Historie v plenkách

Hovořit o tradicích a historii je předčasné, protože relativně krátká minulost olympijského parajezdectví se dá shrnout do několika bodů:

• Součástí paralympijských her se jezdectví stalo v roce 1996 na Paralympiádě v Atlantě. (O fyzickou a psychickou pohodu koní zde pečovala Linda Tellington-Jones.)
• O deset let později v roce 2006 s nástupem jordánské princezny Hayi na post prezidentky FEI se paradrezura a paravozatajství dostávají pod křídla Mezinárodní jezdecké federace.
• FEI patří k prvním sportovním federacím, které řídí a regulují sport jak zdravých, tak handicapovaných sportovců.
• Do této doby (1991 - 2005) parajezdectví zastřešoval Mezinárodní paralympijský výbor pro jezdectví (IPEC - International Paralympic Equestrian Comittee).
• Jezdci na paralympiádě startovali na vypůjčených koních až do paralympiády v Athénách, kam si mohli přivézt své koně.

Vzpomínka na Liz Hartelovou

Tuhle dámu nelze opominout, i když za její éry se paralympiády nekonaly. Dánská jezdkyně Liz Hartelová byla historicky první handicapovanou jezdkyní na koni na olympijských hrách a její odkaz odstartoval vznik mnoha hiporehabilitačních středisek po celém světě.

Šampionka Dánska v drezuře 1943 a 1944 ve svých 23 letech onemocněla obrnou, navíc byla těhotná. Nikdo jí nevěřil, že se dokáže vrátit do sedla. Hartelová však měla silnou vůli a dokázala svým svalům pomocí rehabilitací vrátit pohyblivost - jen od kolen dolů zůstala ochrnutá. Už o tři roky později se v roce 1947 znovu objevila na drezurním obdélníku s vynikající klisnou Jubilee. Své znovunabyté schopnosti zúročila na OH v Helsinkách v roce 1952, kde získala stříbrnou medaili, další stříbro získala o čtyři roky později ve Stockholmu, opět na klisně Jubilee. Tato vzhledově zcela obyčejná klisna byla původně určena jako rodinný rekreační kůň pro rodiče a sestru Liz. Otcem Jubilee byl plnokrevný Rockwood, matkou oldenburská klisna neznámého původu. Liz ji začala jezdit poté, co se její sestra vdala a neměla na klisnu čas.

Liz Hartelová byla šarmantní a charismatická dáma, která se těšila velké popularitě nejen mezi jezdci, ale i mimo jezdecké kruhy. Samozřejmě se stala velkým vzorem pro ostatní lidi postižené obrnou - ukázala jim, čeho je možné dosáhnout, když je motivace spojena se silnou vůlí. V roce 2005 byla nominována mezi nejlepší dánské sportovce všech dob. Zemřela ve svých 87 letech v roce 12. února 2009.

Paradrezura

Jezdci soutěží v rámci své kategorie postižení v úloze s předepsanými cviky. Ve volné jízdě na hudbu si mohou sestavit úlohu podle sebe, ale musí tam zařadit předepsané cviky. Hodnotí se stejně jako při drezuře.

Jezdci jsou rozděleni do pěti skupin podle stupně postižení

• Ia. Jezdci s nejtěžším zdravotním postižením
• Ib. Jezdci s velmi těžkým zdravotním postižením
• II. Jezdci s těžkým postižením končetin na jedné straně těla a jezdci, kterým chybí dvě a více končetin
• III. Nevidomí jezdci se sníženou funkčností končetin apod.
• IV. Jezdci s absencí nebo postižením jedné končetiny

Jezdci s mentálním postižením na mezinárodních soutěžích nestartují.

Pomůcky a velikost drezurního obdélníku

Jezdci mohou používat různé pomůcky nahrazující jejich handicap, ale pouze takové, které jsou povoleny FEI. Podle stupně postižení jezdí na obdélníku 20x40 (Ia - III) nebo 20x60 m (IV).

Úlohy

Obtížnost úloh je dána stupněm postižení - u těch nejtěžších se jezdí jen v kroku, ve III. a IV. stupni je zařazen i cval. Zde se můžete podívat na úlohy, které se jezdí v paradrezuře:

http://www.klubkvitek.estranky.cz/clanky/paradrezura.html/
http://www.fei.org/disciplines/officials-organisers/organisers/para-equestrian-dressage/dressage-tests

Paralympijské medaile

Je připraveno 11 sad medailí - soutěží jezdci proti sobě v rámci své kategorie a navíc je zde soutěž týmů. V soutěži týmů vyhrává tým s nejvyšším skóre z kvalifikace i z volné jízdy. Tým tvoří 3-4 jezdci, v případě eliminace některého jezdce není vyloučen tým, ale počítá se nulový výsledek eliminovaného jezdce. Kromě medailí obdrží jezdci do osmého místa diplomy.

