Postavit přístřešek tak, aby v něm koně nalezli skutečné zalíbení, a tudíž ho využívali, není tak úplně samozřejmé. Až příliš často slýchám, že: „Přístřešek jsme postavili a je k ničemu, akorát chátrá... koně do něj nevlezou, zbytečná investice!“ Co je tedy podmínkou funkčnosti?

Přece prostor!

A dobré umístění!

Do tmavé pidi boudy vypražené sluneční výhní vleze rád jen masochista... Pamatujte, že kůň, jako každý živý tvor, si velice snadno přivykne na vyšší komfort, pokud mu opravdu vyhovuje. Jemu. Nikoli nám, majitelům. Co je komfortní podle nás, nemusí být to pravé ořechové podle koní. U přístřešků je navíc velice podstatné, aby byl komfort dostupný pro většinu stáda. Jen málokterý kůň dá přednost suchu pod střechou, ovšem v samotě, bez zbytku stáda, před sice propršenou a ufučenou, ale ostatních koní plnou pastvinou. Ptejte se tedy, co váš přístřešek může nabídnout celému vašemu stádu: komfortní hromadné útočiště před vedry, před dešti a větry? Místo, kde se zdržuje, díky příjemnému proudění vzduchu, jen minimum hmyzu? Prostor, kde je v zimě o chlup přívětivěji, se zásobami sena, měkkým leženíčkem ve vrstvách slámy? To vše mohou být atributy, které rozhodnou o oblibě nové stavby. Snažte se tedy koním maximálně zavděčit!

Stádo potřebuje mít přehled o svých členech. Je to semknutý živý organismus, který se sice může škorpit a pošťuchovat, ale zároveň se velice potřebuje. Sehrané stádo, které přístřešek neděsí, ale přitahuje, v něm bude trávit dost času na to, aby finance vložené do stavby měly smysl.

Prostorný přístřešek se zpevněnou podlahou sloužící jako „jídelna“. Všimněte si, že krmelec je přístupný ze všech stran. Jeho umístění pod střechou umožňuje v nevlídné dny krmit koně senem v suchu. (Za foto děkuji Jitce Procházkové.)

I kyblíčkové krmení se v této komfortní stavbě snadno podá v suchu a bez bláta.

Pokud možnost postavit velkorysý přístřešek dostatečně prostorný pro všechny vaše koně nemáte, doporučuji v menších stavbách nekrmit senem. Jistě, dva domácí koníci spolu většinou nějak vyjdou i v malém plachťáku se sítí sena na každé straně, ale obecně je jisté, že konflikty a agrese stoupají ruku v ruce s malým prostorem.

Prostorný a trvanlivý plachtový přístřešek. Pozor na levné varianty se sílou konstrukce neodolávající kontaktu s koňmi!

Pro koně naprosto nevhodný přístřešek.

Tento typ pastevních přístřešků je nutné velice pečlivě (nadstandardně!) ukotvit.

Vzhledem k bezpečnosti je prozíravé pastevní přístřešky z tzv. texas-panelů zajistit proti nejčastějšímu typu úrazů v nich: prostrčení nohy. Ne vždy se kůň dokáže sám vyprostit.

Bezpečnost výrazně zvyšuje jednoduchý trik: snížit na minimum atraktivitu ulehnutí – tedy nenastýlat, ale naopak podlahu zpevnit. Na vnitřní rohože To.Si.-Plast (plné) nebo třeba betonové dlaždice či panely si koně bez nastýlky nelehají.

Zabezpečení texas-panelů gumovými pásy je jedna z možností vyšší bezpečnosti.

Další možností jsou desky dřevěné či překližka, nebo propletení šprušlí pruhy zátěžových koberců (vždy přes příčku jednou ven a jednou dovnitř a znovu ven a dovnitř... fotografii bohužel nemám).

Zabezpečení gumovými pásy proti prostrčení končetin a uvíznutí.

Zabezpečení stěn dřevěnými deskami.

Přístřešek, nebo přírodno?

Je rozdíl mezi neomezeným putováním koně v členité přírodě, kde si může dojít přesně na takové místo, které mu v daný moment vyhovuje, nebo k němu alespoň za pohybu (a tedy za tvorby tepla) směřovat – a mezi popocházením koně na vymezeném venkovním prostoru bez terénních větrolamů a suchých schovek, naplno ze všech stran vystavenému dešti a větrům. Koně z malých a nepestrých ploch bez možnosti úkrytu mohou při dešti a vichru tak akorát natočit zadky proti větru, sehnout hlavu a čekat... Což je, ostatně, koňská přirozenost – „zmrznout“ na místě, kde zvířata náhlá přeháňka chytila, a vyčkávat. Tato strategie se láme až s delší dobou deště a prohlubujícím se diskomfortem koní. Jiné životní strategie se dostavují až s nastolením takových podmínek, které nahrávají jinému, snadnějšímu chování.

Na vypasených prostorách se k pobytu pod střechou motivuje snadno – senem.

Jako provizorní řešení takovýto stan může chvíli posloužit, jako trvalý přístřešek je ovšem neodolná konstrukce ke koním absolutně nevhodná.

