Management ustájení a kvalita welfare

1. 12. 2021 Gabriela Rotová Autor fotek: Gabriela Rotová

Snaha o zajištění dobrých životních podmínek koní je dnes pro drtivou většinu jezdců a majitelů prioritou. Prostřednictvím koní si plníme své sny, koně jsou naším zaměstnáním nebo je využíváme pro sport a volný čas. Zákonitě se proto snažíme zajistit jim maximální možnou pohodu, kvalitu života a tak i vysokou míru zdraví.

Tyto naše snahy s sebou ale přináší široké spektrum otázek, na které není vždy snadné najít jednoznačné odpovědi. Kvalita welfare totiž souvisí s mnoha různorodými faktory, z nichž mnohé se opírají spíše o „babské povídačky“ než o fakta. Naštěstí se ale i tato problematika dostává do popředí vědeckého zájmu a my se tak i v oblasti welfare můžeme stále lépe orientovat. Čím více totiž máme informací, tím přesněji a zodpovědněji můžeme o aspektech kvality života našich koní rozhodovat.

Welfare a spánek

Významným ukazatelem kvality života koní, který donedávna nebyl v první linii, je četnost a délka ležení. Problematikou kvality spánku u koní jsme se po celé generace příliš nezabývali. I já sama jsem jako dítě slýchala, že koně spí ve stoje a první setkání s chrápajícím „placatým“ lichokopytníkem proto pro mě bylo samozřejmě překvapením. Dnes toho už o spánku a jeho vlivu na zdraví a pohodu zvířat ale víme podstatně více, než tomu bylo v minulosti, přestože i nyní v některých ohledech samozřejmě ještě tápeme. Co všechno délku a četnost ležení koní ovlivňuje? Je možné, že kůň potřebuje ke kvalitnímu odpočinku určitý osobní prostor? Jak se zdá, právě na tuto otázku už přinesl výzkum uspokojivou odpověď.

Spánek a jeho význam

Poruchy spánkového rytmu jsou u koní daleko častější, než si jejich majitelé myslí, a rozhodně se tento problém netýká jen koní, kteří často střídají stáje, cestují na dlouhé vzdálenosti a tráví mnoho času na vícedenních sportovních nebo chovatelských akcích a show.

V současné době se stal údaj o četnosti a délce ležení dobrým a akceptovatelným ukazatelem kvality dobrých životních podmínek a lze ho tedy využít i k porovnávání kvality různých typů a systémů ustájení koní z hlediska welfare.

V krátkosti si připomeneme základní fakta, které s kvalitou spánku, a tak i četností a délkou ležení, souvisí. Spánek savců, ptáků a plazů probíhá ve dvou režimech. První spánkovou fází je takzvaný NREM spánek (non-REM – pomalý, telencefalický neboli synchronní spánek), druhou pak REM spánek (rapid eye movement – rychlé oční pohyby – neboli aktivovaný, paradoxní, rhombencefalický spánek). V průběhu NREM spánku se snižuje krevní tlak, tep i dechová frekvence. Svalový tonus je snížený. Předpokládá se, že NREM spánek slouží k regeneraci somatických funkcí – relaxaci tkání.

Pro fázi REM spánku je naopak charakteristická vysoká intenzita mozkové činnosti srovnatelná s bdělým stavem. Proto se tato fáze spánku také nazývá spánkem paradoxním. V REM fázi dochází pod zavřenými víčky k rychlému pohybu očního bulbu (měříme metodou elektrookulografie), tepová a dechová frekvence je nepravidelná, někdy až zrychlená, tělesná teplota klesá. Svalový tonus se snižuje, přesto ale dochází k motorické aktivitě svalstva – záškubům. Paradoxní spánek slouží k obnově mozkových funkcí, přičemž řada hypotéz vyzdvihuje jeho roli v konsolidaci paměti.

Spánek je nezbytný pro zachování vitálních funkcí organismu, a to přestože dosud nebylo nalezeno jednoznačné vysvětlení, proč tomu tak je. Koně spí ve srovnání s jinými savci méně – průměrně dvě a půl až tři a půl hodiny denně, přičemž na REM fázi spánku připadá přibližně 15 % z celkové doby spánku, na NREM fázi asi 65 %. Zbývající procenta jsou takzvaným lehkým spánkem. 

Přibližně třicet minut, které kůň tráví v REM fázi spánku, je ale pro zdraví jeho organismu zcela klíčových. Problémem ovšem je, že REM spánek je vázaný na úplnou svalovou relaxaci, která REM fázi spánku doprovází, a proto kůň musí před nástupem REM fáze spánku ulehnout. Pokud tedy koně z jakéhokoli důvodu neulehnou či neleží dostatečně dlouho, dostaví se u nich REM nedostatek spánku – objeví se poruchy spánkového rytmu a později i spánková deprivace. Nedostatečná kvalita spánku tedy vede k celkovému zhoršení všech funkcí organismu a zaslouží si proto naši pozornost.

