Cílem tohoto článku je představení různých gymnastických pozic a držení, ve kterých můžete svého koně při tréninku jezdit. Popíši zde jejich účel, jejich vliv na koně, způsob, jak a proč fungují, a pořadí, ve kterém by měly být použity, abyste dosáhli těch nejlepších výsledků. Při použití popsaným způsobem bude ježdění v těchto pozicích velmi užitečné pro posilování v tom „hluchém období“, kdy se snažíme ve výcviku posunout dál, tedy v době mezi remontní prací s mladým koněm a obdobím, kdy můžeme požadovat pokročilejší cviky. A není asi třeba připomínat, že bychom se měli snažit vyhnout výkonnostním skokům, které způsobují, že přechod na vyšší úroveň je pro koně nepříjemný, nesrozumitelný a traumatický.

Postupně a plynule 

Výcvik by měl postupovat postupně a plynule, což může pouze, pokud budeme přísně dodržovat zásadu, že rychlost, kterou postupujeme, musí vždy určovat aktuální schopnosti a úroveň pokroku koně. Přístup - popsaný níže -  může být trochu pomalejší. Je to ale spolehlivý a jistý způsob, který šetří nervy koně i jezdce, a v konečném důsledku je přínosnější, protože tímto způsobem lze mladé koně vzdělat tak, aby to pro ně bylo zdravé, logické a především příjemné a aby mohli růst předvídatelným a postupným způsobem. Tím se zabrání fyzickému nebo psychickému stresu i možnému poškození, ke kterému může snadno dojít při špatně strukturovaném tréninku.

Pár důležitých obecných informací

Při každé jízdárenské práci, kterou s koněm děláme, musíme poměrně často měnit směr, přibližně každé tři až čtyři kruhy. Nepracujte s koněm více na horší nebo slabší ruku! Obecně je důležité udržovat práci rozmanitou. Vždy ji můžete oživit trochou cvalu, tedy v případě, že mladý kůň kvůli tomu nebude v napětí nebo ve stresu.

Je velmi přínosné zařadit jako součást každodenní práce protahovací cvičení „dopředu a dolů“. Je třeba také myslet na rozumnou rovnováhu mezi prací a pauzami a do tréninkového plánu musíme zařadit i dny, kdy bude mít kůň volno, a dny, které strávíme venku na vyjížďkách. Fyzicky unavení nebo otrávení a kyselí koně se toho moc nenaučí, snad jen způsoby, jak se vyhnout práci.

Kdykoli narazíme na problémy při přechodu na následující vyšší úroveň, je to známka, že bychom měli strávit trochu víc času tam, kde jsme, dokud kůň nebude mít tuto úroveň lépe zažitou.

A pokud se setkáte s potížemi, uberte!

Rozdíly v práci s jednotlivými typy koní nejsou v přeskakování nebo přehazování jednotlivých výcvikových fází, ale spíše v tom, kolik času člověk stráví v každé fázi, než bude pokračovat do další. A to závisí na nadání anebo naopak specifických obtížích daného koně.

První fáze...

První fáze: Jezdíme rovně. Fáze energického pohybu

• Jezděte dopředu.
• Používejte hlavně lehký klus.
• Žádné ohnutí… nikde!
• Srovnejte vnější nohy.

Hlavní cíl: Stabilizace mladého koně prostřednictvím pohybu dopředu a narovnání. To je první krok k zajištění kontroly a stability zádi vzhledem k předku pomocí mechanického narovnání. Jeho prostřednictvím můžeme ovládnout energii koně a zaměřovat ji patřičným směrem.

Kůň se pravidelným, rytmickým pohybem dopředu učí přijít na přilnutí, které začíná přijímat na obou otěžích rovnoměrně. Většina koní, stejně jako lidí, je na jednu stranu šikovnější. Může to být buď kvůli přirozené preferenci jedné strany před druhou, nebo proto, že jedna zadní noha je silnější než druhá. To způsobuje, že se kůň bude chtít vyhnout zatížení slabší nohy tím, že se bude pohybovat křivě (obvykle tak, že touto nohou uhýbá do strany, tedy nešlape pod tělo a ve směru pohybu). V důsledku toho také přetěžuje diagonální (protilehlou) plec a víc tlačí do této otěže.

Křivost není neposlušnost. Je to přirozená cesta, jak si kůň chrání svou slabší stranu. Jezdec ale může a měl by mu pomoci tuto laterální nerovnováhu srovnat.

