Patříte mezi nadšence, kteří zvažují trvalý přechod na bezudidlové uzdění, nebo spíš jen zvažujete její krátkodobé vyzkoušení? Důvodů k tomu je mnoho. Asi nejpádnějšími jsou zdravotní důvody. Například poranění koňské huby nebo problémy se zuby, díky nimž kůň nemůže delší dobu nosit udidlo, nebo k němu v důsledku předchozí bolesti získal odpor. Pokud nemáte závodní ambice, možná v takovém případě nemá smysl zvíře trápit a bezudidlové uzdění může být vysvobozením.

Tento typ uzdění také nachází uplatnění při výuce mladého koně. Mladí koně jsou citlivější a zvykat si na cizí předmět v hubě je náročné, proto někteří trenéři v počátcích výcviku volí bezudidlové uzdění, aby si kůň nejprve zvykl na nové požadavky a váhu jezdce, bez rušení udidlem. Správně přiježděný kůň bude pracovat i s udidlem, ale pokud je vidět, že mu udidlo z nějakého důvodu nevyhovuje, pak práce s bezudidlovým uzděním může být úlevou. Častými projevy stresu v reakci na udidlo jsou podle Dr. Cooka právě nervozita, přecitlivělost, rychlé vyrážení vpřed, tahání dopředu naopak odmítání jít vpřed a odpor, ztráta soustředěnosti, házení nebo drbání hlavy. Pokud váš kůň dlouhodobě vykazuje některé z nich, pak možná stojí za zvážení dát bezudidlovému uzdění šanci.

I jezdec může být důvodem pro použití bezudidlového uzdění. Je téměř nemožné v počátcích ježdění soustředit se na všechny věci, které máme udělat. Trvá nějaký čas, než si jezdec zautomatizuje správný sed a pomůcky. Mnoho trenérů varuje, že během této doby není vhodné začátečníkům dávat do rukou otěže. To totiž zcela zákonitě povede k neúmyslnému škubání koni v hubě a nesprávnému použití. Vídeňská španělská škola trvá u začátečníků na ježdění na lonži nejprve bez otěží, a to v délce od 50 výcvikových lekcí až po jeden rok pravidelného ježdění. Ale i když na lonži všechno klape, přechod z lonže na samostatné ježdění je náročný a neškodí začít na bezudidle.

V neposlední řadě stojí za to bezudidlovku zvážit při přiježďování koní se špatnými zkušenostmi. Takoví koně se bez udidla v hubě mnohem snadněji uvolní. Obdobně koně, kteří se nikdy nenaučili správně reagovat na pomůcky rukou, špatně se nesou nebo si odvykli přijímat udidlo, mohou být snáze přiježděni na bezudidle.

Jak přejít na bezudidlové uzdění?

Koně mají jen málokdy problém zvyknout si na bezudidlo, mnohdy změnu uvítají a pochopí rychle. Nejprve ji koni představte ze země a poté ze sedla. Tak jako uzdečka i bezudidlové uzdění funguje na principu tlaku a jeho uvolnění. Je dobré nezapomínat, že koně se učí právě uvolněním tlaku, ne tlakem samotným. Uvolnění tlaku koni signalizuje, že udělal správnou věc. Většina z bezudidel působí jednak přímo tlakem na nos a menším tlakem také na týl koně. Uzdečka Dr. Cooka pak působí ještě kladkově skrze překřížené části pod žuchvami, tedy mimo jiné působí na spodní čelist.

Práce ze země

Nejprve zkuste ze země reakci koně na nový druh tlaku. Vyzkoušejte zejména otáčení hlavy na obě strany. Když kůň hlavu otočí, uvolněte tlak a pochvalte ho. Je normální, že reakce koně bude nejprve malá a hlavu pootočí jen lehce, buďte připraveni ho pochválit i za to. V momentě, kdy kůň odpoví větším otočením hlavy do strany a setrvá v dané poloze, i když uvolníte tlak, je připraven pokračovat dál. Vyzkoušejte, že kůň správně reaguje na pomůcky i v kroku. To vám zároveň dá příležitost vyzkoušet si zastavení. Můžete použít buďto zádrž oběma rukama nebo ruce lehce zvýšit a aplikovat rytmicky opakující se jemný tlak, samozřejmě za podpory sedu. Když kůň zastaví, použijte stejný typ tlaku pro couvání. Další cvik, který můžete zkusit ze země, je ustupování. Místo tlaku holeně na bok koně použijte ruku na stejné místo, kde jinak působí noha. Použijte přiměřený tlak, pokud kůň nerozumí, zkuste otěže trochu přizvednout a opět aplikovat jemný rytmický tlak, spíš než zesilování tlaku.

Kdy začít s prací pod sedlem?

