Ještě před tím, než se do praktických tipů mířících na letní pohodu našich koní pustíme, nebude od věci si připomenout pojmy, které se schopností organismu udržet optimální tělesnou teplotu, tedy termoregulací, souvisí. Stálá tělesná teplota je totiž nezbytně nutná pro normální činnost metabolismu i průběh enzymatických reakcí, a proto bychom i o těchto v celku obyčejných věcech měli mít alespoň nějaké povědomí.

Termoneutrální zóna, termoregulace a ztráta tepla – tři důležité pojmy

Termoneutrální zóna

Koně jsou homoiotermní (teplokrevná) zvířata, což znamená, že mají schopnost udržovat svou tělesnou teplotu na relativně konstantní úrovni – teplota jejich těla se udržuje v pevně daném úzkém rozmezí, a to i pokud dochází k velkým výchylkám v teplotě prostředí okolního. Teplota okolí, při níž není potřeba k udržování žádoucí teploty těla specifických termoregulačních mechanismů, se nazývá termoneutrální zóna. Pojem komfortní zóna – zóna s nejmenším termoregulačním úsilím – pak definuje rozpětí okolní teploty, při kterém organismus není ovlivněn tepelným stresem a nemusí mobilizovat energetické zásoby či zapojovat specifické mechanismy k tomu, aby si jeho organismus udržel stabilní tělesnou teplotu jádra. Pro představu – u lidí zóna nejmenšího termoregulačního úsilí zhruba odpovídá teplotnímu rozsahu, v němž lidé pociťují tepelnou pohodu, pokud se nepohybují a jsou nazí.

Termoregulace

Regulačním centrem našich organismů je hypothalamus. Právě zde jsou přijímány a vyhodnocovány signály z termoreceptorů a je kontrolována produkce a výdej tepla organismem. S létem za dveřmi nás termoregulace zajímá především v souvislosti s tepelným stresem a možným přehřátím našich koní.

Jestliže je teplota okolí vyšší, než jaká je horní hranice termoneutrální zóny, způsobí další zvýšení teploty okolí nárůst teploty těla. Kůň ale může přežít zvýšení tělesné teploty jádra pouze o několik stupňů, a proto musí při zvýšení okolní teploty zasáhnout jeho termoregulační mechanismy. Ty jsou výsledkem složitých a sofistikovaných biologických procesů ovlivněných mnoha faktory – zdaleka ne jen teplotou okolí. Termoregulace je odvislá i od takových parametrů, jako je věk, plemenný typ, fyziologický stav, stupeň aklimatizace nebo kvalita/míra osrstění. Za jistých okolností či parametrů ale termoregulační mechanismy organismu nemusí být schopny aktuální situaci zvládnout a hrozí přehřátí organismu.

Přehřátí organismu je stav, při kterém nekontrolovaně stoupá tělesná teplota, a to nikoli v reakci na infekci, nýbrž jako důsledek činnosti vnitřních regulačních mechanismů, které jsou řízeny mozkem (hypothalamus). Přehřátý kůň má tedy teplotu a objevují se i další změny, včetně změn chování, přičemž příčinou přehřátí je vysoká teplota prostředí kombinovaná nedostatkem vody v těle – dehydratací, blokádou pocení, vysokou vlhkostí vzduchu nebo nepřiměřeně vysokou fyzickou zátěží. 

Ztráta tepla

Teplo je vedlejším produktem metabolismu a tvoří se nepřetržitě a neustále ve všech tělesných tkáních, a to bez ohledu na teplotu prostředí. Jestliže je kůň v klidu, produkují 60–70 % tepla srdce, játra, ledviny a mozek, a to přestože tyto orgány tvoří méně než 10 % jeho tělesné hmotnosti. Při zátěži pak produkce tepla enormně stoupá a organismus, aby zůstal zdravý a plně funkční, se ho musí efektivním způsobem zbavit. Jak se organismus našich koní zbavuje nadbytečného tepla?

