamentózní léčba – a ta v současné době dosahuje při dobré péči téměř 90% úspěšnosti.

Nová studie, nová data

Výše zmiňovaná studie pracovala s daty, která byla shromážděna v Kodaňské univerzitní nemocnici pro velká zvířata v souvislosti s příjmy koní s diagnózou koliky v letech 2010 až 2018. V průběhu studie zde bylo přijato celkem 1 752 koní s kolikou. 355 koní bylo ze studie vyloučeno z různých důvodů – hlavním důvodem bylo, že se majitelé rozhodli nepodstoupit léčbu nebo operaci a zvolili eutanázii – to se týkalo 174 koní, dalších 55 muselo být utraceno ihned po přijetí nebo již na kliniku dorazilo mrtvých. Do studie tedy bylo možné zahrnout 1 397 koní.

Výsledky studie byly srovnávány s předchozí uskutečněnou studií, která na Univerzitní klinice velkých zvířat v Kodani probíhala od roku 2000 do roku 2010, a zahrnovala data o 1 588 koních zde přijatých s kolikou a také s dalšími srovnatelnými mezinárodními studiemi. Pozornost byla věnována zejména tzv. krátkodobému přežití, kam jsou zahrnuti koně, kteří jsou po přijetí a léčbě propuštěni z hospitalizace na klinice živí. V této aktuální studii byla celková míra přežití 83,0 %, a to je výrazně více, než tomu bylo v první obdobné studii, která proběhla na Univerzitní klinice velkých zvířat v předchozích letech. Tam dosahovala míra krátkodobého přežití jen 76 %.

V rámci studie bylo z 1 397 přijatých koní medikačně ošetřeno celkem 1 077, což činí 77,1 % případů. Operace byla nutná ve 320 případech (22,9 %). Míra přežití medikovaných koní – léčba bez nutnosti operace – byla 89,7 % ve srovnání s 87 % v předchozí klinické studii. V chirurgicky léčených případech byla míra přežití 60,6 % ve srovnání se 42 % v předchozí studii. 

Zjištěny byly i další odchylky. V průběhu operace uhynulo nebo podstoupilo euthanasii 17,2 % koní, což je podstatně méně než v předchozí klinické studii – kde to bylo 40 %. Kromě toho se výrazně více koní zotavilo z operace – 79,1 % oproti 56 %. Studie odhalila, že míra krátkodobého přežití chirurgicky léčených koní – 60,6 % – se významně nelišila od dat, která byla shromážděna v jiných obdobných evropských studiích – kde se úspěšnost léčby u chirurgicky léčených koní pohybovala mezi 55 až 62 %. Všechny tyto pokroky lze přičíst několika faktorům – lepším předoperačním diagnostickým postupům, což vede k rychlejšímu rozhodování o operaci, zlepšení chirurgických postupů a dovedností a také zvýšení pozitivního přístupu k těmto typům operací mezi chirurgy.

Přesto je podle autorů studie důležité případy kolik u koní dále sledovat a usilovat o další optimalizaci. Zatímco mnoho studií zkoumá míru přežití koní s kolikou, existuje pouze omezený počet studií, které se zaměřují na míru přežití výhradně medikovaných koní. Existuje pro to několik důvodů – medikamentózní léčba koliky se opírá o analgetika a tekutiny, a je proto více symptomatická a podpůrná, takže účinky léčby jsou méně prozkoumány než chirurgické zákroky. Často se také využívají různá léčiva a léčebné postupy a protokoly se proto mohou mezi klinikami a ošetřujícími veterináři lišit.

Závěr

V této studii byla doložena vysoká míra přežití koní – téměř 90 %, kteří byli v rámci léčby koliky pouze medikováni. Přesto je ale samozřejmě třeba hledat další možnosti, jak zvýšit efektivitu léčby. Zejména u těžkých a specifických stavů ještě nejsou výsledky tak dobré, jak bychom si přáli, a to přestože lze zaznamenat celkový pokles intraoperační eutanázie. Přesto je ale povzbudivou zprávou, že se míra přežití u koní hospitalizovaných s kolikou neustále zlepšuje, a to jak u koní léčených pouze léky, tak u koní léčených chirurgicky. Koliku nikdy nebudeme vítat se slavobránou, ale snad se jí už můžeme alespoň o něco méně bát. 

Prevence... nejlepší léčba

Přestože data, která poskytla tato dánská studie, jsou příznivá, stále platí, že nejlepší léčba je prevence.

