Tyto naše snahy s sebou ale přináší široké spektrum otázek, na které není vždy snadné najít jednoznačné odpovědi. Kvalita welfare totiž souvisí s mnoha různorodými faktory, z nichž mnohé se opírají spíše o „babské povídačky“ než o fakta. Naštěstí se ale i tato problematika dostává do popředí vědeckého zájmu a my se tak i v oblasti welfare můžeme stále lépe orientovat. Čím více totiž máme informací, tím přesněji a zodpovědněji můžeme o aspektech kvality života našich koní rozhodovat.

Welfare a spánek

Významným ukazatelem kvality života koní, který donedávna nebyl v první linii, je četnost a délka ležení. Problematikou kvality spánku u koní jsme se po celé generace příliš nezabývali. I já sama jsem jako dítě slýchala, že koně spí ve stoje a první setkání s chrápajícím „placatým“ lichokopytníkem proto pro mě bylo samozřejmě překvapením. Dnes toho už o spánku a jeho vlivu na zdraví a pohodu zvířat ale víme podstatně více, než tomu bylo v minulosti, přestože i nyní v některých ohledech samozřejmě ještě tápeme. Co všechno délku a četnost ležení koní ovlivňuje? Je možné, že kůň potřebuje ke kvalitnímu odpočinku určitý osobní prostor? Jak se zdá, právě na tuto otázku už přinesl výzkum uspokojivou odpověď.

Spánek a jeho význam

Poruchy spánkového rytmu jsou u koní daleko častější, než si jejich majitelé myslí, a rozhodně se tento problém netýká jen koní, kteří často střídají stáje, cestují na dlouhé vzdálenosti a tráví mnoho času na vícedenních sportovních nebo chovatelských akcích a show.

V současné době se stal údaj o četnosti a délce ležení dobrým a akceptovatelným ukazatelem kvality dobrých životních podmínek a lze ho tedy využít i k porovnávání kvality různých typů a systémů ustájení koní z hlediska welfare.

V krátkosti si připomeneme základní fakta, které s kvalitou spánku, a tak i četností a délkou ležení, souvisí. Spánek savců, ptáků a plazů probíhá ve dvou režimech. První spánkovou fází je takzvaný NREM spánek (non-REM – pomalý, telencefalický neboli synchronní spánek), druhou pak REM spánek (rapid eye movement – rychlé oční pohyby – neboli aktivovaný, paradoxní, rhombencefalický spánek). V průběhu NREM spánku se snižuje krevní tlak, tep i dechová frekvence. Svalový tonus je snížený. Předpokládá se, že NREM spánek slouží k regeneraci somatických funkcí – relaxaci tkání.

Pro fázi REM spánku je naopak charakteristická vysoká intenzita mozkové činnosti srovnatelná s bdělým stavem. Proto se tato fáze spánku také nazývá spánkem paradoxním. V REM fázi dochází pod zavřenými víčky k rychlému pohybu očního bulbu (měříme metodou elektrookulografie), tepová a dechová frekvence je nepravidelná, někdy až zrychlená, tělesná teplota klesá. Svalový tonus se snižuje, přesto ale dochází k motorické aktivitě svalstva – záškubům. Paradoxní spánek slouží k obnově mozkových funkcí, přičemž řada hypotéz vyzdvihuje jeho roli v konsolidaci paměti.

Spánek je nezbytný pro zachování vitálních funkcí organismu, a to přestože dosud nebylo nalezeno jednoznačné vysvětlení, proč tomu tak je. Koně spí ve srovnání s jinými savci méně – průměrně dvě a půl až tři a půl hodiny denně, přičemž na REM fázi spánku připadá přibližně 15 % z celkové doby spánku, na NREM fázi asi 65 %. Zbývající procenta jsou takzvaným lehkým spánkem. 

Přibližně třicet minut, které kůň tráví v REM fázi spánku, je ale pro zdraví jeho organismu zcela klíčových. Problémem ovšem je, že REM spánek je vázaný na úplnou svalovou relaxaci, která REM fázi spánku doprovází, a proto kůň musí před nástupem REM fáze spánku ulehnout. Pokud tedy koně z jakéhokoli důvodu neulehnou či neleží dostatečně dlouho, dostaví se u nich REM nedostatek spánku – objeví se poruchy spánkového rytmu a později i spánková deprivace. Nedostatečná kvalita spánku tedy vede k celkovému zhoršení všech funkcí organismu a zaslouží si proto naši pozornost.

