Zeptala jsem se několika majitelů stájí, ať už soukromých, nebo komerčně ustajujících, jak se s minulou zimou, která je již naštěstí za námi (a letošní výnosy slibují, že druhá v řadě nenastane), poprali?

Soukromá stáj p. Zemanové

Letošní zima se u nás nesla ve znamení velké úspornosti v krmení senem – což byla nutnost, pokud jsem nechtěla prodat část koní. Mám tři svoje „-cetileté“ klisny, k tomu mladého valacha a tři koně přátel. Kamarádi, co u mě mají své koně, mi pomáhali shánět seno za rozumné ceny, ale moc se nedařilo. Naštěstí nikdo neměl problém přejít na dávkování, i když jinak už léta krmíme senem z krmelců bez omezení. Než se potýkat s financemi za nestoudně předražené balíky, raději jsme se dohodli, že seno naředíme slámou a v malých sítích ho budu podávat ráno a večer jen v takovém množství, aby koně měli do dalšího krmení pečlivě vyžráno. Postupně jsem vychytala dávky tak, že ani na zemi nezbývalo jediné stébélko – a s překvapením musím konstatovat, že koně vůbec nezhubli, dokonce ani staré kobyly. Ty tedy samozřejmě dostávaly ráno i večer vyšší dávky žlabových příkrmů než obvykle. A povedlo se tímto způsobem se senem vyjít až do dubna, kdy jsem již pouštěla do pastvin, kterých mám dost. Zvažuji, že bych část luk nedala letos k dispozici koním, ale zkusili bychom nasušit vlastní seno. Bojím se, že vydřiduši dolů s cenami sena jen tak nepůjdou, takže balíků od slušných zemědělců za normální ceny bude, obávám se, v oběhu méně… Jinak u tohoto systému krmení míním zůstat v ty roky, kdy bude draho. V krizové roky při astronomických cenách stojí každý ušetřený balík za to!

Rodinný chov koní Soukupovi

Nemáme u sebe žádné cizí koně na ustájení, takže jsme se nikomu nemuseli zpovídat, proč krmíme tak, jak jsme byli nuceni krmit. Dávali jsme holt tolik, abychom vyšli – přiznám, že dokonce sem tam seno v kvalitě, kterým bychom dřív pro jistotu jen podestlali… Děláme si svoje seno, výnosy jsme měli menší tak o třetinu, takže se prostě senem šetřilo, když se nedalo rozumně nakoupit. V okolí nikdo seno neměl, protože všichni prodávali za běžné částky, takže jim ruce trhali. Seno z dálky potom už bylo drahé a navíc ceny dopravy… katastrofa! Naprosto likvidační pro normálního smrtelníka! Že překupníky hanba nefackovala ve dne v noci!! No nic… naši koně se chtěj nechtěj museli dožírat slámou. Tlustí přes zimu zhubli do akorát formy, akorát koně buď zůstali v normě, nebo (asi tři kobyly) jsou mírně opadlejší, ale nic, co by se nespravilo teď na pastvinách.

Doufám, že bude sena dost, protože není nic lepšího na čas i práci, než postavit koním na výběhy balíky a „žerte si po libosti, pár dní se nestarám!“. Jenže když je bídný rok, šetřit se musí. Pořád lepší koně mírně pohubnout, než staré poslat na jatka (jak vidíme ve dvou případech tady v okolí) a zbytek dál nechat přežírat u balíků… A ještě mne napadlo (a to tam určitě napište!), že letošní ročci, ti, co prožili první zimu života a měli seno na příděl, jsou v mnohem lepší formě, než když zimu prostojí u balíků neomezeně, to jdou pak do jara zbytečně vypasení. Samozřejmě nesmí hladovět, ale ani není potřeba, aby žrali furt!