Než začnete s koněm pracovat pod sedlem, měli byste si být jisti, že kůň chápe vaše pomůcky. Měl by umět sklonit hlavu v reakci na tlak na týl, otočit hlavu do strany a zastavit, zpomalit nebo couvat na přímý tlak na nos. Zvažte také přítomnost trenéra nebo alespoň asistenci dalšího zkušeného jezdce během prvních kroků. Bezudidlo je také lepší poprvé zkoušet ve známém prostředí, kde se kůň i vy budete cítit bezpečně a nic vás nebude rušit. Nejvhodnější je krytá hala.

Pod sedlem zkuste nejprve stejné cviky, které jste již dělali ze země. Zatáčení, otáčení hlavy, krok, zastavení, couvání a ustupování. Když kůň rozumí, můžete zkusit to stejné v klusu a cvalu a poté začít s dalšími cviky. Postupujte pomalu a trpělivě, není nutné a dokonce ani žádoucí absolvovat tohle všechno v jedné hodině. Naopak nebojte se nechat čas sobě i koni zvyknout si na nový druh výstroje a první hodinu klidně absolvujte jen v kroku.

Moje zkušenost s bezudidlovým uzděním

Nedávno jsem začala jezdit dopřednou mladší klisnu, která se neuměla nést a hodně se opírala do otěží. Protože jsem o bezudidlovém uzdění už uvažovala delší dobu, řekla jsem si, že stojí za to vyzkoušet, jestli nám to s ním nepůjde líp. Další motivací pro mě bylo získat nové zkušenosti, rozšířit si jezdecké obzory, otestovat sama sebe při větším zapojení jiných pomůcek než rukou. Zkusit zlepšit její svaly a sebenesení pomocí specifických cviků i bez udidla. Motivovala mě i vize prohloubení pouta a dosažení větší harmonie s koněm. Bezudidlové uzdění jsem tak v tomhle ohledu viděla hlavně jako příležitost.

Pro začátek je třeba sehnat si správné vybavení a já jsem po krátkém zvažování pro začátky použila přizpůsobený španělský obnosek. Vybavení máme. Co dál? Nejprve jsme v klidu v hale vyzkoušely ze země, jak nová uzdečka působí, a absolvovaly základní věci jako krok, zastavení, ustupování a couvání. Následovaly první kroky v sedle. Ty naše byly za použití kombinace udidla a obnosku. Měla jsem tedy v ruce dvoje otěže, jedny vedoucí pouze k obnosku a jedny k udidlu. Ty jsem ale byla odhodlaná použít jen v případě nouze (kobylka je poměrně dopředná), nebo při naprostém nepochopení požadavku jako doprovod pomůcky bezudidla.

Počáteční obtíže

Klisna je velmi citlivá a zdálo se, že porozuměla poměrně rychle. Zatáčení ani kruhy jí nedělaly problém. V první fázi zejména v klusu bylo vidět, že i proto, že ji nebrzdí tlak udidla, chce zrychlovat. Nashromážděná výbušná energie měla tendenci drát se ven, a tak jsme nějaký čas jen kroužily v rychlém tempu kolem haly. Víceméně jsem ji nechala „upustit páru" svižným pohybem vpřed, vypadala, že má z rychlého pohybu radost a ničemu to neškodilo. Alespoň se mohla sžít s novou pomůckou. Jako předtím však pokaždé, když zrychlovala, začala ztrácet pravidelný rytmus a rovnováhu. Zkrátka běžela po předku, což nebylo dobré. Když se potom trochu uklidnila a začala být víc schopná se soustředit, začala opět hledat oporu otěží. Snažila jsem se tedy pro začátek vynechat cviky, které jí dělaly větší potíže, abych tenhle zvyk nepodporovala, a místo toho se soustředit na správné provedení toho nejjednoduššího - a začaly jsme u velkých kruhů.

Druhou hodinu jsem už uzdečku nechala na kraji haly a vyrazily jsme pracovat pouze s bezudidlovkou. Uzdečka v rohu nakonec zůstala po celou dobu, nepotřebovaly jsme ji vůbec. Druhou hodinu jsem stále ještě byla opatrnější na pomůcky otěžemi a dávala důraznější pomůcky sedem a nohama. Často jsem přidávala i hlas a hodně jsem chválila. Dala jsem si záležet, aby kůň věděl, kdy reagoval správně a byl za to odměněn. (Většinou hlasem a poplácáním, občas i pamlskem.) Klisna si na jinou uzdečku zvykla rychle a brzy se naučila správně reagovat. Zdálo se, že se s novou pomůckou sžila a je s ní relativně spokojená.

