Když se zadaří a všechna striktně nastavená redukční opatření splní svůj bohulibý účel, přežijí naši macatí a prdelatí bumbrlíčci jaro a léto s postavou jakž takž šik. Podzim je ale zákeřný, únava materiálu nás žene do defenzívy a ideální kondice rychle mizí kdesi za barevným obzorem. Urputný boj o každé deko dolů je vysilující a nekonečný. A v takové situaci pak může být nejen dobrá, ale zkrátka každá rada nad zlato! :)

Kde se bere energie?

Trávení neboli digesce je biochemický proces, který organismu umožňuje získat z potravy živiny, a tak i energii. Mechanismus trávení je postaven na takzvaném hydrolytickém rozkladu, na němž se podílí specializované hydrolytické enzymy.

Procesem trávení je potrava rozkládána na jednodušší látky a rozmělněna na dostatečně malé části tak, aby je organimus byl schopen absorbovat a dále využít. Pokud není získaná energie okamžitě využita, je ukládána v podobě glykogenu v jaterní tkáni a ve svalech a také ve formě podkožního tuku v tukové tkáni.

Tuková tkáň ale funguje nejen jako spižírna hromadící energii, má i jiné funkce... zabraňuje tepelným ztrátám a je zdrojem některých hormonů s lokálním působením. Z praktického hlediska je ale nejzajímavější právě pro svoji schopnost akumulovat energii. Uvádí se, že jeden gram tukové tkáně uloží přibližně 30 kJ energie. Což je, když se nad touto informací zamyslíme, docela překvapivé číslo.

Když je energie moc...

Poměr mezi příjmem a výdejem energie označujeme jako energetickou bilanci. Biochemické děje, které probíhají v buňce, jsou děje dynamické. Energie se získává a spotřebovává. Pokud je množství spotřebované energie rovno množství energie vynaložené, je vše v ideálním stavu. Energetická bilance je vyvážená. Jestliže ale je nadbytečná energie uložena v podobě tukových zásob, poměr vyvážený není. Jedná se o takzvanou pozitivní energetickou bilanci.

Jestliže v organismu dlouhodobě přetrvává nepoměr mezi příjmem energie a jejím výdejem, nespotřebovaná energie se začne hromadit v tukových buňkách a to již máme zlehka zaděláno na bubáka jménem obezita.

Neoddiskutovatelným faktem je, že počet koní trpících obezitou dnes znepokojivým způsobem narůstá. Je i obecně známou skutečností, že obezita s sebou přináší celou řadu závažných somatických poruch a zdravotních komplikací. Obezita rozhodně není neškodná a roztomilá záležitost, jedná se o patologický stav organismu vyvolaný nadměrnou tvorbou tuku nebo jeho nedostatečným odbouráním z tkání, kde se fyziologicky ukládá.

Obezita vzniká interakcí genetických (predispozice určitých plemen koní) a zevních faktorů, ovšem hlavní příčinou jejího vzniku je stav, kdy v organismu není přítomna rovnováha mezi příjmem a výdejem energie. Není to tedy žádná velká věda...:)

Prevence vzniku a rozvoje obezity by skutečně měla být prioritou každého majitele koně. Realita je ale bohužel taková, že kdekdo sice lomí nad svými "tlouštíky" rukama, ne všichni ale dobře rozumíme pochodům, které se odehrávají v organismu trpícím nadbytkem. Což ve výsledku vede k závažnému podhodnocení významu ideální výživné kondice koně.

Energetický nadbytek?

Pokud má náš kůň energetické nadbytky a sníženou pohybovou aktivitu, jeho tukové buňky se zvětšují. Fungují jako jakési záchranné lano, které zabraňuje tomu, aby se tuky ukládaly jinde, než mají - mimo tukovou tkáň, v jaterní tkáni a ve svalech.

Jaterní a svalové buňky totiž nejsou k ukládání tuků uzpůsobeny a tukové buňky se tedy zuby nehty snaží zabránit katastrofě, kterou pro organismus ukládání tuků mimo ně znamená. Hromadění tuků v jiných než tukových buňkách má totiž významný dopad na funkci buněk, především na jejich schopnost ukládat glukózu do nitrobuněčného prostoru v závislosti na stimulaci inzulinem. Což ve výsledku vede k nám všem velmi dobře známé inzulinové rezistenci, poruše účinku hormonu, který produkuje slinivka břišní.

