S překvapením jsem zjistila, že na našem serveru věnujeme mnoho prostoru péči o koně ve svém, ale nějak moc nepíšeme o těch, kteří mají své miláčky v nájemní stáji - a co si budeme povídat, sem spadá většina majitelů jednoho nebo dvou koní. Zkusím tedy probrat nejčastější potíže, se kterými se setkáváme, a možnosti jejich řešení. Nepředpokládám, že vyčerpám vše, to asi není v lidských silách.

Vybírání domova pro koně je náročné a vyžaduje dostatek zodpovědnosti. Kůň se totiž na rozdíl od nás neozve, pokud je něco v nepořádku a neumí sjednat nápravu. Mimoto koně jsou zvířata zvyku a stěhování snášejí poměrně špatně. Proto pokud se rozhodnete, že je potřeba koně přestěhovat, neuspěchejte to (pokud zrovna zvířeti vinou špatné péče nejde o zdraví), ale pečlivě vybírejte a prověřte nové místo. Strategii „když to tam nebude vyhovovat, tak holt půjdem zas jinam" většina koní opravdu neocení. Nabídka nájemních stájí ve většině oblastí je dnes poměrně široká, ideální stáj ale budete hledat marně. Jednak proto, že ideál máme každý někde jinde a není v silách ustajovatele poskytnout jej každému z x ustájených koní, za druhé proto, že zkrátka ideální není nic a nikdo. Abychom tedy z nadšení nedošli hned zase k tomu, že musíme měnit, je dobré si stanovit priority, udělat seznam všeho, co potřebujeme my i náš kůň a předem si určit, kde jsme ochotni dělat kompromisy a kde ne.

Kde neslevit

Mezi základní potřeby koně patří:

• přístup k čisté pitné vodě,
• dostatek kvalitního neprašného sena, dle potřeby další příkrm,
• čisté, bezprašné a bezpečné prostředí, v případě venkovního ustájení ochrana před sluncem a rozmary počasí,
• možnost denního pobytu na pastvině, ve výběhu nebo alespoň paddocku,
• kontakt s ostatními koňmi,
• denní zběžná kontrola koně.

Toto je základ, při jehož nedodržení je přímo ohroženo zdraví koně. Měl by být samozřejmostí, ale při pozornějším zkoumání zjistíme, že v mnoha stájích není. O kvalitě sena by se daly psát romány, u množství mám někdy pocit, že je nepřímo úměrné ceně za ustájení (čest výjimkám). Minimální (!) denní dávka je 1-1,5 kg / 100 kg hmotnosti koně - pro sedmisetkilogramového teplokrevníka je záchovná dávka cca 10 kg denně. Ta stačí k přežití, pro zdravé trávení ale kůň potřebuje více. Stále ještě existují stáje, které nemají nebo nevyužívají výběhy, a takové, které v nich nemají vodu. Těchto několik bodů by mělo být prvních, které při hledání vhodné stáje ověříte bez ohledu na to, kolika penězi na ustájení disponujete. Nad zjištěnými nedostatky se zamyslete - pokud kůň pobývá v zimním výběhu několik hodin, pravděpodobně nebude strádat žízní (voda by stejně zamrzla), pokud by byl bez vody v létě v horku, koledujete si o malér. Také kvalita sena je jiná koncem léta a začátkem jara obzvláště v „hubených" letech a ustajovatelé jsou závislí na svých dodavatelích - z jednorázové horší várky v předjaří tedy asi nemusíte vyvozovat závěry - ovšem je „horší" a horší, oblak prachu ze sena je vždy špatně, o plísni nemluvě. Pokud tato situace nastává opakovaně, riskujete zdraví koně.

Další věci ke zvážení

Velké plus je příjemné a čisté zázemí pro lidi - mít kde se v teple převléct, uvařit vodu na zalití krmení i na čaj a možnost usušení dek. V současné době mám ale pocit, že mnoho stájí se zázemím pro jezdce zabývá pečlivěji než welfarem samotných koní a to bych považovala za varovný signál. Rekreační jezdci se samozřejmě budou rozhodovat dle možností vyjížděk, pro sportovní jezdce by měl být velmi důležitý korektní povrch na práci. Pokud víte, že chcete jezdit na jízdárně nebo dokonce skákat (i na hobby úrovni), nespokojte se s avízem „travnaté jízdárny", z níž se často vyklube udupaný hrbolatý plácek. V takovém případě je lepší přiježďovat venku. Hluboká písková jízdárna ale také není to pravé ořechové. Dnes už i spousta méně luxusních stájí disponuje jízdárnou s gumou a textilií. V každém případě by měl být povrch pravidelně upravovaný a v létě zavlažovaný (aby neprášil).

