Pokud přemýšlíte o tom, že chcete změnit režim ustájení svého koně, nejste sami. Jak výzkumy odhalují stále více výhod pro držení koní venku, jsou majitelé té myšlence čím dál více přístupnější a otevírají tak ve své mysli pomyslné dveře přirozenějšímu způsobu života svých koní.

Koně, kteří mohou volně brouzdat, vybírat si, co spasou, a komunikovat se svými kolegy ze stáda v režimu 24/7 mají mnohem lepší možnosti, jak žít přirozenější způsob života než koně ustájení v boxech. Je to způsob života, který je dostupný pro všechny kategorie koní, od hobby koní, chovné či důchodce, pro všechna plemena a všechny kategorie sportovních koní, s výjimkou těch koní, kteří jsou náchylní k laminitidě.

Jenže dobré pastevko není o tom, že koně vykopnete na pastvu a necháte je, ať si zvyknou za každou cenu. Musíme to dobře naplánovat a není to vždy tak snadné, jak by se mohlo zdát.

Veterinář Jan Ladewig, profesor z kodaňské univerzity, upozorňuje, že ti, kteří „provozují venkovní ustájení, chápou, že to ve skutečnosti vyžaduje mnohem více práce než klasické ustájení. Vyžaduje to také více know-how o etologii koní obecně; a také znalost každého jednoho koně ve stádě.“ S tím souhlasí veterinářka Katie Sheats, PhD, Dipl. ACVIM, z North Carolina State University: „Existuje zde mylná představa, že je to snadnější.“ Ve skutečnosti pro nás péče tímto nekončí, musí se starat a pečovat o každý aspekt, od kůže, kopyta, po výživu a spokojenost koně.

Pitný režim

Veterinářka Sheats zdůrazňuje: „Voda je to nejdůležitější a stejně jako ti ustájení potřebují pastevní koně stálý zdroj čisté a dostupné vody. Je ji nutné denně kontrolovat.“ Pitný režim koně se může měnit v závislosti na počasí a pracovní zátěži a také typu nádrže vody. Nádrž, ať už je z jakéhokoliv materiálu, se může rozbít. Původně čistá voda se také může velmi rychle změnit na špinavou v závislosti na tom, jak často nádrž čistíte, co na ni působí za vnější vlivy (slunce, znečištění například listím, větvemi či uhynulými zvířaty). Rozklad může pak způsobit kontaminaci vody bakteriemi, které u koní mohou vyvolat vážné problémy, jako například botulismus. Veterinářka Sheats ještě připomíná problém řas: „Řasy se časem mohou začít objevovat a i když je jich nejprve málo, voda koním může přestat chutnat, přestanou ji pít a hrozí zde riziko dehydratace. Doporučuji čistit kbelíky a nádrže jednou týdně.“ Veterinářka Sheats ví, o čem mluví, sama své koně má v režimu 24/7.

Automatické napáječky mohou stájníkům a majitelům koní značně ulevit od neustálého doplňování vody a čištění, ale zase mají jiné nevýhody. Je nutné je 2x denně kontrolovat, zda fungují, jak mají, a v zimě hrozí riziko zamrznutí. Velkou nevýhodou je, že nevíme, kolik toho kůň vypije. „Pokud nemáte představu o tom, kolik vody váš kůň vypije, budete muset sledovat stav hydratace kontrolou pružnosti kožní řasy a vlhkosti dásní.“

Výživa

Veterinář Ladewig konstatuje, že krmný režim každého koně je individuální, takže těžko krmitelní koně budou potřebovat bohatší pastvinu, zatímco pro malé tlusté poníky bude výhodnější již spasená pastva po jiných zvířatech, kde se budou muset více snažit, aby něco upásli. Veterinářka Sheats ho doplňuje, že většina lehce až středně pracujících koní bude dobře prospívat na pastvě a doplňcích s vitamíny a minerály. Ovšemže to ale závisí na lokalitě, například u ní je běžné dokrmovat koně senem, protože pastevní výměra na koně je nedostačující kvůli vysoké hustotě koní.

A mladí koně, kteří teprve rostou, těžce pracující koně a březí nebo kojící klisny také potřebují mnohem více kalorií, než které jim dá pastva. Protože každé zvíře a konkrétní pastvina je jedinečná, je nutné vyhodnotit individuální výživové potřeby.

