Toulky po venkovních chovech - PP Zdislavice, Alena Vostatková

3. 2. 2017 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: archív Aleny Vostatkové

Kopytářku Alenu Vostatkovou většině koňáků, směřujícím s koňmi k přírodě, bosým kopytům a venkovnímu chovu koní, netřeba představovat. Koneckonců před pár lety naší redakci poskytla rozhovor, takže kdo chce, může nahlédnout... Dnes se za paní Alenou vrátíme. Neposvítíme si ale na ni, ani na její profesi. Posvítíme si na život koní, které má v péči. Omrkneme venkovní areál ve stylu Paddock Paradise ve Zdislavicích, který rodina Vostatkových buduje průběžně už jedenáctým rokem.

Alena studovala trim bosých kopyt v Dánsku, Holandsku i Skotsku, má za léta praxe sježděnou republiku křížem krážem, přesto je jí nejlépe právě doma se svými koňmi, v nádherné přírodě, která je neodmyslitelnou součástí jejího soukromí a na kterou klade celá rodina velký důraz.

Svůj s láskou budovaný systém ustájení Alenka popisuje jednoduše jako "malý kousek vrácené svobody koním".

Sama o sobě Alena Vostatková říká: "Problematice kopyt se věnuji 11 let, z toho 9 aktivně profesně. U koní jsem od cca 5 let, kdy jsem začala docházet na ranč v okolí - s malou pubertální přestávkou to dělá cca 18 let koňoživota. :-) Doma ve svém mám koně posledních 11 let. Kopyty jsem se začala hlouběji zabývat kvůli svému valachovi A1/1 - vše se ubíralo tak nějak samovolně, přirozenou cestou, kdy jsem se chtěla dozvědět více a více, studovala jsem, jezdila po světě, poznávala různé metody, až jsem zakotvila u té, kterou praktikuji - u metody Jaime Jacksona. Ta mne nakonec přesvědčila, že to je ono - cesta, kterou chci následovat a po které chci vést jak své, tak ostatní koně. Cesta dynamická, stále plná nových a nových poznání, nikdy nekončící se učení od koní.

Podmínky chovu a odchovu jsou tím nejdůležitějším, co ovlivňuje zdraví koní a tedy i jejich kopyt. Považuji je za naprosto stěžejní, a proto jsem si vybrala chov PP (Paddock Paradise), který v tomto může hodně pomoci. Samozřejmě je to také pouze určitý kompromis, protože nikdy nebudeme schopni koním zajistit opravdu plnohodnotně přirozené podmínky, ale myslím, že bychom se měli snažit umět potřeby koní do způsobu jejich držení co nejvíce aplikovat, jak jen je v našich silách. Každý kůň má své základní potřeby trošku jiné, mohou se lišit i v různých fázích života jedince - důležité je umět je rozpoznat. Takže, shrnula-li bych to: každý majitel by měl znát dobře zdravotní stav svého čtyřnohého partnera, měl by poznat, zda je nebo není něco v pořadku. Veřejnost potřebuje v tomto směru informace a vzdělání, proto jsem ráda, že mohu přispět i já do série těchto článků."

Jak byste charakterizovala své ustájení, kolika koním slouží, jak dlouho je v provozu?

Naše ustájení je založené na principech Paddock Paradise, což je filozofie chovu vycházející ze života divoce žijících koní. Snažíme se uzpůsobit venkovní prostory tak, aby byly pro koně co nejblíže jejich biologickým potřebám. Které to jsou? V prvé řadě neustálý pozvolný pohyb za potravou a běžnými aktivitami, jako je napájení, koupání, válení se, drbání, hledání různých minerálů, jako je sůl a další potřebné prvky.

Potřebu bezpečí a odpočinku se snažíme naplnit úpravami prostor a úkrytů v podobě několika přístřešků, které by měly být pro koně natolik přívětivé, že je budou v případě nepřízně počasí skutečně vyhledávat a plně využívat. Koně jsou od přírody zvědaví tvorové, takže se snažíme budovat jim prostředí pestré, pouhý hliněný rovný plac není z našeho pohledu dostačující. Momentálně u nás v systému PP žije 5 koní, ale s úpravami můžeme poskytnout domov cca 10.