Komerční ustájení Brno

Lidi nezajímá, jak seno ustajovatel sežene, prostě být musí vždycky. Ceny – sem tam fakt hororové, ale vzhledem ke zvednutí ustajovací taxy a asi dvou sehnaných dodávek sen za ceny ještě dost dobré jsme přežili v podstatě normálně. Jo, taky jsme začali používat sítě s malými oky na velké balíky – to něco uspořilo, když už se ptáte na tu úspornost…

Podnikatelská rodina Petrů

Koně máme pouze dva, zatím v ustájení – jsme povoláním z jiných než koňských či zemědělských sfér, máme náročné pracovní doby, ale patřičně ohodnocené, takže si svůj koníček financujeme z rodinných přebytků. Přiznám na rovinu, že nemáme problém zaplatit za hezké seno i výrazně vyšší částky, takže nám jde o kvalitu apriori před cenou. Tudíž nás nemůže rozhodit cifra na faktuře, ale zato umíme udělat pěkný kolotoč dodavateli i ustajovateli, pokud přiveze namísto sena smetí… Což se nám letos jednou stalo. Ať si dodavatelé uvědomí, že čím výš s cenami půjdou, tím výraznější tlak na kvalitu nastane – sportovní koně nelze krmit bordelem! Naštěstí opravný pokus se vyvedl nadmíru dobře, seno nakonec ustajovatel zajistil zelené, lístečkové, krásné – vonělo na dálku.

Cena sice třikrát taková než v jiné roky (rádi máme představu, co kolik našeho ustajovatele stojí, protože do budoucna uvažujeme o vlastním areálku), ale u našich dvou zvířat nebudeme bojovat s větrnými mlýny a volat po seně levnějším, pokud jsme spokojení s kvalitou. Kdybychom neměli na takovéto situace zásoby financí bez problémů dostupné, které jsme ochotni uvolnit pro potřeby koní ustajovateli předem tak, aby mohl nárazově nakoupit i dráž, než počítal, nepořizovali bychom si tak náročná zvířata, jakými koně jsou. Koňáci to sice neradi slyší, ale koně nejsou sport ani koníček pro sociálně slabé. Na druhou stranu chápeme i zemědělce, že už nechtějí sušit za almužny – syna jsme minulé dva roky o prázdninách vyslali na brigádu ke známým, takže si zkusil rostlinnou výrobu a sklizeň na rodinné farmě, máme tedy pocity člověka „jen“ si sedícího v kabině traktoru z první ruky. A musím říct, že z pozice našich rodinných příjmů je práce na kombajnu v prachu a hluku nebo ve vedrech v traktoru celičký den až do noci naprosto podhodnocenou záležitostí… Syn má také ihned jasno, v jaké sféře by opravdu nikdy obživu dobývat nechtěl :-)

Do budoucna, až budou koně v domácím zázemí, na nich rozhodně šetřit nebudeme, ani je nehodláme kvůli ceně sena jakkoli omezovat. Přístup ke kvalitnímu senu chceme mít pro svá zvířata přesně v takovém množství, jaké naši výživoví poradci uznají za vhodné a jaké se dlouhodobě osvědčuje. Na tom nic měnit nehodláme ani ve svém, ani v ustájení.

Německé venkovní ustajovací zařízení kousek od Drážďan

Zkušenosti sepsala majitelka dr. Tanja Romannazzi na svém webu – s laskavým svolením můžeme sdílet.

Nepřetržitá nabídka sena (ad libitum) je vlastně optimálním řešením. Koně přijímají potravu neustále. Jejich trávicí systém je závislý na pravidelném přísunu rostlinné vlákniny. Proto jsou v největší pohodě, když mají potravu pořád k dispozici. Pro majitele stáje je to navíc nejjednodušší způsob managementu krmení. Používají se zpravidla větší krmelce a ty se opětovně plní po 2–3 dnech. Bohužel toto nefunguje vždy dobře, protože koně kvůli energeticky výživnějšímu krmení (ve srovnání s chudší stepní trávou v přírodě) rychle tloustnou, především pokud mají málo pohybu. A tloušťka není jen kosmetickým problémem, nýbrž vede stejně jako u lidí k celé řadě zdravotních potíží.

Sítě s malými oky

Majitelé stájí používají hojně sítě na seno s malými oky, aby tak prodloužili dobu, kdy koně přijímají objemové krmivo. Koně jsou díky malým okům vytahováním sena ze sítí déle zaměstnáni a ztráty rozházeného krmiva zašlapáním jsou minimalizovány. Do jisté míry tohle funguje dobře i dle našich vlastních zkušeností. Co se však týče energetické hodnoty krmiva, nestačí to k jejímu dostatečnému snížení, jestliže se zároveň budeme chtít vyvarovat stresování zvířat během příjmu potravy. Zvolíme-li totiž velmi malá oka sítí nebo použijeme-li dvě sítě přes sebe, pak se sice množství zkrmeného sena výrazně sníží, ale spousta koní má pak dle našich zkušeností u krmení příliš mnoho stresu (pokud je to jediná forma podávání krmiva). Koně většinou v takových případech stojí pouze u krmeliště nebo sítí a mají méně času na hry a odpočinek.

My používáme velikost ok 4,5 cm a máme dojem, že s tím koně dobře vycházejí. Když koně i přesto tloustnou, nabízí se jako další řešení už jenom omezení času přístupu k senu. A zde je prvním možným krokem (když člověk nechce přejít na krmení řízené počítačem) zavedení přestávek v podávání sena od 2 do maximálně 4 hodin.

Krmení senem s přestávkami: Velká skepse u majitelů ustájených koní

Když chce majitel komerční stáje zavést pauzu v krmení senem, pak mu nesmí chybět dobré nervy a velké porozumění. Hodně majitelů má silné obavy, že přestávka by mohla jejich koni uškodit.

Největšími obavami jsou:

• Příliš mnoho stresu při uzavírání a znovuotevření krmišť, riziko zranění.
• Problémy s trávicím ústrojím kvůli přestávkám v krmení, nebezpečí žaludečních vředů.
• Příliš velká redukce váhy kvůli omezení krmiv.

I přes počáteční silný odpor se našemu vedoucímu stáje, Stefanu Seyfarthovi, podařilo prosadit pokus o zavedení přestávek při krmení senem. Jeho motivace neplynula pouze z chuti omezit příliš velkou spotřebu (i v Německu měli problém s nedostatkem sena, dle slov p. Romannazzi – pozn. redakce), ale především i z vypozorovaného rozdílného chování koní v létě a v zimě.

Různé chování koní v létě a v zimě

V posledním roce jsme si opět všimli, že pastevní ustájení, co se týče chování spojeného s krmením a odpočinkem, funguje mnohem lépe v letních měsících než v zimních. Koně dělají v létě sami od sebe mnohem delší pauzy mezi krmeními. Stádo s přístupem k pastvě 24 hodin přichází většinou samostatně dvakrát za den do předního výběhu a přístřešku. Když se koně napijí a vyzvednou si svoji porci jádra (z automatu – pozn. redakce), věnují čas spánku nebo odpočinku, než se opět vrátí na pastvinu.

A také stáda s omezenou pastvou a volným přístupem k senu (v areálu p. Romannazzi je více stád v různém režimu – pozn. redakce) si dělají častější přestávky při krmení. To samozřejmě trochu souvisí i s dotěrným hmyzem, kdy koně častěji vyhledávají přístřešky. Delší přestávky v jídle jsme však viděli i koncem léta, když už období bodalek skončilo. Všichni koně působí pohodovým dojmem a většina jich má dobrý výživový stav (spíš vyhovující, než že by byli příliš tlustí). V zimních měsících se však chování mění. Koně postávají většinu času kolem krmišť. Ačkoliv zrovna nežerou, zdržují se spíše poblíž a vídáme je všeobecně méně ležet. Člověk má dojem, že zůstávají u krmišť, „aby jim nic neuniklo“. V tu dobu koně se špatnými predispozicemi mají větší problémy s hmotností než v létě.

Z tohoto důvodu jsme tedy odstartovali pokus s přestávkami v podávání sena. V pěti skupinách jsou od té doby krmiště jednou za den uzavřena na dobu 2–4 hodin.

Naše zkušenosti s přestávkami v podávání sena po prvních měsících

Zkušenosti jsou překvapivě pozitivní. Koně se nechávají pokojně odvést od krmišť a při jejich znovuotevření probíhá vše zcela uvolněně. Koně využívají přestávky v podávání sena ke spánku, odpočinku a hrám. Člověk má pocit, že u krmišť prostojí tolik doby částečně „jen“ ze zvyku, a proto mají nyní prostor i pro jiné nápady, respektive čas na jiné aktivity. Množství zkrmeného sena se lehce zredukovalo, v průměru tedy koně po přestávce nežerou o to rychleji nebo více.