Podrobný popis

V této první fázi „energického pohybu“ musíme udržovat celou páteř koně absolutně rovnou a nikam nic neohýbat. Musíme ho jezdit dopředu po celé jízdárně ponejvíce v lehkém klusu a rovnat jeho vnější nohy, tedy ty blíže stěně. Jedete-li na pravou ruku, rovnejte levou plec (resp. levou přední nohu) s levou zadní nohou. Udržujte rovný krk! A to absolutně rovný, zejména v jeho bázi (báze krku je nejspodnější část krku před kohoutkem – pozn. překl.) a klidně, trpělivě a konzistentně opravujte všechny nepravidelnosti v síle, kterou se kůň zkouší tlačit do otěží. Nezkoušejte dávat poloviční zádrže, nepohrávejte si na otěžích ani necukejte otěží, do které se kůň víc pokládá. A zejména se nepokoušejte ohýbat koně ve směru jeho tužší strany. Proč?

Existuje pro to několik důvodů:

1) práce s otěžemi neřeší příčinu toho, že kůň do jedné otěže tlačí (tou je jeho slabá zadní noha);

2) pokusy o aktivní korekci bez řešení příčiny pouze způsobí, že kůň začne používat své duševní a fyzické síly proti nám, což je mnohem horší než trocha pasivního opírání se do jedné otěže;

3) poloviční zádrž dokáže kůň správně pochopit, až když se naučí natahovat se do udidla a přijít na pomůcky zezadu.

Jediným z dlouhodobého hlediska funkčním řešením je:

1) udržovat krk koně rovně,
2) pasivně a v klidu akceptovat větší tlak v jedné otěži,
3) posílat koně dopředu,
4) mechanicky rovnat vnější nohy koně diagonálními pomůckami.  (Ke skutečnému dořešení dynamického narovnání, do kterého patří i stejné a vybalancované zatížení obou zadních nohou během všech školních cviků a figur, se přistupuje až po letech trpělivé práce.)

Je-li to nutné k dosažení narovnání, na straně, kam kůň utíká zádí, můžeme posunout holeň dozadu, až kam je potřeba. Například: jedeme-li po dlouhé stěně na pravou ruku a kůň uhýbá zádí vpravo a plec tlačí doleva směrem ke stěně, musíme posunout pravou holeň více či méně dozadu a na protilehlé (levé) straně udržet stabilní, klidné a pasivní přilnutí (v případě potřeby si ruku opřít o krk), abychom udrželi narovnanou bázi krku, protože levá otěž, podporovaná levou nohou jezdce, srovná levou plec k levé zadní noze.

Nepokoušejte se dosáhnout narovnání přehnaným tlačením zadních nohou, aby se srovnaly za plecemi. To má za následek pouze „plavání“ zádí ze strany na stranu (podobně jako auto, které chytí smyk zadními koly – pozn. překl.) a vrávorání v pohybu koně. Místo toho se soustřeďte na výše zmíněné diagonální pomůcky (holeň aktivní, když je to potřeba, a zpravidla pasivní otěž), abyste znovu srovnali plece před záď.

Vždycky bychom se měli snažit napravit křivost pohybem vpřed, a ne pohybem do strany na dvou stopách. Celkově úspěšné zvládnutí této fáze se získává pouze při ježdění dopředu, hlavně při dobrém lehkém klusu v pracovním tempu. Nespěchejte na koně! Snažte se udržovat pravidelný rytmus a tempo, a pohyb jen o něco prostornější (více pokrývající půdu), než by sám chtěl nabídnout.

Zpočátku to může trvat 30 až 45 minut, než kůň začne dostatečně používat svou slabší nohu a zlehkne na otěži, kde bere příliš silný kontakt. Ale až mu zadní nohy zesílí a zvykne si zapojit i slabší zadní nohu díky došlapování dopředu a pod sebe, bude se tato doba vyrovnávání přilnutí na obou stranách den ode dne zkracovat. V zásadě v této fázi proběhne toto: když kůň začne posouvat své tělo včetně plecí od zádi, přilnutí se díky tomu stane lehčím a rovnoměrnějším. Současně s tím začne povolovat v týle (a nikdy k tomu nebude muset být nucen rukou!). Zároveň také začne překusovat udidlo. Jedná se o první a základní krok, jak koně dostat „na pomůcky“.

Skutečný výsledek zajistí pouze čas a trpělivost. Jakmile kůň zůstává rovný a zatěžuje zadní nohy rovnoměrněji, což se projeví většinou i příjemným rovnoměrným přijetím obou otěží, můžeme pokračovat do další fáze.