Soutěže

1. Paradrezura - první kolo soutěže týmů
2. Paradrezura - šampionát jednotlivců
3. Paradrezura - jednotlivci - volná jízda (kür), současně druhé kolo soutěže týmů

Koně

Každého napadne, že asi není snadné najít nebo vychovat toho správného koně pro paradrezuru. Ve Velké Británii existuje společnost, která jezdcům pomáhá vyhledat vhodné koně. Jmenuje se The Lady Joseph Charitable Trust - http://www.ladyjosephtrust.org.uk
Prezidentkou této nadace je vévodkyně z Cornwall. Organizace vyhledává koně vhodné na paradrezuru podle následujících kritérií:

Paralympijský kůň

• musí mít vyrovnaný temperament
• musí umět stát absolutně klidně při nasedání nebo sesedání při rušivých vlivech
• musí být vhodný pro drezuru svým exteriérem
• musí mít výrazný krok, dokonale pravidelný při shromáždění i prodloužení
• klus je také důležitý, cval je důležitý méně - u skupin s nejtěžším postižením není součástí úlohy

Hřebci a klisny nejsou příliš vhodní, ideální je věk nad sedm let a výkonnost na jakékoliv úrovni od Z po Grand Prix - ovšem navzdory této zásadě bude nejúspěšnější paradrezurista Lee Pearson sedlat v Londýně hřebce.

Účastníci, favorité

Do Greenwich Parku se sjede 75 jezdců z 26 států. Ne všechny země disponují celými týmy, po jednom jezdci mají např. Izrael, Švédsko, Mexiko, Litevsko, Portugalsko a Čína, novinkou je i účast jediné jezdkyně z Panenských ostrovů.

Pokud je Velká Británie nováčkem ve sběratelství zlatých medailí v drezuře, pak v paradrezuře patří k samozřejmým kandidátům na nejvyšší umístění.
Britská paradrezura získala nejvíce medailí na všech paralympiádách od roku 1996 a ani Peking nebyl výjimkou - deset zlatých a pět stříbrných medailí. V roce 2010 na Světových jezdeckých hrách vyhráli 13 medailí - 7 zlatých, loni na evropském šampionátu získali Britové 8 zlatých.

Nejzkušenějším členem a vedoucím týmu Velké Británie je Lee Pearson (Ib), devítinásobný držitel zlaté medaile, dalším zkušenými členy jsou Sophie Christiansen (Ia) a Debbie Criddle (III). Paralympijskou debutantkou týmu je Sophie Wells (IV) a Natasha Baker (II).
Prvním náhradníkem je 63letá Anne Dunham (Ia), která přispěla k týmovému zlatu v Atlantě, Sydney, Athénách a Pekingu.

Lee Pearson se narodil s mnohočetnou artrogrypózou - tedy syndromem mnohočetných kloubních kontraktur. Pearson do šesti let prodělal 15 operací. „Zdravý člověk roste jako pružný kmen, já rostl do prstence", říká Pearson, „moje končetiny byly značně zakroucené a zdeformované." V dětství měl na ježdění oslíka, ale o profesionálním ježdění začal snít až poté, kdy viděl v televizi paralympiádu v Atlantě. Na další paralympiádě si svůj sen splnil a vyhrál. V loňském roce spadl z koně a utrpěl zlomeniny tří obratlů, což ho loni vyřadilo z účasti na evropském šampionátu v paradrezuře, ale dokázal se znovu dostat do sedla a zamířit na svou čtvrtou olympiádu.

Na paralympiádě v Aténách zaujal gestem fair play, když při dekorování věnoval jednu z kytic Francouzce Valerii Sallesové, jejíž kůň Arestote zkolaboval a zemřel ve chvíli, kdy vstupoval do arény. Scéna byla velmi dojemná. Pearson nečekaně sestoupil a donesl květiny osamocené jezdkyni na invalidním vozíku. Ani organizační výbor nezůstal pozadu s gestem porozumění - jezdkyni bylo po uzavření všech výsledků umožněno startovat mimo soutěž. Koně jí zapůjčil Brazilec Marcos Alves. Valerie opouštěla arénu za mohutného standing ovations se slzami v očích.

Německo si také nemůže naříkat na medailovou bilanci a ekipa čítající pět jezdců ověnčených cennými kovy z minulých olympiád znamená pro Brity poctivou konkurenci.
Hannelore Brenner (III) - dvě zlaté medaile v jednotlivcích a stříbro v týmech, Lena Weifen (IV) - zlatá, stříbrná a bronzová v Pekingu, stříbro v Athénách, Britta Näpel (II), Dr. Angelika Trabert (II) - dvě stříbrné medaile v Pekingu, jedna stříbrná z Atlanty, Steffen Zeibig (III) - týmové stříbro z Pekingu.

