Injekce „nekonfliktně“

Možná jste četli některý z mých článků o nekonfliktním ošetření nebo jste dokonce absolvovali můj online kurz s názvem Nekonfliktní ošetření koně. Pak nejspíš máte celkem jasnou představu, o co jde.

Pokud je pro vás „nekonfliktní ošetření koně“ neznámý pojem, doporučuji alespoň zběžně pročíst následující článek: Tři zásady nekonfliktního ošetření koňského pacienta. Najdete tam spoustu důležitých informací, na které v tomto článku není prostor.

Jsem si vědoma toho, že pojem „nekonfliktní“ používá v souvislosti s tréninkem koní více trenérů. Nejspíš proto, že vnímají, že za určitých okolností dochází mezi člověkem a koněm ke konfliktu, a vědí, jak je důležité těmto konfliktům předcházet.

Protože „nekonfliktní“ není žádný přesně definovaný vědecký pojem, každý si pod „nekonfliktním tréninkem“ může představit trochu něco jiného a dělat ho trochu po svém. Což je samozřejmě v pořádku, pokud je takový trénink ke koním šetrný a zároveň je pro ně srozumitelný.

Abychom předešli nedorozumění, ráda bych vám teď objasnila, co si pod slovem „nekonfliktní“ představuji já a v jakém kontextu ho používám.

Co je nekonfliktní ošetření koně

Jako nekonfliktní přístup označuji takové zacházení s koněm, které ho zbytečně nestresuje a nevyvolává u něj potřebu se bránit. Pod tím si ale také každý může představit, co chce, takže budu ještě trochu specifičtější:

Jedná se o jemnou práci s tlakem a jeho uvolněním, pomocí které koně systematicky učíme tolerovat ošetření. Pomocí nekonfliktního přístupu se kůň neučí spolupracovat při ošetření v pravém slova smyslu, protože dobrovolnost jeho spolupráce a možnost volby jsou značně omezené. Z mého pohledu se tedy nejedná o „cooperative care“, ale o „low-stress handling“.

Kdy na to jít „nekonfliktně“

Postup nekonfliktní injekce si podrobně vysvětlíme v následujícím článku. Teď se pojďme podívat na to, v jaké situaci zvolit takzvaný nekonfliktní přístup. Odpověď je jednoduchá: v každé!

Jak jsem psala v předchozím článku (a v mnoha dalších), stres a proces učení jsou dva nejdůležitější faktory, které ovlivňují chování koňského pacienta při ošetření, to, jakou si kůň odnese zkušenost a jak se bude chovat příště. Proto je velmi prozíravé zvolit od začátku takový postup, pomocí kterého udržujeme u koně nízkou hladinu stresu a zároveň ho systematicky učíme, co potřebujeme – tedy tolerovat ošetření.

Nekonfliktní přístup je způsob, jak naučit koně tolerovat řadu veterinárních úkonů bez toho, abyste museli trénovat dlouho dopředu. Nastavíte koni jednoduchá pravidla a tím mu pomůžete, aby se v té situaci zorientoval a aby zjistil, že když se bude chovat klidně, bude celá injekce otázkou pár vteřin.

Někdy to ale nestačí

V některých případech ale s nekonfliktním přístupem nepochodíte. Bez ohledu na to, jak moc se snažíte zachovat klid a všechno koni pomalu „vysvětlovat“, se váš kůň ošetření stejně brání. Tohle se většinou týká koní, kteří mají za sebou dlouholeté špatné zkušenosti a/nebo mají nežádoucí chování hodně dobře naučené.

Tito koně většinou nejsou ochotní přistoupit na podmínky, které jim nabízíte prostřednictvím nekonfliktního přístupu, protože moc dobře vědí, že mají na to, aby si prosadili své podmínky.

S takovými koňmi už musíte většinou nějaký čas pracovat, abyste změnili jejich chování i celkový pohled na injekce (tedy emoce, které jsou v pozadí jejich chování). A tady přichází na řadu druhý způsob, jak naučit koně zvládat injekce, a to je trénink ke spolupráci pomocí pozitivní motivace.

Injekce „pozitivně“

Co je pozitivní motivace

Trénink pomocí pozitivní motivace (nebo pozitivního posílení) vznikl pro potřeby tréninku mořských savců a zvířat v ZOO. Nyní už je běžnou záležitostí ve světě moderního tréninku psů a získává si popularitu i v tréninku koní a dalších zvířat. Teď si možná říkáte „počkat, která další zvířata se ještě dají trénovat?“ Pomocí pozitivní motivace snad všechna.

Pozitivní motivace je vynikající nástroj k tomu, jak naučit zvířata dobrovolně spolupracovat při veterinárním ošetření. Jedná se o trénink bez nátlaku, kdy zvíře pracuje ne proto, aby se zbavilo byť sebemenšího náznaku tlaku, ale proto, aby si vydělalo odměnu.

Zjednodušeně řečeno, trénink pomocí pozitivní motivace je založený na tom, že složitější úkol nebo cvik rozkouskujete na jednotlivé malé kroky. Každý krok správným směrem odměníte a postupně dovedete koně k cíli, kterým je v tomto případě zvládnutí injekce. Na koni je, aby aktivně vymýšlel, co bude tím dalším krokem, který povede k odměně.