Dosažení tohoto cíle může trvat různě dlouho, od několika dnů přes měsíc nebo i víc. S dávkováním této práce na rovných liniích je to stejně jako se vším, nejlepší je zlatý střed. Pokud práci, z níž zpočátku profituje mladý kůň, zvláště je-li křivý a rozevlátý, budete praktikovat příliš dlouho, může se stát, že začne být ztuhlý a těžko ovladatelný. Opět platí, že nesmírně záleží na zkušenostech a nadání jezdce, ale i na tom, jak obtížná je práce pro daného koně z důvodu jeho stavby těla a temperamentu.

Druhá fáze...

Druhá fáze: Ohnutí na rovné linii. Srovnání vnějších nohou koně

• Jedná se v podstatě o plec vpřed na jedné stopě neboli „mikroskopickou dovnitř plec“. To ještě není práce na dvou stopách.
• Ohnutí musí být dosaženo hlavně v těle.
• Při ohýbání pokračujte v hlídání srovnaných vnějších nohou. Stále platí, že co nejvíce jezdíte rovně. Jakmile kůň v této pozici dosáhne rovnováhy a je dostatečně sebejistý, můžeme v ní jezdit i kruhy.
• Při použití na rovné linii toto lze považovat za začátek první fáze ohýbání: ohnout tělo a pohybovat se proti směru ohnutí (to je jednodušší a lze si při tom představit cvik ustupování na holeň, kde se kůň pohybuje proti směru ohnutí – pozn. překl.). Při použití na kruzích se dostáváme do druhé fáze ohýbání: ohýbáme tělo a pohybujeme se ve směru ohnutí (to je obtížnější a lze si při tom představit cvik poloviční překrok, kde se kůň pohybuje ve směru ohnutí – pozn. překl.).
• jakmile je kůň upevněn v tomto cviku, lze ho jezdit také v kontrasestavení.

Cíl: Naučit koně ohýbat se v těle při zachování rovnosti a rovnoměrného přilnutí na obou otěžích. Je to cesta k tomu, jak naučit koně porozumět a přijímat pomůcky vnější holení a otěží.

Poznámka: V této pozici lze bezpečně pracovat po tak dlouhou dobu, dokud kůň nebude dostatečně připraven na další fázi.

Poznámka: Právě jemné nuance těchto pozic jsou klíčem k jejich úspěchu, větší úhel není lepší! Je také důležité zdůraznit, že se nejedná o práci na dvou stopách! Pro jistotu objasním, že o práci na jedné stopě se jedná tehdy, pokud obě zadní nohy kráčejí někde uvnitř koridoru, který vyšlapaly přední nohy.

Použití této pozice: Vhodným umístěním jezdcových holení (vnitřní holeň blízko podbřišníku, vnější o zhruba 10 centimetrů posunutá dozadu) žádáme koně, aby se začal ohýbat hlavně v těle. Dbejte přitom na to, aby byl krk jen úplně lehce přistaven a dejte pozor, ať ho neohýbáte v jeho bázi nad kohoutkem. A musím zdůraznit, že kůň před zahájením této fáze musí být opravdu dobře narovnaný (viz první fáze).

Možná už nyní při čtení předvídáte potenciální problém, který může nastat, když jezdec posune holeně, aby koně ohnul v těle... že by se kůň místo ohnutí mohl velmi snadno znovu pokřivit, zatímco bude pokračovat rovně ve stopě, jak má. Čas a trpělivost v těchto prvních fázích se později velmi vyplatí, protože tady se jezdec naučí ovládat narovnání (pozici plecí vzhledem k pozici zadních nohou), a tudíž i energii koně. Ideální je, pokud se to podaří, aniž by kůň vůbec zjistil, jak použít pokřivení jako způsob, jak se vyhnout práci.

Je velice důležité, abychom začali s ohnutím, zatímco zároveň budeme udržovat vnější nohy koně srovnané. Toto je důležitý základ, konstanta, na které musíme stavět veškerý náš budoucí výcvik a která určuje rychlost, jakou bychom měli v těchto raných fázích postupovat. Tady a teď je i čas, abychom se rozhodli, jakým způsobem s koněm chceme pracovat.

Pokud si opravdu upřímně přejeme dělat to nejlepší a nejrafinovanější jezdecké umění, pak se musíme zavázat k tomu, že budeme žít a jednat podle toho, co jsme se naučili, a nejen o tom teoretizovat. Chceme se zamyslet nad těmito nejdůležitějšími prvními dvěma výcvikovými etapami, anebo chceme postavit náš trénink na základech z písku a později se pak snažit zavěsit krásná, z barevných sklíček skládaná okna (to jest cviky vysoké školy) na fasádu budovy, která není o nic bytelnější než filmová kulisa?

