Čtěte dál a zjistíte, jak se žije koním a lidem na severu Norska, co musí každý majitel ze zákona svým venkovně chovaným koním zajistit a co se děje, když přijdou prudké (třeba pro mne, z jihu Moravy, dost nepředstavitelné svojí silou!) vichřice a sněhové bouře.

Původní plemena, která k Norsku již po staletí neodmyslitelně patří a stala se téměř národním symbolem, jsou fjordský kůň, nordlandský pony, norský dole a norský chladnokrevný klusák. Jak Klára říká, moc Norů koně v boxovém ustájení nemá, samozřejmě ve městech klasické stáje najdete, ale velká většina obyvatel má své poníky a chladnokrevníky (teplokrevníků je prý v Norsku málo) téměř výhradně 24/7 venku. Bez dek. A co mi o sobě a svých koních česká koňařka Klára prozradila?

"Koně jsou má láska od raného dětství a život bez nich si nedokážu představit. Do Norska jsem odjela díky nadšení a přemlouvání kamaráda, který zde žije již 11 let. Chtěla jsem na vlastní oči vidět vše, o čem mi psal - hory, lesy, moře, spoustu zvířat... prostě celou tu pohádku :-). A Norsko mi, převážně jeho příroda, opravdu učarovalo. Mimo město se tu žije jinak - uvolněněji, pomaleji, tzv. "žádný stres". Když jsem se zcela sama protloukla začátky a bez pomoci známých (nejela jsem přímo za kamarádem) si dokázala najít dobrou práci (což tu není nijak snadné) i bydlení, už mě odsud nic neodtrhlo. Začátky jsou totiž skutečně velmi těžké... Pro muže asi jednodušší, jdou dělat na stavbu, ale pro ženy je pracovních nabídek podstatně méně. Pokud mají štěstí, začínají s úklidem. Tak jsem začala i já. Ovšem znalost angličtiny tu k dobré práci nestačí a k slušnému bydlení také ne.

Je naprosto nutné naučit se norsky. Samozřejmě není jednoduché usadit se v jakékoli cizí zemi - ani zde ne. Postupně jsem přišla na fakt, že člověk musí být silný a nesmí si nechat vše líbit, musí se umět "bít". Díky kamarádce, kterou jsem si po čase našla, jsem nalezla další práci - po úklidu jsem začala pracovat jako asistentka u nemocné paní. Ale stále mě nic nedonutilo naučit se norsky... Potom přišla nabídka pomáhat ve sklářské dílně u mé sousedky. Vypaluje krásné kousky ze skla - lampy, ozdoby, šperky. Jelikož jsem doma v Česku chodila na uměleckou školu a podle sousedky mi to šlo, dostala jsem u ní v dílně práci na celý rok. Ovšem dělat se sklem není legrace, používají se skelné prachy, přičemž ani maska nezabrání průniku částeček do plic - a toho jsem se v dlouhodobém horizontu bála. Navíc sousedka po roce spolupráce neměla již tolik zakázek, aby mě potřebovala, takže bylo rozhodnuto - osud mne pracovně povede dál...

V té době jsem již žila ve snovém bydlení - na vesnici s úchvatnou přírodou, v krásném domečku s pozemky. Soused mé zaměstnavatelky sklářky vlastnil nevyužitý domek se stodolou, s loukami a lesíky. Dá se mluvit o obrovském štěstí - a právě to je v začátcích (a nejspíš celý život) vždy velmi třeba. Pán sice původně domek pronajímat vůbec nechtěl, ale já jsem od srdce hodný člověk, tak snad proto, že mne tou dobou již dobře znal, vyslovil nabídku, nad kterou jsem neváhala - a stěhovala se. Po ukončení sklářské "kariéry":-) přišla má veliká pracovní šance - zaměstnání ve školce. Norsky jsem již konečně uměla, takže mi nic nebránilo začít. Tady člověk nemusí mít vystudovanou pedagogiku, neboť ve třídě je jeden učitel a jeden asistent. Učitel ručí za výuku a asistent bez pedagogického vzdělání pomáhá. Rozdíl ve mzdě není až tak markantní a funguje to skvěle. Je to práce, která mne opravdu moc baví - prostě jsem nalezla svůj ráj na zemi. :-)"

Můžeš, Kláro, místo, kde se ti otevřel nový životní rozměr a kde jsi našla domov, čtenářům konkrétně přiblížit?

