Koně si hrají mezi sebou, s různými předměty a někdy se zapojí do hry i s jinými živočišnými druhy včetně nás lidí. Vědci se domnívají, že chování koní při hře by mohlo hodně prozradit o jejich welfare. Jaké jsou jejich nejzajímavější poznatky?

Vrozená chuť pro hru

Domestikovaní koně žijí životem, který je na hony vzdálený tomu, jak žili jejich divocí předci ve volné přírodě. Jejich zvídavost a zkoumavost je možná kdysi udržovaly v bezpečí a zdraví – tyto instinkty ale mají v prostředí, ve kterém dnes žijí, jen málo praktického využití. Domestikovaní koně podle vědců postrádají výzvy, které by jim umožnily naplno využít jejich intelektuální potenciál. 

Koně tak často dělají přesně to, co lidé. Výzvy si připravují pomocí her. Lidé hrají různé hry, ve kterých se virtuálně dostávají do situací, kdy jde takzvaně o život a musejí hledat řešení, jak přežít. Koně v mnoha ohledech prostřednictvím svých her postupují stejné výzvy – předstírají, že se kopou a koušou, vzpínají se, utíkají a někdy sem tam něco zničí. A to všechno ve jménu zábavy!

Mezi námi koňmi 

Existuje jen několik výzkumů o tom, jak si koně hrají mezi sebou. Jednu věc však vědci vědí, že ve volné přírodě se dospělí koně téměř nikdy do her nezapojují, zatímco u domestikovaných koní jsou hry poměrně běžné. 

Francouzští výzkumníci zařadili do své studie devětadvacet koní z jezdecké stáje. Koně byli vypuštěni na velké pastviny ve skupinkách o sedmi nebo osmi jedincích. Tým zaznamenal, že 76 % koní si mezi sebou hrálo – jemně se kousali a okopávali a navzájem se různě honili.

Díky řeči těla zvířat je snadné rozeznat rozdíl mezi hrou, tedy předstíraným bojem, a bojem skutečným. Koně, kteří si hrají, mají uši dopředu a hodně s nimi pohybují, pohyby celého těla jsou trochu přeháněné a výrazné. Koně v situacích skutečné agrese mají uši sklopené dozadu a pohyby jsou mnohem úspornější a cílenější.

Hry s předměty a nástroji

Koně si někdy hrají s míčky a dalšími předměty – někdy s potěšením i třeba s dekami svých kamarádů.

Výzkumu takového chování se věnovali i američtí vědci. Dali šestačtyřiceti dospělým koním tři nové předměty: míček na jógu, plastový talířek a dutou kostku z PVC. Pozorováním došli k závěru, že s předměty si nejraději hrají mladší a společenštější koně. Nejoblíbenějším předmětem byla kostka, kterou se koně s velkým potěšením snažili rozebrat.

Další výzkum, tentokrát z německé univerzity v Řeznu, přinesl zjištění, že koně si s některými předměty hrají natolik, že rozpoznají jejich užitečnost coby nástrojů. Koně a osli zařazení do jejího výzkumu si vybírali klacíky, které jim posloužily k přiblížení sena nebo k otevírání hrazení. Někteří z nich si s předměty dali práci dokonce natolik, že přišli na řadu kroků, které je dovedly ke konkrétnímu cíli – třeba otevření dveří.

Hry se psy 

Italský tým z univerzity v Pise vyhodnotil dvacet videí z kanálu YouTube, na kterých jsou zachyceni koně a psi ve spontánní hře. Zdá se, že oba druhy, navzdory tradiční roli kořisti a predátora, se při hrách dobře doplňují a přizpůsobují svoje chování. Třeba se vědomě staví do méně výhodné pozice, asi jako když dospělý nechá dítě vyběhnout dřív v závodě. Psi používali méně zuby a drápy, koně snížili svou výšku tím, že se skláněli nebo si dokonce lehali.

Kamarádi odlišných druhů také vyjadřují své chování prostřednictvím výrazů v obličeji, tvrdí vědci a takové chování popisují termíny relaxed open mouth, uvolněná otevřená tlama/huba nebo rapid facial mimicry, neboli rychlé mimikry obličeje, kterými kopírují výraz svého kumpána ve hře. Autorky výzkumu se domnívají, že tyto výrazy hrají roli ve sdílení nálady.

Více na toto téma si můžete přečíst v našem starším článku: Kůň a pes jako partneři? Proč ne!

Hravý kůň: Dobrý nebo špatný welfare? 

Hravost koně může vypovídat o jeho spokojenosti a dobrém welfare, uvádějí vědci, nicméně vše může být mnohem složitější, než se na první pohled zdá.

Kůň, o kterého je dobře postaráno a má zajištěné všechny základní potřeby, může prostřednictvím hry vyhledávat nové výzvy. Na druhé straně to ale může znamenat, že ve svém zajištěném a pohodlném životě tyto výzvy postrádá.

Například pokud welfare nebyl zcela optimální, koně byli s předměty méně vynalézaví, ale hráli si s nimi častěji. Našli si nějaký postup, který pravidelně opakovali, což naznačuje, že tuto inovaci vymysleli, aby zlepšili svou životní situaci, protože je z nějakého důvodu neuspokojovala. Naproti tomu koně s vysokou úrovní životní pohody měli ve hře s předměty tendenci být vynalézavější, hráli si však s menší frekvencí.

Vědci stále přesně neumějí určit, jak souvisí hraní s welfare. Obecně se kloní k tomu, že hravé chování – alespoň u dospělých koní – není spolehlivý ukazatel úrovně welfare. Koně ještě musejí ukázat, jestli jim příležitost ke hraní může pomoci vyrovnat případné nepříznivé životní podmínky.

Zajímá vás tato problematika? Chcete vědět, co všechno je schopen ovlivnit dostatek příležitostí ke hře a sociálním kontaktům? Pak si přečtěte si náš starší článek na dané téma: Spokojený kůň, kreativní kůň?