Dostat koně pod střechu

Zda si stádo zaleze, nebo bude moknout, nechává většina venkochovatelů zcela na koních. V ČR se na začátku éry venkovního ustájení, když koně začínali zůstávat celoročně venku a veškeré zkušenosti se v našich podmínkách teprve sbíraly, houfně říkalo: „Koně nejsou blbí, kdyby jim byla zima, zalezli by si – pokud stojí na dešti, asi jim moknout nevadí.“

Jenže některým vadilo. Schlíple se klepali před vchodem do přístřešku, kam se nevešli, nebo kam nebyli ostatními vpuštěni. Nebo se celou noc popásali s otužilejšími spokojenými soudruhy na pastvinách, přestože oni sami otužilí nebyli ani náhodou a mokrý déšť se sněhem jim přes řídkou srst snadno prošel až na záda, která potom při sedlání bolela a tuhla. Dnes už dávno víme, že kůň bude raději klepat kosu se soudruhy, než stát sice v suchu, ale opuštěný. Že bude raději moknout před přístřeškem, než by v něm riskoval nelibost šikanátora a nahnání do kouta bez možnosti úniku. Dávno jsme si všichni vyzkoušeli, že seskládat stádo tak, aby se bez neshod vešlo pod jednu střechu, byť velikou, může být setsakra náročný oříšek. Proto mnoho venkochovatelů přistoupilo k vybudování nočních paddocků, kde jsou koně po jednom nebo po dvojicích v nevlídné dny a na pastviny do stáda 24/7 se vrací teprve, až slota pomine.

A především jsme si zvykli používat venkovní deky a pláštěnky, takže ustajovatel dokáže zajistit komfort všem koním i v hodně pestrém stádě.

Značka ideál je, když pod střechou stojí nezadekovaní a koně s dekou jsou ti, co se pod střechy nedostanou. Horší, když to vychází obráceně... aneb znejte potřeby konkrétních koní!

Výpomoc dekou na jednu noc – ano, nebo v žádném případě?

Stává se, že i hodně otužilí, uvyklí koně se v určitém klimatickém výkyvu mohou roztřást zimou. Co s tím? Když víme, že druhý den zase vysvitne sluníčko a po ledové ufoukané noci nebude ani památka? Nechat koně do rána roztřeseného? Zavřít oči a jít spát, s tím, že senem se třeba zahřejí dost na to, aby dožili rána ve zdraví? Takové chování je krajně nezodpovědné, ať se zaklínáme přirozenem jak chceme hlasitě.

Některá stáda se harmonicky naskládají i pod malý přístřešek, ale nespoléhejte na to! Pokud je některý z koní trvale vystrčený na dešti, je čas zadekovat. Jedna naše neježděná klisna často mokne, ale u ní vím, že jakmile překročí diskomfort jistou mez, včas si zaleze. Nikdy jsem ji neviděla roztřesenou. U ní zatím nepovažuji deku za nutnou.

Majitelé venkovně držených koní často brojí proti nárazovému zadekování. Jsou přesvědčeni, že jak se jednou deka nandá, sundat se může až na jaře. Ale není to pravda – vůbec se nebojte jednorázové pomoci! Deka nasazená na jednu abnormálně ufučenou, studenou, deštivou noc nerozhodí koni termoregulaci ani nezařídí, že mu už po zbytek zimy bude chladno. :) Zato zajistí, že se vám kůň nebude celou noc třepat.

Srst se skládá z jednotlivých chlupů – a chlupy napřimují maličké svaly, tzv. piloarektory (nebo i piloerektory). Každý chlup má svůj vlastní, který je jedním koncem připojen ke spodní části chlupového folikulu a druhým ke kožní tkáni.

Věřte, že sval tak snadno z činnosti nevyřadíte, i kdybyste hodně chtěli. To platí samozřejmě i o svalech arrector pili, napřimovačích – tyto siláky z činnosti neodstaví deka přehozená přes koně na den dva v případě akutní potřeby. Stáhnete ji po sibiřské noci v prosluněném ránu – a napřimovače jsou připraveny v případě potřeby dál vesele napřimovat, po celý zbytek zimy. Díky jednorázovému výjimečnému použití deky coby poslední instance záchrany promrzlých, třepajících se koní ubude nešťastných a nemocných zvířat. Vím, že zrovna vaši koně se nikdy netřepou. :) Gratuluji! Ale pokud jiní ano, není řešením spoléhat na „výrobu tepla třesem“ a ignorovat nepohodu zvířete. Koně z holých plání bez úkrytů bývají často obdařeni majiteli, kteří tvrdí, že třes je přirozený, vyrábí se jím teplo a tudíž deky netřeba. Neberou už ale v úvahu, že fyziologicky únosná, bez dopadu na zdraví, je strategie výroby tepla třesem pouze po velmi omezenou, spíše kratší dobu a je velice silně závislá na momentálním zdravotním stavu a otužilosti konkrétního zvířete. A sahá dost hluboko do energetických rezerv (což je obzvláště u hubených koní naprosto kontraproduktivní!).

Spoléhat se na třes coby zdroj tepla bývá častým důvodem, proč tolik majitelů venkovních koní shání veterináře a fyzioterapeuty na problémy se zády, aniž by je napadlo, že příčina může být celodenní a celonoční slota pár nocí zpět...

Stromová střecha se dá postavit v náletových porostech, v lesních byste měli brzy problémy se zákonem o ochraně lesa, a to i v případě, že by vám les patřil.

Plechová hala této velikosti je ozkoušena coby vyhovující i v letních vedrech. Vysoké stropy a protilehlé vchody zaručují, že proudění vzduchu nejen udrží snesitelné klima, ale také odpudí hmyz. Na rozdíl od plechových boxů, které se ve vedrech vyhřejí na vysokou teplotu a vzhledem k malé velikosti v nich teplota neúnosně stoupne.

Na závěr ještě jeden tip – pokud máte koně zdravotně omezené a nemůžete (nebo nechcete) stlát mezi stěny přístřešků, velmi dobře poslouží větší přesah střechy a vytvoření ležiště pod ním. Tedy již mimo uzavřený prostor přístřešku a přesto v suchu.