Bydlím v Norsku ve městě Tromsø na ostrově Kvaløya, konkrétně ve vesnici Bakkejord. Město se nachází za polárním kruhem, tudíž zde máme v létě světlo a v zimě tmu. Lidé se mne často ptají, jak to s tím polárním dnem a nocí vlastně je. Vysvětluji, že polární den je opravdu stav, kdy v některých měsících nezapadne slunce za horizont, a tudíž svítí i o půlnoci, kdežto polární noc znamená, že slunce za horizont nevyjde a většinu zimního období je prostě tma. Tma jakože opravdu tma. O Vánocích je tma nonstop celý den, před Vánoci a po Vánocích bývá i šero v dopoledních hodinách. Samozřejmě není čistě tma půl roku a světlo půl roku, jak by si možná někdo představil... přirozeně se k úplné tmě musí dojít postupně tím, že se den co den tma prodlužuje - a zpět na léto se zase naopak prodlužuje den. Až pak prostě slunce nezapadne. Hodně lidem to připadá depresivní, ovšem léto i zima mají něco do sebe. V každém ročním období je co vidět a čím se kochat. V zimě míváme spoustu sněhu, ale velké zimy tu nejsou dlouho díky vlivu Golfského proudu, který to zde ohřívá. Bohužel bydlíme blízko oceánu, a tudíž tu v zimě míváme velmi časté vichřice a sněhové bouře. V létě zde není zase úplné horko, teploty se pohybují okolo dvacítky, ale slunce se nachází velmi nízko a člověk se snadno spálí, proto mají koníci výběhy se stromy, aby měli stín. Jezdí sem hodně turistů na "atrakce" typu polární záře, velryby, v létě na půlnoční slunce a rybolov.

Jak je to s teplotami konkrétněji?

V zimě bývá i mínus 20, ale to tak 1-3 dny, déle právě vůbec ne... Běžně se zima drží od plus 5 do mínus 10, teplota se v průběhu moc nemění. Ani v létě vlastně teploty (tak, jako v Česku, kde je jeden den osmnáct a druhý třicet) neskáčou, pohybují se stále v těsnějším rozmezí: jaro a podzim okolo desítky až po patnáctku, v létě kolem dvacítky. Nejvíce jsme tu měli 33 v létě a něco pod 20 stupňů v zimě - ale to jsou opravdu výjimky. Vrstva sněhu bývá různá, většinou se tu pohybuje stabilně okolo půl metru po celou zimu. Tento rok ho více nebylo, ale minulý rok ano. Rekord zde padl před několika lety - ve městě více než 2 metry! Ovšem to jsem osobně nezažila... A pověstné sněhové bouře? Vichřice a sněhová bouře, to je docela legrace! :-) Zastaví se linky autobusu a jízda autem je povolena pouze na vlastní nebezpečí. Jela jsem z práce při náhlé bouři několikrát, vítr o rychlosti 25 m/s házel autem ze strany na stranu, vpřed jsem se posunovala rychlostí kroku, viditelnost nulová... Naštěstí jsou cca co dva metry od sebe hodně vysoké (ta výška kvůli sněhovým závějím) tyče, které vyznačují a zpřehledňují v bouřích cestu. Mají odrazku, takže se jezdí podle nich. V dny, na které bouře hlásí, nikdo do práce nejezdí - to je zde automaticky omluveno a placeno. Nemocnice a pomoc lidem je ale samozřejmě vždy mobilní, za jakéhokoli počasí... Ti prostě vyjet musí - a věřte, že jim nikdo nezávidí, protože je to opravdu strašně nebezpečné! Školy se prostě zavřou. Ovšem pokud bouře začne během dne, tak se prostě jen čeká, jestli nevypadne proud a funguje se dál... Norové se s tím naučili žít. Jednou byla tak silná bouře, že vypadla celá arktická část Evropy, takže sever Norska, Finska a Švédska. Museli jsme topit v peci, protože teplota rapidně klesla a elektřina se povedla nahodit až za 5 hodin.

Nemohu se nezeptat, co koně v bouřích?

Tak pokud je hlášená bouře, koně se dávají tam, kde dramaticky foukat nebude. Nikdo koně v bouři nenechá, každý je na tyto situace, pokud vlastní zvířata, zařízen. Ta jsou sice zvyklá, jako lidé, ale příjemné jim to samozřejmě není. Je nutné mít pro koně přístřešek, kde jsou bezpečně chráněni proti větru, je to dáno i zákonem. Ovšem překvapilo mě, s jakým klidem takové počasí koně snášejí!