Spolupracovníci mohou mnohem jednodušeji a rychleji v době přestávky čistit prostory kolem krmelců. Tím byla dosažena i úspora pracovního času a snížilo se riziko nehod jak pro koně, tak i pro zaměstnance. Majitelé ustájených koní jsou již vesměs velmi spokojeni, protože mohli sami pozorovat, že se jejich koně s pauzami dobře vyrovnali. Ozývají se hlasy, že je pěkné, jak koně nyní zase více polehávají a hrají si. Spousta majitelů se dokonce dotazovala, zda by nebylo možné přes den zavést i druhou přestávku v podávání sena. Registrován byl pouze jeden negativní ohlas. U této majitelky přetrvává obava z žaludečních problémů.

Hřebčín Thokala

Letos jsme si ověřili, že počáteční prohlášení tohoto článku, totiž že zima se bez sena přežít nedá, není tak docela pravdivé. Podle našich zkušeností, letošní zimou čerstvě ověřených, je zima bez sena pro koně naprosto přijatelná – pokud jim ovšem dokážeme nabídnout vhodnou alternativu. Jestliže je dostatek pozemků, na kterých se koně mohou pást, v pohodě se o sebe postarají. Pro naši druhou koňskou skupinu, jedenáctihlavé stádo klisen a valachů, by jejich obvyklé pastviny na celou zimu nestačily, měli jsme ale to štěstí, že jsme si od ochotného majitele mohli na zimu půjčit jeho několikahektarovou louku k vypasení. V loňském suchu nedorostla dostatečně tráva na druhou seč, takže se mu nevyplatilo tuto plochu sekat a prostor nám přenechal, samozřejmě s tím, že se o louku patřičně postaráme. Co na sena nebylo, na pastvu stačilo bohatě. Koně nám tak spokojeně vydrželi až do jara na stárnoucí trávě, kterou si vyhrabávali zpod sněhu. Dvěma teplokrevníkům dávali jejich majitelé při svých (ne každodenních) návštěvách jejich obvyklý příkrm, jinak jsme všem koním přidávali jako každou zimu mrkev a – už nic (solné lizy samozřejmě k dispozici mají stabilně). Na jaře se všichni příslušníci stáda nacházeli v kondici zcela uspokojivé.

Tak co říkáte, je vám některý názor blízký? Také jste zimu přežili na menších porcích sena překvapivě dobře? Ať už se na krmení objemnými krmivy díváme jakkoli, v jednom se jistě shodneme – seno je u koní natolik základním stavebním kamenem krmné dávky, že další suchý rok bychom jistě neradi zažili. Možná nás příroda jenom varovala, a nebo šlo o začátek velkých změn – odborníci se domnívají, že to druhé, že klima se opravdu mění, a to výrazně a rychle, mnohem rychleji, než se předpokládalo.

Ale ať už byl loňský rok jen malým upozorněním, ať lépe zvažujeme, jak zajistit svým koním dostatek objemného krmiva, nebo počátek etapy masivního vysušování krajiny, jedno je jisté: ceny sena si zemědělci budou chtít udržet vyšší. Mnozí z nás tudíž nechtějí osud svých koní vkládat do rukou nespolehlivých dodavatelů a suší si již raději sami. Jiní si možná uvědomili, jaký poklad mají ve svém zemědělci, který se ukázal být férovým člověkem a podržel ceny na přijatelné úrovni, i když měl sena méně.

Ať tak či tak: každý můžeme přispět svým dílem k údržbě krajiny, k hospodaření s vodou, k osvětě alespoň v nejbližším okolí. Je společným zájmem naprosto všech lidí, aby se kraj zelenal. Pokud by se v České republice jednoho dne rozprostírala poušť, skončila by obrovská část koní na jatkách nebo v kafilerii. Dělejme raději první poslední pro pestrou životaschopnou krajinu svého okolí. Takovou, ve které se bude nacházet bohatá mozaika krajinotvorných prvků, zajišťující nejen menší odpar životodárné vláhy plus její pozdržení na ploše, ale i malebně dotvoří životní prostor našich koní. Zajímejme se o své okolí, o možnosti, jak kraj udržovat krásný, funkční a jak své plochy neustále vylepšovat nikoli nejnovějšími technologiemi, ale zelení. Svět přece není náš – máme to tu jenom vypůjčené od budoucích generací...

„Zacházejte se Zemí dobře. Země vám nebyla dána vašimi rodiči. Země vám byla půjčena vašimi dětmi. Nedědíme Zemi od našich předků, půjčujeme si ji od svých dětí.“ - stará indiánská moudrost