Zásady, které mohou pomoci omezit výskyt kolik:

• Kůň by měl mít zajištěn stálý přístup ke zdroji vody. Sledujeme kvalitu vody, průtok napáječek, v zimě může mít vliv na příjem vody i její teplota. I krátkodobý nedostatek vody může vést ke vzniku střevních obstrukcí. Na zásobování vodou nesmíme zapomínat ani v průběhu delších transportů, při déletrvající pohybové zátěži, obzvláště pokud je kombinována s vysokými teplotami – tepelný stres, a na sportovních a chovatelských akcích.
• Krmná dávka musí obsahovat dostatek vlákniny – kvalitní seno/kvalitní pastva v odpovídajícím/dostatečném množství jsou zásadní pro zdraví GIT koní. Kůň by neměl zůstat bez objemového krmiva déle než čtyři hodiny.
• Minimalizujeme změny v krmné dávce – každá změna v krmné dávce – změna v managementu seno/pastva, ve složení objemového krmiva a jeho kvality, v množství a složení koncentrovaného krmiva – musí být zaváděna postupně. Náhlé změny krmné dávky jsou v souvislosti s rozvojem kolik jedním z nejvýznamnějších faktorů. Čím je změna ve složení krmné dávky větší, tím delší dobu se na tuto změnu střevní mikroflóra GIT koně adaptuje. Souvislost mezi vývojem koliky a změnami relativního množství mikrobiálních taxonů v GIT je prokazatelná. Odborníci na výživu koní plošně doporučují maximálně pozvolný přechod (7–14 dní) při jakékoli dietní změně ve výživě. Nikdy nepodceňujme ani rizika spojená s pastvou. Pozor tedy při změnách pastevního managementu – při přechodu ze sena na pastvu je vyšší riziko poklesu pH tlustého střeva než při přechodu z trávy na seno. Na jaře proto musíme být více obezřetní než na podzim.
• Pozor na překrmení nevhodným krmivem, na krmiva nekvalitní, zaplísněná, zaprášená, zkvašená (řepné řízky, mashe) a na nadměrné požírání písku/hlíny. 
• Význam má i vhodný a dostatečný pohybový management – nedostatek pohybu, imobilizace po onemocnění/úraze, nadměrná zátěž – zásadní a náhlé změny v pohybovém managementu jsou rizikové, stejně tak i zvýšená fyzická zátěž a s ní související zvýšené pocení, obzvláště v horkém letním počasí či při kombinaci vysokých teplot a vysoké vzdušné vlhkosti je riziková.
• V rámci prevence pravidelně kontrolujeme pastevní plochy a výběhy – pozor je třeba dávat na výskyt jedovatých stromů, keřů a rostlin, semenáčků a nažek jedovatého druhu javoru, možnou přítomnost nebezpečného odpadu – tráva ze sekaček, shnilé ovoce, pecky z třešní.
• Nezbytností v prevenci kolik je nastavení vhodného antiparazitálního programu – dodržování pravidel aplikace a výběru vhodných anthelmintik. Preventivní opatření vedoucí k omezení výskytu parazitů v chovech koní zahrnuje mimo jiné i pravidelné koprologické vyšetření trusu a zoohygienu stájí a pastvin. Malí strongylidi a tasemnice jsou příčinou téměř poloviny všech případů křečových kolik u koní.
• Významná je pravidelná kontrola stavu zubů jednou za 6 až 12 měsíců – špatné rozmělnění potravy může vést ke vzniku zácpy/průjmu.
• Vyšší riziko vzniku kolik je u hříbat, starších koní, koní zatížených stresem a u březích klisen. Rizikovým kategoriím koní proto věnujeme zvýšenou pozornost.

Pamatovat musíme i na to, že diagnózu a léčbu koliky vždy musí provádět výhradně veterinární lékař. I pokud kolika sama odezní, měl by koně vyřetřit veterinární lékař.

Doporučení

Jestliže máme podezření na koliku, je třeba učinit následující:

• Změříme tepovou frekvenci – čím vyšší je tepová frekvence, tím závažnější je stav koně. Tepová frekvence zdravého koně je přibližně 28–42 tepů za minutu. Tepová frekvence 50–60 tepů za minutu signalizuje zdravotní problém, může jít o mírnou koliku. Pokud je tepová frekvence vyšší než 70, nebo dokonce přesahuje 100 a více tepů za minutu, je stav koně velmi závažný.
• Ověříme funkci střevní peristaltiky – sledujeme přítomnost peristaltického cyklu a odchylky od normálu. Jak zvýšená střevní peristaltika, tak i chybějící nebo tichá peristaltika představují problém.
• Zkontrolujeme barvu sliznic v dutině ústní (sliznice by měly mít zdravou růžovou barvu, neměly by být bledé) a hydrataci – kožní turgor: vytvoříme-li prsty kožní řasu a kůže se nevrátí zpět do původní polohy ihned poté, co ji pustíme, je pravděpodobné, že kůň je dehydrovaný.

Získané údaje sdělíme veterinárnímu lékaři při prvním kontaktu a do jeho příjezdu stav koně pravidelně každých 15 až 30 minut kontrolujeme, čas měření a údaje zapisujeme. Pokud se stav koně zhoršuje, jedná se o důležitou informaci. Měření tepové frekvence a průběh peristaltického cyklu bychom měli příležitostně kontrolovat i u zdravého koně, abychom byli schopni rychle vysledovat případné odchylky od normálu a uměli hodnoty měřit.

Použité zdroje:  

• Emma Dybkjær, Kirstine Fleng Steffensen, Marie Louise Honoré, Mathias Ankjær Dinesen, Mogens Teken Christophersen & Tina Holberg Pihl: „Short-term survival rates of 1397 horses referred for colic from 2010 to 2018“, May 7, 2022 Magazine 'Acta Veterinaria Scandinavica'.