Dnes je omezování pastvy v mnoha stájích v souvislosti s obezitou a hrozbou laminitidy docela trendy. Ne vždy ale platí, že prázdná pastvina je i bezpečná pastvina. Koně dlouhodobě pobývající na intenzivně využívaných pastevních plochách nejen že konzumují i takové druhy rostlin, kterým by se za jiných okolností spíše vyhýbali (třezalka tečkovaná, starček přímětník, šedivka šedá, čičorka pestrá, ...), ale v rámci celodenního honu za stéblem končí v jejich trávicím traktu jak organická hmota, tak i překvapivě velké množství půdy, jejíž příjem je prokazatelně spojen s rizikem vzniku některých gastrointestinálních patologií. O tom, jak moc je výška pastevního porostu důležitá a jaká rizika s sebou přináší celodenní pobyt koní na „holinách“, se toho doposud příliš mnoho nevědělo. To se ovšem s nově uskutečněnými výzkumy vcelku zásadně mění…

Půda na jídelníčku našich koní

Půda, která se každý den neúmyslně ocitá na jídelníčku našich koní, nepředstavuje žádný nutriční přínos, naopak – má potenciál nebezpečí. Nejen že snižuje relativně malý objem žaludku koně, a tak stravitelnost krmné dávky, ale její přítomnost v zažívacím traktu narušuje střevní mikroflóru. Mimo to může být tento nežádoucí příkrm i zdrojem pestré palety látek, jimiž je znečištěno životní prostředí. Tyto zdraví škodlivé látky se v půdě mohou akumulovat po velmi dlouhou dobu – bez laboratorního rozboru tedy můžeme mít o stavu půdy dané lokality velmi zkreslenou představu – a proto je riziko absorpce půdy přijaté v rámci pastvy již poměrně dlouho v centru pozornosti u zvířat chovaných za účelem produkce potravin (dojnice, hovězí dobytek, ovce, volný chov slepic a prasat). Koně ale nejsou primárně chováni v souvislosti s produkcí potravin, a proto byl vědecký zájem o tuto problematiku doposud spíše okrajový.

Přestože tedy již dlouho víme, že vysoký obsah půdních složek v GI traktu koní může být zodpovědný za špatný výživný stav, vznik pískových kolik, záněty střev, fekální vodu (free fecal water syndrome), chronické průjmy nebo i erozi střevní výstelky, nebyla až doposud k dispozici data, která by umožnila přesnější analýzu a nabídla účinná řešení. 

Kontaminovaná půda – i to je problém našich pastvin

Jak jsme již zmínili – problém není jen přítomnost půdy jako takové v GI traktů našich koní, ale i obsah prvků a látek, kterými je půda kontaminovaná. Přestože jsme si zvykli o tomto typu znečištění příliš nepřemýšlet, je nesporným faktem, že půda kolem nás více či méně kontaminovaná je. Existují tisíce zdrojů znečištění půd, typů polutantů a vnášení fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí, je realitou. Mezi nejčastější zdroje znečištění patří uhlovodíky, rozpouštědla, polyaromatické uhlovodíky, pesticidy, olovo, kadmium, rtuť a ostatní těžké kovy. Pro představu letmo zmíníme to, co stojí z hlediska možného nebezpečí téměř na vrcholu, a to jsou kadmium a arsen. Už proto, že jsem se ještě nesetkala s chovem, který by se právě touto problematikou aktivně zabýval.

Kadmium patří mezi prvky, jejichž vliv na zdravotní stav živých organismů je jednoznačně negativní a je mimořádně nebezpečným kumulativním jedem, který se z organismu vylučuje jen velmi pozvolna a obtížně. V půdách ČR je (mimo zdroje kontaminace) jeho běžný obsah 0,2–1,5 mg Cd na 1 kg půdy, přičemž za posledních 150 let se obsah kadmia v půdách zvýšil o 27–55 %. A to je alarmující informace. Mimo to, kadmium se v půdě kumuluje nejvíce ve vrstvě 0–5 cm – s přibývající hloubkou jeho koncentrace klesá – a proto je v souvislosti s pastvou býložravců jeho přítomnost v půdě poměrně závažná.

