Při spřežení se liší úbor jezdce pro drezurní a překážkovou jízdu na drezurním kočáře. Pokrývka hlavy je povinná v každém případě. Pro drezuru a překážkovou jízdu na drezurním kočáře je k tomu povinné sako nebo národní kroj, zástěra a rukavice. Oblečení musí odpovídat stylu kočáru a postroje. To je tedy asi jediný moment, kdy se mohou jezdci trochu vyřádit, co se oblečení týče. Samozřejmě jen do té míry, do jaké to umožňují pravidla a s důrazem na to, aby jejich úbor skutečně odpovídal vybranému stylu kočáru a postroje. Ale o to přece jde, a tak je fajn, dát si na tom záležet.

Během překážkové jízdy je již povinná jezdecká přilba splňující mezinárodní testovací standard uveřejněný na webových stránkách FEI. Za rozepnutí nebo ztrátu helmy jsou udělovány trestné body.

Pro zkoušku B, kterou je míněn maraton a kombinovaný maraton, pravidla dovolují „méně formální oděv pro soutěžícího i spolujezdce“. Tím však nejsou v žádném případě míněny krátké kalhoty či šortky. Za případné nedodržení tohoto pravidla si jezdec vyslouží deset trestných bodů. Po dobu trvání obou úseků musejí mít jezdci i přísedící v maratonu zapnutou ochrannou přilbu a také chránič páteře nebo bezpečnostní vestu splňující povinné standardy. Co je však míněno oním „méně formálním“ oblečením, pravidla nepopisují.

Část pravidel věnující se jezdeckému úboru při vytrvalostních zkouškách začíná opět článkem obsahujícím povinnost nosit ochrannou přilbu a také bezpečnou jezdeckou obuv s hladkou podrážkou a podpatkem minimálně dvanáct milimetrů. Kromě toho musí sedlo disponovat uzavřenými nebo bezpečnostními třmeny.

„Na všech závodech musí všichni účastníci (včetně těch, jmenovaných v tomto Článku) mít čisté a vhodné oblečení, které nenarušuje charakter vytrvalostního ježdění.“ Přiznám se, že dovětek v závorce upozorňující na to, že nejen jezdci mají mít čisté a vhodné oblečení, mě dohnal k mírnému úsměvu, ovšem v tom nejlepším smyslu slova. Jak jinak upozornit a přimět jezdce k tomu, aby dbali na slušný vzhled, pokud se o totéž nesnaží i ostatní účastníci a realizační tým? Poněkud zarážející je pouze fakt, že na to pravidla vůbec musí upozorňovat.

Kromě sportovců tedy pravidla upozorňují na nošení vhodného oděvu také týmové funkcionáře, ošetřovatele, pomocníky, vlastně kohokoliv, kdo se pohybuje v soutěžním prostoru. Vhodným oblečením je míněna košile nebo polotriko s límečkem, které je požadováno při účasti na první veterinární prohlídce, na zahajovacím a závěrečném ceremoniálu, při předávání cen a při pohybu v soutěžním prostoru. Funkcionáři FEI musí mít žádoucí oděv po celou dobu závodů při plnění svých povinností. Pravidla také výslovně nepovolují šortky ani sandály.

Znovu se nemohu ubránit mírnému úsměvu a otázce: Nejsou snad sandály nevhodnou a nežádoucí obuví u koní vždy a všude? Opravdu na to musí pravidla jezdce výslovně upozornit? V jezdeckých klubech bývalo zvykem učit děti nejen jezdit, ale také to, jak se u koní mají chovat, jak se pohybovat ve stáji, co dělat, co nedělat a proč. Pohmožděné prsty, nárty a kotníky od toho, jak vám kůň šlápne na nohu, jsou asi nejmenší úrazy, které u koní zažije každý nesčetněkrát. Je to nepříjemné, bolestivé, o to víc, pokud nemáme pevnou obuv. Pravdou je, že když navštívíte v létě asi jakékoliv stáje, žabky a crocsy jsou většinou nejběžnější obuví. Možná, že tvůrci pravidel opravdu vycházeli z reálné skutečnosti, že jezdci na toto základní bezpečnostní opatření zkrátka nedbají a než aby se tento nešvar rozmohl na závodech, předešli tomu tím, že to jednoduše zanesli do pravidel. Pokud tomu opravdu tak je, možná by nebylo od věci, kdyby takové upozornění viselo na dveřích každé stáje. Ale tady je to holt na odpovědnosti každého majitele a návštěvníka stáje a žádné sankce, vykázání z prostoru či vyloučení není možné. A tak hurá vstříc modrým a pohmožděným prstům u nohou!

Článek o oblečení v pravidlech voltiže je až překvapivě krátký. Na druhou stranu, asi není třeba zde hledat zbytečné složitosti. Nejdelší část je věnovaná startovním číslům, jejich velikosti, umístění, přichycení tak, aby byla viditelná pro rozhodčí.

Co se týče samotného oděvu, je zřejmé, že oproti kterékoliv jiné jezdecké disciplíně je úbor pro voltiž naprosto odlišný. Vlastně zde není řeč o oděvu jako o dresu a o jezdcích zde hovoříme jako o cvičencích nebo jako o voltižérech. Tak tedy, dres cvičenců nesmí bránit v pohybu ani ohrozit spolupráci voltižérů během výkonu ani ohrozit bezpečnost koně. Bezpečnost zkrátka hraje nejdůležitější roli vždy a všude. Dresy nesmí zakrývat tvar voltižérova těla. To znamená, že musí jeho tělo obepínat tak, aby nebránil rozhodčím při hodnocení. Veškeré části úboru musí zůstat za všech okolností zůstat upevněny na těle. Kalhoty musí být u chodidla zajištěny. Pravidla zmiňují i dekorativní doplňky. Ty musí být vyrobeny z měkkého a poddajného materiálu a musí být přichyceny k dresu. Ovšem jakékoliv rekvizity povoleny nejsou. V tomto případě je za rekvizitu považována i jakákoliv pokrývka hlavy, ale hlavně cokoliv, co je odnímatelné z úboru cvičence, či jakákoliv pomůcka, která umožňuje lepší úchop. Nejsou povoleny žádné masky či malby na obličej. Přesněji řečeno, pravidla umožňují mít namalovanou pouze čtvrtinu obličeje. Nepřípustné jsou například vlasové doplňky, které jsou špičaté či dokonce ostré.

V pravidlech voltiže je také zdůrazněno, že dresy voltižérů nesmí být v tělové barvě a nesmí působit dojmem nahoty. Oděv lonžéra by měl být pochopitelně sladěn s úborem voltižéra. Pokud jde o dresy cvičenců ve skupině, měla by mezi nimi být provázanost a vzájemná souvislost. Hodnotí se totiž i umělecký záměr. Proto by dresy měly ladit mimo jiné také s hudbou, kterou si cvičenci k sestavám vybírají.

A když už výše byla řeč o obuvi, i tady je obuv povinná. Ačkoliv se jedná, velmi zjednodušeně řečeno, o gymnastiku na koni, soutěžící musí mít obuv, a to s měkkou podrážkou.

Ze zjevných důvodů je toto jezdecké odvětví velmi odlišné. Nejedná o klasickou jezdeckou disciplínu. Voltiž je často považována spíše za umění než za sport v pravém smyslu slova.

Inu, co v které disciplíně převažuje, nechť si zhodnotí každý sám. Nesporný je v každém případě fakt, že pro všechny, co se dané disciplíně věnují, a je jedno o kterou disciplínu zrovna jde, je to vášeň, bez které si asi život nelze představit. A oblékání pro tuto vášeň je často další vášní :)