Himálajská sůl, nebo též růžová sůl (anglicky himalayan salt, pink salt), je kamenná sůl (halit) těžená v pákistánském Paňdžábu. Prameny uvádějí, že vysoké koncentrace soli poblíž Khewry v Paňdžábu byly údajně odhaleny již kolem roku 326 před naším letopočtem. Tehdy se zde mělo zastavit vojsko Alexandra Velikého a jeho vojáci si všimli, že koně olizují skály. První záznamy o těžbě ovšem pochází až od kmene Janjua kolem roku 1200.

„Superpotravina“ nebo jen potravina?

Na webech prodejců se uvádí, že himalájská sůl je „produkt velmi bohatý na obsah minerálů a stopových prvků, dodá koni vitalitu a pohodu“. Dozvíte se také, že jde o produkt „s vysokou rozmanitostí výživných látek, v minerálním solném kameni se nalézá nejméně 84 různých kovů a nekovů, přinejmenším ve 200 různých formách vazeb a spojení“. 

Ano, prodejci bývá himalájská sůl prezentována jako „superpotravina“, jde ale spíš o marketingový trik než o realitu. Při podrobné analýze zjistíte, že himálajská růžová sůl skutečně obsahuje ve stopovém množství přes 84 různých chemických prvků. Ty jsou ale obsaženy jen ve stopových koncentracích a všechny příměsi dohromady tvoří jen necelá 2 %. Zbývajících 98 % je obyčejný halit, tedy NaCl, chlorid sodný. Příměsi, které obsahuje růžová sůl, tedy nemohou mít žádný přímý benefit na zdraví vašeho koně. Neublíží mu, ale ani neposlouží jako výživový doplněk. Pákistánská sůl je ve své podstatě obyčejná sůl. Je jen násobně dražší a zanechává až nepříjemně dlouhou ekologickou stopu.

Žádný jód?

Chemické analýzy himalájské soli doložily, že tato sůl neobsahuje jód. Jód ovšem hraje ve výživě koní jednu ze stěžejních rolí a organismus si ho nedokáže vyrobit ani efektivně nahradit. Nedostatek jódu vede ke snížení tvorby hormonu tyroxinu, což se projevuje zpomalením látkové přeměny a těžkými vývojovými a metabolickými poruchami. Jód má rovněž vliv na centrální nervovou soustavu a zvyšuje utilizaci dusíku. Při nedostatku jódu v krmné dávce se rodí málo životaschopná hříbata, později se objevují poruchy růstu, koně mají nekvalitní srst, mohou se objevovat vodnaté otoky. Proto se pro koně v našich zeměpisných šířkách obecně doporučují bloky jodizované soli nebo bloky stopových minerálních solí. Denní doporučená dávka (dle NRC pro 500 kg koně): 3,5 – 4,4 mg denně.

Vzácná nebo jen růžová?

Světová naleziště růžové soli jsou výskytem limitovaná, nacházejí se jen na několika lokalitách v Peru, Austrálii a v Pákistánu. Z tohoto úhlu pohledu tedy růžová sůl vzácná je. Co do jejího množství už ale ne. V Pákistánu se totiž nachází druhý největším solný důl světa. Jeho roční produkce je 350 000 tun a pod zemí tu podle odhadů odpočívá zásoba vyčíslená na 85 milionů tun.

Velmi dlouhá je u tohoto druhu soli její ekologická stopa. Himalájská sůl se totiž nezískává odpařováním ani navrtáváním slanisek, ale hlubinnou těžbou. Ložiska se nachází v hloubce 600 - 800 metrů pod povrchem. Horníci tedy himalájskou sůl dobývají s využitím těžké strojní techniky a celý proces těžby je k životnímu prostředí značně nešetrný, tak jako těžba uhlí. 

Co to znamená? 

Pokud tedy chcete svému koni dopřát superpotravinu, hledejte na jiné adrese. Už proto, že váš kůň nepotřebuje marketingové triky, ale spíše svou denní dávku jódu. Roli při vašem výběru by mohla sehrát i enviromentální etika. Z Prahy do hlubinných dolů v Pákistánu je cesta dlouhá skoro 8000 kilometrů. Lodě, které himalájskou sůl do Evropy přepravují, ale mají cestu ještě mnohem delší. 

Takže jak? Opravdu potřebujeme růžovou sůl až z Pákistánu? Nebo jsme stejně lační po zázracích jako Asiaté? Rohy nosorožců, šupiny luskounů a tygří kosti jsou totiž asi stejně tak zdraví prospěšné a léčivé jako je himalájská sůl...