Nebo si dáme pozor, abychom hned od začátku věnovali čas a pozornost těm nejmenším detailům a postavili základ z pevné skály, na které pak můžeme postavit krásnou a inspirativní budovu? Volba je opravdu na nás. Mezi velké výhody práce v ohnutí na rovné čáře patří to, že pokud dokážeme za prvé udržovat vnější nohy srovnané v zákrytu a za druhé mít i při ohýbání rovnoměrné přilnutí na obou otěžích, pak jen díky tomuto ohnutí v těle začne kůň automaticky přibližovat vnitřní zadní nohu blíž k vnější zadní. Vnitřní zadní noha bude proto také automaticky kráčet mezi oběma předními. Jak víme, dobré rovnováhy lze dosáhnout pouze tehdy, když se začnou zadní nohy přibližovat a kráčet blízko u sebe. Toto úžasné cvičení nám pomáhá začít plnit tento požadavek.

Poznámka: Toho opravdu není dosahováno žádným působením „stranových“ pomůcek! Je to práce na jedné stopě.

Kontra plec vpřed na jedné stopě 

Jakmile se výše uvedenou prací dostanete do bodu, kdy se kůň nechá ohnout při udržení všech dříve zmíněných, „povinných“ kritérií, můžeme ho seznámit s kontra dovnitř plecí na jedné stopě. Dávejte pozor, aby vám kůň neuhýbal zádí dovnitř jízdárny.

I toto cvičení v kontrasestavení by se v této fázi výcviku mělo provádět pouze na dlouhých stěnách, a nikoli na krátkých, v rozích nebo na kruzích. Nezapomeňte během těchto cviků v kontrasestavení v lehkém klusu přesedat. Až v případě, že kůň zvládne snadno přecházet z plece vpřed na jedné stopě do kontrasestavení, zatímco 1) vnější nohy zůstávají srovnané v jedné stopě (podle směru, do kterého je kůň ohnutý) a 2) kůň pokračuje v příjemném a ochotném kroku a kráčí rovnoměrně do obou otěží při jednoduchých jízdárenských figurách (celá jízdárna, diagonála a velké kruhy), aniž by se křivil nebo se opíral víc do jedné otěže, můžeme bezpečně začít pracovat na třetí fázi a tou je srovnání vnitřních nohou koně.

Upozornění: Pokud s touto další fází začnete příliš brzy, vystavujete se značnému riziku, protože správně zvládnout a nasměrovat „proud energie“ koně lze, až když se kůň naučí rozumět a přijímat vnější pomůcky otěží i holení (toho dosáhnete korektní přípravou v prvních dvou fázích) a naučí se „nést“ plece rovně před oběma zadníma nohama (tedy získá dobrou stranovou i podélnou rovnováhu). Pokud bychom rovnali vnitřní nohy předčasně, tedy dříve než bude mít toto pochopení a přijetí vnějších pomůcek dost dobře zafixováno, velmi snadno se naučí vypadávat ven přes vnější plec. Jezdec by pak neměl žádnou možnost (kromě použití nepřiměřeně razantní pomůcky vnější otěží/holení) tomu zabránit. Následně kůň uvolněnou vnější plec ještě silněji zatíží a ještě více se pověsí do vnější otěže. V důsledku toho by jezdec měl buď velmi špatnou, nebo vůbec žádnou kontrolu nad jeho energií, rovnováhou a narovnáním.

Poznámky pod čarou

S popsanou prací můžeme začít za předpokladu, že mladý kůň již byl navyknut na systematickou práci (ve věku čtyř let), že byl pečlivě a systematicky lonžován po dobu šesti až osmi týdnů (4–5 dní v týdnu, 20–30 minut denně), a že nyní pracuje pod sedlem a v klidu se nechá vodit po jízdárně na velkých obloucích v kroku a klusu.

Ještě je potřeba uvést, že práce, kterou zde popisuji, odpovídá šesti běžně známým stupňům tréninkové škály (takt, uvolnění, přilnutí, narovnání, kmih, shromáždění) a je bezpečným, praktickým a systematickým způsobem, jak lze těchto cílů úspěšně dosáhnout.

Jednou z největších výhod ježdění v těchto pozicích je to, že pomáhají jezdci získat postupnou a silou nevynucovanou kontrolu nad flexí zadních končetin koně: tj. pružné a výrazné ohnutí tří hlavních kloubů, kyčle, kolena a hlezna. Jak víme, ohýbání kloubů zadních končetin je základem zdravého tréninku a je nezbytně nutné jak pro dosažení kmihu, tak pro přenesení váhy na zadní končetiny, což je základem správného shromáždění.