  

Podobně nebezpečný je i arsen. Koncentrace arsenu v nejvíce kontaminovaných půdách České republiky mohou dosáhnout až tisíců mg/kg. Anomální koncentrace arsenu v půdách jsou způsobeny zejména spalováním fosilních paliv (hnědé uhlí s vysokým obsahem arsenu), důlní činností a zvětráváním hornin bohatých arsenem. Oblastí s anomálními koncentracemi arsenu v půdě v ČR jsou proto kupříkladu Krušné hory. Ale nejde jen o hutě a spalovny fosilních paliv. Příkladem je okolí Kutné Hory, kde koncentrace arsenu v půdě dosahují až 6 890 mg/kg – zde jsou extrémně vysoké v přímé souvislosti s důlní činností. Přestože je celosvětový průměr běžného obsahu arsenu v půdách 7 mg/kg, v mnoha regionech jsou tyto koncentrace kvůli geochemickým anomáliím podstatně vyšší. Vysoké koncentrace arsenu v horninách a následně i v půdách (10 až 100x vyšší proti běžným) jsou obvykle vázané na výskyt sulfidických rud stříbra, olova, mědi, niklu, antimonu, kobaltu a železa a takových lokalit je u nás relativně hodně. Zmínit musíme i skutečnost, že v minulosti se sloučeniny arsenu hojně používaly (a v některých státech se doposud používají) jako herbicidy, pesticidy a defolianty a obsah arsenu v půdách tedy může být problémem i v lokalitách, kde bychom to nečekali.  

Pokud tedy naši koně denně konzumují určité množství povrchových částic půdy, je téměř jisté, že denně zkonzumují i nezanedbatelné množství cizorodých látek, které jim ne vždy prospívají. Zabývat se proto absorpcí půdy musíme nejen v souvislosti s GI traktem koní, ale i z hlediska možné kontaminace organismu zdraví ohrožujícími látkami. Půda je dnes – kvůli naší činnosti – na mnoha místech spíše macechou než milující matkou. A to je velmi smutný výsledek, výsledek, o němž bychom my všichni měli přemýšlet, a to nejen v souvislosti s chovem koní...

Pokud ale chceme snížit riziko a omezit množství půdy, kterou koně v rámci pastvy zkonzumují, neměli bychom přemýšlet o zkrácení doby pobytu na pastvinách. To zdraví koní neprospívá. Je třeba upravit pastevní management – koně by se totiž neměli pást na chudém a nízkém pastevním porostu. To alespoň dokládají výsledky nedávno publikovaného výzkumu. 

Výsledky výzkumu

Kolik půdy koně v rámci pastvy denně zkonzumují? A jak toto přijaté množství ovlivňuje výška a hustota pastevního porostu? Na tyto otázky se pokusila odpovědět studie, kterou vypracoval Stefan Jurjanz a jeho kolegové z francouzské University of Lorraine a irské University of Limerick. 

Aby bylo možné co nejpřesněji určit množství půdy, kterou v rámci denní pastvy koně absorbují, byla koním zavedeným do studie umožněna pastva na třech úrovních denního příjmu sušiny – konkrétně šlo o 2, 3 a 4 % tělesné hmotnosti (množství sušiny, které kůň denně spotřebuje, se rovná 1,4 % až 4 % jeho tělesné hmotnosti). Jednotliví koně se pásli v menších výbězích, jejichž velikost byla flexibilně přizpůsobena dostupnosti travní hmoty a kde byla měřena výška travního porostu. U skotu a ovcí se totiž prokázalo, že výška travního porostu je dobrým prediktorem úrovně požití půdy – čím nižší výška travního porostu, tím více půdy zvířata přijímají. 

