Co poradí trenéři?

Bernd Hackl, odborník v oblasti horsemanshipu, specializuje se na mladé a problematické koně. 

Když je kůň dobře připravený a stojí v klidu v přívěsu, není nic proti ničemu, když se s ním kousek projedeme. Tím nemám na mysli zvednout rampu a vyrazit na dalekou cestu. Kůň musí být obeznámen se zavřením rampy a štrajcpánů a se zvuky, které to doprovází. Ideální je, když koně naložíme na dvoře a objedeme s ním kolečko, třeba jen za roh do výběhu a zpět. Udělat krátkou cestu spojenou s pozitivní zkušeností. Také je příjemné, když je čeká po návratu stáj s dobrým senem. Moji koně často stojí na přívěsu s radostným očekáváním, kam je dnešní výlet zavede.

Zvláště mladí koně potřebují získat rutinu a k tomu je třeba využít každé příležitosti, která se nabízí. Když už stojí na dvoře nějaký přívěs, zeptám se, jestli do něj můžu koně na chvíli naložit a vyložit. Na odměňování pamlsky moc nevěřím. Stačí, že je v přívěsu síť se senem a koně se jeho žvýkáním mohou uvolnit. Odměna ve formě krmení je z hlediska koně spíše nepřirozené chování, což mnoho lidí zabývající se přirozenou komunikací dostatečně jasně nevysvětluje. Běžně nakládám jen jednoho koně. Druhého koně naložím, jen když mám jistotu, že bude v pohodě. Neklid je nakažlivý a kdyby nastala stresová situace, musel bych zvládat najednou dva koně. Mimochodem, u problematických koní nebo krevnatějšího plemene mám dobré zkušenosti s kapkami Rescue.

Rady od odborníka na chování koní

Dr. Vivian Gabor, trenérka a expertka na chování koní. Působí v Institutu chování a komunikace v Göttingenu jako trenérka.

Vyjet na cestu hned po prvním naložení vidím spíš kriticky. Především pro mladé koně, kteří ještě nejsou tak často odděleni od ostatních, to může znamenat přílišnou zátěž a později vést k problémům. Naložit koně a rovnou vyrazit na cestu je definitivně špatný způsob. Stát v úzkém a drkotajícím přívěsu je pro koně tak jako tak krajně nepříjemné. Nemají zde přehled. Negativní zkušenost, a to hlavně při prvním naložení do přívěsu, je něco, čemu bychom se měli zásadně vyhnout. Může to vést k panice – až k naučené bezmocnosti. Je velmi důležité postupovat krok za krokem a koně pomalu na novou situaci navykat.

Přimlouvám se za férové zacházení s koněm. V žádném případě bychom ho neměli zaskočit a k učení je potřeba uvolněná atmosféra. Navíc je tu další okolnost – člověk je při řízení v provozu napjatý a musí se primárně soustředit na jízdu. Při první jízdě se vyplatí udělat jen malý okruh na několik minut – třeba v hale nebo na kolbišti. Někdy se věci nedaří při druhém nakládání. Pak je dobré vrátit se o krok zpátky, koně nepřetěžovat a netlačit na pilu. Třeba ho jen naložit, ale nevyjíždět. K rutině se musí dopracovat. Odměnu bych nepovažovala za nezbytnou. Když totiž budete muset jet na kliniku s kolikou, musí se nechat naložit i bez pamlsku. 

Rada od profesionálního přepravce

Meik Meier, vede v Pülheimu vlastní přepravní firmu „Meik´s Pferdetaxi“.

Nemám nic proti tomu rovnou vyjet na cestu, když už kůň stojí v přívěsu nebo v přepravníku. Samozřejmě za předpokladu, že nakládání proběhlo hladce. I koně, kteří jsou zpočátku trochu nervózní, se cestou většinou uklidní, protože hlavně mladá zvířata mají co dělat s rovnováhou. Koně nemají pojem o času. Když už jednou na přívěsu při jízdě klidně stojí, je vlastně jedno, jak dlouho to trvá. To hlavní u mladých koní je dostatek času a klidná atmosféra při nakládání. Na první jízdu by měli mít dobrou vzpomínku, protože první zkušenost mohou mít celoživotně vrytou do paměti. Nejsem velkým příznivcem praxe, kdy se kůň zavře do přívěsu s krmením. Seno by tam sice mělo být k dispozici, ale samozřejmě je u sítí také určité riziko.

Tento článek obsahuje originální materiály z německého časopisu CAVALLO vydávaného společností Motor Presse Stuttgart GmbH & Co.KG.