Teplokrevní živočichové si vyměňují teplo se svým okolím, když se teplota povrchu jejich těla liší od teploty vzduchu a teploty povrchů v prostředí. Rychlost výměny tepla závisí na teplotním gradientu mezi organismem a vnějším prostředím, přičemž nejen okolní teplota sama o sobě, ale i její kombinace například s rychlostí větru, vysokou/nízkou vzdušnou vlhkostí a intenzitou slunečního záření určuje velikost konkrétní termoregulační výzvy.

Mechanismy, kterými dochází k tepelným ztrátám z organismu, rozdělujeme na přímé a nepřímé. 

Přímé:

• vyzařování (radiace) – nadbytečné teplo se ztrácí vyzařováním. Potenciál této ztráty tepla lze vizualizovat pomocí infračervené termografie. Oblasti těla s menší izolací, například méně osrstěná místa, mají vyšší celkovou povrchovou teplotu, a proto i vyšší tepelnou ztrátu. Koně ponechaní na slunci při vysokých teplotách nejenže mají vyšší teplotu kůže, ale i zvýšenou hladinu kortizolu, což naznačuje, že trpí tepelným stresem. V zimě naopak koně aktivně využívají tepelný zisk ze slunečního záření.
• vedení (kondukce) – tepelná ztráta vedením je kupříkladu ta tepelná ztráta, která vzniká v důsledku přímého kontaktu mezi koněm a chladnější látkou nebo předmětem – povrchem, na kterém zvíře leží při odpočinku. Rychlost ztráty tepla závisí na vodivých vlastnostech kontaktního objektu a na teplotním rozdílu. Například tepelná ztráta bude u mokrého materiálu vyšší než u suché podestýlky, protože voda je dobrým vodičem. Vzduch má špatné vodivé vlastnosti a tepelné ztráty jsou proto malé.
• proudění (konvekce) – konvekce je přenos tepla pohybem vzduchu přes kůži. Vzduch zachycený v srsti tělo koně izoluje, ale vítr snadno odstraní teplý vzduch z blízkosti pokožky, a tak urychluje tepelné ztráty. 

Nepřímé:

• odpařování z plic – zvýšená rychlost dýchání – zbavení se vlhkého a teplého vzduchu je účinný způsob, jak dosáhnout tepelné ztráty. Během zátěže může rychlost dýchání dosáhnout 200 dechů/min a až 25 % metabolické tepelné zátěže může být odváděno prostřednictvím dýchacích cest. V chladném prostředí je tedy dýchání hluboké a pomalé a v teplém naopak mělké a rychlé. Mělké dýchání a zvýšená dechová frekvence tedy umožňují vyšší tepelné ztráty.
• pocení (evaporace) – pocení je maximálně efektivní způsob chlazení. Koně mají velmi vysokou schopnost pocení, dvakrát vyšší než my lidé. Pocením může být v průběhu zátěže rozptýleno až 2/3 metabolické tepelné zátěže a ztráta potu může být i více než 10 l/h, přičemž odpařením 1 litru potu se rozptýlí až 2,4 mJ tepla. U koně v zátěži se srdeční frekvence zvýší, aby dodala okysličenou krev do pracujících svalů a současně transportovala nadměrné teplo do pokožky a tekutiny určené pro produkci potu. Odpařování je méně účinné, když je vlhkost vzduchu vysoká. Když je relativní vlhkost vysoká, produkce potu přepíše rychlost odpařování potu a pot začne kapat. Poté se ztrácí výhoda ztrát odpařováním tepla.

Regulační mechanismy, které jsou zodpovědné za snížení teploty organismu, ovšem – jak již bylo řečeno – nemusí v určitých situacích postačovat a může dojít k přehřátí organismu.