Devětačtyřicetiletá Hannelore Brenner utrpěla v roce 1986 úraz s následkem částečné paraplegie při oblastním mistrovství ve všestrannosti v Lühmullen. Před třetí překážkou cross coutry kůň zakopl a jak sama uznává, udělala chybu a koně přiměla odskočit. Mohutný skok s doskokem o 2 m nižším kůň nezvládl, zůstal na něm viset předníma nohama a Hannelore přeletěla dolů a zranila si páteř. Naštěstí mícha byla porušena jen částečně a tak bylo jen otázkou času, než se vrátila do sedla a dostala znovu chuť závodit. Startuje v paradrezuře a také se zúčastňuje i regulerních soutěží v drezuře stupně S. Kromě olympijských medailí sbírala zlato i na světových jezdeckých hrách a evropských šampionátech.

Portréty všech účastníků najdete pod tímto ODKAZEM.

Možná vás překvapí (nebo nepřekvapí), že mnozí tito jezdci byli aktivními závodníky, kteří utrpěli na koni úraz s trvalými následky. Vrátili se do sedla a vyměnili např. všestrannost za paradrezuru.

Není důležitý handicap, ale výkon!

Neobdivujte slepého nebo bezrukého jezdce, že vůbec jezdí. Parajezdectví je sportovní disciplína, kde - ano, v zájmu spravedlnosti spolu soutěží jezdci na stejné úrovni tělesného handicapu a jejich koně musí mít určité vychování - ale tito lidé sportují a v zásadě tvrdě trénují a někdy i riskují jízdou na koni stejně jako zdraví jezdci. Týká se to hlavně novinářů, kteří se rádi v titulcích pozastavují nad tím, jak je možné, že někdo beznohý nebo slepý jezdí. Proč ne? Viděla jsem jezdit slepé postarší dámy v Anglii honební jízdy s průvodcem, který jim hlasem pomáhal s navigací. Při paradrezuře má slepý jezdec zrovna tak pomocníka a signalizátor písmen. Prostě jde jen o jiné tréninkové přístupy. A tak bychom měli paralympiádu sledovat, protože předpona „para" neznamená, že tento „paralelní" sport je méně estetický, dynamický nebo napínavý - a v jezdectví to platí dvojnásob. Kůň dokáže tančit jen pod jezdcem, který to umí - bez ohledu na to, kolik částí těla ke vzájemné komunikaci používá. Přesto je právě tělesné postižení tím dalším důvodem, proč se dívat - protože jezdci musí navíc překonávat bariéru svého handicapu.
Viz. například http://www.youtube.com/watch?v=53S9uMQibm0 nebo http://www.youtube.com/watch?v=ce4MDfViIrY&playnext=1&list=PLF8A36D61B1E5634C&feature=results_main

Program

29. srpna na olympijském stadionu slavnostně zahájí paralympiádu královna Alžběta II. a vévoda z Edinburghu. Bude to poprvé v historii, kdy královna otevírá paralympijské hry. Předseda olympijského a paralympijského organizačního výboru Sebastian Coe prohlásil: „Tato paralympiáda bude ze všech největší a zahajovací ceremoniál 29. srpna bude velká událost."

Vzhledem k rozdělení jezdců do více kategorií je program obsáhlý:

Čtvrtek

• 30. srpna v 9.00 - týmy, kategorie II
• 30. srpna v 14.15 - týmy, kategorie Ib

Pátek

• 31. srpna v 9.00 - týmy, kategorie IV
• 31. srpna v 13.15 - týmy, kategorie III
• 31. srpna v 15.45 - týmy, kategorie Ia

Sobota

• 1. září v 9.00 - soutěž jednotlivců, kategorie II
• 1. září ve 14.45 - soutěž jednotlivců, kategorie Ib

Neděle

• 2. září v 9.00 - soutěž jednotlivců, kategorie IV
• 2. září v 13.45 - soutěž jednotlivců, kategorie III
• 2. září v 16.15 - soutěž jednotlivců, kategorie Ia

Pondělí

• 3. září v 9.00 - kür jednotlivci - finále, kategorie II
• 3. září v14.45 - kür jednotlivci - finále, kategorie Ib

Úterý

• 4. září v 9.00 - kür jednotlivci, kategorie IV
• 4. září v 13.45 - kür jednotlivci, kategorie III
• 4. září v 16.00 - kür jednotlivci, kategorie Ia

Kde sledovat paralympiádu?

Společnost Eurovision uzavřela s lucemburským satelitním operátorem SES kontrakt na zvýšení kapacity pro distribuci přímých sportovních přenosů na území Latinské Ameriky, Severní Ameriky a Evropy. Pokud nás tedy české programy neobdaří přímými přenosy z paralympiády, http://www.eurovisionsports.tv/london2012/index.html bude i nadále k dispozici.