Jak to celé funguje?

Při nadměrném energetickém příjmu je nadbytečná energie uložena v tukových buňkách. Tukové buňky jsou základní stavební jednotkou tukové tkáně a mají schopnost vytvářet a hromadit tuk buď v jedné velké vakuole (univakuolární buňky, tvorba tzv. bílého tuku) nebo v množství menších vakuol (multivakuolární buňky, které tvoří hnědý tuk a který se objevuje především u hibernujících savců a u mláďat).

Tukové buňky organismus nezbytně nutně potřebuje. Tukové buňky tedy rozhodně nejsou jen "hnusné a odporné" :) Plní totiž v organismu zásadní úkol. Shromažďují nevyužité energetické zdroje ve formě lipidů a následně je uvolňují v okamžiku zvýšené potřeby energie či při dlouhodobém nedostatku živin. To ale rozhodně není vše, na čem se tukové buňky podílí...

Tuková tkáň, kterou tvoří nejen tukové buňky, ale také další buněčné populace - makrofágy, fibroblasty, endotelové a prekurzorové buňky, produkuje více než šest set druhů cytokinů a bioaktivních substancí, které jsou souhrnně označovány jako adipokiny. Jedná se o endokrinně aktivní látky proteinové povahy, které jsou vyplavovány do systémového oběhu.

Adipokiny nejsou bezvýznamné... ovlivňují imunitní odpovědi, citlivost svalové a jaterní tkáně i dalších tkání na působení inzulinu, metabolické procesy včetně metabolismu sacharidů a tuků, koagulaci krve, krevní tlak, výdej energie, ale i novotvorbu krevních cév. Nejvíce studované hormony vylučované v přímé souvislosti s obezitou jsou inzulín, leptin a adiponektin.

Jak již bylo řečeno. Tukové buňky jsou schopny při energetickém nadbytku a nízkém energetickém výdeji významně zvětšit svůj objem, což je důsledek vyššího obsahu lipidů v cytoplazmě buněk. Buňky se ale samozřejmě nemohou zvětšovat donekonečna.

Jakmile dosáhnou kritické velikosti, začne v metabolismu tukové buňky probíhat řada změn. V důsledku nich se nejprve začnou tuky zvýšenou měrou rozkládat. Buňka si tak chrání svou existenci, zbavuje se nahromaděných lipidů. A následně stoupá hladina cirkulujících volných mastných kyselin.

Souběžně s tím, jak se buňka zbavuje lipidů, se mění i produkce některých hormonů (především se jedná o MCP - macrophage chemoatractant protein), které nejen, že působí na organismus celkově, ale také způsobí, že se do tukové tkáně začnou stahovat makrofágy. Aktivované makrofágy posílí produkci cytokinů, které podporují zánět a dále zhoršují inzulínovou rezistenci.

Masivní tuková tkáň vlivem všech těchto změn začíná trpět nedostatkem kyslíku, je daleko od vyživujích kapilár, což vede k další zvýšené produkci cytokinů. Některé tukové buňky postihne buněčná smrt a jsou likvidovány dalšími a dalšími "přivandrovanými" makrofágy.

Tuková buňka, původně ochránce a dobrý sluha organismu, se promění v nebezpečného nepřítele. Přestává fungovat tak, jak fungovat má. Není schopna nadále ukládat lipidy, které organismus přijímá v potravě, a produkuje volné mastné kyseliny, kterými zaplavuje kosterní svalstvo, játra, srdce i slinivku.

A právě tento stav vede k funkčním a metabolickým poruchám. Objevuje se nedostatečná sekrece inzulinu a rezistence na něj, játra produkují více lipoproteinů. Z tukové tkáně se začnou uvolňovat "špatné" cytokiny, které podporují zánět, omezují citlivost k inzulinu. A co víc... omezena je i produkce zdraví prospěšných cytokinů. Brány zdravotních komplikací se otvírají...