Faktory, které mohou vést u koní k přehřátí 

• teploty nad 25 °C
• intenzivní či dlouhotrvající zátěž
• nedostatek stínu, nemožnost nalézt úkryt mimo přímé slunce – je nutné si uvědomit, že někdy může být přístup do stínu pro koně diskomfortní (komplikovaný přístup, nevhodné umístění přístřešku), a proto ho koně nevyhledají, i když by pobyt ve stínu nutně potřebovali
• vysoká vlhkost vzduchu, minimální proudění vzduchu
• nedostatečný přístup ke zdroji pitné vody, dehydratace
• nedostatečná fyzická kondice, nadváha
• nedostatečná adaptace/aklimatizace – náhlé změny klimatu, transport do klimaticky odlišných lokalit
• oslabení organismu – onemocnění, stres, metabolické problémy
• plemenný typ – ušlechtilí koně nebo hříbata mají dlouhé končetiny a krky, a proto u nich může docházet k větším tepelným ztrátám než u koní se stejnou hmotností, ale s kompaktnější stavbou těla a kratšími končetinami. Záleží také na absolutní velikosti těla. Například chladnokrevný kůň má více hmoty produkující teplo, ale relativně menší povrch umožňující odvádění tepla.
• vliv může mít i barva koně – tmavá barva srsti absorbuje sluneční záření více než barva světlá, což znamená, že tmavý kůň získává více tepla ze slunečního záření
• věk – pamatovat musíme i na to, že starší koně, tak jako staří lidé, mívají schopnost termoregulace významně omezenou. Totéž se týká i velmi malých hříbat.

Tipy, jak zabezpečit pohodu koní v letních měsících

Tip číslo 1: Nepodceňujte vysoké teploty!

V chovu koní je nutné brát vysoké teploty, obzvláště pokud koně nejsou dostatečně aklimatizovaní nebo zcela zdraví, vážně. Již teploty nad 25 °C mohou koním za určitých okolností působit zdravotní problémy, vést k přehřátí organismu a následně přivodit i smrt. Majitelé koní proto musí při vysokých teplotách přijmout vhodná opatření a zajistit ochranu svých koní ve výbězích, na pastvinách, při zátěži a transportech! Toto by nemělo být bráno jako další z kupy nepodstatných informací, kterou není třeba brát zas až tak moc vážně, ale za stájovou mantru.

Tip číslo 2: Voda a elektrolyty v centru pozornosti! 

Koně musí mít vždy volný přístup ke zdroji pitné vody a soli. Při teplotách nad 25 °C je ale nutné ke slovu vždy připsat vykřičník, protože v horkých letních dnech může kůň pít významně více, než je běžný standard. Koně, kteří nejsou v zátěži, při teplotě prostředí nižší než cca 25 °C, vypijí 3–7 litrů vody na 100 kg tělesné hmotnosti, což je 15–35 litrů na kus a den pro koně o hmotnosti 500 kg. V horkých letních dnech ale tato spotřeba může stoupnout až na dvojnásobnou hodnotu a případně i více. Jeden kýbl, tedy nějakých dvacet litrů na kus a den, nestačí ani v zimních měsících, přestože koně i za těchto podmínek často i dlouhodobě přežívají.

Přestože tedy může být pro nás, ustajovatele, doplňování zásob vody náročné, neexistuje žádná omluva pro omezování jejího příjmu. Pomozte svému koni v době letních veder udržet rovnováhu tekutin už tím, že mu umožníte volný – nepřetržitý – přístup k vodě! Pokud koně nemají přístup k napáječkám a jsou napájeni z nádob, pamatujte na to, že nádoby mohou koně převrhnout, s čímž souvisí nutnost jejich pravidelné kontroly. Na rozdíl od napáječek je nádoby také nutné pravidelně (minimálně jednou týdně) umývat. Z důvodu eliminace růstu nežádoucích řas a jiných mikroorganismů by nádoby měly být umístěny ve stínu a chráněny před zdrojem znečištění – prachem, volně poletujícími stébly a částmi rostlin, které při vysokých teplotách ve vodě rychle zahnívají.