Kdy na to jít pozitivně 

Nejdříve bych chtěla objasnit, kdy na to NEJÍT pozitivně. Trénink pomocí pozitivní motivace vyžaduje od koně i trenéra velkou dávku soustředění. Také je velmi důležité nechat koně, aby se učil svým vlastním tempem a netlačit na něj.

Z toho vyplývá, že k úspěchu potřebujete klid a dostatek času. U koní, kteří mají s ošetřením problém, to platí dvojnásob.

Osobně si myslím, že téměř každého koně je možné naučit spolupracovat při veterinárním ošetření pomocí pozitivní motivace. Tento způsob tréninku nevyužijete pouze u koní, kteří mají s ošetřením problém. Můžete učit dobrovolně spolupracovat i koně, který s injekcemi ani s žádným jiným úkonem problém nemá.

Ona je to totiž spolupráce vědomá. Pozitivní motivace není uplácení koní pamlsky, aby si nevšímali toho, co se s nimi děje. Je to operantní učení, které vyžaduje přemýšlení. Hodně přemýšlení.

Tento typ tréninku je založený na tom, že kůň přesně ví, o co jde. Kůň se naučí, že se musí sám aktivně snažit vydělat si odměnu. Také musí celou dobu přemýšlet o tom, jak si tu odměnu vydělat. Trénink pomocí pozitivní motivace je tedy hodnotné obohacení života vašich koní a „posilovna“ pro jejich mozek.

Úkony, jako jsou injekce, jsou nepříjemné všem koním. Jen někteří to snášejí lépe než jiní. Tím, že koně naučíte při injekcích spolupracovat, je uděláte alespoň o trochu snesitelnější – například i proto, že kůň se naučí dát dobrovolně souhlas k začátku úkonu. (Ano, i to je možné a není to raketová věda. V jednom z dalších článků se dozvíte, jak to udělat.)

Je možné tyto dvě techniky kombinovat?

Tipuji, že většina z vás asi pracuje s koňmi převážně pomocí tlaku (jako ostatně většina jezdeckého světa). Možná vás teď zaujalo, že pomocí pozitivní motivace můžete naučit koně při ošetření dobrovolně spolupracovat, ale stejně se cítíte komfortnější při práci s tlakem. Pozitivka je pro vás taková neuchopitelná. Ale kdyby se to dalo nějak zkombinovat…

Já vás chápu, ale: trénink pomocí tlaku a trénink pomocí pozitivní motivace jsou dva úplně odlišné systémy. V tomto článku najdete podrobnější vysvětlení.

Pravdou je, že v reálném světě není nic černobílé. Někdy je hranice mezi tím, jestli kůň pracuje proto, aby získal odměnu, nebo proto, aby se vyhnul tlaku, velmi tenká. A to zejména při tréninku spolupráce při veterinárním ošetření, kde koně zvykáme na různé nepříjemné podněty, které zpravidla vnímá jako určitou formu tlaku nebo nátlaku.

I když by se tedy jako ideální mohl jevit postup „někde mezi“, faktem je, že v tréninku tyto dvě techniky není možné úplně dobře kombinovat. Určitě ne v začátcích tréninku a určitě ne v rámci jednoho cviku.

Důvodů je víc, tady uvedu jeden:

Při tréninku pomocí pozitivní motivace se v ideálním případě (a při tréninku injekcí to velmi doporučuji) kůň může dobrovolně rozhodnout, zda se bude tréninkové lekce účastnit. Je na něm, aby udělal první krok. Také může lekci přerušit a vzdálit se ve chvíli, kdy je toho na něj moc. Tím se ale vzdaluje od možnosti získat odměny, takže je to pro něj v podstatě trest.

Při nekonfliktním ošetření to ale takhle nefunguje. Tam se nemůžete dostat do bodu, kdy kůň bude cítit potřebu utéct. Také nemůžete dopustit, aby se koni povedlo přerušit ošetření, protože tím dojde k posílení nežádoucího chování. Pokud pracujete s tlakem, musíte to být vždycky vy, kdo ten tlak odstraní, a to přesně ve chvíli, kdy se kůň chová tak, jak vy potřebujete.

„Ale když k nekonfliktnímu ošetření přidám pamlsky, tak to přece znamená, že ho kombinuji s pozitivní motivací…“ Ne tak docela. Ale o tom si povíme víc v následujícím článku.

Závěrem

Tohle jsou dvě možnosti, jak řešit problém vašeho koně nejen s injekcemi, ale i s dalšími veterinárními úkony. Doufám, že jsem vás moc nezahltila informacemi. V tomto článku pro vás žádný praktický úkol nemám. Vaším jediným úkolem bude zpracovat všechnu tu teorii tak, abyste v tom měli jasno. V příštím článku se budeme dopodrobna zabývat nekonfliktním přístupem k injekcím.

MVDr. Kateřina Junghansová je praktickou veterinární lékařkou specializující se na medicínu koní. Po studiu na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně, v rámci kterého absolvovala několik zahraničních stáží, působila dva roky na Veterinární klinice Heřmanův Městec.