Kdo je kdo: Lisa Wilcox

• disciplína: drezura
• narozena: 1966
• žije v: Palm Beach, USA

Lisa vyrůstala se šesti sourozenci na dobytkářském ranči, kde byla práce se zvířaty a jízda na koni každodenním životním stylem.

V roce 1994 odjela se svým koněm, Funny Boyem, na čtyři měsíce do Německa, kde trénovala s Herbertem Rehbeinem. Do Evropy se vrátila znovu v roce 1995, kdy pracovala půl roku v hřebčíně v Dánsku a poté dva roky v hřebčíně v Německu. V roce 1997 dostala nabídku práce v oldenburském hřebčíně Gestüt Vorwerk pod vedením jezdce a trenéra Španělské jezdecké školy Ernsta Hoyose.

S Enstovou pomocí se Lisa jako první americká jezdkyně probojovala do první desítky světového drezurního žebříčku FEI BCM. Na hřebci Relevantovi skončila 5. na Světových jezdeckých hrách v Jerezu v roce 2002, získala 2. místo na mistrovství Evropy v Hicksteadu v roce 2003 a startovala také na olympijských hrách v Athénách.

V roce 2006 se Lisa vrátila do USA.

www.lisa-wilcox.com

Ernst s Royal Diamondem a Lisa s Relevantem, oba po Rubinsteinovi

Tehdy byl nejúspěšnějším drezurním hřebcem na světě syn Rubinsteina, Relevant. „Relly“ byl superhvězdou mistrovství světa v Jerezu v roce 2002, kde se rozhodující měrou podílel na historickém stříbrném umístění týmu Spojených států. Následující rok skončili Relevant a Lisa v Grand Prix v Cáchách druzí (za další Ernstovou hvězdnou žačkou, Ullou Salzgeber s Rustym) s výsledkem 73,54 %, následně získali 77,04 % v Grand Prix Special a 82,39 % ve volné jízdě na hudbu.

Na Relevantovi je něco zvláštního, už když ho vidíte pracovat doma v hale. Hned od prvního naklusání je tak poddajný a tak jednoduchý na přilnutí. Malá dovnitř plec na stěně, několik velkých kruhů v klusu, pár krátkých diagonál, zádrž do vznosnějšího klusu, a to vše přitom v mimořádně pravidelném rytmu. Lisa jemně přistaví Relevanta dovnitř.

„Jen abych ho uvolnila, abych ho dostala z vnitřní otěže a odlehčila ho v ruce. Aby snížil krk a šel na přilnutí a zůstal přitom uvolněný a přes hřbet. Aby pustil krk níž a ty svaly uvolnil,“ říká poté Lisa.

Plynule přechází do perfektního překroku, stále přesně v taktu a stále ve stejném měkkém a kulatém rámci. Dvojice teď začíná s pořádnou prací, v překroku se nese přes celou jízdárnu a až ke stěně udržuje ohnutí.

„Pracuji na tom, aby snížil krk. Chci, aby udržoval správnou délku krku, kdy má hlavu na kolmici, ale aby ho dal níž, aniž by se přitom příliš zkrátil. Prostě chci, aby pustil krk, uvolnil se a pracoval přes záda, než začnu s překroky. Chci ho mít dole, na přilnutí a přes záda, a ne aby se v překroku zvednul a zkrátil. Pokud se příliš zkrátí, pak začnete mít problémy s rytmem. Musí jít stále plynule dopředu, aniž by ztratil rytmus, a křížit nohy a zůstat přitom paralelně se stěnou. Tyhle strmé překroky jsou obtížné, proto jsou v Grand Prix vyžadovány.“

 

„Chci udržet jeho krk nízko a aby zůstal uvolněný a šel přes záda do překroku. Stejnou práci jsem dělala i ve cvalu, pracovala jsem na tom, aby jen snížil krk a zůstal podélně ohnutý.“

Přechod do kroku a plynule do pasáže a ta je každým krokem pomalejší, rytmičtější a výraznější. Trocha odpočinku v pracovním klusu (ne že by kůň vypadal jakkoli přetíženě), ještě pár kroků pasáže a pak do té nejúžasnější piafy. Přímo na místě! (Není překvapením, že německý rozhodčí Voler Moritz dal dvojici za jednu z piaf v Cáchách desítku!).