Voda, kterou koním nabízíme, by měla být voda pitná. Přírodní zdroje vody a voda dešťová mohou být znečištěné či kontaminované a mohou tedy koním způsobovat zdravotní problémy různé závažnosti. Gastrointestinální trakt koní je velmi citlivý, a proto ani tuto skutečnost nepodceňujeme. I pokud tedy máme na pastvině či ve výběhu přírodní zdroj vody, nabídneme vždy alternativu v podobě nádoby s pitnou vodou.

Platí rovněž – koním neomezujeme příjem vody ani po zátěži. Zapomeňte na stále ještě rozšířený mýtus, že po zátěži by kůň neměl pít, protože by mohl dostat koliku. Opak je pravdou! Napájet můžeme ihned po vykrokování, tedy asi dvacet minut po ukončení zátěže. Pouze koně, kteří neměli, z různých důvodů, přístup k vodě den či více, by se měli rozpít pozvolna. Nabídneme menší množství – ne ledové – vody a častěji.

Nezapomínejte také na elektrolyty. I k solným lizům by měli mít koně vždy volný přístup. V případě, že v letních měsících požadujeme od koní vysoké výkony a koně se ve zvýšené míře potí, jedná se o koně staré, nemocné, koně v rekonvalescenci, klisny před porodem či v laktaci, měli bychom konzultovat se svým veterinárním lékařem i možnost aplikace elektrolytů v jiné formě, protože jejich příjem z volně přístupných solných lizů nemusí být dostatečný. Používejte ale výhradně výrobky určené pro koně!  

Tip číslo 3: Dopřejte svému koni stín!

Pokud je koním horko, mají přirozenou tendenci vyhledat stín. Proto je základním požadavkem, aby ho koně měli k dispozici. V pastevním ustájení je tento požadavek dnes obvykle zajištěn. Problémy se ale stále objevují ve stájích, kde jsou koně pouze výběhovaní. Pokud výběhy/pastviny nemají dostatek přirozeného stínu (hluboký stín stromů – nestačí jedna napůl ohlodaná souška) anebo nejsou vybudovány kvalitní, vzdušné, vhodně umístěné a prostorné přístřešky, měli by mít koně v letním období obrácený režim. Ve dne by tedy měli pobývat ve stáji, ideálně vzdušné a dobře větrané, a v noci být ve výběhu. Vždy myslete na to, že vysoké teploty snáší koně podstatně hůře, než my, lidé. Naše termoneutrální zóny jsou rozdílné!

Neomlouvejte nepřítomnost přístřešku na pastvině tvrzením, že koně je stejně nevyhledávají. Neexistují koně, kteří by komfort přístřešků ignorovali, existují jen špatné, nevhodně konstruované či umístěné přístřešky! Pro představu – jedna nedávno publikovaná švédská studie doložila, že islandští koně, chovaní na velké několikahektarové pastvině, která obsahovala i lesní prostředí s dostatkem přirozeného stínu, v zimě přístřešky téměř nevyužívali, a to i ve dnech, kdy teplota klesala pod -20 °C, ale v teplých dnech, kdy byla vysoká aktivita hmyzu, i několik hodin denně ano. I další studie doložily, že již při teplotách od +16 do +25 °C tráví koně v přístřešcích významně více času než při nižších teplotách, obzvláště pak, pokud je vysoká aktivita hmyzu a je bezvětří.

Pozor na mýtus, že deky, sloužící primárně jako ochrana před hmyzem, nahrazují stín. Tyto typy dek mají obvykle světlou barvu, která odráží sluneční záření, což nás může k tomuto předpokladu svádět. Přesto ale deky ochranu před přehřátím nenabízí. Australští vědci testovali, zda mohou deky světlé barvy, určené k ochraně před hmyzem, nahradit stín. Koně byli v rámci studie ponecháni venku na přímém slunci po dobu dvou hodin při teplotě vzduchu > 25 °C. Následně byla polovina koní zadekována. Všichni koně zůstali na slunci další dvě hodiny a jejich tělesné funkce byly monitorovány. Ve výsledku měli koně s dekami významně vyšší dechovou frekvenci a více se potili než skupina koní bez dek.