Vědci zjistili, že množství přijaté půdy v rámci pastvy představovalo asi 4 % z celkového množství přijaté sušiny, což odpovídá 543 až 648 gramům zeminy na kus a den. Jinými slovy – každý kůň spolu s pastvou neúmyslně přijal asi půl kilogramu půdy každý den – což je skutečně nezanedbatelný objem. To ale není nic moc překvapivého – je doloženo, že u skotu dochází k podobně vysokému množství příjmu půdy za normálních podmínek pastvy.

Při celkovém příjmu 2, 3 a 4 % sušiny absorbovali koně 4, 5, 4,1 a 3,7 % půdy. Pokud byl obsah sušiny, který kůň za den spotřeboval, 4 %, byl zjištěn výrazně nižší příjem půdy (543 g/d) ve srovnání s omezenějším příjmem (624, respektive 648 g pro 3 a 2 %). Výška travního porostu po pastvě byla výrazně nižší u koní, kteří měli příjem sušiny omezený na 2 % (3,1 cm) ve srovnání s vyšší nabídkou možného příjmu sušiny (4,1 a 4,4 cm pro 3 a 4 %). Plné znění studie včetně velmi zajímavých grafů naleznete zde.

Omezená nabídka tedy způsobila, že se koně pásli blíže k zemi, což vedlo ke zvýšenému příjmu půdy. Nedostatečná výška travního porostu se tedy zdá být spolehlivým ukazatelem toho, že je na místě stáhnout zvířata z pastvy tak, aby bylo zamezeno možnosti zvýšené konzumace půdy a bylo tak docíleno snížení rizika gastrointestinálních patologií u koní. Dostatek travní hmoty a dostatečná výška travního porostu na pastvinách tedy omezují nedobrovolný příjem půdy v krmné dávce, což koreluje se zjištěními již dříve získanými při výzkumu obdobné problematiky u jiných býložravých zvířat. 

Ze studií na jiných býložravých zvířatech mimo to vyplynulo, že množství přijaté půdy prudce stoupá v období zimní pastvy, při pastvě na pískovém podloží, při pastvě v suchých lokalitách a při vysoké intenzitě chovu.

V extrémních případech, kdy dochází ke kombinování vysoké intenzity chovu s velmi vysokou vlhkostí lokality (bahno, rozšlapaný vlhký travní drn), dokonce podíl přijaté půdy krátkodobě přesáhl 20 %. Ačkoliv tyto výsledky byly prokázány pouze u skotu a ovcí, je pravděpodobné, že zhoršené podmínky pastvy by se obdobným způsobem mohly promítnout i do množství přijaté půdy u koní – tím spíše, že anatomie koním umožňuje spásat nižší porost, než jaký dokáže spásat skot. Tato premisa ale ještě není výzkumem doložena.

V každém případě si daná problematika zaslouží pozornost chovatelů – pokud krmná dávka koní obsahuje vysoké množství půdy, může se do organismu koní dostat množství škodlivých látek a rovněž může dojít k narušení citlivého gastrointestinálního traktu, a to jak mechanicky, tak i mikrobiologicky. Bohužel je tento aspekt krmiváři i chovateli v současné době spíše přehlížen, a to přestože se zjevně jedná o problém, především pak v oblastech s kontaminovanou půdou, v intenzivních chovech a v chovech, které pasou ve vlhkých lokalitách. Toto riziko by proto v chovu koní mělo být obecně více zvažováno, především pak v případě, že naši koně mají takové zdravotní problémy, které by s touto problematikou mohly souviset.

Mimo to platí, že pastva sama o sobě nemusí být jediným zdrojem půdy v krmné dávce! Pozor je třeba dát také na seno znečištěné prachem (bláto, sekání s drnem) a pískem a na způsob jeho lisování. V bezpečí tedy nejsou ani koně chovaní výhradně v boxech.

Závěr

Závěr studie je jednoznačný: chovatelé by měli věnovat vyšší pozornost množství půdy, kterou koně absorbují při svém pobytu ve výbězích a na pastvinách, přičemž platí, že účinným nástrojem prevence možných komplikací je  dostatek travní hmoty na pastvinách a dostatečná výška travního porostu (rotační pastva), což prokazatelně doložily výzkumy u jiných býložravců.

