Bubáci našich luk: Pryskyřník prudký

4. 7. 2024 Anna Mochanová Autor fotek: Gabriela Rotová, Petr Filippov, Wikipedia

Rostliny s antinutričními a toxickými látkami jsou v posledních letech stále větší a větší strašák, protože jsou běžnou součástí lučních ekosystémů a při pastvě koní a standardním zpracování čerstvých travních porostů nikdy nelze zcela zabránit kontaminaci zdrojů krmiva. Vědět, které rostliny mohou být problematické a jaký postup je vhodné zvolit v případě nálezu potenciálně toxické rostliny v lučním porostu, má tedy mimořádný význam. Dalším žlutým bubákem, na kterého si posvítíme, je pryskyřník prudký.

Pryskyřník prudký (Ranunculus acris L.)

Pryskyřník prudký je vytrvalá, středně vysoká bylina, která je jedním z nejběžnějších druhů pryskyřníků u nás. Nejvýraznější částí rostliny jsou květy, které se vyznačují sytou zlatožlutou barvou a mají až 25 mm v průměru. Pryskyřník prudký je variabilní druh, ve střední Evropě se rozlišují tři poddruhy.

  • Pryskyřník prudký pravý (Ranunculus acris subsp. acris) má oddenek velmi krátký, do 1 cm délky, úkrojky přízemních listů jsou čárkovitě kopinaté. V České republice je velmi hojný.
  • Pryskyřník prudký Friesův (Ranunculus acris subsp. frieseanus) má oddenek delší, 3–10 cm. Původem je ze západní Evropy, na naše území byl zavlečen do trávníků v parcích a zahradách.
  • Pryskyřník prudký hřebílkatý (Ranunculus acris subsp. strigulosus) má přízemní listy více kožovité, štětinatě odstávající a chlupaté (nikoli přitisknuté jako předchozí dva poddruhy). Roste spíš v jihovýchodní Evropě včetně Slovenska, v ČR zatím nebyl spolehlivě prokázán.

Pryskyřník je rozšířený od nížin do hor, roste na vlhkých až polosuchých loukách a pastvinách, lesních světlinách i rumištích s dostatkem živin. Preferuje mezofilní ovsíkové a kostřavové louky. Po posečení vyrůstají pryskyřníky velmi rychle do původní velikosti a často tedy lučnímu porostu dominují. Mechanická likvidace jednotlivých rostlin je proto obvykle neúčinná a pryskyřníky je - při nadměrném výskytu - nutné likvidovat herbicidy a to na bázi účinné látky MCPA (500 g úč. látky/l) v dávce 2,0–3,0 l/ha. Rostliny by při aplikaci měly být 10–15 cm vysoké, aby došlo k dostatečnému příjmu účinné látky. Po aplikaci herbicidu dochází k poškození některých dalších druhů bylin (jetele) a doporučuje se proto následná regenerace porostu hnojením fosforem a draslíkem. 

Ranunculus-acris.webp

Toxické látky a jejich stabilita

Pryskyřník prudký je nejčastěji se vyskytující jedovatá bylina v našich pastevních porostech.

Obsahuje furanonové glykosidy a podobné látky. V souvislosti s toxicitou je zásadní složkou glykosidický lakton ranunkulin, jehož enzymatickým štěpením vzniká toxický protoanemonin, který může způsobovat puchýře v dutině ústní a na kůži. Protoanemonin má nepříjemnou palčivou chuť, která způsobuje, že se zvířata rostlině vyhýbají, ovšem nelze na to spoléhat.

Příležitost k intoxikaci je relativně vysoká a to především při spásání travních porostů na kyselých vlhkých lukách, případně při zkrmování čerstvé seče z těchto luk. Rovněž při nedostatku kvalitní pastvy (sucho, nadlimitní pastva) ztrácí zvířata odpor a mohou pryskyřník spásat. Po seči se ranunkulin začíná rozkládat na prakticky neúčinné kondenzační produkty a proto seno s příměsí pryskyřníku již není jedovaté. Při silážování rovněž dochází velmi rychle k jeho rozkladu.

800px-Illustration_Ranunculus_acris0_clean.jpg

Klinické příznaky, průběh intoxikace

Spasení čerstvých rostlin způsobuje zánět v ústní dutině, žaludku a ve střevech; objevují se kolikové bolesti (záškuby končetin), podráždění ledvin (v moči je patrná krev) a výrazné průjmy. Typicky lze pozorovat zarudlé a oteklé sliznice a pysky, zvýšené slinění, potíže s polykáním, kašel a výtok z nozder. V těžších případech se dostavují závratě (ztráta koordinace, pády), bezvědomí a zástava dechu. Protoanemonin je sekundární senzibilizátor poškozující jaterní parenchym. Intoxikační dávka ovšem není stanovena. Při zjištění intoxikace je nutné okamžitě přestat podávat inkriminované krmivo/zamezit další pastvě na kontaminovaných porostech.

Podobné články

Sůl je pro koně k základnímu fungování zcela nezbytná, reguluje vodní hospodaření organismu, přenos nervových vzruchů, svalové kontrakce. Nedostatek…

Nejen pivovarské kvasnice, ale také droždí v kostce či sušené je dobré mít při ruce, pokud chováme koně. Proč? A co je vlastně droždí?