Benefity práce v kopcích

Pokud máte v okolí svých stájí kopce, neváhejte. Pokud to s nimi nepřeháníte a pokud na ně koně vhodným způsobem připravíte, jsou doslova a do písmene k nezaplacení. Pohyb v kopcích rozvíjí rovnováhu, koordinaci a svou pestrostí a rozmanitostí přináší do výcviku širokou škálu dalších tréninkových impulsů, které aktivně napomáhají zvýšení výkonnosti. Trénink v kopcích je také mimořádně efektivní prostředek pro komplexní rozvoj silové vytrvalosti.

Často se ale stává, že se v terénu ocitají i jezdci nezkušení, kteří z neznalosti trénují nevhodným způsobem, koně přetěžují a ohrožují jeho zdraví. Jízda do kopce a z kopce má svá pravidla a totéž se týká metodiky navyšování objemu práce v tréninku. Práce v různorodém kopcovitém terénu je ale skutečně mimořádně přínosná jak pro fyzické a psychické zdraví koně, tak i pro rozvoj sedu a rovnováhy jezdce. Proto i pokročilejší začátečnická dvojice rozhodně do terénu patří. Jen je třeba vědět, jak na to.

Práce v kopcovitém terénu

Příležitostně můžete krátké a mírné sklony jezdit se zdravým koněm v dobré kondici bez obav ve všech chodech bez specifické přípravy. Situace se ale významně mění, pokud se s koněm pohybujete ve skutečně kopcovitém terénu a ne jenom v mírně zvlněných rovinách. Je třeba si uvědomit, že nárazová námaha neprospívá nikomu a kondici koně je potřeba systematicky budovat a udržovat. Jen málokdo je natolik disciplinovaný, že má koně připraveného tak, aby s ním mohl pobíhat celé hodiny po kopcích hlava nehlava. Není to jen o základní kondici koně a kvalitě jeho tréninku, je to hlavně o terénu, ve kterém se chcete pohybovat. Jak moc klesá a stoupá, co jeho sklon pro vás a koně znamená.

Stoupání a terénní sestupy

Zjednodušeně řečeno, jde o geometrický sklon úseku cesty, po které se pohybujete. Pro technické účely se sklon obvykle udává v procentech. Z hlediska pozorovatele se jeví jako zrádná veličina – na grafu tento ukazatel totiž vypadá obvykle podstatně přátelštější, než ve skutečnosti je. Při jízdě krajinou snadno podlehnete klamu – okolní prostředí totiž ovlivňuje vnímání sklonu svahu. Pokud jedete po dlouhém a konstantně spíš více skloněném úseku, bude se vám zdát méně prudký, než krátké a stejně strmé svahy proložené dlouhými rovinkami. Zcela odlišná je situace také v případě, kdy se pohybujete po nezalesněných svazích – prostorově členité prostředí umocňuje dojem ze sklonu svahu.

Pokud je stoupání 10 %, znamená to, že ujde-li kůň s jezdcem kolmo na vrstevnice sto metrů ve směru svislého průmětu (po mapě), vystoupá přitom deset výškových metrů. Pokud do kopce stoupajícího o 10 % s koněm cváláte, musí kůň vyvinout dvakrát tolik fyzické námahy, než pokud by cválal po vodorovné rovině. Zjednodušeně řečeno – jeden tisíc metrů cvalu po rovině je stejně náročný jako pět set metrů cvalu do 10% svahu. Pokud terén stoupá o 10 %, není to – pokud se díváte ze sedla – vlastně až tak moc nakloněná rovina. Od koně ale zdolání takové nerovnosti vyžaduje dvojnásobek fyzické námahy než při pohybu po vodorovné rovině. 

V určitých lokalitách se samozřejmě můžete pohybovat po ještě prudších svazích. Takže – budete-li při pohybu terénem myslet na výše uvedené údaje, rychle si uvědomíte, že kůň bez systematického tréninku si v kopcovitém terénu musí zákonitě velmi brzy sáhnout na samé dno svých fyzických sil. To je samozřejmě v přímém rozporu s dobrým welfare. Platí tedy – pokud koně trénujete v kopcovitém terénu, musíte se zajímat o převýšení, což je algebraický součet stoupání a klesání přes všechny úseky trati, přičemž klesání se počítá se záporným znaménkem.

Kopec jako tréninková jednotka

Při dobře nastaveném tréninkovém plánu dochází při posilování v kopcích ke zlepšení nervosvalové a mezisvalové koordinace a aktivaci více motorických jednotek. Vždy je ale potřeba zatěžovat sval vhodným způsobem, ať už se jedná o sílu, objem či dynamiku. Pokud chcete, aby se výkonnost koně zvyšovala, aby snesl vyšší tréninkovou zátěž a mohl jezdit delší a náročnější trasy, musíte s ním pracovat systematicky – postupně navyšovat objem práce a tréninky zařazovat v pravidelných intervalech.