Co ovlivňuje délku a četnost ležení a tak i welfare koní?

Délku a četnost ležení koní – a tudíž i kvalitu spánku – ovlivňuje velmi dlouhý seznam faktorů. Zjištěno bylo, že koně v individuálním i volném ustájení tráví ležením významně méně času, pokud dojde ke změnám managementu, navýší se či významně změní úroveň faktorů, které mají rušivý potenciál (úroveň hluku, pohyb osob a zvířat v okolí stáje, neobvyklé světelné nebo klimatické podmínky, změna prostorového a sociálního uspořádání) a také v horkých letních měsících a při vyšší zátěži probíhající v delším časovém úseku. A naopak. Uskutečněné studie doložily, že míru využívání přístřešků a hal – a délku odpočinku v nich – naopak zvyšuje u koní skupinově ustájených v otevřených stájích deštivé a větrné počasí, extrémně vysoké ale i nízké teploty a zvýšený výskyt hmyzu.

Jako významný faktor se ale v souvislosti s délkou a četností ležení nyní jeví i velikost osobního prostoru, přičemž tento údaj navíc ovlivňuje pohlaví a věk koní. Zjištěno bylo, že hřebci tráví většinu času ve vzdálenosti až 10 m od ostatních koní. Klisny naopak vyžadují méně individuálního prostoru a totéž se týká i hříbat, která jsou nejvíce ochotná sdílet osobní prostor. Dostupná data naznačují, že potřeba osobního prostoru – především v souvislosti s délkou a četností ležení – je u dospělých koní zřejmě významně vyšší než možnosti, které koně ve skupinovém ustájení obvykle mají.

Zdá se, že právě tato skutečnost – tedy nedostatek osobního prostoru (málo prostoru/mnoho koní) – vede k tomu, že koně chovaní ve skupinovém ustájení leží kratší dobu než koně v managementu boxového ustájení. Studie doložily, že individuálně ustájení koně leží obvykle 3–5 hodin v intervalu 24 hodin, zatímco doba ležení u koní chovaných ve skupinovém ustájení se dle získaných dat pohybuje v rozmezí od 1 do 2 hodin/24 h. Data získaná z již uskutečněných výzkumů odhalila skutečnost, že až jedna třetina koní chovaných v managementu skupinového ustájení neleží každý den a že koně nižšího postavení v otevřených stájích tráví málo nebo žádný čas vleže ve srovnání s koňmi vyššího postavení, a to především pokud je prostor pro ležení prostorově omezený, a že koně s nižším sociálním postavením leží celkově významně méně, než koně s vyšším postavením a jejich odpočinek je častěji přerušován. Což samozřejmě naznačuje, že welfare těchto koní není ideální.

Délku a četnost ležení také zřejmě ovlivňuje (a to jak v boxech, tak i ve volném skupinovém ustájení) – pro mnohé odpírače podestýlání asi překvapivě – jak množství, tak i druh použité podestýlky. Pokud je plocha určená k ležení nastlána (nebo více nastlána) měkkými materiály, jako je sláma nebo dřevěné hobliny, prodlouží se jak četnost ležení, tak i jeho délka.

Pro představu. Studie doložily, že doba ležení je významně vyšší, pokud je plocha určená pro ležení nastlána pilinami nebo slámou, než když jsou použity pryžové rohože nebo písek. V této souvislosti je překvapivé, že přestože chovatelé rádi využívají písek jako podklad míst určených k ležení, koně tuto podestýlku zřejmě nepreferují. V rámci jedné ze studií bylo zjištěno, že doba ležení v aktivní otevřené stáji byla nejdelší u hoblin (74,3 ± 2,87 min), následovaly gumové rohože (62,3 ± 2,27 min) a nejméně preferovaný byl právě písek (43,0 ± 2,33 min). Použití písku na místo dřevěných hoblin vedlo ke kratším dobám ležení i ve studiích, které se zaměřily na individuální boxové ustájení. 

Větší plocha vhodná k ležení prodlužuje dobu ležení?