Lisin partner a trenér Ernst Hoyos se chová direktivněji než obvykle a ze hřbetu mladého hřebce Ferama po Fidermark průběžně komentuje. „Buď opatrná, seď, břicho dopředu, neseď zhroucená, horní část těla ať je klidná, ale vzpřímená. Nenakláněj se dopředu při piafě. Zpevni břicho a zůstaň tak klidná, jak to jen jde.“

Lisa: „A moje ruka jde níž, čím níž ji mám, tím níž jde on s krkem. A já chci, aby v piafě snížil krk. Co teď vidíte u tohoto koně, je něco úplně nového, jak postupujeme k větší harmonii, více uvolněné práci na piafě a pasáži. Jinak chodí v příliš krátkém rámci – proto tolik pracujeme na tom, abychom ho dostali přes hřbet a skrz tělo.“

Přechod do pasáže a kůň trochu ztuhne, Lisa udržuje rytmus svým tělem tak, aby šel více zlehka, pomaleji a pravidelněji.

Znovu se ozve Ernst: „Klidnější holeň, klidnější vnější ruka. Dělej poloviční zádrže přes loket a ne rukou. Sevři loket, aby držel rytmus, pak ani příliš mnoho ruky, ani příliš mnoho holení – protože je to jen kritický moment. Poloviční zádrž musí vycházet od lokte tím, že zatneš kloub.“

 

„Pokud uděláš poloviční zádrž rukou, pak bude kontakt příliš nestálý, protože se bude hýbat. Jestliže přijde poloviční zádrž od lokte, bude stabilnější, pak projde automaticky do sedu.“

„Spojení s udidlem na vnější otěži musí zůstat stabilní a jasné – jakékoli kroucení zápěstím toto spojení naruší. Udržuj zápěstí v klidu, palec směřuje nahoru, tvoje ruka a pěst ve svislé poloze. Přenes tu poloviční zádrž víc dozadu, loket podél těla, hned nad tvojí kyčlí. Musíš mít na paměti, že tvoje břišní svaly jsou zpevněné a drží. Co uděláš, je, že když projdeš tělem kolem loktu, už ho máš nad svým sedem. To přenese poloviční zádrž do tvého sedu. Mysli na to, aby poloviční zádrž začínala až takhle daleko vzadu.“

Přechod do nádherného Rubinsteinovského cvalu, Lisa opět povoluje Relevantův krk dovnitř malými polovičními zádržemi. Pár překroků do kontracvalu…

„Chtěl přeskočit, ale všimla jsem si, že mě chce předběhnout. Dokončila bych překrok a on by si přeskočil, aniž bych ho o to požádala. Tak jsem ho opravila, nenechala jsem ho přeskočit a pokračovali jsme v kontracvalu do té doby, než přestal přemýšlet napřed. Musíte být opatrní, pokud jsou chytří, pak si přeskočí někde jinde. Já jsem dělala změny na dlouhé stěně, na krátké stěně, kdekoli, když jsem cítila, že na mě čeká a neudělá je sám.“

„Může být chytrý, jak chce a já jsem za to ráda, ale musí na mě počkat. Pokud mu tohle dovolím, budu mít později problém, a jak jste viděli v jedničkových a dvojkových přeskocích, dělal všechno sám a prostě se vyhecoval. Tak jsem se vrátila ke čtyřkám a ke trojkám, udělala mezitím nějaké piruety, aby na to zapomněl a poslední, co jsme dělali, bylo pár dvojek a akorát trochu moc spěchal. To je v pořádku, pochválíme ho, a pro dnešek to stačilo.“

„Teď už je v Grand Prix cvicích jistý, jde jen o to, aby byl pravidelnější v přechodech do cviku a ze cviku. Jen aby se ty cviky dopilovaly.“

Dále přichází na řadu Royal Diamon alias Roy the Boy

Royal Riamond alias Roy the Boy začal závodit na nejvyšší úrovni – v Grand Prix. Lisa vzpomíná na Royův výkon na Bundesšampionátu…

„Poprvé ho šel, když mu byly čtyři a byl tak malý ve srovnání se všemi těmi VELKÝMI kluky, jako je Lord Sinclair – ale to bylo v roce 1998 a teď už je připravený závodit!“

(Je dobré podotknout, že Royal Diamond se stal vítězem šestiletých, zatímco Lord Sinclair po svém triumfu ve čtyřletých prakticky zmizel. A onehdy se Roy zúčastnil svého teprve druhého Grand Prix a získal 69,5 %!!!)