Deky a ochranné masky tedy skutečně nejsou alternativou stínu! Jejich funkce je jiná. Nejen, že chrání koně před obtížným hmyzem, ale brání i možnosti rozvoje zánětu kůže – fotodermatitidy, která se týká především koní s nepigmentovanou kůží (v ohrožení jsou i koně s velkými odznaky a strakoši) a souvisí jak s reakcí organismu na chemické látky obsažené v některých rostlinách (např. třezalka tečkovaná) a lécích, tak i kupříkladu funkčním poškozením jater.

Tip číslo 4: Upravte management - pozor na přehřátí

V teplých dnech, pokud je to možné, jezděte brzy ráno nebo pozdě večer, kdy je chladněji, a upravte management koně – míru jeho zátěže. Dávejte pozor na příznaky přehřátí – prvním varovným signálem je samozřejmě zvýšená tělesná teplota. Pokud teplota, měřená v konečníku, překročí 40 °C, je třeba začít koni ihned věnovat zvýšenou pozornost! Tělesná teplota nad 42 °C pak koně přímo ohrožuje na životě! K dalším příznakům přehřátí, kterým by měl majitel věnovat pozornost, patří:

• kůň se extrémně potí, pot může kapat – ovšem pozor – s nastupujícím přehřátím se kůň může přestat potit
• změna barvy sliznic (sliznice bledé nebo naopak překrvené) a jejich nedostatečná vlhkost
• změna temperamentu a chování – změněná koordinace pohybu (klopýtání, padání), dezorientace, apatie, skleslost, ztráta aktivity
• tepová frekvence vyšší než cca 50 tepů za minutu
• zrychlené a povrchní dýchání, dechová frekvence ani po asi dvaceti minutách od ukončení zátěže neklesá – normální je 20 až 40 dechů za minutu
• při vytvoření kožní řasy (za lopatkou) se kůže fyziologicky nevrací do normální polohy, nýbrž zůstává deformovaná
• negativní výsledek testu kapilárního návratu – zatlačíme-li prstem na dáseň, sliznice zrůžoví za déle než 3 sekundy
• útlum střevní peristaltiky

První pomoc při přehřátí

Jestliže máte dojem, že kůň je přehřátý, je nutné ihned ukončit zátěž, přemístit koně do stínu, nabídnout ne příliš studenou vodu a začít chladit. Samozřejmostí by měla být okamžitá snaha kontaktovat veterinárního lékaře. Pokud je to možné, začněte koně co nejdříve chladit vodou z hadice nebo na něj lijte vodu z kbelíku. Chladit bychom měli ideálně v delších než desetiminutových cyklech. Pokud budeme chladit kratší dobu, efekt se nedostaví a přehřátí se může ještě prohloubit.

Voda a její následné odpařování intenzivně ochlazuje a sprchování je proto jedním z nejúčinnějších způsobů, jak snížit tělesnou teplotu. Chladná voda je dobrá, ale ideální je voda vlažná (ne horká!). Naopak – pro optimální účinek je ledová voda nevhodnou volbou. Nemyslete si, že čím chladnější voda je, tím lépe. Ledová voda není vhodná, protože způsobuje další tlak na již tak přetížený krevní oběh. Pokud se kůň po postříkání vodou zmenší nebo udělá kočičí hřbet, je voda zjevně příliš studená.

Chladit musíme pomalu a opatrně, začínáme od kopyt, tedy zdola nahoru a od zadní části těla k přední. Nezačínáme chlazením hlavy či hrudníku! Nejprve tedy chladíme spodní část končetin a následně se zaměřujeme na vnitřní plochu stehen a břicho, souběžně je již vhodné chladit i krk a hlavu, na místě je ovšem použití houby nebo ručníku.