Jak je to ve vaší oblasti se zemědělstvím?

Tam, kde se dají louky sekat na seno a siláž, tam se seče. Tam, kde je již kamení a křoviska, vypásají plochy zvířata jako ovce, kozy a koně... Ovce a kozy v těch nejméně přístupných terénech, koně v až tak náročném terénu nejsou, ale jelikož se zde žije pod skalami a horami, jsou kameny na hodně plochách. Zajímavostí možná pro Čechy je, že nejen louky, ale dokonce i zahrady jsou zde na dobu sečení pronajímány farmářům (všichni farmáři jsou soukromníci). Nejvíce se zde chovají krávy na mléko a ovce na maso.

Děkuji, Kláro, za všeobecnou část - a nebudeme již koňáky déle napínat, přejdeme přímo k tvým koním:

Jak bys charakterizovala své ustájení, kolika koním slouží, jak dlouho je v provozu?

Patřím k těm, kteří jsou zastánci chovu 24/7 venku po celý rok za jakéhokoli počasí. Zde v Norsku platí zákoník, co a jak musí a nesmí při chovu koní být, ale většinou se jedná pouze o nařízení pro lidi s 10 koňmi a více, takže 2 koně nikdo neřeší... Povinný je akorát přístřešek po dobu sněhu - jde o stejné datum, jako je povinnost mít zimní pneumatiky na vozidlech. V nařízení též stojí, že kůň nesmí stát v bahně při deštivém období, musí mít i pevný povrch, což tady, abych pravdu řekla, nedodržuje každý...

Obecně tu není moc lidiček s koňmi ustájenými. Poníci a chladnokrevníci jsou téměř všude 24/7 venku. Bez dek. Osobně mám pro 2 koně 4 výběhy v létě a 1 výběh v zimě + 1 malý výběh v závětří s přístřeškem. V létě jej nevyužívám, pouze v zimě, když fouká. Stelu senem (sláma tu u nás není). Přístřešek nebo také "bouda", jak mu říkám, je postaven tak, aby v něm bylo dost prostoru pro dva koně i v případě, když je uvnitř zavřu. Mají tam k dispozici solný liz, vodu a seno. V zimě využívám převážně výběh, který disponuje velmi specifickým zákoutím s vysokými jehličnatými stromy, které mají skutečně husté větve sahající téměř až k zemi - ty prostor velice dobře chrání, takže pokud nejsou přímo bouře, poskytují koním potřebné závětří a ochranu. Koně tento výběh mají nejraději, proto jsem se rozhodla právě toto prostranství pojmout jako základní a neměnné. Přes zimní období z něj koně stěhuji k domu do chráněného, zavíracího přístřešku pouze v dny bouří. V létě mají moji koně různé druhy ohrad, aby nebyla nuda :-) - jedna je čistě louka u domu s několika keři a jedním stromem, je nejprostornější a nejslunnější. Další dva jsou o něco menší se spoustou stromů, je to už trochu náročnější terén, který mají koně také velmi rádi. V jednom teče potok, takže tam nemusím řešit napájení. V ostatních vodu do nádob doplňuji. Vše stavím z mobilního elektrického hrazení, ohrady mám nonstop pod proudem.

Máš k dispozici i boxy? Pokud ano, jak často je využíváš?

Pouze zmíněný zavírací přístřešek na dny špatného počasí. Jinak si koníci vystačí s terénními nerovnostmi, stromy a keři. Domek pro koně je postaven z palet, obtažen silnou plachtou, takže neprofoukne ani nepromokne, koně tedy mají plně suchý prostor.

Jakou rozlohu mají koně k dispozici celoročně, jakou v pastevní sezóně? Jak řešíš odklízení trusu a péči o pastviny?