Co ovlivňuje délku a četnost ležení a tak i welfare koní?

Délku a četnost ležení koní – a tudíž i kvalitu spánku – ovlivňuje velmi dlouhý seznam faktorů. Zjištěno bylo, že koně v individuálním i volném ustájení tráví ležením významně méně času, pokud dojde ke změnám managementu, navýší se či významně změní úroveň faktorů, které mají rušivý potenciál (úroveň hluku, pohyb osob a zvířat v okolí stáje, neobvyklé světelné nebo klimatické podmínky, změna prostorového a sociálního uspořádání) a také v horkých letních měsících a při vyšší zátěži probíhající v delším časovém úseku. A naopak. Uskutečněné studie doložily, že míru využívání přístřešků a hal – a délku odpočinku v nich – naopak zvyšuje u koní skupinově ustájených v otevřených stájích deštivé a větrné počasí, extrémně vysoké ale i nízké teploty a zvýšený výskyt hmyzu.

Jako významný faktor se ale v souvislosti s délkou a četností ležení nyní jeví i velikost osobního prostoru, přičemž tento údaj navíc ovlivňuje pohlaví a věk koní. Zjištěno bylo, že hřebci tráví většinu času ve vzdálenosti až 10 m od ostatních koní. Klisny naopak vyžadují méně individuálního prostoru a totéž se týká i hříbat, která jsou nejvíce ochotná sdílet osobní prostor. Dostupná data naznačují, že potřeba osobního prostoru – především v souvislosti s délkou a četností ležení – je u dospělých koní zřejmě významně vyšší než možnosti, které koně ve skupinovém ustájení obvykle mají.

Zdá se, že právě tato skutečnost – tedy nedostatek osobního prostoru (málo prostoru/mnoho koní) – vede k tomu, že koně chovaní ve skupinovém ustájení leží kratší dobu než koně v managementu boxového ustájení. Studie doložily, že individuálně ustájení koně leží obvykle 3–5 hodin v intervalu 24 hodin, zatímco doba ležení u koní chovaných ve skupinovém ustájení se dle získaných dat pohybuje v rozmezí od 1 do 2 hodin/24 h. Data získaná z již uskutečněných výzkumů odhalila skutečnost, že až jedna třetina koní chovaných v managementu skupinového ustájení neleží každý den a že koně nižšího postavení v otevřených stájích tráví málo nebo žádný čas vleže ve srovnání s koňmi vyššího postavení, a to především pokud je prostor pro ležení prostorově omezený, a že koně s nižším sociálním postavením leží celkově významně méně, než koně s vyšším postavením a jejich odpočinek je častěji přerušován. Což samozřejmě naznačuje, že welfare těchto koní není ideální.

Délku a četnost ležení také zřejmě ovlivňuje (a to jak v boxech, tak i ve volném skupinovém ustájení) – pro mnohé odpírače podestýlání asi překvapivě – jak množství, tak i druh použité podestýlky. Pokud je plocha určená k ležení nastlána (nebo více nastlána) měkkými materiály, jako je sláma nebo dřevěné hobliny, prodlouží se jak četnost ležení, tak i jeho délka.

Pro představu. Studie doložily, že doba ležení je významně vyšší, pokud je plocha určená pro ležení nastlána pilinami nebo slámou, než když jsou použity pryžové rohože nebo písek. V této souvislosti je překvapivé, že přestože chovatelé rádi využívají písek jako podklad míst určených k ležení, koně tuto podestýlku zřejmě nepreferují. V rámci jedné ze studií bylo zjištěno, že doba ležení v aktivní otevřené stáji byla nejdelší u hoblin (74,3 ± 2,87 min), následovaly gumové rohože (62,3 ± 2,27 min) a nejméně preferovaný byl právě písek (43,0 ± 2,33 min). Použití písku na místo dřevěných hoblin vedlo ke kratším dobám ležení i ve studiích, které se zaměřily na individuální boxové ustájení. 

Větší plocha vhodná k ležení prodlužuje dobu ležení?

