Sedla I - konstrukce a materiály

Doby, kdy se kůň sedlal tím sedlem, co bylo po ruce, jsou již pryč. V obchodech s jezdeckými potřebami je velký výběr sedel, které se vzájemně liší nejen cenou, ale především konstrukcí a použitými materiály.

Základní konstrukci sedla určuje způsob jeho použití. Sedla pro klasické ježdění rozeznáváme drezurní, skoková, univerzální a speciální (trekingová, pro hipoterapii, pro Island pony, apod). Výroba sedel v posledních desetiletích používá stále více nové materiály v kombinaci s materiály tradičními. Kůže, jako tradiční přírodní materiál na výrobu sedel je nedostižná. I přes rostoucí oblibu plastových sedel, kožená sedla jsou naprostou jedničkou co se týče životnosti i užitných vlastností sedel. Kůže je na povrchu, ale pod ní se v konstrukci stále více uplatňují syntetické materiály.

Srdcem každého sedla je kostra. Kostra zaručuje sedlu tvar, díky sedlové komoře umožňuje bezpečné nasedlání, jsou na ní připevněny třmenové zámky, očka na poprsník i zápinky. Kostry jsou nejčastěji vyráběny ze dřeva, laminátu či plastů. Dřevo je tradičním materiálem pro výrobu koster. V současnosti jsou dřevené kostry používány u dvou typů sedel: u velice drahých značkových sedel a těch nejlevnějších. Renomovaní výrobci používáním dřevených koster zajišťují svým sedlům velmi dlouhou životnost. Dřevěná kostra vyrobená moderní technologií je téměř věčná na rozdíl od koster laminátových či plastových, kde je třeba brát v úvahu jev stárnutí plastů. Indičtí výrobci sedel používají také obvykle kostry dřevěné. Avšak jejich zpracování je špatné. Konstrukčně starší typy pevných koster nahradily kostry pružné - elastické. Elasticita kostry zaručuje prostupnost pro jezdcovy pomůcky a pohodlí sedla v oblasti posedlí. Oblasti komory sedla musí být sedlo vždy pevné, aby se zabránilo poranění koně na kohoutku.

Elasticita kostry zvyšuje jezdcův komfort, umožňuje lepší kontakt jezdce s koněm, na druhou stranu vyžaduje precizní zvládnutí klíčového místa sedla a to je sedlový polštář. Sedlové polštáře leží koni na hřbetě. Důležitý je jejich tvar, výška, velikost a použitý vnitřní materiál. Klasickým vnitřním materiálem jsou srnčí chlupy nebo ovčí vlna. Srnčí chlupy se již téměř nepoužívají a čistě přírodní vlna je již také na ústupu. Nyní se polštáře plní směsí syntetické a přírodní vlny, nebo syntetickou vlnou, která se snadno přizpůsobí hřbetu koně, netvrdne tolik jako vlna přírodní a sedla není potřeba obvykle vícekrát docpávat. Druhým typem je pěnový polštář. Pěnové polštáře jsou poněkud zrádné, protože se nedotvarují podle hřbetu koně. Jejich výhodou a zároveň nevýhodou je jejich naprostá tvarová stálost.

Dobrý polštář musí mít správný tvar. Nesmí koně tlačit na páteř (způsobeno malým prostorem mezi polštáři) či odírat svojí hranou. Musí v co největší ploše přisednout na hřbet, aby zatížení na jednotku plochy bylo co nejmenší. Ideální je, je-li polštář co nejnižší, protože pak je zajištěn dobrý kontakt jezdce s koněm skrze pomůcky sedu.

Základní tvar posedlí je dán typem sedla. Jiný je u sedla skokového a jiný je u sedla drezurního. Obecně lze říci, že u drezurních sedel je větší obliba hlubšího kompaktního posedlí oproti skokovým sedlům, kde se uplatňují posedlí méně hluboká. Také oblíbený hranatý tvar zadní rozsochy skokových sedel je způsoben, aby nepřekážela jezdci nad skokem. Univerzální sedla jsou přechodem mezi uvedenými sedly. U posedlí je třeba zkontrolovat nejhlubší místo na posedlí při ideální poloze na koni, které by mělo být cca uprostřed posedlí. Je li příliš vzadu, bude sedlo pravděpodobně "kotit" jezdce příliš dozadu, což negativně ovlivňuje sed a následně pohyb koně.

Ing. Stanislav Hakr


 

Podobné články

Václav Staněk, jeden z nejúspěšnějších českých jezdců, má za sebou bohatou kariéru, kterou strávil nejen na českých závodištích, ale i v zahraničí. V…

Při zkušební jízdě na jezdeckém simulátoru se ukázalo, že testující jezdkyně sedí jinak na jezdeckém padu než v sedle. Výsledky jsou přinejmenším…