V zimě se jedná o relativně malou plochu. Větší výběh je 60 x 50 m, malý s přístřeškem 10 x 15 m (ten za domem v úplném závětří). Od května do října fungují všechny ohradníky. Ke dvěma zimním točím ještě další tři o ploše cca 70 x 110 m a pak dva nerovnoměrné, kdy jeden je 100 x 20 a další o něco menší. Často ale chodí koně na návštěvu k sousedům, kde potřebují "posekat" plochy. Také zde velmi dobře funguje "sousedská solidárnost" :-) - půjčujeme si koně mezi sebou tak, aby žádný nebyl sám, takže například v zimě se nakumuluje více koní na jednom místě, aby si je na prázdniny majitelé zase rozebrali k sobě. Proto se například u nás pase v létě jeden islandský koník, který na 2 měsíce zůstává sám, tudíž mu moji koně dělají společnost - a my chodíme zase na návštěvu k němu v jiná období. Co se týká celkově ploch pro koně, nefungují tu velké ohrady, ale více malých, které se v průběhu sezóny hodně prostřídávají. V létě neřeším trus vůbec. Výběhy často střídám a vzhledem k bohatému osídlení krajiny ptáky a divokými zvířaty nezůstává příští jaro po trusu ani památky - a tráva je pak jedna báseň! :-) V jednotlivých ohradnících mám různé druhy povrchů. V některých je půda v určitých místech měkčí a zde koně trus za deštivých dní "zaorají". Zpevňovat povrchy ale není třeba, mám dost míst, kde je i v deštivá období povrch přijatelný - a tam se koně nejvíce zdržují.

Máš na pastvinách přístřešky? Jaké?

Pouze stromy. Zavírací přístřešek jen jediný - v "protivětrné" ohrádce za domem. Ostatní plochy, které spásáme, jsou zcela přírodního charakteru, bez staveb.

Jak napájíš v létě, jak v zimě?

Záleží, ve které z ohrad se koně momentálně pasou. Jak jsem již zmínila, v jednom výběhu teče potok, takže tam pijí z něj, v ostatních slouží k napájení voda v kádi. Používám cca 60litrovou, v zimě měním vodu 2x denně a v létě 3-4x, záleží na teplotě a počasí. Pokud je krásně slunečno, voda zmizí velmi rychle. Tyto kádě mám 2, abych nepřenášela jen jednu pořád dokola. V zimě mám pod kádí pneumatiku, osvědčila se mi, voda tolik nemrzne. Udělá se krusta, kůň si kopytem prorazí otvor a bez problémů se napije. Ovšem chtěla bych vyzkoušet příští zimu topné těleso, které budeme s dalším koňákem, co bydlí nedaleko, kupovat. Uvidíme následující zimu, jak poslouží v praxi.

Jaký systém krmení senem se ti osvědčil?

Sama za sebe krmím své koně na příděl, ovšem jsem jedna z mála, která to zde dělá. Ostatní prostě dovezou celou siláž nebo balík sena na místo a krmí. Někteří mají přetažené sítě, jiní krmí na přímo. Ovšem valáška jsem si koupila a byl obézní, takže u mě funguje příděl. Je to sice více práce, ale já ji mám ráda :-) - a hlavně potřebuji mít kontrolu nad příjmem objemu. A koním to vůbec nevadí. Na jednoho poníka mám 1 velký balík na měsíc. Je to plus mínus, záleží na teplotě a na tom, kolik je sněhu. Pokud moc sněhu není, rádi si vyhrabávají uschlou trávu v ohradníku a nevěnují tolik pozornosti senu. Dávám dvě sítě co cca 12 hodin. Nestojí u nich pořád, hodně prostřídávají příjem krmiva s pohybovými aktivitami. Samozřejmě záleží velmi na konkrétní části zimy. Pokud je polární noc a tma, koně stojí a žerou častěji než ve světlejší období zimy. Jak se pomalu prodlužuje den, více řádí a užívají si sluníčka a pohybu, méně toho nastojí u sena.

Jak krmíš jádrem?

Jádrem se zde krmí snad jen koně ustájení. Je tu mnoho "volnomyšlenkářských" :-) lidí, kteří mají nejraději své koně "divoké". Dostanou pouze příkrm v siláži a v seně, plus samozřejmě liz. Já třeba sem tam dám v zimě trošku ovsa. Ne každý den, ale občas ano. Jen na chuť, mají ho rádi a dodává jim energii. Musím říct, že koně jsou zdraví, silní, zakulacení akorát. A také jsou na to takto zvyklí od malička. Ve většině případů se jedná o poníky a chladnokrevníky. Teplokrevných zde na severu tolik není a jsou téměř všichni ustájeni ve městě. Na venkově moc uzavřených stájí člověk nenajde. Na venkově se žije "volně".

Jak a čím máš zpevněné povrchy kolem krmišť a před přístřešky?

V přístřešku mám písek, ale na příští zimu budu dělat pevnou podlahu. Není sice využíván až moc často, ale i tak... lépe se bude kydat. Místo, kde věším sítě a krmím, má pevné podloží samo o sobě, vždy vybírám nejvhodnější přirozenou plochu. Snažím se koním nezasahovat do přirozeného prostředí.