To, co se v jistých kruzích dnes stalo vcelku módní – tedy pastva některých kategorií koní tak zvaně na drnu, – není varianta příliš vhodná. Přestože bohatá pastva je dnes pro mnoho chovatelů strašákem nad strašáky, není řešením chov koní na holinách. Proč?

Za prvé dnes již víme, že obezita – a s ní související inzulínová rezistence – významně koreluje s nedostatečnou pohybovou zátěží a pouhé omezování krmné dávky většinu tlouštíků samo o sobě nespasí. Za druhé víme, že na intenzivně pasených plochách obsahuje stresovaná tráva více fruktanů a prosperují zde především takové druhy travin, které jsou samy o sobě na fruktany bohaté. Za třetí víme, že zvýšený příjem půdy v krmné dávce koním z více hledisek neprospívá.

Pokud se tedy chceme vyhnout problémům, nemořme koně na hliněných pláccích, ale věnujme pozornost výšce porostu, druhové skladbě pastvin (nepreferujeme oblíbený jílek, kterého by na koňských pastvinách vždy mělo být méně než 30 %) a adekvátní pohybové zátěži našich koní. Prevencí je u rizikových skupin také pastva po květu – přičemž platí, že při plné pastvě všech kategorií koní je až do vymetání trav vždy vhodné omezovat doplňková krmiva bohatá na cukry a škroby. 

Na tom, co je a co není ideální management ustájení, se asi nikdy plošně neshodneme. Někdo prostě vždy bude mít raději vdolky nežli holky. :) Zvážit možná plus a mínus ovšem není nutně od věci. Dost možná, že špatný výživný stav vašich koní či jejich zdravotní problémy by bylo možné eliminovat pobytem na bohatších pastvinách s vyšším porostem. Krmná dávka koní by velké množství půdy opravdu neměla obsahovat. A to s vykřičníkem platí právě tady u nás, v České republice, kde dlouhodobě vládl komunistický přístup k půdě a ke krajině. Navzdory vysokým investicím do životního prostředí je totiž na mnoha místech kontaminace půdy ještě stále aktuální problém. 

A je tu i další smutná zpráva. Výzkumy ukazují, že stavu našich pastvin budeme muset věnovat zvýšenou pozornost i z dalšího důvodu – v důsledku geoklimatických faktorů se totiž exponenciálně zvyšuje úroveň kontaminace pastvin mykotoxiny, fytoestrogeny a dalšími sekundárními metabolity, a to včetně námelových alkaloidů a plísní rodu Alternaria. Ale o tom raději příště, protože stokrát nic by umořilo i vola a špatné zprávy je lepší dávkovat po kapkách...:)

Použité zdroje:

• Jurjanz, S.; Feidt, C.; Pérez-Prieto, L.A.; Ribeiro Filho, H.M.N.; Rychen, G.; Delagarde, R. Soil intake of lactating dairy cows in intensive strip-grazing systems. Animal 2012, 6, 1350–1359.
• Collas, C.; Mahieu, M.; Tricheur, A.; Crini, N.; Badot, P.M.; Archimède, H.; Rychen, G.; Feidt, C.; Jurjanz, S. Cattle exposure to environmental contaminants through soil intake. The case-study of tropical grazing practices in French West Indies. Sci. Total Environ. 2019, 668, 161–170.
• Kilcoyne, I.; Dechant, J.E.; Spier, S.J.; Spriet, M.; Nieto, J.E. Clinical findings and management of 153 horses with large colon sand accumumations. Vet. Surg. 2017, 46, 860–86
• Madden, V.; Drake, D. Zinc Toxicosis in Horses. Memorandum US EPA 2005, KBD9807418102, 3. Available online: https://semspub.epa.gov/work/07/40249734.pdf (accessed on 31 May 2021).
• SVOBODA, Ondřej. Anomální výskyty arsenu v půdách České republiky. 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Ústav geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů.