Síla stisku čelistí je u člověka v průměru kolem 40 N/cm2 a v extrémních případech až 140 N/cm2, u koně přibližně 340-400 N/cm2. Pro srovnání - nejsilnější stisk čelistí u krokodýly nilského odpovídá průměrně 3400 N/cm2. Pokud si tedy kůň kousne do vaší ruky a ta zůstane vcelku, tak použil jen slabou sílu. Před 12 lety se v médiích sešly dvě zprávy – jedna o tom, že tříletému chlapci kůň ukousl prst, a druhá, že agresivní násilník ukousl prst zasahujícímu policistovi. Zjevně kůň ani tak nemusí vynaložit celou sílu stisku, aby snížil počet prstů na lidské ruce. (Síla o velikosti jednoho newtonu je taková síla, která udělí volnému hmotnému bodu o hmotnosti 1 kg zrychlení 1 metr za sekundu.)

Mrkev vs. prst

Jezdec Paul Halpern z Kanady si v roce 2016 po vyjížďce zašel do stáje, aby dal svému koni mrkev – a kůň mu ukousl třetinu prstu. Kolegovi ze stáje se podařilo špičku prstu dostat koni z huby, ale už nešel zachránit. Halpern se nehodlal vzdát a když objevil jméno Dr. Eugenia Rodrigueze z Floridy, který se zabývá regeneračním lékařstvím, pokusil se o nemožné. Léčebnou metodu pomocí prášku z močového měchýře vepřů pojišťovny neproplácejí (jen amputaci prstu), nicméně se rozhodl věřit pokroku. Prst skutečně po týdnech procedur obnovil tvar a dokonce mu začal růst nehet. „Produkt, který aplikuji, je extracelulární matrice pocházející z prasat, která udržuje a podporuje hojivé prostředí prostřednictvím konstruktivní remodelace,“ tvrdí Rodriguez.

Tenhle případ je zvláštní v tom, že si kůň zjevně nestačil uvědomit, do čeho kousl. Několikrát se mi stalo, že jsem koni neopatrně podala (tak, jak se to nemá...) mrkev a spletl se – ale vždycky okamžitě povolil. O tom, že kůň velmi dobře ovládá míru stisku podle situace, jsem se přesvědčila před lety u koně jménem Body, který byl přistižen, jak přes půlená vrata drží za ocas naši VIP kočku a pohupuje si s ní (kočka byla živá, velmi vyděšená, ocas nebyl zlomený). Podruhé takhle držel v šachu tříletou dcerku mé kolegyně – držel ji zuby za prstík, takže ho nemohla vyndat, ale měla ho jen trochu červený a incident se obešel bez následků. Kůň neprojevoval žádné známky agrese, jen měl zálibu brát do huby cokoliv, co vyčnívalo, rozepínal zipy a jednomu klientovi, který k němu nakráčel v kovbojské košili s třásněmi... tu košili upravil.   

Když už nás kůň kousne, zpravidla se tedy jedná spíše o nějaké povrchové poranění kůže, v horším případě dojde k hlubokému pohmoždění tkáně s velkými krevními výrony. Pokud kůň zaútočí „natvrdo“, může dojít i k frakturám a výjimečně mohou být následky fatální.

Zranění Paula Halperna

V Erlangenu v roce 2018 kousl kůň 58letou ošetřovatelku koní zezadu do krku a následně tento kůň pokousal i muže, který ženě přispěchal na pomoc. Ženu museli na místě resuscitovat, následkům zranění však podlehla. Kousnutí do hlavy a krku a ramene je logické, kůň má k těmto místům nejblíž (a také k prsům). Podle studie z roku 2010 týkající se zranění způsobené kousnutím koněm nebo oslem byli lidé nejčasteji pokousáni na krku a na hlavě, následovaly končetiny a pak trup.

Pokud je rána otevřená, je tu riziko infekce

Infekce po kousnutí koněm jsou typicky polymikrobiální se směsí aerobních a anaerobních druhů. Druhy Actinobacillus jsou gramnegativní koky, které jsou součástí normální flóry dutiny ústní u koní a v infikovaných kousnutích se běžně vyskytují. Mezi další obvyklé patogeny patří Staphylococcus, Streptococcus a Pasteurella, stejně jako Fusobacterium a Bacteroides. 

Co dělat?

• Pokud je poranění povrchové, ale krvácí, co nejrychleji ránu omyjte vodou a mýdlem (nebo 0,9% solným (fyziologickým) roztokem) a překryjte sterilním obvazem
• Studený nebo ledový tlakový obvaz po dobu cca 10 minut zmírní bolest a sníží otok
• Pokud dojde k otevřenému poranění kloubů, měli byste co nejrychleji navštívit lékaře, protože léčba bude nejspíš vyžadovat antibiotika
• V případě oslabeného imunitního systému (AIDS, neutropenie, diabetes, asplenismus, rakovina, léčba kortikoidy a imunosupresivy) se nevyplatí návštěvu lékaře odkládat. Pravděpodobně bude muset nasadit antibiotika.
• Pokud máte alergii na koně, pak hrozí (a stalo se v Itálii) – i při povrchovém kousnutí anafylaktická reakce, kdy nastoupí kopřivka, rýma a dušnost, což vyžaduje neprodlenou návštěvu lékaře. Reakci mohou způsobit tzv. lipokaliny, což jsou proteiny v savčích slinách. Nevyvolávají běžně tak prudkou alergickou reakci, ale pokud se dostanou do těla rychleji díky otevřené ráně, může k takové reakci, byť vzácně, dojít.

Jak se vyhnout koňským zubům

Především vnímat koně, nejsou to plyšové hračky. Zkušení lidé od koní už umí vnímat obvykle vnitřní stav koně, aniž by se na to museli soustředit. Při kontaktu s koněm, kterého neznáme, je však na místě jistá opatrnost. Tady jsme i u tématu nevítaných krmičů. Je neuvěřitelné, jak jsou lidé procházející kolem ohrad s koňmi (v horších případech přímo ohradou) naivní, natož aby znali základní řeč těla zvířat (vážně se to ještě ve školách děti neučí?). Hladí si koně, který má připláclé uši k hlavě, s dojetím pozorují děti podávající ve svých drobných ručičkách kousky trávy do nedočkavých chřtánů obdařených silnými zuby. Naštěstí jsou koně moudří altruisté a většinou se návštěvníkům nic nestane.

Agrese vs. obrana

Agrese je obvykle spojena s hrozbou hlavou a kousnutím, zatímco obrana zahrnuje hrozbu kopnutí zadníma nohama (Paul McGreevy, 2018). Obvyklou formou agrese u koně je hrozba hlavou, což znamená natáhnutí hlavy a krku směrem k druhému jedinci a současně sklopení uší k hlavě.

Hrozba hlavou je celkem „ekonomicky“ výhodná záležitost, protože tak lze dosáhnout výsledku, aniž by se agresor musel pohnout např. od zdroje potravy, který si chrání. Co se týče interakce člověk-kůň, člověk je vždy tím, kdo se „nechá“ kousnout nebo mu hrozí kousnutí koněm, protože například:

• Koně špatně vychoval (hrátky ve stádě mohou být nevinné, nicméně probíhají v jiné fyzické dimenzi, kterou lidská tělesná schránka nevydrží bez úhony – vůči člověku je třeba nastavit hranice)
• Nevnímal nebo prostě neřešil diskomfort koně, a to i dlouhodobý (např. žaludeční vředy)
• Neuměl číst řeč těla koně (hladí přes ohradu koně, který mu jasně říká – nedělej to…)
• Nezajistil pro koně management odpovídající jeho potřebám
• Postavil se mezi hříbě a klisnu

Jak odnaučit koně kousat?

Většinou se dočteme, a víme z praxe, že je třeba koně okamžitě „klepnout po čumáku“ – spíš ho překvapit než opravdu uhodit. John Lyons ve své knize systém malých kroků popisuje pravidlo tří vteřin – pokud se vás kůň snaží kousnout, máte tři vteřiny na to, abyste se ho „pokusili zabít“. Monty Roberts tvrdí, že když se po nás kůň ožene (kousne) a my ho zase okamžitě na oplátku klepneme, plácneme apod., dostáváme se s koněm do otevřeného konfliktu à la kluci na pískovišti (jeden do druhého strčí, ten mu to vrátí atd.). Kůň se pak jen zdokonaluje – kousne a v očekávání odplaty hbitě uhne, a tak to jde pořád dokola a může to eskalovat až do nálepky „zlý, agresivní kůň“. Roberts používá odplatu za kousnutí na jiné části těla – třeba klepnutí botou do korunky, plácnutí po hřbetu apod. Když pak kůň chce kousnout, najednou se místo toho podívá dolů na své kopyto, kde jsme ho předtím několikrát klepli botou, kdykoliv chtěl kousat. Tím jeho vzorec chování narušíme. Je samozřejmě více cest do Říma k vychovanému koni, který ví, že do člověka se nekouše a nehody nejsou náhody. 

Nejen prst, ale i prs může být v ohrožení

Kousnutí jako indikátor bolesti

Náhlá změna k horšímu v chování koně věstí s vysokou pravděpodobností nějaké zdravotní problémy. Pokud se začne chovat agresivně v konkrétních situacích, jako např. při dotahování podbřišníku nebo při čištění, pak je jisté, že pro to má důvod. Vždyť to známe i z našich domovů – když někoho silně bolí hlava, zub, záda... není s ním rozumná řeč. Má výhodu, že nám to může sdělit. U koně je to víceméně detektivní práce – vylučovací metoda, dedukce, veterinář, podkovář, pasovač sedel…, abychom zjistili, proč se chová nepřátelsky.

Změny v životě

Dalším důvodem nepřátelského chování může být změna prostředí, nadměrná zátěž, ztráta koňského parťáka nebo hrubé selhání ošetřovatele a kohokoliv jiného, kdo byl s koněm po dobu naší nepřítomnosti v kontaktu.

Zdroje:

• Equine Behavior - Guide for Veterinarians and Equine Scientists - Paul McGreevy, 2018
• https://www.propferd.at/main.asp?VID=1&kat1=87&kat2=644&NID=7810&DDate=26112021&scsqs=1
• https://www.hindawi.com/journals/criid/2019/2156269/
• https://journals.lww.com/plasreconsurg/fulltext/2010/06000/Management_of_Horse_and_Donkey_Bite_Wounds__A.57.aspx
• https://www.researchgate.net/publication/260870485_Anaphylaxis_after_a_horse_bite