„To nejlepší, co můžete udělat, je věnovat pozornost výživové kondici koně – jinak řečeno si všimnout, jestli jim lezou kosti nebo naopak jsou tlustí,“ říká veterinář Ladewig.

Pokud ale váš kůň spadá do kategorie obézních, měli byste to chtít řešit, protože obezita koně zvyšuje riziko problémů s klouby, laminitidou a dalšími zdravotními komplikacemi, připomíná Patricia Harris, MA, VetMB, PhD, Dipl. ECVCN, MRCVS, vedoucí Equine Studies Group na WALTHAM Petcare Science Institute. Ona a její tým studují „pásovou pastvu“ jako užitečný nástroj pro kontrolu hmotnosti u koní. Pásová pastva je režim, kdy se průběžně posouvají ohradníky a koně postupně spásají trávu ve vymezeném prostoru.

Užitečnou pomůckou mohou být pastevní náhubky, pokud sedí korektně a pravidelně je kontrolujete. Bohužel se ale koně často naučí s tím efektivně pást, takže nadále je problém s obezitou.

Na druhé straně jsou koně, kteří se pasou na nekvalitních pastvinách, zvláště v zimě, či koně, kteří jsou hubení. Ti potřebují dokrmování senem a nebo jádro.

Cílem u venkovně držených koní je zajistit, aby měli dostatek píce k uspokojení svých potřeb.

Péče o kopyta

Koně v pastevním režimu obvykle nepotřebují být kováni tak, jak je obvyklé u jejich kolegů ve stájovém režimu, protože se většinu dne pohybuji přirozeně. Cirkulace krve v kopytě je tak zlepšená a zhoustne, ale … jak připomíná veterinář Ladewig, pokud svého koně zujete, může jeho navyknutí na nový režim trvat několik měsíců až rok. Ano, sundání podkov aspoň na zadkách je mnohem bezpečnější pro koně na pastevním ustájení, protože to omezuje riziko úrazů. Veterinářka Sheats ale připomíná, že kovář je důležitý a není důvod k omezení jeho návštěv. Lidi si možná myslí, že vypuštěním koně na pastviny se zbaví části povinností, ale kovář je potřeba a neznamená to automaticky, že můžete prodloužit pauzu mezi jednotlivými návštěvami kováře například na 8 týdnů, neboť mohou přerůst kopyta. Veterinářka Sheats k tomu poznamenává, že to je právě častější péče o kopyta, která umožňuje zdravější kopyto. Pokud ale kůň pracuje na tvrdém či kamenitém povrchu nebo sportuje v parkurovém či všestrannostním sportu, bude nejspíše potřebovat podkovy i nadále.

Ne vždy se podaří ideální pastvina v typu pevného, travnatého porostu. A i ideální výběh může být v určitém období bahnitý, zvláště místa s vysokým zatížením. To může vést k problémům s kopyty jako praskliny, nemoc bílé čáry atd. I když je důležité denně kontrolovat nohy koně, zvláště kvůli zraněním nebo vraženým kamenům, nejdůležitější je koně stále pozorovat. „Měli byste si všimnout, když kůň nechodí normálně, abyste mohli hned reagovat, a také musíte vědět, kdy naposledy kůň byl v pořádku, abyste mohli tuhle informaci sdělit veterináři či kováři.“

Preventivní péče

I když je kůň na pastevku zdravý, hodí se 2x ročně preventivní kontrola. Jak říká veterinářka Sheats: „Tyto návštěvy jsou nejlepší cestou, jak udržet koně zdravého a v kondici, a možnou cestou časné identifikace problémů, které si žádají odborný zásah (problém v zátěži, váha koně, problémy se zuby či kopyty) a opakovaného posouzení chronických zdravotních stavů (PPID, astma ad.), případně zjištění nových problémů. A zároveň při té příležitosti mohou veterináři zodpovědět nějaké doplňující otázky.“

Kůže a termoregulace

Když kůň nemá úkryt a zázemí ve stáji, jsou jeho hříva a chlupy o to více vystaveny působení přírodních živlů. Vlhkost, zvláště v teplejších lokalitách, může být skutečným problémem a vystavovat tak koně riziku bakteriální infekce. Zdravá srst ale sama o sobě má mastný prvek, aby si poradila s vlhkem.