Roy se odráží s jistotou, v pracovním klusu je pružný jako kočka. A Lisa se opět soustředí na to, aby byl kulatý, šel přes záda, snížil krk, uvolnil svaly a jeho zadní nohy dělaly větší kroky a došlapovaly více pod tělo.

 

„Moje dnešní práce s Royem se nesla ve stejném duchu jako s Relevantem. Chceme, aby spustil krk a uvolnil se. Trochu tuhne, o něco více než Relevant, pak vás to katapultuje – vy ho musíte usedět a on vás nevezme na záda a trochu zatuhne. Tak se ho snažím přimět, aby spustil krk níž, natáhl se do otěže a začal pružit v zádech. A ke konci už je to vidět, začíná se trochu nosit a jde víc dopředu.“

„Je to normální stadium, zvlášť teď, když můžeme začít trénovat piafu a pasáž prakticky každý den. Je to jako s přeskoky u mladých koní, kdy mají chvíli problém se cvalem, to je normální. V klusu se musím jen ujistit, že ho dokážu uvolnit a dát tomu hodně času, zůstanu sedět v klidu a je to jen otázka toho přimět ho uvolnit svaly.“

„Jedu třeba z překroku doleva a chci přejít na pravou ruku a místo toho, aby se na té otěži povolil, zůstane v ní viset. Zvlášť teď, když je práce jiná, intenzivnější, mu v hlavě šrotuje ´ach jo, co přijde teď, co přijde teď´…“

Lisa jezdí hodně dovnitř plec na čtvrtlinii a Roy chce z ohnutí utéct. Lisa sedí v klidu a nechá ho do ní vjet. V tu chvíli si všimnu, že Lisin culík rotuje všemi směry. Nepochybně by nějaký guru Alexandrovy metody věděl, jestli má nějaký zásadní význam to, že to vypadá, jako by se točil po směru hodinových ručiček, když jede na levou ruku, skáče rovně nahoru a dolů při jízdě po střední čáře a na pravou ruku jde zase proti směru hodinových ručiček. Určitě by se našel nějaký nadšený absolvent, který hledá téma pro svoji postgraduální práci.

Stále na čtvrtlinii, Lisa vjede s šedým hřebcem do pasáže a Roy je trochu nekoordinovaný, ale Lisa opět sedí klidně, vytrvá a dosáhne požadovanou pasáž. Stejné je to s piafou. Malé vybuchnutí a kopnutí dozadu a Lisa zůstane klidně sedět a nakonec piafa přijde. Roy se trochu rozohní, vypadne z piafy, ale zase se do ní vrátí.

S trochou té uvolněné přebytečné energie se Roy pohybuje níže, jde v překroku měkčeji, skutečně propluje krátkou diagonálou, stále s vynikajícím ohnutím a rytmem. Několik velkých kruhů ve cvalu v pozici dovnitř plece, aby přenesl váhu na vnitřní zadní nohu, kulatý, dokud se nepoddá a nepřijme ohnutí i tempo. Stejně jako Relevant před ním si myslí, že by mohlo být lepší radši přeskočit než se dřít při projíždění rohu v kontracvalu a stejně jako Relevant nakonec zjistí, že se po něm možná právě ten kontracval chtěl. A Lisa znovu posílá Royův krk níž ve cvalu, aby ho uvolnila před prací na piruetách, a piruety jsou další z věcí, které Roy umí opravdu dobře.