Nastýláš koním? Kam? A jak řešíš hnojiště/odvoz hnoje?

Nastýlám pouze do boudy - a to senem, popřípadě dřevěnými peletami s hoblinami. Sláma na severu není. Balík sena se pohybuje mezi jednou norskou korunou až třemi za kilo, záleží na kvalitě. Seno i siláž kupuji od zemědělců, kteří chovají skot na mléko a pronajímají si louky v okolí. Já mám slevu, kdy mě balík cca 500 kg stojí 500 NOK. Ale než jsem našla tohoto zemědělce, platila jsem 3 koruny za kilo. Co se týká hnoje, s tím tolik problémů nemám. Hážu jej na kupu za přístřechem a pak ho zaorám na pole. Není ho vůbec moc. Jsou to jen dva poníci, kteří toho moc nenadělají...

Používáš nějaké zpomalovače (sítě, rošty) při krmení senem?

Krmím zásadně, jak jsem již zmiňovala vícekrát, v síťkách na seno. Mám 2 druhy - s malými oky a s velkými. Používám obojí, koně dostanou vždy jednu s malými a jednu s velkými ráno, to samé potom i večer. Neplýtvají tolik. Zkoušela jsem krmit senem volně přístupným, ale měli hned sežráno a nadělali opravdu nepořádek. Takto jim to vydrží pěkně celou dobu, nejsou přežraní a všude seno nerozhazují. Zvykli si bez problémů. Vyhovuje to, myslím, oběma stranám.

Dekuješ v zimě, používáš masky a repelenty přes letní sezónu?

V zimě dostanou deku, jen pokud je velká zima s větrem a když je bouře. Jinak nedekuji, nemyslím si, že by potřebovali. Mají hustou srst. Ovšem pro každý případ mám deky jak zimní, tak proti dešti i nějakou flísovou. Jeden nikdy neví, co se přihodí. Koně mají vždy možnost se někam schovat, ať už pod husté větve stromů nebo do přístřešku. V létě sem tam deku použiji, ale jen tehdy, pokud prší silně a dlouho v kuse. Jinak dávám pouze čelenky proti hmyzu, ale není potřeba po dlouhou dobu, mouchy tu nejsou až tak moc a největší, obtížné množství jich bývá jen v červenci.

Máš nějaké osobní vychytávky (např. větráky v přístřešcích pro tropické dny, drbadla, hračky, pro koně, brouzdaliště,...)?

Vodu moji dva trumberové nemají vůbec rádi. Potok mají v létě k dispozici, ale nějak je vůbec neláká. Drbadla nemám, máme stromy. Snažím se všude využít přírodních podmínek. Proto mám i různé ohrady. Od členitého terénu až po rovnou louku. Různé povrchy, od jemné trávy po keře, někde je i trochu bahna, potok s kamínky, kamení, kousek lesního porostu a tak dále.

Kolik času denně ti péče o koně a prostory zabere? Stíháš jezdit?

Denně, pokud se jedná o pracovní týden, jsou to 2 hodiny v zimě. O víkendu trošku více, záleží na nárazových činnostech - pokud kydám, stelu, pracuji s krmivem, čas se samozřejmě natahuje. Větší péči o výběhy nechávám zásadně na víkendy a volné dny. Pokud se jedná jen o nakrmení, napojení a udělání každodenních základních nutností, jsou to ty 2 hodinky. V létě jsem s koňmi dlouho. Odpadá krmení, zůstává jen napájení, a tak se věnuji mnohem více čištění koní, mazlení, hraní si a trénování. A taky samozřejmě ježdění. V zimě moc nejezdím, není čas a taky bývá dlouho "noc". Co se týká péče o kopyta, na severu se většinou trimuje, koně jsou bez podkov. Sama trimování neumím, o kopýtka se stará kamarád, který se tomu věnuje spoustu let. Krom koní mám i drůbež, kozy a různá domácí zvířata, takže času je někdy opravdu málo a dny se zdají být krátké. :-) Přestože začátky nebyly jednoduché a trvalo mi 4 roky dopracovat se tam, kde jsem teď, neváhala bych a šla do toho okamžitě znovu!

Co dodat? Krom srdečného přání štěstí a spokojenosti v severském ráji snad jen závěrečné "děkuji za rozhovor a poskytnuté fotografie!" :-)