Vhodně nastavený trénink nezvyšuje jen výkonnost, se vzrůstajícím objemem práce dochází také k posílení svalů a vazů, šlach a kostí. V důsledku toho je možné navyšovat délku a intenzitu tréninkové jednotky. Další bonus systematického, dobře vedeného tréninku je zvýšení síly a efektivity svalové soustavy, zvyšuje se schopnost organismu zapojit do konkrétního pohybu větší množství svalů, tedy schopnost aktivizovat svaly pomocné a stabilizační.

Sečteno a podtrženo, systematické navyšování výkonnosti je zdraví prospěšné a umožňuje využívat koně k práci. Nárazové ježdění zdraví koně neprospívá, a proto by nemělo docházet k tréninkovým výpadkům. 

Jak na kopec

S mladým koněm nebo s koněm, kterého jste přesunuli do kopců z rovin, začínejte se systematickým tréninkem na mírných svazích. Jezděte nejprve krokem s krátkými klusovými pasážemi, cval zařazujte až po několika týdnech až měsících. O tom, jaké svalové skupiny kůň v kopcích zapojuje, rozhoduje sklon svahu – měli byste se snažit postupně trénovat co nejpestřejší množství různých terénních nerovností a sklonů.

Zátěž pozvolna zvyšujte a sledujte kondici koně. Trénovat v kopcích byste měli (pokud má být trénink efektivní) minimálně jednou týdně. Jakmile začnete cválat, volte nejdřív kratší úseky v pomalém tempu. Rychlost, jakou se ve cvalu kopcovitým terénem pohybujete, je také důležitá. Pokud kůň cválá velmi pomalu – tedy tak, jak by se z počátku pohybovat měl – pohybuje se rychlostí asi patnáct až dvacet kilometrů za hodinu. Později můžete cválat rychleji, i rychlostí čtyřicet (případně více) kilometrů za hodinu. Ale i tady pozor. Dostihový kůň se v dostihu na dobře přichystané dostihové dráze může pohybovat rychlostí až šedesát kilometrů za hodinu. Jistě jste viděli, co se stane, když kůň v této rychlosti zakopne. Jednoznačně jde jezdci i koni o život. Promyslete tedy velmi dobře, zda se povrch, po kterém chcete cválat vyšším tempem, blíží kvalitě dostihové dráhy, a zda má kůň dostatečně posílený pohybový aparát. Pokud svému koni nechcete ublížit, cválejte vysokou rychlostí jen v takovém terénu, který dobře znáte, a pokud má kůň odpovídající kondici. 

Jak z kopce

Pokud váš kůň není zvyklý klusat a cválat z kopce, nebo není ještě 100% vyvážený, měli byste (pokud je sklon větší než 3–4 %) vždy přiměřeně zpomalit. Přestože při jízdě z kopce spotřebovává kůň méně energie, přetěžuje při tomto pohybu mnohem víc pohybový aparát předních končetin. Hrozí i možnost uklouznutí, takže i tady je třeba myslet dopředu. Obecně lze říct, že do kopce by se kůň měl pohybovat vždy rychleji než z kopce.

Pravidla prudkých výstupů

Ze zdravotního, bezpečnostního i výcvikového hlediska je vhodnější, pokud jsou strmé kopce zdolávány spíš v pomalejším tempu. Ve strmých kopcích je pohyb v kroku fyzicky náročný. Každý kůň má proto přirozenou potřebu do kopce pospíchat. Rychlé zdolání strmé stráně vyžaduje méně fyzické námahy než výstup v klidném kroku. Pokud nezakročíte, nejspíš se váš kůň pokusí překonat prudké stoupání co nejrychleji, aktivními živými cvalovými skoky. Když necháte koně, aby se na každou větší terénní nerovnost řítil, brzy se z toho stane nepříjemný a nebezpečný zvyk. Nejenže nemáte koně pod kontrolou, ale v prudkém stoupání hrozí uklouznutí, natažení svalů, vazů a šlach, ale také zranění a pád.

Každé prudké terénní stoupání zdolávejte vždy kolmo k vrstevnicím. Úhel, v němž se s koněm pohybujete vzhledem k vrstevnici svahu musíte být schopni korigovat. Hodně dlouhé, prudké a táhlé kopce je možné zdolávat i cikcak, v takovém případě ale musíte mít na paměti, že při pohybu v mírnějším úhlu než kolmém vzhledem k vrstevnici (až rovnoběžně s vrstevnicí), víc hrozí uklouznutí – kůň má podstatně horší stabilitu.