Výběhy jsou kapitola sama pro sebe a bývají kamenem úrazu mnoha stájí. Sebehezčí výběhy jsou na nic, pokud do nich koně nechodí. Pokud koně ve výbězích při své návštěvě neuvidíte, raději si ověřte, jak často tam chodí. Dříve, než se do stáje přestěhujete, si zjistěte pravidla používání výběhů, abyste pak nebyli zaskočeni faktem, že kůň do výběhu nemůže, protože je okutý nebo že do výběhu a z výběhu jej nikdo neodvede. Je dobré se také zeptat, zda jsou koně do výběhu voděni nebo pouštěni a zvážit, zda je vaše zvíře natolik rozumné a šikovné, aby to zvládlo bez úhony. Prohlédněte si ohrazení výběhů, jeho pevnost a bezpečnost a ověřte si také, s kým váš kůň může chodit a zda vám to vyhovuje. Ve výbězích by neměly být nebezpečné předměty, zemědělské stroje, trčící kůly a další věci, o které se kůň může zranit. Koně sice nejsou slepí, ale když se leknou nebo uhýbají před hrozícím dominantním zvířetem, jsou schopni si ublížit. Pokud máte koně, který je problematický, ať již chováním k ostatním koním nebo nerespektováním ohrazení, předem ustajovatele upozorněte. Pokud to neuděláte, může se stát, že váš kůň bude trávit den pouze v boxu.

Velmi důležitou věcí je ošetřující personál. Je velký rozdíl, zda personál starající se o koně je někdo, kdo odhazuje vidlemi koňské bobky, nebo je to člověk, který ví jak a proč zacházet se zvířaty. Spolehlivého a dobrého ošetřovatele stojí za to platit zlatem, protože to je právě on, kdo nejvíce ovlivňuje pověst stáje a to, zda jsou majitelé koní spokojení. Bohužel je takových velmi málo a při své pečlivosti bývají přetíženi a časem „vyhoří". Proto v mnoha stájích fungují spíše „kydači" a veškeré ostatní záležitosti a odbornější péči zařizuje majitel stáje. Což může také dobře fungovat, pokud je zkušený, vstřícný a především ve stáji přítomný.

Cena versus kvalita, rodinná stáj versus profi

A pak je kategorie věcí ne nezbytných, nicméně život zpříjemňujících. Sem patří v první řadě hala - pro sportovce dnes skoro podmínka. Disponuje jí většina větších stájí a spolehlivě zvedá atraktivitu a cenu ustájení (což je vzhledem k vysokým pořizovacím nákladům naprosto logické) zejména před zimou. Velká jezdecká centra potom nabízejí další vymoženosti - krytý kolotoč, mycí box, solárium, restauraci... všechny tyto věci velmi zpříjemňují život jezdci a umožňují mu věnovat se svému koníčku i v nepřízni počasí. Pokud to finanční možnosti majitele dovolují, jsou to skvělé věci. Jen si neodpustím upozornění, že vyšší cena, kterou v takto vybavených stájích zaplatíte, je cenou za tento nadstandard, ne vždy znamená, že jsou lépe saturovány základní potřeby koně (viz výše). Ani zde proto nespoléhejte na to, že „ve drahé stáji přece není možné, aby krmili málo sena". Je.

