Jane, od našeho posledního rozhovoru se toho u vás jistě mnoho změnilo. Takže: Co je nového?

Novinky jsou! :) Co určitě stojí za zmínku, je vydání mé nové knihy, která vznikla ve spolupráci s německým nakladatelstvím OLMS. Zrovna minulý týden prošla kniha lektorátem. Doufám tedy, že již koncem tohoto roku, nebo začátkem roku příštího, budu držet v rukou první výtisk. Tato kniha je pro mě vzpomínkou na mé začátky. Popis mé velmi osobité cesty k jezdeckému umění má nejen nabídnout pomoc dalším ambiciózním jezdcům, ale může být i inspirací a motivací na jejich vlastní cestě.

Protože tato kniha vypráví můj osobní příběh, obsahuje přirozeně i příběhy, které mohu vyprávět jen já: takové, ze kterých jsem se naučil něco důležitého poté, co jsem, obrazně řečeno, musel bloudit „tmou“. V knize jsou sepsané všechny informace, které jsem získal na cestě za klasickým jezdeckým uměním. Kniha je plná informací, myšlenek, nápadů, tipů a citátů, které jsou chronologicky sepsány. A také příběhů, které se skutečně udály.

A co ještě? V srpnu jsem v Německu úspěšně složil zkoušku “Trenér A”, což je nejvyšší stupeň vzdělání pro trenéry pod německou jezdeckou federací FN. A pak také. Můj výjimečný starokladrubský hnědák (hřebec) je již v základním výcviku. :)

Nevěnujete se jen výcviku koní, ale i jezdců. Měl byste radu, podle čeho se mají začínající jezdci při výběru učitele/trenéra řídit? Jaké hodnoty mají hledat?

Člověk by se měl vždy dívat po tom, kdo je nejlepší. Kdo je mu svými výcvikovými metodami blízký a sympatický. Po někom, komu je ochotný svěřit svou 100% důvěru a naučit se od něj vše. Dostat se k takovým učitelům samozřejmě není jednoduché, a setrvat u nich je často ještě těžší. Zkrátka a jednoduše - pokud má člověk pochyby, jestli je to, co u někoho vidí, jezdecky správné, asi to nebude ta pravá volba.

Každý člověk je jiný a každý tedy potřebuje trochu specifické podmínky, odlišné vedení. Daří se vám se svými studenty komunikovat, ovlivnit je a vést?

Určitě ano. V tomto ohledu vyžaduji od každého studenta to, co by mělo být samozřejmostí. A to sice zájem o to, něco se naučit, a jistou dávku disciplíny.

Máte z „práce s lidmi“ radost? Nebo se vám přece jen o něco lépe komunikuje s koňmi? :)

Radost z práce, z toho co dělám, ať už s lidmi či s koňmi, je základem. Vždycky říkám, že si za svojí práci nechám zaplatit - pro peníze to ale nedělám.

Pokud zůstaneme u jezdců. Kde je nejčastěji problém? 

Sed jezdce. V tom vidím velký problém. A to nejen nyní, ale i v budoucnu. Můžeme vidět, jak se pomalu ale jistě vytrácí způsoby a metody staré školy a nahrazuje je takzvaná škola nová. Nicméně na otázku, jakým způsobem se jezdectví bude vyvíjet bez tohoto základního jezdeckého vzdělání, mi tato “nová škola” zatím nedokázala odpovědět.

Měl byste tip, jak si dobrý sed vybudovat? Na co se zaměřit, co ve výcviku nevynechat?

Tip? Už jsem to vlastně zmínil. Tři slova: “Základní jezdecké vzdělání”. Správný sed lze nejlépe získat roky strávenými na lonži pod plnou kontrolou plně vzdělaného jezdce, který totožným vzděláním sám prošel. A to na plně vzdělaném školním koni. Platí tedy - nejen u mladého koně musí být každý pohyb pod kontrolou, ale i u mladého jezdce.

I já takto vedu své studenty, kteří u mě mají ustájené vlastní koně. Předávám jim zkrátka vše, co jsem se naučil, aby toto krásné umění nezaniklo a mohlo být předáváno dále.

V současné době se jezdectví stále častěji skloňuje v souvislosti s welfare. Jak se na tuto problematiku díváte vy?

Pro každého jezdce, ať už profesionálního či rekreačního, by mělo být pohodlí a zdraví jeho koně na prvním místě. Někdy se ovšem stává, že někteří to nechají zajít tak daleko, že jejich vlastní zdraví je až na druhém místě. A tak daleko by to rozhodně zajít nemělo, protože bezpečnost jezdce je přece jen o něco důležitější. Pokud takto přemýšlející jezdec nasedne na koně, nemůže koni - ani psychicky - předat nic dobrého. V tuto chvíli vždy nastane moment, kdy (nejen) charakterově silnější kůň situace zneužije. V takovém případě si vždy vzpomenu na větu, kterou mi jednou řekl Hans Riegler (Oberbereiter Španělské jezdecké školy ve Vídni), a které jsem ne vždy věřil. A to sice, že každý kůň se každý den pokouší být v hierarchii výš než člověk (jezdec). O pár let později a po získání více zkušeností mohu tento výrok potvrdit.

A co kauzy kolem nevhodných výcvikových postupů, modrých jazyků a koní za kolmicí?

Co se koní za kolmicí týče, tak to je velice složitá otázka. Z mého pohledu se jedná o věc, která musí být korigována, stejně tak jako například chyba taktu. Z vlastních zkušeností vím, že jsou i tací koně, kteří se zkrátka od přírody cítí za kolmicí lépe. Kteří si tím pomáhají k lepšímu kmihu v rychlejších chodech. Kteří se tím vyhýbají větší zátěži, protože je pro ně pohodlnější se schovat za kolmici, než jít skrze záď, nebo “Vorwärts-Abwärts”.

Co je určitě špatné, je odsoudit někoho, koho člověk vidí například při návštěvě jiné stáje. Je velký rozdíl v tom, pokud jezdec ví, že jeho kůň jde za kolmicí a snaží se to každým krokem určitými technikami korigovat a mezi jezdcem, který to po koni, špatným působením ruky a otěží, vyloženě vyžaduje. V takovém případě může kůň samozřejmě, v onen moment, vyvinout větší napětí a může se zdát, že jde energičtěji. Dlouhodobě se tím ovšem blokují ramena koně a pokud i ruka jezdce takto dlouhodobě koně blokuje, ztrácí se tím i aktivita zadních končetin. Takto ježděný kůň by z mého pohledu samozřejmě neměl být nikde prezentován, ať už na závodech, či kdekoliv jinde!

Stále působíte v Grazu? Budete nabízet i v příštím roce jezdecké kurzy?

Ano, stále působím v Grazu, kde mám průběžně 5-6 koní na výcvik. V příštím roce ale mám už jen pár volných termínů, ve kterých je možné si u mě zarezervovat jezdecký kurz.

Zajímá vás víc? Hledáte inspiraci? Navštivte webové stránky Jana Němce.

Náš starší rozhovor, Jan Němec: Pravé diamanty vznikají pod tlakem, naleznete zde.