Již více studií naznačilo, že délku ležení zřejmě ovlivňuje i velikost lehací plochy, kterou mají koně k dispozici. Koně v otevřených stájích, kde jsou k dispozici malé lehací plochy, stráví významně méně času ležením než koně, kteří mají ve skupinovém ustájení k dispozici větší lehací plochu. Pokud v takovém ustájení dojde ke snížení počtu koní, zvýší se podíl koní využívajících prostor učený k ležení. V opačném případě lze vysledovat, že stádo vytváří podskupiny, které využívají plochu určenou k ležení rotačně, anebo určití jedinci leží mimo plochy určené k ležení, a to kratší dobu. Podobné výsledky byly zjištěny i v individuálním boxovém ustájení – doba, kterou koně stráví ležením, je kratší v menších boxech ve srovnání s většími boxy.

Jak moc ale je doba, kterou koně stráví ležením v otevřených stájích skupinového ustájení, odvislá na tom, kolik prostoru mají koně v rámci tohoto typu ustájení k dispozici? To nám mohou lépe osvětlit výsledky švédské studie, která byla nedávno zveřejněna v časopise Animals.  

Linda Kjellberg a její kolegové ze Švédské zemědělské univerzity se v rámci uskutečněného výzkumu zaměřili na problematiku toho, jak systém ustájení – změny ve velikosti a dostupnosti plochy vhodné na ležení – ovlivňuje chování koní a délku jejich uskutečněného odpočinku.

Výsledky výzkumu

V rámci výzkumu byly provedeny dvě studie ve dvou švédských národních jezdeckých centrech: Flyinge (studie 1) a Strömsholm (studie 2). V obou jezdeckých centrech byli koně ustájeni systémem volného skupinového ustájení (tzv. 24/7). V rámci každé ze studií měli koně k dispozici přibližně půlhektarový výběh a dvě otevřené stáje s celkovou vnitřní plochou 460 m2 rozdělenou do čtyř lehacích hal s možností uzavření jednotlivých sekcí – plochy určené k ležení byly k dispozici o velikosti 8, 15 a 18 m2 na koně, přičemž plocha 8 m2/kůň je minimum stanovené švédskou legislativou. Koně byli krmeni technikou krmení od HIT Active Stable ® (Weddingstadt, Německo). V rámci tohoto systému byly senáž a koncentrát dodávány automatickými počítačově řízenými krmnými stanicemi. Sláma se dodávala ad lib ve venkovním krmišti, místa určená k ležení byla rovněž podestlána slámou, takže se koně mohli krmit i tam. Četnost využívání lehacích hal a chování koní v lehacích halách byl zaznamenány na video. Jako skupina kontrolní byli využiti koně v managementu individuálního ustájení – stáj s 25 samostatnými boxy o velikosti 10,5 m2 (3 × 3,5 m). Kontrolní stáj se nacházela v bezprostřední blízkosti aktivního skupinového volného ustájení. 

Vyhodnocení videozáznamů získaných z jednotlivých fází výzkumu přineslo vcelku jasné výsledky. Bylo zjištěno, že koně trávili ve volně přístupné hale (přístřešku) významně více času, pokud měli k dispozici plochu 18 metrů čtverečních/kůň, ve srovnání s fází, kdy měli k dispozici plochu 8 metrů čtverečních/kůň. Přesněji – když měli koně k dispozici plochu k ležení 8 m2 / kůň, strávili koně ležením 14 % času, ve srovnání s 33 % pozorování, když byla dostupná plocha na ležení 18 m2 / kůň (p < 0,0001).

Pokud měli koně na výběr – měli přístup do dvou hal s dostupnými lehacími plochami 80 m2 a 100 m2 – trávili významně více času – celých 76 % - ve větší lehací hale (100 m2). Průměrný počet koní na menší dostupné lehací ploše 8 m2 / kůň byl 1,5 ± 1,1 a na větší dostupné lehací ploše 18 m2 / kůň to bylo 2,9 ± 2,5. Nejvyšší počet koní pozorovaných v lehacích halách byl osm koní z deseti při volné ploše 8 m2 / kůň a devět koní z deseti při volné ploše 18 m2 / kůň.

Ukázalo se také, že když měli koně k dispozici více prostoru, prodloužila se nejen celková doba pobytu v přístřešcích, ale i celková doba ležení v tomto prostoru. Čas, který koně strávili ležením ve sternální i boční pozici, byl výrazně nižší v menší lehací hale s dostupnou lehací plochou 8 m2 / kůň oproti 18 m2 / kůň (p = 0,001, resp. 0,02) a boxech individuálního ustájení (p < 0,0001, respektive 0,0002). Pokud měli koně chovaní ve skupinovém ustájení dostatek prostoru vhodného k ležení – tedy 18 metrů čtverečních –  leželi srovnatelně dlouho jako koně chovaní v individuálním ustájení (v boxech). Rozšíření plochy vhodné k ležení z 8 m2 na 18 m2 tedy vedlo ke zvýšení zájmu koní o využívání plochy k ležení i prodloužení doby uskutečněných ležení.