Velké stáje mají i některé další výhody - o koně se vám zpravidla stará profesionál. Všimne si, pokud je něco v nepořádku a dokáže poradit a pomoci s ošetřením. Nebývá problém si domluvit, případně připlatit nadstandardní péči. Na druhou stranu ale nemůžete očekávat, že při vyšším počtu koní bude mít vašeho koně za vlastního. Také rušný provoz (často ježdění až do pozdních večerních hodin) a střídání lidí a koní ve stáji někteří koně špatně nesou. Rodinná stáj, pokud si „sednete" s majiteli, může být příjemnější, koně ocení klidnější prostředí a neměnné lidské i koňské osazenstvo. Vztahy bývají často přátelštější a neformálnější, což má výhody i nevýhody. Problém je to především v případě, kdy je ošetřovatel nebo ustajovatel nezkušený - může tak uniknout pozornosti zranění nebo kolika. Nepříjemná situace je i tehdy, má-li ustajovatel pocit, že je zkušený příliš - v lepším případě se vás snaží přesvědčovat o své pravdě (týkající se ježdění, krmení, managementu koně), v tom horším může v dobré víře jednat za vašimi zády - třeba proto, že má pocit, že vašemu dvouletému halamovi moc „lezou žebra". Obecně je velkou výhodou, pokud se vám podaří sdílet stáj s podobně zaměřenými lidmi. Kromě výměny zkušeností se tak lépe pořádají akce, výjezdy na závody a snáze pozvete trenéra na víc lidí.

Majitel-potížista a „potížista"

Asi všichni máme zkušenost s tím, že navštívíme novou stáj, popovídáme si s příjemným majitelem a odcházíme nadšeni, jak se náš miláček bude mít dobře. Přestěhujeme se a najednou zjišťujeme, že to tak růžové není. Že ve výbězích je bahno, že náš kůň chodí sám nebo naopak sám nechodí, ač to chceme, že výběh „na celé dopoledne" trvá od deseti do půl dvanácté (protože ve dvanáct se dává oběd), že jízdárna je neustále plná a neupravená, že kůň stojí celou noc v mokré dece... (doplňte si dle svých zkušeností). Zpravidla vždy přijde něco, co nás zklame a nějaký problém, který je potřeba vyřešit. Nezmatkujte, neutíkejte jinam. Vyhodnoťte, zda se jedná o věci řešitelné nebo o věci, které jsou všude (bahno ve výbězích na podzim zkrátka je a stáj bez něj téměř nenajdete). S chladnou hlavou a ujasněnými požadavky se lze na spoustě věcí domluvit. Většinou ale ne stylem, že v zápalu naštvání začnete nadávat na celou stáj. Pokud tedy nejde o život, vychladněte a hledejte kompromisy. Pokud jste předtím vybírali stáj pečlivě, pravděpodobně se vše zdárně vyřeší.

Než začnete „řešit", je lepší se dopředu zamyslet, o jak závažný problém se jedná. Pokud přímo ohrožuje welfare vašeho koně, není nad čím přemýšlet, ale pokud jsou to věci, které vašeho koně neohrožují nebo je možné je zařídit jinak, nevyvolávejte potíže zbytečně. Pokud není možné si domluvit nasazování chráničů do výběhu, výměnu dek či další nadstandardní úkony za příplatek nebo nejsou ve vaší stáji běžnou praxí, snažte se zajistit je pokud možno svépomocí (nebo zvažte jejich nezbytnost) a ošetřovatele jimi nezatěžovat. V případě, kdy budete výjimečně potřebovat něco opravdu důležitého, budou vstřícnější, než když potřebujete pořád něco.

Trošku větší problém je, pokud jste se na něčem domluvili a postupem času začnete zjišťovat, že vám ustajovatel nasliboval něco, co není pravda nebo přestává platit. Máte slíbeno krmení ve třech dávkách, ale postupně je kůň krmen pouze dvakrát, namísto slíbených 15 kg sena má s bídou 10, kůň nedostává domluvené vitamíny nebo granule... to vše se bohužel stává. Dá se s tím něco dělat?

Varovné známky hledejte už při úvodním rozhovoru s ustajovatelem - pokud je přehnaně ochotný slíbit vám cokoli, je to podezřelé a je lepší si péči ověřit u někoho, kdo ve stáji je nebo byl. Mnohem více důvěry budí přístup, kdy majitel hned a na rovinu řekne, jak to ve stáji funguje, co je možné a co ne. Pokud je zároveň ve stáji vyvěšen jasně formulovaný provozní řád stáje a pravidla fungování, je to velké plus. Podrobnosti o péči (pobyt ve výběhu, místování, kolik, čím a jak často je kůň krmen,...) by měly být zahrnuty ve smlouvě o ustájení. Na jejím základě potom můžete vyžadovat, aby tomu tak skutečně bylo. Pokud není, můžete od smlouvy odstoupit. Nic jiného bohužel udělat nemůžete. Podobné jednání se ale brzy rozšíří, takže neseriózní ustajovatel zpravidla úspěšně přijde o zákazníky.