„Skončili jsme opravdu dobře, moc dobře se hýbal a pružil ve hřbetu – těmito cviky ho právě do toho pružení dostávám.“

„Když se koně posouvají na vyšší úroveň a učí se všechny tyto věci, tak protože předvídají, snaží se a ve cvicích ztuhnou. Zvlášť kůň, jako je Roy, který hodně přemýšlí o tom, co by mohlo přijít a co dělal před tím. Já na to musím být připravená a udržovat ho uvolněného a pružného v zádech. Mezi cviky ho musím zase uvolnit a začít znovu – zatímco Relevant, to je už takový starý profík, že při všech cvicích zůstává uvolněný. Je to jen otázka fyzického dozrávání.“

„Nejdříve je to jako ´ok, dělám pasáž a jsem u toho opravdu zpevněný´ – Relevant také touto fází prošel a teď už pruží v těle přes všechny cviky od piafy po pasáž a znovu do piafy a udržuje si tuto elasticitu a pružný hřbet s prakticky stejným kontaktem. Roy se trochu motá a hodně hledá kontakt, možná to není vidět, ale u mladých koní je to opravdu cítit, hledají, čeho by se mohli držet, a já snažím, aby to nebyla vnitřní otěž. Jak Roy fyzicky dozrává, vidíte, že nemá tolik síly, aby celou dobu udržel cvik tak, jak má být – po celou délku jízdárny nebo 15 kroků piafy.“

„Vidíte, že hledá, jak se vybalancovat. Musím mu zabránit, aby se chtěl opřít o tu otěž, ve které chce viset, aby našel rovnováhu sám. Musím být velmi opatrná při změkčujících pomůckách, abych nenarušila jeho pohyb. Ale pokud cítím, že začíná padat do ruky, protože nemá dost síly, aby se unesl, pokud nezačnu zjemňovat a vyrovnávat to na druhé otěži, naruší se rytmus. Mým úkolem jako jezdce je snažit se udržet toto spojení co nejrovnoměrnější.“

„Roy má úplně jinou osobnost než Relevant. Roy je opravdový macho, dělá to, co musí, což je naprosto v pořádku, dokud je práce postupem času jasnější a expresivnější. Dobře, v přechodu piaf-pasáž musím vždycky pracovat na té pravé zadní noze, někdy je to i moje chyba, zablokuji se. Když uvolním tu pravou otěž, začne jít skrz.“

„Ale je to prostě boj udržet rovnoměrný kontakt po celou dobu přechodu do cviku a udržet ho – je to teď dlouhá pasáž. Kruh vlevo, rovná piaf, kruh vpravo, rovně, zastavit – to je hodně pasáže a musí to být celý jeden desetimetrový kruh a na to potřebujete dokonale rovnoměrný kontakt. To je to, na čem pracuji, abych ho přiměla snížit krk a aby udržel pěkný lehký kontakt. A sem tam pomůže to rychlé „zjemnění“ vnitřní otěží. Ale musím být opatrná, nechci ho dost dostat za otěž, jen aby povolil.“

„Je opravdu důležité, aby se uvolnil přes horní linii. Jak vidíte, teď myslí jen na jedničky. Já chci, aby se přes horní linii povolil a poslouchal mě, aby se na ní nezkracoval a nedělal si jen to svoje. To zkrácení mi nedovolí v něm sedět. Když se uvolní a nechá mě sedět a zůstane před holení a vezme mě na hřbet a přijme a čeká na moje pomůcky, tak by to mělo být, ale zrovna teď myslí jen na ty jedničky. Pracujeme na nich už dva měsíce a samozřejmě by je mohl dělat jen tak, pro Roye žádný problém.“

„Je tak chytrý, tak zatraceně chytrý. To je Royal Diamondův problém. Nedělala jsem s ním jedničky víc než rok, protože dělal to samé co teď, míchal jedničky s jinými přeskokovými řadami. To je v pořádku. Je skoro problém mít koně, který je tak chytrý, pokud nejste pořád napřed a nedokážete ho předběhnout.“

Pokud je mladíček Roy tak trochu chytrák, Revan, který je mladší plný bratr Relevanta – je tak milý, tak mladý a snaží se pořád vyhovět. Klus je možná až příliš rychlý a já se ptám Lisy, jestli jí to nevadí:

„Nevadí, dokud to není až příliš uspěchané. Rytmus je důležitý. To jsou Rubinsteinové, začínají s pony klusem a když zesílí a jsou v rovnováze a unesou se, pak vidíte, že to v nich je. Zvlášť když procházejí fázemi růstu, jako teď Revan, mají problém zůstat v rovnováze. Zjistila jsem, že když Rubinsteinové začnou na přelomu pátého a šestého roku pořádně klusat, pak už nejsou příliš rychlí. Myslím, že to musí být tou fází růstu, protože Revan je teď po celém těle citlivý, super senzitivní na holeň – je dokonce lechtivý, když mu sundáváte deku.“