Důsledky...

Poplácat oplácanou prdelku tedy samozřejmě můžeme, ale rozhodně ne bez výčitek svědomí... Tlustý kůň totiž není zdravý kůň! Zvýšené množství tukové tkáně zkrátka a dobře vede ke vzniku a rozvoji závažných zánětlivých stavů a k inzulinové rezistenci. A to už není žádná legrace.

Zánět a inzulinová rezistence (tkáň nereaguje na inzulin tak, jak by měla) jsou zásadními prediktory metabolických disfunkcí, včetně equinního metabolického syndromu (EMS), který je spojován se vznikem laminitidy.

Takže - obezita = inzulinová rezistence, chronický zánět, oxidační stres... Nic z toho, myslím, u svých koní mít diagnostikováno nechceme. Pozorujeme-li tedy u našich koní významné přibírání na váze, měli bychom jednat a rozhodně ne se kochat nakynutými prdelkami. Pokud máte byť jen dojem, že váš kůň je tlustý, s největší pravděpodobností skutečně tlustý je. Zajímavé jsou v této souvislosti kupříkladu závěry studie Bernské zemědělské univerzity, které si můžete přečíst zde.

Obezita opravdu není bezvýznamná estetická nedokonalost, kterou není třeba brát "až tak moc vážně". Je to patologický stav, při němž dochází, v důsledku hromadění tukové tkáně v podkoží, k závažným zdravotním problémům. A to by pro nás měla být informace zcela zásadní.

Co dál?

Vědecké výzkumy prokázaly, že dietetická opatření a omezování kalorického příjmu nejsou sama o sobě řešením dostatečně účinným. Přestože dodržování dietního režimu může vést k úbytku hmotnosti, údaje, které nabízí některé studie, doložily, že změny ve výživě ne vždy zvrátí metabolické dysregulace, které obezitu doprovází. Dnes hubený kůň tedy může mít problémy, za nimiž stojí obezita, kterou tento kůň kdysi v minulosti trpěl!

Většina opatření, která vytváříme za účelem snížení hmotnosti našich koní, se točí kolem omezování pastvy a změn v krmných dávkách. Nejnovější výzkumy, které se uskutečnily u jiných živočišných druhů, ale naznačují, že cesta ven ze začarovaného kruhu obezity by měla vést především skrze změny pohybového managementu. Tolik z nás vlastní fjorda anebo hucula, který celé dny postává v hladovém výběhu, krmen je výhradně dvěma stébly slámy a pořád je - k překvapení všech - tlustý jako prase.

Vysvětlení této "nepochopitelné situace" nám přináší výzkum. Data, která byla shromážděna při výzkumech na potkanech, totiž naznačují, že skupina zvířat, která podstoupila dietu a současně byla vystavena i zvýšené fyzické zátěži, byla více citlivá na inzulin a měla tendence ke spontánní fyzické aktivitě, v porovnání se skupinou, které byl za účelem snížení hmotnosti pouze omezen kalorický příjem.

Zjednodušeně řečeno - u potkanů, kteří byli na dietě a nebyli nuceni k fyzické aktivitě, inzulinová rezistence přetrvávala, i přesto, že zvířata v důsledku diety ztratila tukové rezervy. Rovněž bylo doloženo, že zvýšená fyzická aktivita vedla k takovým metabolickým změnám, kterých pouze dietními opatřeními není možné docílit.

Závěr

Podzim nám tedy v souvislosti s výživným stavem nastavuje zrcadlo. To, zda se ale našim koním podaří do jara "zhubnout do plavek", je ve výsledku jen a jen na nás. Jejich majitelích. A jak by tedy měl vypadat vhodný pohybový management "hubnoucích" otesánků? Odborná doporučení si shrneme příště...

Zdroje:

• NCBI, US National Library of Medicine National Institutes of Health, září 2016: Comparison of Diet versus Exercise on Metabolic Function and Gut Microbiota in Obese Rats.
• ScienceDirect: https://www.sciencedirect.com/topics/agricultural-and-biological-sciences/metabolism