Již více studií naznačilo, že délku ležení zřejmě ovlivňuje i velikost lehací plochy, kterou mají koně k dispozici. Koně v otevřených stájích, kde jsou k dispozici malé lehací plochy, stráví významně méně času ležením než koně, kteří mají ve skupinovém ustájení k dispozici větší lehací plochu. Pokud v takovém ustájení dojde ke snížení počtu koní, zvýší se podíl koní využívajících prostor učený k ležení. V opačném případě lze vysledovat, že stádo vytváří podskupiny, které využívají plochu určenou k ležení rotačně, anebo určití jedinci leží mimo plochy určené k ležení, a to kratší dobu. Podobné výsledky byly zjištěny i v individuálním boxovém ustájení – doba, kterou koně stráví ležením, je kratší v menších boxech ve srovnání s většími boxy.

Jak moc ale je doba, kterou koně stráví ležením v otevřených stájích skupinového ustájení, odvislá na tom, kolik prostoru mají koně v rámci tohoto typu ustájení k dispozici? To nám mohou lépe osvětlit výsledky švédské studie, která byla nedávno zveřejněna v časopise Animals.  

Linda Kjellberg a její kolegové ze Švédské zemědělské univerzity se v rámci uskutečněného výzkumu zaměřili na problematiku toho, jak systém ustájení – změny ve velikosti a dostupnosti plochy vhodné na ležení – ovlivňuje chování koní a délku jejich uskutečněného odpočinku.

Výsledky výzkumu

V rámci výzkumu byly provedeny dvě studie ve dvou švédských národních jezdeckých centrech: Flyinge (studie 1) a Strömsholm (studie 2). V obou jezdeckých centrech byli koně ustájeni systémem volného skupinového ustájení (tzv. 24/7). V rámci každé ze studií měli koně k dispozici přibližně půlhektarový výběh a dvě otevřené stáje s celkovou vnitřní plochou 460 m2 rozdělenou do čtyř lehacích hal s možností uzavření jednotlivých sekcí – plochy určené k ležení byly k dispozici o velikosti 8, 15 a 18 m2 na koně, přičemž plocha 8 m2/kůň je minimum stanovené švédskou legislativou. Koně byli krmeni technikou krmení od HIT Active Stable ® (Weddingstadt, Německo). V rámci tohoto systému byly senáž a koncentrát dodávány automatickými počítačově řízenými krmnými stanicemi. Sláma se dodávala ad lib ve venkovním krmišti, místa určená k ležení byla rovněž podestlána slámou, takže se koně mohli krmit i tam. Četnost využívání lehacích hal a chování koní v lehacích halách byl zaznamenány na video. Jako skupina kontrolní byli využiti koně v managementu individuálního ustájení – stáj s 25 samostatnými boxy o velikosti 10,5 m2 (3 × 3,5 m). Kontrolní stáj se nacházela v bezprostřední blízkosti aktivního skupinového volného ustájení. 

Vyhodnocení videozáznamů získaných z jednotlivých fází výzkumu přineslo vcelku jasné výsledky. Bylo zjištěno, že koně trávili ve volně přístupné hale (přístřešku) významně více času, pokud měli k dispozici plochu 18 metrů čtverečních/kůň, ve srovnání s fází, kdy měli k dispozici plochu 8 metrů čtverečních/kůň. Přesněji – když měli koně k dispozici plochu k ležení 8 m2 / kůň, strávili koně ležením 14 % času, ve srovnání s 33 % pozorování, když byla dostupná plocha na ležení 18 m2 / kůň (p < 0,0001).

Pokud měli koně na výběr – měli přístup do dvou hal s dostupnými lehacími plochami 80 m2 a 100 m2 – trávili významně více času – celých 76 % - ve větší lehací hale (100 m2). Průměrný počet koní na menší dostupné lehací ploše 8 m2 / kůň byl 1,5 ± 1,1 a na větší dostupné lehací ploše 18 m2 / kůň to bylo 2,9 ± 2,5. Nejvyšší počet koní pozorovaných v lehacích halách byl osm koní z deseti při volné ploše 8 m2 / kůň a devět koní z deseti při volné ploše 18 m2 / kůň.

Ukázalo se také, že když měli koně k dispozici více prostoru, prodloužila se nejen celková doba pobytu v přístřešcích, ale i celková doba ležení v tomto prostoru. Čas, který koně strávili ležením ve sternální i boční pozici, byl výrazně nižší v menší lehací hale s dostupnou lehací plochou 8 m2 / kůň oproti 18 m2 / kůň (p = 0,001, resp. 0,02) a boxech individuálního ustájení (p < 0,0001, respektive 0,0002). Pokud měli koně chovaní ve skupinovém ustájení dostatek prostoru vhodného k ležení – tedy 18 metrů čtverečních –  leželi srovnatelně dlouho jako koně chovaní v individuálním ustájení (v boxech). Rozšíření plochy vhodné k ležení z 8 m2 na 18 m2 tedy vedlo ke zvýšení zájmu koní o využívání plochy k ležení i prodloužení doby uskutečněných ležení.