„S Revanem je to teď o tom vybudovat sílu, rovnost, pracovat fyzicky podle škály výcviku. Je dopředný, stejný na obou otěžích. Momentálně buduji sílu jeho zadních končetin, aby je dával pod sebe a nenechával je v prodlouženích ze široka za sebou.“

„Hraji si jen s prodlouženími v pozici plece vpřed – ale je to stále otázka postupného výcviku budování. V tomto věku je pro ně těžké ho udržet, vyvede je to z rovnováhy a pak se snaží ji najít ve vaší ruce. Takže máte v ruce víc a snažíte se udržet pozici plece vpřed, aby došlapovali zadníma nohama blíž k sobě a ne zeširoka.“

„Můžete to dělat i ve cvalu, v dovnitř pleci a v přechodech, trochu shromáždit, nechat ho jít dopředu, pak zase trochu shromáždit a trochu dopředu. Nezapomeňte, že se bavíme o shromáždění mladého koně, není to extrémní shromáždění, jde jen o to dostat ho trochu zpátky, aby došlapoval pod sebe. Aby se na pár kroků nesl a zase zpátky do pracovního tempa. Ta cvičení slouží k posílení a pomalu, ale jistě pak začnou dávat nohy blíž k sobě a začnou být stabilnější a dostatečně silní, aby mohli vyrazit do prodloužení, aniž by chodili zeširoka.“

„Mladí koně často chodí zeširoka, to není takový problém. Spousty koní, které vidíte v chovných třídách na Bundesšampionátu, tak chodí, jsou prostě příliš mladí a nemají dost síly, aby se unesli. My jen budujeme sílu, učíme ho, jak se unést. Pomalu, ale jistě přichází na řadu kontracval. Spousta přechodů, to je na čem teď pracujeme, a ustálení kontaktu vepředu – aby zůstal rovnoměrnější na obou otěžích, rovnější a nechtěl viset v jedné nebo druhé otěži, aby se nemusel sám nosit.“

Nebude ti vadit, když se teď dostane trochu níž?

„Ne, to se bude měnit a lišit. Někdy je tak akorát, někdy se schová dolů a někdy je zase nahoře. Záleží jen na rovnováze, když ztratí rovnováhu, hned ztratí i rámec, čím více zesílí, tím bude rovnější, ale to je normální fáze. S většinou čtyřletých nemůžete pracovat na kontracvalu, jde jen o to, že on je tak přirozeně v rovnováze, že to můžete zkusit a kontracval mu pomůže, aby se jeho rovnováha ještě zlepšila.“

Jak se dostává do lepší rovnováhy, může Lisa nabídnout obě otěže a ukázat „uberstreichen“ a Revanův nádherný předek se prodlužuje a vy vidíte, jak úžasný je jeho cval. Není divu, že farmář, který vlastnil jeho matku, které je nyní 24 let, doufá, že poté, co prošvihla poslední sezónu, ještě jednou po Rubinsteinovi zabřezne.

Je jako jeho starší bratr?

„Je velmi podobný svému staršímu bratrovi. Je si sebou více jistý, zatímco jeho bratr se vším nechává trochu příliš pohltit. V práci jsou si velmi podobní, stačí velmi lehké pomůcky, jsou velmi citliví, ale myslím, že Revan má lepší přirozený krok. Od začátku je více uvolněný, zatímco Relevanta musím uvolnit, než svůj krok předvede.“

Následuje další syn Rubinsteina.

 

Raoul je jedním z mých oblíbenců ve stáji Vorwerk. Bylo úžasné sledovat, jak dospívá z neohrabaného mladíčka, který se právě vrátil z výkonnostních zkoušek, doslova v jezdeckou mašinu. Raoul loni vynechal Bundesšampionát, když se Lisa před WEG přesunula do tréninkového kempu amerického týmu ve Španělsku, ale letos dostane šanci a možná dá ostatním pořádně zabrat. Jen se musí trochu více ustálit v letmých přeskocích. Momentálně jde o to najít vhodný okamžik během tréninku, kdy by ho Lisa mohla požádat o přeskok někde, kde by to mladý hřebec nečekal…