Reakce koně a posuny v práci

Vzhledem k tomu, že kobylka už druhou hodinu velmi dobře reagovala na uzdečku, zařadila jsem i nějakou práci na posílení svalů zejména horní linie krku, zad a zádě, která by jí pomohla k lepšímu držení a rovnováze. Prováděly jsme zejména práci na kruzích, s kavaletami a ustupování. Střídaly jsme pracovní chody s velmi častým protahováním a uvolněním na dlouhé otěži. Nashromážděnou energii jsem ji předtím nechala vybít ve volnosti v hale a nyní se tak už mohla v klidu soustředit na práci. Většinu druhé hodiny jsme strávily v kroku. Mým cílem byl spokojený a uvolněný krok v kombinaci s uspokojivým shromážděným krokem na kruzích, při ustupování a při přechodu přes kavalety.

Velmi často jsme také dělaly přechody z kroku do zastavení, dokud kobylka nereagovala uspokojivě i na jemný tlak a nezastavila. Během uvolněného kroku jsme se pak soustředily na jemný kontakt, který měl ale za cíl zůstat v mezích, aby se klisna nezačala do otěží opět moc opírat. Postupně jsem se snažila odnaučit tento zvyk. Při snaze o shromáždění kroku, když se začala do otěží věšet, jsme pracovaly na zjemnění kontaktu a na větším zapojení zad a zadních nohou. Aktivnější pobídky sedem a nohama měly za cíl zaktivizovat zadní nohy. Spolu s častými změnami směru, tempa a občasným přechodem kavalet se zdálo, že krok se pomalu lepší.

Když už si kůň zvykne...

Po pár hodinách, když si kůň zvykne na pomůcky s novou uzdečkou a kůň i jezdec se cítí pohodlně a sebejistě, je možné zařadit pokročilejší práci. Tak jsme se i my spolu s pravidelnou prací ze země pomalu dostávaly od uvolněného krokování a od jednodušších cviků až ke složitějším. Krom procvičování všech chodů v uvolněném i pracovním ruchu s cílem lehkého kontaktu jsme strávily mnoho času zejména střídáním pracovního klusu s protažením na dlouhé otěži.

Spolu s častými změnami směru, tempa a kruhů jsme pracovaly na zlepšování klusu. Skrze aktivnější pobízení nohama, zapojení sedu, svalů břicha a zad a přiměřené přilnutí se klisna naučila lépe chodit, shromáždit se a držet rovnováhu. Učila se postupně víc zapojovat záda a aktivněji používat zadní nohy. Začaly jsme zkoušet i cval na kruzích. Kobylka se zlepšovala, stále ale potřebovala korekce v sebenesení. I tak byl pokrok znatelný a pro mě víc než uspokojivý.

V následujících týdnech jsme pokračovaly s prací na bezudidle. Krom zmíněných pokroků jsme se postupně naučily zvládat bez udidla i obraty kolem předku, ustupování v kroku a v klusu, změny směru na kruhu i postupné zmenšování kruhu. Dál jsme se zlepšovaly v přechodech a střídání ruchů, laterálním pohybu a náročnějších a rychlejších kombinacích cviků. Nepochybně nám také pomohla práce s kavaletami. Střídání jejich výšky, různé vzdálenosti, které podporují prodloužení kroku a zapojení zad a zadních nohou. V neposlední řadě i několik menších skoků či vyšších kavalet za sebou v klusu i cvalu, ve shromážděném kroku i s větší volností. Pozorovala jsem zlepšení při práci na malých kruzích a při provádění cviku po spirále zmenšit kruh. Stále jsme zařazovaly časté pauzy, protože klisna nebyla na takovou zátěž zvyklá. Pomalu však získávala sílu a rovnováhu. Zlepšení bylo vidět i klusu a cvalu na dlouhé otěži.

Samozřejmě ježdění bez udidla nebylo jedinou naší aktivitou, i nadále jsem pracovala ze země, lonžovala a brala klisnu po každém tréninku na ruce do terénu a popást. Ke zlepšení její rovnováhy, tempa, držení a rytmu nepochybně přispěly všechny aspekty. Myslím, že co se týče práce ze sedla, bezudidlové uzdění nám hodně dopomohlo posunout se tam, kam jsme potřebovaly, umožnilo nám v lecčem nový pohled na věc a na některé cviky. Většina cviků se skutečně, řekla bych i díky nové uzdečce, mohla posunout správným směrem.

Naši práci na bezudidlovém uzdění hodnotím velmi kladně. Prozatím to vypadá, že na bezudidle ještě nějaký čas zůstaneme, nakonec nám v současné době oběma vyhovuje a v ničem nepřekáží, naopak nám to trénink zpestřilo a mám dojem, že i zpříjemnilo. Časem se možná opět vrátíme i ke klasické uzdečce nebo je budeme kombinovat podle potřeby. Prozatím to ale není třeba.

Zdroje:
http://equusmagazine.com/article/bitless-bridles-092206-10523
https://www.bitlessbridle.com/
http://dressagetoday.com/
http://www.lightriderbridle.com/