Zda strmý kopec zdolat anebo ho obejít, to je dobré promyslet s ohledem na míru zkušeností koně, jezdce i typ povrchu. Druh podloží v kopcích skutečně nabývá na významu. Nikdy se nepokoušejte zdolávat svahy s nestabilním povrchem – problematická může být kamenná drť a suť, erodovaná nebo podmáčená půda. V zimě myslete také na to, že vrchní vrstva půdy může být rozmrzlá, spodní ale ještě nemusí a koni to zákonitě bude klouzat.

Led a sníh

Zledovatělým povrchům se zásadně vyhýbejte, riziko pádu je vysoké. Sníh může být také nebezpečný, velmi záleží na jeho kvalitě a stáří a na dlouhodobých průměrných teplotách. Pokud je vrstva sněhu vysoká, má kvalitu prašanu a povrch pod ním je pevný, je pohyb v kopcích poměrně bezpečný, ale velmi náročný.

Pokud není vrstva sněhu dostatečně silná nebo sníh napadal na měkké podloží, neriskujte. Důležité je vždy vědět, co přesně sníh zasypal (kameny, klády, ledové plochy), proto se při jízdě v hlubším sněhu držte pouze dobře známých lokalit.

Stoupání zdolávejte v lehkém nebo stehenním sedu. Snažte se udržovat své těžiště nad těžištěm koně, hlídejte si pozici jak těla, tak holení. Ty by měly zůstávat na podbřišníku a neměly by sklouzávat dozadu. Tělo je v přiměřeném předklonu, pokud je příliš velký, dochází k přetížení předních končetin, což koně omezuje v pohybu. Měli byste mít lehký kontakt s hubou koně, ruka by ale koně v kopci neměla nijak významně omezovat, zaměřujte se jen na udržování směru. Pokud se potřebujete přidržet, chyťte se hřívy, přední rozsochy sedla nebo nákrčního řemene. Pozor na zranění obličeje, kůň v prudkém kopci používá krk jako balanční tyč a při podklouznutí nebo ztrátě rovnováhy vás může snadno zranit.

Pravidla prudkých sestupů 

Kůň by měl z příkrých svahů sestupovat pomalu, měl by být pod kontrolou, shromážděný a podsazený – přenesení hmotnosti těla víc na zadní končetiny zajišťuje lepší stabilitu. Techniku sestupů musíte ale koně naučit, mladí a nezkušení koně mají tendenci řešit prudké sestupy stejně jako výstupy – seskakují, zrychlují, cválají. Ideální chod při sestupu je krok. Čím rychleji se z prudkého kopce kůň pohybuje, tím víc hmotnosti přenáší na přední končetiny a odlehčuje zadní a tím vyšší je pravděpodobnost, že mu přední noha podklouzne, nebo že zakopne. Pokud nemáte dostatek zkušeností, neznáte terén anebo je sklon svahu příliš prudký, sesedněte. 

Dolů z kopce také jezděte vždy kolmo k vrstevnicím, zadní končetiny koně se snažte udržet v linii, záď by neměla vybočovat. Váš trup by měl být na kolmici k ideální rovině – záklon je tedy proměnlivý, odvislý od sklonu svahu, nezaklánějte se ale příliš, ne za kolmici. Mírným odlehčením sedu uvolníte koni záda. Pokud kůň nárazově zrychlí nebo podklouzne, snažte se zabránit posunu svého těžiště příliš dopředu. Otěže držte v obou rukou a udržujte kontakt s hubou koně tak, abyste dosáhli lehkého přilnutí a tak i co nejlepšího možného podsazení. Když kůň uklouzne nebo zakopne, můžete mu otěží pomoci získat stabilitu. Otěž by při sestupu ze strmého svahu neměla být zcela volná, už vůbec ne zahozená. Pokud je sklon extrémní, můžete vzít otěže do jedné ruky a volnou rukou se přidržet zadní rozsochy sedla nebo ruku využít ke stabilizaci sedu.

Tip na závěr

Nácvik korektního zdolávání svahů by měl mít ve výcviku koně své místo, i když primárně nemáte v úmyslu prudká stoupání a klesání jezdit. Terén vás může někdy překvapit a ke zdolání nestandardního sklonu přinutit (střet s myslivci, probíhající těžba dřeva, nehoda, polom – zneprůchodnění cesty padlým kmenem). Buďte na tuto možnost připraveni.