Zdá se tedy, že přístup k pohodlnému a bezpečnému ležení je zdrojem, o který koně soutěží, a kratší doba ležení je důsledkem omezeného přístupu k žádanému zdroji. Pokud tedy koně nemají k dispozici dostatečně velké přístřešky – plochy vhodné k odpočinku – nesplňuje ustájení požadavky na jejich dobré welfare.

Welfare a koně chovaní v režimu 24/7

Z výše uvedeného souhrnu vyplývá, že chovatelé, kteří mají koně v režimu 24/7 skupinového ustájení, by měli zásadně přehodnotit význam velikosti a dostupnosti přístřešků/hal (počet koní na metr čtvereční) a také podestýlky, a to přestože česká legislativa v této souvislosti ještě žádné konkrétní požadavky nemá. Dostatečně velké a dobře podestlané přístřešky totiž v našich podmínkách stále ještě nejsou standardem a v mnoha případech jsou proto koně chováni z hlediska jejich pohody v ne zcela vyhovujících podmínkách.

Je jasným faktem, že skupinové ustájení koní v režimu 24/7 s volným přístupem do stáje nebo přístřešku může při dodržení určitých kritérií významně přispět k dosažení vysoké kvality welfare. Uskutečněné studie dokládají, že koně chovaní v dobře organizovaném skupinovém ustájení jsou celkově zdravější než koně držení individuálně v boxech a mají i nižší výskyt respiračních a ortopedických problémů a kolik.

Nicméně velké množství studií prokázalo, že koně ustájení skupinově v aktivních stájích ne vždy mají dostatek odpočinku a kvalitního spánku. Především doba, kterou koně stráví vleže, je v tomto typu ustájení významně limitována. Výzkumy totiž dokládají, že i sociálně vysoko postavená zvířata leží méně, pokud jsou ustájena skupinově, než když jsou ustájena v boxech. A takové zjištění by nás mělo donutit se nad touto problematikou vážněji zamyslet.

Použité zdroje

  • Linda Kjellberg, Jenny Yngvesson, Hanny Sassner a Karin Morgan: „Horses' Use of Lying Halls and Time Budget in Relation to Available Leing Area“ , publikováno 10. listopadu 2021 v časopise Animals. 
  • Equine Sci, 2008;19(3):53-6. doi: 10.1294/jes.19.53. Epub 2008 Oct 24.: "Effects of bedding material on the lying behavior in stables horses", Shigeru Ninomiya, Masato Aoyama, Yomiko Ujiie, Ryo Kusunose, Atsutoshi Kuwano
  • Yngvesson, J.; Rey Torres, J.C.; Lindholm, J.; Pättiniemi, A.; Andersson, P.; Sassner, H. Health and Body Conditions of Riding School Horses Housed in Groups or Kept in Conventional Tie-Stall/Box Housing. Animals 2019, 9, 73.
  • Williams, D.C.; Aleman, M.; Holliday, T.A. Qualitative and quantitative characteristics of the electroencephalogram in normal horses during spontaneous drowsiness and sleep. J. Vet. Intern. Med. 2008, 22, 630–638.
  • Rose-Meierhöfer, S.; Klaer, S.; Ammon, C.; Brunsch, R.; Hoffmann, G. Activity behaviour of horses housed in different open barn systems. J. Equine Vet. Sci. 2010, 30, 624–634.
  • Raspa, F.; Tarantola, M.; Bergero, D.; Nery, J.; Visconti, A.; Mastrazzo, C.M.; Cavallini, D.; Valvassori, E.; Valle, E. Time-budget of horses reared for meat production: Influence of stocking density on behavioural activities and subsequent welfare. Animals 2020, 10, 1334. 
  • Burla, J.; Rufener, C.; Bachmann, I.; Gygax, L.; Patt, A.; Hillmann, E. Space allowance of the littered area affects lying behavior in group-housed horses. Front. Vet. Sci. 2017, 4, 1–12. 
  • Baumgartner, M.; Zeitler-Fecht, M.H.; Wöhr, A.-C.; Wöhling, H.; Erhard, M.H. Lying behaviour of group-housed horses in designed areas with rubber mats, shavings and sand bedding. Pferdeheilkunde 2015, 31, 211–220.
Podobné články
Řepné řízky granulované

Cukrovarské řízky jsou benefitem pro téměř všechny kategorie koní. Pro koně stárnoucí a staré, kteří nejsou schopni přijmout dostatečný objem sena,…

Náhlý přechod ze sena na jarní pastvu může vést ke kolikám nebo i vzniku laminitidy. Je možné se těmto závažným zdravotním problémům vyhnout? Opravdu…