Pronásledování, kopání a kousání patří do běžného repertoáru chování koní. U divokých koní, kteří žijí v prostorově neomezených podmínkách, jsou sice projevy dominance na denním pořádku, jen zřídkakdy ale mají za následek vážná zranění. Domestikovaní koně ovšem žijí v diametrálně odlišných podmínkách a k dispozici mají oplocené – prostorově často významně omezené – pastviny nebo výběhy. To může představovat problém. Jak velký naznačila jedna z nedávno publikovaných studií (Derungs et al). Ta analyzovala původ 1 181 zranění koní. Zjistilo se, že 33 % všech zranění a 77 % zranění způsobených kopnutím od jiného koně se stalo během pobytu koně ve výběhu anebo na pastvině. Je možné, že vysoké riziko zranění během pastvy souvisí s nedostatkem prostoru a omezením fyziologických potřeb koní? Zdá se, že je to tak. Doposud ale nebyla stanovena minimální velikost výběhu pro individuálně ustájené koně, kteří jsou chováni v režimu 12/12 a o vlivu prostředí na sociální chování koní toho v dané souvislosti mnoho nevíme.

Koně jsou společenská zvířata, určitý prostor ale potřebují

Půdy je, především v blízkosti velkých měst, nedostatek a mnoho individuálně ustájených koní proto nemá k dispozici prostorné členité pastviny, ale jen malé výběhy. A to vyvolává otázku. Jaký by měl být optimální počet zvířat v jednom hektarovém výběhu? Kolik koní je moc a kolik málo? Právě do této problematiky se pokusil vnést jasnější světlo nedávno publikovaný výzkum, který vedla doktorka Jessica Suagee-Bedore z Ohio State University.

Průběh studie

V první fázi byla u každého koně zavedeného do studie stanovena takzvaná úniková zóna: zatímco jeden kůň konzumoval krmnou dávku, byl do výběhu přiveden druhý kůň. Jakmile začal jeden z koní vykazovat známky agrese byla změřena vzdálenost mezi oběma koňmi. Ukázalo se, že v průměru měl každý kůň únikovou zónu asi 10,4 metru.

Tato hodnota byla následně použita k výpočtům. Z dat vyplynulo, že každý kůň potřebuje 342 m2, aby se mohl vyhnout kontaktu s jiným koněm.

Ve druhé fázi studie byli koně drženi ve výbězích různých velikostí a zaznamenávány byly známky fyziologického stresu. Koně byli rozděleni do tří skupin po čtyřech – vždy dva valaši a dvě klisny – a umístěni na jednu hodinu do jednoho ze tří různě velkých výběhů: jeden výběh měl 342 m2 plochy na koně, další 263 m2 a třetí 184 m2.

V rámci výzkumu byl koním odebrán vzorek krve před zavedením do výběhu a další dva vzorky byly odebrány 15 a 60 minut po ukončení pobytu ve výběhu. Zaznamenána byla také frekvence takzvaného agonistického chování (tj. chování spojeného s rivalitou – jako je honění, kousání a kopání) a také nízko úrovňového ohrožujícího chování (klopení uší, švihání ocasem, náznaky kousnutí a kopání). Mimo čas strávený ve výbězích byli koně ustájeni v individuálních boxech.

Data ukázala, že koně umístění ve výběhu o rozloze 342 m2 měli 15 a 60 minut po ukončení výběhování sníženou hladinu kortizolu, hormonu spojeného se stresem. Naproti tomu u koní umístěných v menších výbězích hladina kortizolu po ukončení výběhování neklesla a koně také v rámci experimentu vykazovali významně vyšší míru agresivního chování. Doporučení je tedy následující – koním, kteří tráví ve výbězích jen určitou část dne, by mělo být k dispozici alespoň 321–342 m2 na koně.