„Abychom je nemátli, začínáme s přeskoky hned po tom, co absolvují na Bundesšampionátu třídu pětiletých, ve které po nich chceme kontracval. Teď, když jsem s nimi začala, pracuji na kvalitě cvalu mezi změnami. Jakmile začnete učit koně přeskoky, ztratíte kvalitu cvalu. To je právě proto, že předvídají a začnou být v napětí – cval se může rozpadnout na čtyřdobý nebo začne být příliš uspěchaný. Jde jen o to, aby se mezi změnami uklidnili.“

„Dnes jsem začala se spoustou cvalové práce, abych ho uvolnila, protože ve cvalu je momentálně hodně v napětí. Viděli jste hodně cvalu v pozici dovnitř plec, plec vpřed. Chci, aby došlapoval pod sebe. Někdy, když cítím, že se mi nedaří ho ohnout v žebrech, tak udělám dovnitř plec s přehnaným ohnutím. Pak, když cítím, že ho mám na vnější otěži a ohnutého v žebrech, je vidět ve cvalu změna, je kulatý, uvolněný a třídobý.“

„Pak je třeba vymyslet místo, kde se na přeskok nemůže předem připravit. Zkouším hodně věcí, jako je kontracval na dlouhé stěně a přeskok. Nebo jedu diagonálu do přeskoku, a když cítím, že začne cval ztrácet a začne přidávat, kruh, znovu získat ohnutí v těle, dostat ho znovu skrz tělo a začnu znovu.“

„Na konci jste viděli mírný střední cval, uvolněně, bez tlaku a pak požádání o přeskok. Podařilo se mi to teprve tento týden. Předtím bych ho neměla dostatečně kulatého, abych mu v přeskoku mohla dát takovou volnost. Pravý přeskok je extrémně velký, ale to je také problém – drží se v přeskoku zpátky, když je potřeba, aby šel dopředu. Jezděte ho tak, jako by to byl krok do vzduchu. Chci, aby byl takhle velký, ale také chci, aby šel dopředu, a proto jsem začala dělat střední cval. Přimět ho, aby se uvolnil a trochu ho ošálit, jet diagonálu, kdy si bude říkat „přeskok, přeskok“, ale já mu řeknu žádný přeskok, ale kontracval… Je to prostě práce na udržení kvality cvalu při vytváření přeskoku. Vždycky zjistíte, že s přeskoky ztratíte kvalitu. To je úplně normální, nenechte se tím frustrovat. Je to jen otázkou času, než se to pro ně stane rutinou.“

„Dokáže došlapovat o moc více pod sebe, jen ho musím povzbuzovat, aby to dělal sám. Ale nezahodím vnější otěž, chci ho udržet rovného, ale také aby doopravdy došlapoval pod sebe a nebránil se.“

„Chci ho udržet rovného, ale také chci, aby došlapoval pod sebe a nechci ho blokovat, tak uvolňuji přes vnitřní otěž. Vnitřní otěž nabídnu a přeženu to tak dlouho, než ucítím, že zůstane podélně ohnutý. Pokud můžete nabídnout a oni zůstanou měkcí a ohnutí dovnitř, pak jim to dává volnost došlapovat pořádně pod tělo.“

„Při změkčování vnitřní strany jde o celou vnitřní linii od žeber až po ruku, aby se tam uvolnil, a když se uvolní, může plně došlapovat pod své těžiště.“

Raoul ukazuje, že více zatěžuje vnitřní zadní nohu…

 „Když ve cvalu na chviličku povolíte, je to pocit, je to vědomí, které přichází automaticky. Ani se na to nesoustředím. V momentě, kdy to udělám, je to o pocitu, ok, udělej to teď. To je něco, co se těžko učí, je to vteřina, kdy víte.“ 

Navzdory tomu, že jsem teď úplně zmrzlý (nehledě na dva vlněné svetry, jednu vlněnou bundu, vlněnou čepici a rukavice a DVĚ koňské deky), byl to další krásný den a zdá se, že Lisa je s novým uspořádáním docela spokojená, protože se o ježdění dělí s Ernstem.

„Vzpomeň si, že když jsi přijel na návštěvu poprvé, dělala jsem osm devět koní denně úplně sama – teď začínáme v deset a končíme ve tři, to je mnohem jednodušší. Mám bereitera a mám Ernsta. Teď si žiju jako královna.“