Pokud nemáme vody dostatek, chladíme na etapy – osprchujeme/polijeme a ihned, jak se voda ohřeje, ji setřeme stěrkou – voda se na povrchu těla velmi rychle zahřeje a namísto chlazení povrch těla dále ohřívá – a po chvíli znovu začneme polévat anebo sprchovat. Pokud je to možné, můžeme použít elektrický větrák, který by měl být – i kvůli podpoře cirkulace vzduchu ve stáji – k dispozici. Po asi půl hodině chlazení opětovně změříme tepovou frekvenci, pokud je stále vyšší než 50 tepů za minutu, pokračujeme v chlazení (po uplynutí další čtvrt až půl hodiny měření tepové frekvence zopakujeme), pokud tepová frekvence klesne, koně povodíme a poté znovu zkontrolujeme tepovou frekvenci. Jestliže tep znovu stoupne, znovu začneme chladit.

Průběžně nabízíme vodu, pokud kůň pít odmítá, můžeme zkusit vodu osolit, osladit, zamíchat do ní müsli, otruby, kousky jablka, mrkve... důležité je přimět koně k pití, což obvykle nebývá zrovna jednoduché, a proto experimentujeme a opakovaně nabízíme. Chce to trpělivost. Ve starém českém přísloví „Můžeš dovést koně až k řece, ale napít se musí sám" je mnoho pravdy – chce to tedy z naší strany kreativitu a odhodlání.

Tipy pro bezpečný transport

Pokud potřebujete přepravovat koně v přívěsu na delší vzdálenost během vlny letních veder, je vhodné plánovat transport na brzké ráno nebo na noc, kdy je chladněji. Klíčovým faktorem je dostatek čerstvého vzduchu – větrání. Vždy necháváme otevřené všechny větrací otvory, ale ujistíme se, že kůň v žádném případě nemůže během přepravy vystrčit hlavu ven z přívěsu. V určitých situacích není od věci zvážit použití větráků/ventilátorů. Nikdy nenecháváme svého koně stát na přívěsu – zvláště pokud není ve stínu. Stejně jako v zaparkovaném automobilu mohou teploty v přívěsu dosáhnout velmi rychle i 60 °C nebo více, a proto akutně hrozí úpal! Při přepravě hříbat, nemocných a starých koní buďte obzvláště opatrní – jsou více náchylní k přehřátí než zdraví dospělí koně.

Závěr

Přestože nezkušeného majitele může soupis všech výše uvedených doporučení zaskočit, není nutné propadat v souvislosti s nastupujícím létem hysterii a začít kolem koní poletovat od rána do večera s fonendoskopem ve snaze měřit srdeční frekvenci a ověřovat funkčnost peristaltiky. Stačí, když budeme používat zdravý rozum a uvědomíme si, že koně pociťují v souvislosti s teplem více diskomfortu než my lidé, a tomuto faktu uzpůsobíme jejich management. Pokud tedy nemáme dostatek zkušeností, pokusíme se objektivně vyhodnotit rizikové faktory, koně nepřetěžujeme, zajistíme mu dostatek stínu, tekutin, optimální přísun elektrolytů a vhodně upravíme zátěž. S promyšleným managementem a zodpovědným přístupem bude i vaše léto určitě fajn!

Použité zdroje:

• M. Sundquist, H. Broström : En grupp hästers nyttjande av ligghall :The use of a built weather protection for a group of horses), Svensk Veterinär Tidning, 7 (2007), pp. 21-24
• E. Hartmann, R.J. Hopkins, E. Blomgren, M. Ventorp, C. von Bromssen, K. Dahlborn: Daytime shelter use of individually kept horses during Swedish summer,J. Anim. Sci., 93 (2015), pp. 802-810
• M.G. Snoeks, C.P.H. Moons, F.O. Ödberg, M. Aviron, R. Geers :Behavior of horses on pasture in relation to weather and shelter – a field study in a temperate climate, J. Vet. Behav. Clin. Appl. Res., 10 (2015), pp. 561-568
• C.R. Heleski, I. Murtazashvili : Daytime shelter‐seeking behavior in domestic horses, J. Vet. Behav. Clin. Appl. Res., 5 (2010), pp. 276-282