Majitel koně (ale i ustajovatel) by se měl řídit heslem „důvěřuj, ale prověřuj". Každý člověk tak trochu inklinuje k tomu zjednodušovat si život a pokud ví, že majitel se příliš nezajímá o to, co jeho kůň žere nebo jak má vymístováno, ani on tomu neklade tak velkou váhu. Majitel by proto měl čas od času ověřit, co má jeho kůň ve žlabu, zda chodí na domluvenou dobu do výběhu a zda fungují další sjednané věci. Pokud zjistí nesrovnalost, kterou vyhodnotí jako důležitou, měl by ji řešit přímo s odpovědnou osobou. Tou je ustajovatel, v některých případech to může být i ošetřovatel. Nejhorší, co v takovém případě můžete udělat, je obejít stáj a probrat to nejdříve s ostatními. Tím nedosáhnete ničeho jiného, než že ustajovatele naštvete a zhoršíte vzájemné vztahy. Nemluvě o tom, že je to velmi neslušné a nefér. Pokud se jedná o známý a vleklý problém, o němž ustajovatel ví a neřeší nebo nemůže jej řešit, je to situace jiná, tam je někdy rozumné hledat řešení společně (ale pokud možno ne za zády).

Smlouva o ustájení

Přestože smlouva může být sjednaná i ústně, v posledních letech je dobrým zvykem mít slouvy písemné a ne pouze formální. Měla by chránit jak majitele koně, tak ustajovatele a jasně vymezit práva a povinnosti obou. Věnujte jí proto pozornost a v případě pochybností ji konzultujte s právníkem. V případě rozporu se zákonem je nadřazený vždy zákon. Ve smlouvě by měl být specifikován kůň, pro něhož se ustájení sjednává, a měly by zde být uvedeny práva a povinnosti obou smluvních stran, tj. ustajovatele i majitele koně - tedy jaká péče bude koni poskytována a za co naopak ustajovatel zodpovědný není. Mezi povinnosti majitele koně zpravidla patří, že se bude řídit provozním řádem stáje a samozřejmě včasné placení ustájení. Mělo by zde být i ustanovení o výpovědní lhůtě a často je zde i uvedeno, že ustajovatel si vyhrazuje právo změnit cenu ustájení, pokud to bude nezbytné.

Před příchodem do nové stáje si zkontrolujte, zda máte koně zdravého, očkovaného, zda se v předchozí stáji nevyskytla žádná nakažlivá nemoc a domluvte se s ustajovatelem, jakým způsobem vyřešit odčervení. V některých stájích nebo při delším přesunu budete potřebovat i odběr a vyšetření krve. V nové stáji byste měli odevzdat průkaz koně, kde je jeho identifikace a očkování, pokud to nevyžaduje, přineste jej alespoň k nahlédnutí. Respektujte, pokud si bude ustajovatel přát ponechat koně několik dní odděleného v karanténě a při případném zařazování koně do stáda se řiďte jeho pokyny.

Pokud chcete stáj definitivně opustit, je slušné toto nahlásit dopředu, alespoň měsíc. Jsou lidé, kteří to raději řeknou až na poslední chvíli, protože se obávají zhoršené péče o svého koně, ale v případě korektních vztahů by se to stávat nemělo. Pokud chcete odejít jen na určitou dobu (v zimě na halu, na prázdniny, apod.) můžete místo sebe najít dočasnou náhradu nebo se s ustajovatelem domluvit na podržení boxu za udržovací poplatek. Nebo zkrátka risknout, že až se budete chtít vrátit, bude ještě místo.

Najít ustájení, kde se vy i váš kůň cítíte dobře, je poměrně těžký úkol. Při hledání myslete na to, že vy tam strávíte možná odpoledne, ale váš kůň téměř 24 hodin denně a že to je jeho domov, v němž by se měl cítit co nejlépe. Pokud se tak cítí, dvakrát si rozmyslete, zvažujete-li dobrou stáj opustit.

Zítra se podíváme na zdravotní a preventivní problematiku nájemních stájí.