Malý výběh a stres

Údaje shromážděné v dané studii samozřejmě neposkytují úplný obraz o úrovni stresu, kterému může být kůň vystaven, když je po určitou dobu umístěn ve skupině v omezeném prostoru. Daná studie cílila na určení prostoru potřebného ke snížení stresu, nikoliv na stanovení optimálních hodnot, nutričních požadavků koní nebo zdraví pastvin. V těchto souvislostech jsou doporučené limity výrazně vyšší a v našich podmínkách je stanovuje už zmíněná VDJ.

Co je VDJ? Velká dobytčí jednotka představuje 500 kg živé váhy zvířete – například kráva v první laktaci je 1 VDJ. Přepočet je dán koeficientem podle tabulek a průměrné hmotnosti zvířete. Při výpočtu se dělí průměrná hmotnost zvířete hmotností jedné dobytčí jednotky. Dle daného výpočtu tedy koně nad 6 měsíců představují 1,0 a koně do 6 měsíců 0,4 (stanovení kategorie koně do 6 měsíců stáří s koeficientem 0,3 VDJ rovněž vychází z průměrné živé hmotnosti těchto hříbat od narození do 6 měsíců věku ve výši 150 kg s rozmezím od cca 50 kg do cca 200 kg).

Uskutečněný výzkum tedy není kompletní. Nastínil ale nutnost řešit problematiku minimálních prostorových požadavků koní.  V běžném ustájení není vždy možné zajistit koním dostatek prostoru. A to obzvláště v zimních měsících. Na mnoha hospodářstvích jsou pastviny v podzimních a zimních měsících uzavřeny – koně si musejí vystačit s malými celoročně využitelnými venkovními výběhy, které jsou maximálně odolné vůči povětrnostním vlivům (například malé zpevněné plochy, výběhy s pískovým nebo hliněných povrchem, bahnem). Číslo – 342 m2 – je proto jen orientační. 

Pro relevantní závěr je nutné vědět víc. Jak dlouho trvá, než se koně adaptují na nový výběh nebo pastvinu? Na novou skupinu? Kolik času potřebují po ukončení pastevní sezony, než se adaptují na malý prostor zimního výběhu? Jak rychle a výrazně se v důsledku těchto změn mění chování koní a hladina kortizolu? Interakce mezi koňmi a reakce na stres se samozřejmě mění v závislosti na mnoha faktorech (například členitost a obohacení prostoru, klimatické podmínky, složení skupiny). Požadavek 342 m2 na koně proto může za určitých podmínek postačovat, za jiných ale ne. Další výzkum v daných souvislostech je proto pro relevantní závěry zcela nezbytný.

Rizika malých výběhů

Data, která byla v rámci daného výzkumu získána, naznačují, že ustájeným koním, kteří jsou po určitou část dne ve výběhu společně s dalšími koňmi, by mělo být přiděleno alespoň 321–342 m2 na koně, aby se snížily stresové reakce (plazmatický kortizol) a některé behaviorální reakce koní (agresivita, agonistické chování). Vzhledem k tomu, že míru stresu lze snížit stabilizací struktury stáda, je možné předpokládat, že u stabilních stád by mělo by možné doporučenou minimální plochu snížit. To vše by ale mělo být předmětem dalšího výzkumu.

Pokud chcete minimalizovat rizika související s pobytem koní ve výbězích, zvažte, jakou plochu má váš kůň k dispozici. Avizovaných 342 m2 může být za dané situace – pro vašeho koně a daných místních podmínkách – dost nebo také příliš málo. Jen jedno je jisté. Větší výběhy jsou vždy jednoznačně lepší volba, protože koně mají víc možností se vyhnout konfliktům. Pokud je v hospodářství plochy nedostatek, je vhodné vytvořit menší skupiny koní, protože tak lze snížit počet možných interakcí. Submisivní kůň musí mít možnost se vyhnout koni dominantnímu. Jiné bezpečné řešení, vyjma izolace, není.  

Použité zdroje:

Studie J. Suagee-Bedore, D. Linden a K. Bennett-Wimbush  "Effect of Pen Size on Stress Responses of Stall-Housed Horses Receiving One Hour of Daily Turnout" byla publikována v časopise Journal of Equine Veterinary.