Máte k dispozici i boxy? Pokud ano, jak často je využíváte?

Jeden z přístřešků je koncipován tak, aby jej šlo uzavřít a ponechat kolem něj i mini výběh. Ale jsem ráda, že jsme zatím tuto variantu nikdy nepotřebovali a v praxi zatím nevyužili - žádné zavírání a oddělování koní nebylo naštěstí dosud třeba.

Jakou rozlohu mají koně k dispozici celoročně, jakou v pastevní sezóně?

Naše ustájení je založené na principech Paddock Paradise. Koně žijí na rozloze momentálně cca 2,5ha na tzv. trecích – cestách. Všude v přírodě mají zvířata své vyšlapané oblíbené cestičky - takové "koridory", které se samozřejmě během sezony mění. Koridory mají i zdivočelí koně a odtud pochází hlavní inspirace tohoto chovu. Cesty máme různě široké vedoucí na místa, která jsou pro koně něčím zajímavá.

Jak jsem již zmiňovala - koně jsou tvorové neskutečně zvědaví, a proto je třeba jim život v našem lidském držení (jen na omezeném prostoru) obohatit o aktivity, které pomohou stádo namotivovat k většímu pohybu a vyšší porci zajímavých podnětů. Zajistit koním nejen fyzické, ale i mentální zdraví považuji za jednu z nejdůležitějších složek "majitelství" koní. Ale zpět k našemu konkrétnímu prostoru a stádu. Cesty se vždy někde protínají a umožňují tak koním vydat se za potravou či aktivitou různými směry. Nemají slepé konce, to totiž koně obecně neradi.

Jak a čím máte treky zpevněné?

Ke zpevnění cest používáme někde menší štěrk, jinde písek či kamenný prach (prosívka). V takové vrstvě, aby to pro koně bylo pohodlné a příjemné. Funguje to jako skvělá masáž. Na každou novou fůru se koně doslova těší a rádi se do ní chodí válet a odpočívat. Zcela úmyslně budujeme treky s různými druhy povrchů (opět další rys systému Paddock Paradise), jen minimum jich je nezpevněných. Nechceme, aby koně v blátivá období chodili v bahně. Tímto zajišťujeme i částečný „samotrim“, kdy si bosá kopyta zcela samovolnou cestou udržují díky obrusu o kamení různých velikostí přirozený tvar a stávají se tak pevnější a zdravější. Ale neznamená to, jistěže, že bychom pravidelný trim vynechávali. :-)

Takže máte všechny koně bosé? A kolik jich momentálně máte?

Ano. Všichni naši koně jsou, samozřejmě, bosí. I to je součástí filozofie Paddock Paradise. Celkem jich u nás žije 5. Z toho jsou 3 naši rodinní koníci – anglický plnokrevník 23 let po dostihové kariéře a po těžkém zranění, s artrózou, křivý a po schvácení. Klisna haflinga 19 let ve skvělé kondici a hucul x arab, který se u nás zotavuje po schvácení. Další 2 koníky máme na ustájení – hucula 23 let (šéf stáda) a klisnu haflingu, která je také po vážnějším schvácení, kde již došlo k menšímu úbytku kopytní kosti. Nicméně všichni tito koně se pohybují bez obtíží a pohyb jim nadmíru svědčí. Převážně jsou to pomalejší přesuny sem a pak zas tam za potravou a aktivitami. Ale také se minimálně 1-2 x denně proběhnou a s radostí poškádlí.

Máte na trecích přístřešky? Jaké?