Zdá se tedy, že přístup k pohodlnému a bezpečnému ležení je zdrojem, o který koně soutěží, a kratší doba ležení je důsledkem omezeného přístupu k žádanému zdroji. Pokud tedy koně nemají k dispozici dostatečně velké přístřešky – plochy vhodné k odpočinku – nesplňuje ustájení požadavky na jejich dobré welfare.

Welfare a koně chovaní v režimu 24/7

Z výše uvedeného souhrnu vyplývá, že chovatelé, kteří mají koně v režimu 24/7 skupinového ustájení, by měli zásadně přehodnotit význam velikosti a dostupnosti přístřešků/hal (počet koní na metr čtvereční) a také podestýlky, a to přestože česká legislativa v této souvislosti ještě žádné konkrétní požadavky nemá. Dostatečně velké a dobře podestlané přístřešky totiž v našich podmínkách stále ještě nejsou standardem a v mnoha případech jsou proto koně chováni z hlediska jejich pohody v ne zcela vyhovujících podmínkách.

Je jasným faktem, že skupinové ustájení koní v režimu 24/7 s volným přístupem do stáje nebo přístřešku může při dodržení určitých kritérií významně přispět k dosažení vysoké kvality welfare. Uskutečněné studie dokládají, že koně chovaní v dobře organizovaném skupinovém ustájení jsou celkově zdravější než koně držení individuálně v boxech a mají i nižší výskyt respiračních a ortopedických problémů a kolik.

Nicméně velké množství studií prokázalo, že koně ustájení skupinově v aktivních stájích ne vždy mají dostatek odpočinku a kvalitního spánku. Především doba, kterou koně stráví vleže, je v tomto typu ustájení významně limitována. Výzkumy totiž dokládají, že i sociálně vysoko postavená zvířata leží méně, pokud jsou ustájena skupinově, než když jsou ustájena v boxech. A takové zjištění by nás mělo donutit se nad touto problematikou vážněji zamyslet.

Použité zdroje

• Linda Kjellberg, Jenny Yngvesson, Hanny Sassner a Karin Morgan: „Horses' Use of Lying Halls and Time Budget in Relation to Available Leing Area“ , publikováno 10. listopadu 2021 v časopise Animals. 
• Equine Sci, 2008;19(3):53-6. doi: 10.1294/jes.19.53. Epub 2008 Oct 24.: "Effects of bedding material on the lying behavior in stables horses", Shigeru Ninomiya, Masato Aoyama, Yomiko Ujiie, Ryo Kusunose, Atsutoshi Kuwano
• Yngvesson, J.; Rey Torres, J.C.; Lindholm, J.; Pättiniemi, A.; Andersson, P.; Sassner, H. Health and Body Conditions of Riding School Horses Housed in Groups or Kept in Conventional Tie-Stall/Box Housing. Animals 2019, 9, 73.
• Williams, D.C.; Aleman, M.; Holliday, T.A. Qualitative and quantitative characteristics of the electroencephalogram in normal horses during spontaneous drowsiness and sleep. J. Vet. Intern. Med. 2008, 22, 630–638.
• Rose-Meierhöfer, S.; Klaer, S.; Ammon, C.; Brunsch, R.; Hoffmann, G. Activity behaviour of horses housed in different open barn systems. J. Equine Vet. Sci. 2010, 30, 624–634.
• Raspa, F.; Tarantola, M.; Bergero, D.; Nery, J.; Visconti, A.; Mastrazzo, C.M.; Cavallini, D.; Valvassori, E.; Valle, E. Time-budget of horses reared for meat production: Influence of stocking density on behavioural activities and subsequent welfare. Animals 2020, 10, 1334. 
• Burla, J.; Rufener, C.; Bachmann, I.; Gygax, L.; Patt, A.; Hillmann, E. Space allowance of the littered area affects lying behavior in group-housed horses. Front. Vet. Sci. 2017, 4, 1–12. 
• Baumgartner, M.; Zeitler-Fecht, M.H.; Wöhr, A.-C.; Wöhling, H.; Erhard, M.H. Lying behaviour of group-housed horses in designed areas with rubber mats, shavings and sand bedding. Pferdeheilkunde 2015, 31, 211–220.