Bez ohledu na kvalitu koňské srsti by koně měli mít vždy přístup do přístřešku nebo ke stromům, aby mohli uniknout nepřízni počasí (déšť, vítr či slunce, atd.). Pravidelné čištění koní také pomůže tomu, aby koně byli zdraví. Pokud váš kůň má problém s plísní z vlhkosti, můžete ho po dobu nepříznivého počasí nechat doma a nebo mu poskytnout pláštěnku na ven.

Přístřešky jsou ale důležité pro koně, zvláště pro ty, kteří jsou bílí a mají růžovou kůži. Slouží jako ochrana před sluncem i hmyzem. Někdy budete muset mazat koně opalovacím krémem a repelentem.

Veterinář Ladewig zdůrazňuje, že dekování koní může narušit jejich přirozenou termoregulaci. Když jsou koně drženi venku a nestříháni, většině koní naroste na zimu dostatečně hustá srst, aby zůstali v teple, obzvláště, když je řádně krmíte a koně jsou schopní vyprodukovat dostatek tepla zevnitř spalováním píce. Deky navíc znemožňují přirozenou funkci srsti, zježení, když je venku zima.

Koně, kteří jsou stříhaní, staří koně a na chlad citlivá plemena jako např. plnokrevníci a arabové, mohou potřebovat deku během studených a větrných dní. Koně, kteří jsou letargičtí nebo se klepou, případně mají teplotu pod 37,5, potřebují rozhodně deku. Jen nezapomínejte pravidelně kontrolovat koně pod dekou.

Stájová dynamika

Vypustit koně společně na pastvinu může být nebezpečné, pokud to není uděláno správně. Je nutné koně znát a jaké mají spolu vztahy.

Veterinářka Sheats k tomu doplňuje: „Koně mají rozvinutou hierarchii a nejlepší možnou situací je, když je skupinka koní stabilní. Bývá to právě přidání nového koně nebo odebrání stávajícího ze skupiny, což může narušit hiearchii a vytvořit problémy.“

Veterinář Ladewig doporučuje u přidávání nového koně ke skupině, aby se napřed přidal k jednomu či dvěma klidným členům stáda, stranou od ostatních na pár dní, než budou všichni zase zpět pohromadě. Celkově lze říci, že velké skupiny na rozsáhlých pastvinách umožňují poklidnou hierarchii stáda po počátečním uvedení koně u některých členů stáda, než je přidán ke všem ostatním. Je to proto, že dostatek prostoru umožňuje udržovat distanci mezi koňmi, když je to třeba.

Musíte zajistit, aby i ti nejníže postavení členové stáda měli přístup k vodě a krmení a úkrytu, aniž by riskovali konflikt. Voda i krmení by mělo být daleko od případných překážek a nabízeno na více míst v dostatečné vzdálenosti mezi sebou. Nepoužívejte přístřešky, které mají pouze jeden východ. Měly by být spíše plně otevřené na jedné či dvou stranách, takže níže postavení členové mají možnost úniku v případě potřeby.

Bezpečnost koní

Ustájení koně málokdy skončí na silnici, protože za normálních okolností k tomu musí zdolat mnoho překážek, které je od silnice dělí. Ale pastevně ustájení koně obvykle mají třeba jenom jednu linii ohradníku, která jim brání ve volném pohybu. Takže je nutné ohrady pravidelně kontrolovat. Veterinářka Sheats upozorňuje, že „je nutné kontrolovat výběhy denně, ještě lépe dvakrát denně, pokud je pastva blízko rušné cesty“.

„Spadlé stromy, vítr a koně samotní mohou nabourat ohradu, zatímco elektrické ohradníky je nutné kontrolovat, zda v nich běží proud a jestli tráva a plevel nenarostly příliš, což by rušilo koloběh elektriky v ohradníku. Sama mám k dispozici detektor, který mě upozorní, pokud je v ohradníku nějaký problém.“

Nikdy nenechávejte vaše koně samotné více jak den bez toho, aniž by je někdo zkontroloval, i přesto, že mají k dispozici ad libitum vody a krmení. Stejně tak mohou potřebovat někoho, kdo zkontroluje, zda jsou v pořádku a v bezpečí pro případ úrazu, poškozeného ohradníku/výběhu nebo náhlých nemocí, jako je kolika. „Aspoň mějte někoho, kdo se na ně z dálky koukne, zda jsou celí a normálně chodí po výběhu, žerou a jejich voda je v pořádku.“

Závěrem

Chce to dost času a úsilí mít koně na pastevku, ale vaši koně budou takhle spokojenější a zdravější.