Pro stádo máme celkem 3 přístřešky, které jsou prostorné a do každého se s dostatečným okolním místem vejdou 3 koně. Pravdou je, že je využívají hlavně v létě, když je vedro a otravuje hmyz. Jaro/podzim/zima jsou koně hodně aktivní. Pohyb se vždy zvýší a to máme i doloženo z našeho měření gpskou. Jsou tam někdy až dvojnásobné rozdíly, přičemž každý z koní má své vlastní optimální tempo, ve kterém se nejraději pohybuje. Valach senior A1/1 se šetří nejvíce, ti ostatní jsou aktivní a pořád někde šmejdí, přičemž dokáží denně nachodit až 10 km.

Čím máte treky ohrazeny? Jak řešíte odklízení trusu a péči o prostory?

Hrazení je z betonových kůlů a dřevěných prken. Prkna jsou přidělána vratovými šrouby. Volba na tento typ hrazení padla z důvodu vysoké životnosti, bezpečnosti a pro skvělou stabilitu. Ale zhotovili jsme jej až po zkušenostech se šíří treků, teprve když jsme získali představu, jaký systém a rozměry se osvědčují, tehdy jsme vše předělali na toto pevné ohrazení.

Elektriku používáme střídavě. Máme podél celého hrazení slabší lanko plus někde pozinkovaný drátek. Trus uklízíme denně, aby se nehromadil - a odvážíme na hnojiště, které je přístupné pro nakladač. Následně, jakmile dosáhne velikosti zabírající větší plochu, objednáváme techniku na odvoz. Pokud bychom vlastnili potřebnou mechanizaci, určitě bych se hnoje nezbavovala - naopak bych jej moc ráda použila na hnojení pastvin, ze kterých sklízíme seno.

Jak napájíte v létě, jak v zimě?

Koně mají k dispozici přírodní napajedlo v podobě místního potoka s jezírkem, kam se opět dle ročního období chodí více/někdy naopak méně napájet. V zimě, když je sníh, bývá spotřeba vody minimální. Při dlouhodobých tuhých mrazech vždy rozbijeme díru a ta jim na den-dva vydrží.

Jaký systém krmení senem se vám osvědčil? A můžete čtenářům více přiblížit pestrost vašich treků, na kterých se koně v systému PP vlastně celodenně a celoročně živí?

Po prostředním treku mohou dojít do malého lesíka v kopečku, ze kterého pak prochází do horního přístřešku, kde je rozšířený prostor a „drbací stromy“. Navazuje rozcestí, kde je možnost vydat se vrchním trekem a směřovat do velkého lesa. A nebo spodním, který vede do cesty kolem stromů a do kruhovky plné písku, kde se koně rádi válí a občas na slunku pospí. Trekem vyběhnou nahoru na kopec a zde si zvolí, zda se vydají na horní trek, nebo na opačnou stranu do lesa, kde mají zase další možnost se vyválet v písku. Potom jdou hledat kupky sena do lesa, který je částečně ve strmém kopci, takže koně denně "nenápadně" posilují svá těla. Kupky sena jsou rozmístěné tak, aby stádo motivovaly proplétat se mezi keři bezu a šlapat do kopce.

Máme ozkoušené, že tam, kam seno umístíte, tam také koně naučíte nejvíce chodit a pobývat. Seno rozmisťujeme každý den na mnoho menších kupek tak, aby bylo k dispozici non-stop až do dalšího krmení. Už pro to máme řád i odhad. Někdy, když je ošklivé počasí a koně by více sena zašlapali, než spořádali, je plníme do malých sítí a rozmísťujeme v rozšířených neblátivých plochách tak, aby byl vždy zachován průchod pro jedince na nižším stupínku v hierarchii stáda. Pravdou je, že sítěmi se sice umožní pozvolný příjem sena, ale pohyb se bohužel zpomalí - jak jsme si ověřovali měřením. Někteří koně zaparkují na desítky minut a žerou na jednom místě, což systém PP nerad vidí. :-) Kupičky koně drží v aktivním pohybu kupředu nejlépe. Právě toto pozvolné „popásání se" za neustálého pohybu je pro koně a jeho zažívání naprosto přirozené a zdravé, přesně tohoto chce systém PP docílit.

