Bývalý sportovní kůň byl po příchodu na odpočinek celý bez sebe a úzkostlivě si prohlížel nové spolubydlící v otevřené stáji. Stáli před ním dva shetlandští poníci. Tak malé koně nikdy předtím neviděl. Raději rychle pryč! Utekl, protože ti trpaslíci se mu vůbec nepozdávali.

Nejedná se o ojedinělý případ. Koně projevují preference a nepřátelství vůči určitým plemenům, třídí se na pastvě podle barvy a dokonce se navzájem šikanují. Každý, kdo něco takového pozoruje, si často tajně myslí: Můj kůň je snad rasista… To ale k sociálnímu tvorovi moc nepasuje, že?. „Ale ano,“ říká dr. Willa Bohnet z Institutu zoologie na Univerzitě veterinárního lékařství v Hannoveru. „Rasismus je v živočišné říši součástí každodenního života sociálních savců, kteří žijí ve skupinách.“

Koně dávají přednost známým věcem

Bioložka dr. Sandra Löckener vysvětluje: „Jako kořist a zvíře, chránící si život útěkem, mu známé věci zajišťují přežití. Neznámé znamenají nebezpečí.“ Co je uloženo jako pozitivní nebo negativní se ukládá hlavně v době, kdy je kůň hříbě a mladé zvíře. To může vést k preferencím barev srsti. V případě divokých koní vypadají zvířata ve stádě často podobně – třeba koně Převalského jsou všichni pískově zbarvení. Optická podobnost chrání, před predátory se jedinec rozplyne v davu.

Domestikovaní koně také často vyrůstají u chovatele mezi vrstevníky stejného plemene, kteří vypadají podobně. To je pak obvykle pozitivně ovlivní. Pokud například hříbě vyrůstá v čistě fríském stádě, je jeho svět černý. Ale co se stane, když se hříbě vychované tímto způsobem setká s jinými plemeny? „Koně obvykle reagují na jinakost dvěma způsoby: útěkem nebo útokem,“ vysvětluje dr. Willa Bohnet. Pokud hříbě uvidí poprvé bělouše, bude pravděpodobně zmatené. Nejistotu mohou vyvolat i další vnější rysy, například stojící hříva nebo výrazné oči.

Skutečnost, že konfrontace s nezvyklým vzhledem může eskalovat, zažila sama Bohnet. Její koně žijí ve stabilní malé skupině v otevřené stáji. Jednoho dne nandala bioložka černému koni jménem Flash zebrovanou deku proti hmyzu. Když ho přivedla zpátky na pastvu, vyšel ze stáje její starší poník, Niko. Nejdřív se zarazil a pak se na svého přítele se zebří dekou vrhl. „Flash vůbec nevěděl, co se s ním děje a proč se na něj jeho kamarád najednou zlobí. Naštěstí jsem tam byla a dokázala koně oddělit,“ říká bioložka. Před poníkem přistoupila k zebrovanému koni, pohladila ho a přátelsky na něj mluvila. Niko viděl, že je všechno v pořádku, ale zůstal ještě notnou chvíli skeptický. Trvalo asi půl hodiny, než se uklidnil.

Willa Bohnet se ze zkušenosti poučila a pro integraci nových koní radí: „Vždy začněte čistě vizuálním kontaktem. I hříbata nebo poníci mohou být napadeni, pokud ostatní nikdy předtím tak malá zvířata neviděli.“

Jsou šimlové zrádci?

Agresivní chování je také často projevováno vůči strakatým a bílým koním. Jsou považováni za outsidery. „Když jsem v minulosti byla v hale s mladými koňmi a objevil se šedý nebo plavý, tak to mnoho koním bylo nepříjemné,“ vzpomíná dr. Sandra Löckener. To se podle trenérky dnes změnilo. Možná proto, že v chovu je větší rozmanitost barev a koně také díky rozšířenějšímu skupinovému ustájení poznají víc barev koní. Pokud mají v mládí pozitivní zkušeností s dalšími koňmi různých plemen, je pro ně rozmanitost něco důvěrně známého.

Nejsou ale bílí a strakatí koně nebezpeční pro stádo, protože jejich barva přitahuje predátory? „Zda některé zbarvení vyniká, závisí na okolní krajině, takže se to nedá paušálně konstatovat,“ říká Willa Bohnet. Bílý kůň bude v lese nápadný, ale už ne tolik proti světlé obloze.

Koně rozlišují, kdo je přítel a kdo nepřítel podle zkušeností a také podle sympatií. Provozovatelka aktivní stáje Katharina von Lingen poskytuje už víc než sedmnáct let ustájení třem smíšeným skupinám koní. Žije u ní téměř padesát koní všech barev a velikostí. O tom, že se koně na pastvině třídí podle barvy, už slyšela, ale ve své stáji to nikdy nepozorovala. „Spíš vidím, že koně si vytvářejí blízká pouta, když spolu tráví hodně času.“ 

Předurčené oběti šikany

Zda je kůň oblíbený nebo šikanovaný je často spíš záležitostí jeho povahy. Katharina ve svých stádech vypozorovala, že pokud je zvíře zvlášť snadné odehnat, je předurčeno jako oběť. Toto chování povzbuzuje ostatní koně, aby zvíře honili. Vždyť je to tak snadné!

Za rasisty jsou často považováni islandští koně. Ti se raději drží jen spolu, říká se. Co je na tom pravdy? „U nás mají koně velký výběr přátel a islanďani jsou plně integrováni,“ říká Katharina von Lingen. Pravda však je, že koně rádi hledají přátele stejného typu. Islandští koně jsou často temperamentnější než třeba fjordští. Zvířata stejného plemene se často shodují v potřebě odpočinku a pohybu. „Například islanďani se ve stádě drží velmi blízko u sebe, to může ostatním koním někdy vadit,“ říká bioložka Sandra Löckener. Jak odlišné jsou typy jednotlivých plemen, dokazuje i příběh trenérky Andrey Jänisch – před lety zachránila čtyři uprchlé koně, kteří běhali po zamrzlém jezeře. Dva byli islandští koně, kteří ušli po ledu jen pět metrů a pak se zastavili. Druzí dva, plnokrevníci, naopak běželi doprostřed jezera, kde se propadli a přitom se stále ještě snažili běžet. „Byl to trochu groteskní obrázek a ukázal mi, jak hluboko jsou určité instinkty v plemenech zakořeněny.“

Islanďan zrušil vyjížďku

Také odlišný takt koní při mimochodu může vést k nepřátelství. To zažila šéfredaktorka časopisu Cavallo Linda Krüger. Její vyjížďková skupina složená z koní plemen quarter horse, freiberger a islandský kůň brzy skončila. Freiberská klisna byla od samého počátku agresivní vůči islandskému koni. „Máme za to, že jí vadil jeho rychlý takt a vysoké držení krku, což si vyložila jako poplašný signál,“ vypráví. I její klisna byla v přítomnosti islandského koně viditelně nervóznější. Přizpůsobila se chování freiberské klisny, která byla hlavou stáda. 

Nemusí to tak dopadnout pokaždé, koně jsou schopni se učit a obecně se stále zajímají o sociální partnery. „Čím více pozitivních zkušeností koně mají, tím jsou přístupnější,“ říká Sandra Löckener.

Tento článek obsahuje originální materiály z německého časopisu CAVALLO vydávaného společností Motor Presse Stuttgart GmbH & Co.KG.