Pasení na jarní-letní-podzimní pastvě z důvodu vysokého rizika schvácení neriskujeme, takže koně žijí na těchto celoročních trecích, kde je v sezóně pastvy minimální množství. Letos bych ráda rozšířila prostory i o nový trek, který by vedl do založeného mladého lesa, kde rostou břízy, smrky a borovice. Koně tyto stromy v určitá období rádi okusují, dodávají jim pestrost do jídelníčku. V tomto lesíku bude nějaké množství již přerostlé trávy, která bude stará a bude tedy méně nebezpečná než mladá jarní. Lesíkem povede trek na kopec, který jsme před lety vytvořili svozem hlíny z treků. Koně z něj budou mít skvělý výhled do okolí a výborný přehled o krajině kolem (což milují), čímž naplníme další přirozenou potřebu koní - kontrolu okolí a z toho plynoucí pocit bezpečí. Prostor je tedy rozmanitý a maximálně koně motivuje k celodenní aktivitě a přirozenému posilování těla i ducha. :-) Naše péče zahrnuje tedy každodenní kydání treků a roznášení sena.

Dekujete v zimě, používáte masky a repelenty přes letní sezónu?

Koně nedekujeme. V zimě, díky neustálému pohybu a příjmu potravy se zahřejí a zatím tedy nebylo třeba, nikdy se nám nikdo netřepal ani neprojevoval nějaký zimní diskomfort. Zimu, jak už jsem se ostatně zmínila, snášejí koně určitě lépe než letní tropické teploty. Obecně vedro a otravný hmyz je nejhorší. Letos budeme zkoušet nějaké lapače hmyzu, tak doufáme, že se osvědčí...

Kolik času denně vám péče o koně a prostory zabere? Stíháte jezdit?

Rozneseme cca 50 kg sena po treku a malým traktůrkem posbíráme bobky. To nám zabere zhruba 2 hodiny každý den. Seno si necháváme dovážet od ekologického farmáře a vybíráme takové, které nebude obsahovat vysoké množství jetele, vojtěšky a hlavně problematického jílku vytrvalého. Necháváme si proto svého dodavatele, u kterého víme, jaká kvalita nás čeká.

Čas od času je nutná oprava ohrad, zpevnění mokrých míst - a tak se vlastně stále buduje. Je to doslova nekonečné vylepšování, které ani nejde vyjádřit v časových jednotkách. Jelikož mne baví a dělá mi radost, hodiny strávené prací kolem zvelebování Paddocku nepočítám. Náš trek funguje k mé spokojenosti a neměnila bych. Neřešíme problémy s kopyty, hnilobami, abscesy, oteklé nohy apod. Takové legrácky už neznáme...

Ježdění se věnuji z nedostatku času již minimálně a je to spíš pro radost. Máme nádherné terény okolo a občas vyjedeme na menší trail. Největší radost mi stejně dělá pohled na spokojené stádo, které u nás žije svým opravdovým koňským životem. Snažíme se tu žít co nejvíce v souladu s přírodou, i když člověk někdy kompromisy dělat musí.

Alenko, tak ať se daří všechny kompromisy seskládat vždy tak, aby vaše rodina, koně i Paddock harmonicky a svobodně koexistovali. Děkuji za milý rozhovor!

Podobné články
Nedopasky jsou ostrůvky života pro ty, kteří na vypasených plochách nepřežijí

Stav krajiny České republiky je dlouhodobě neutěšený a seznamy ohrožených druhů naší flóry a fauny nabízejí mimořádně smutnou statistiku. Ne vše…

Třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) - expanze tohoto druhu představuje vážný problém v některých nesečených
přírodních lokalitách, kde obrovská hmota stařiny této třtiny vytlačuje biologicky cenné druhy a potlačuje rozmanitost
porostu. Koně vypásáním těchto lokalit významně pomáhají s expanzí této lipnicovité traviny.

Věděli jste, že koně při extenzivní pastvě (tedy takové, kdy je málo zvířat na velké výměře) vytvářejí příznivé podmínky pro ohrožené druhy hmyzu a…