V Hřebčíně Kladruby nad Labem byla po roce 1918 s nenávistí proti všemu habsburskému obrácena nenávist i proti stádům koní z bývalého c.k. dvorního hřebčína a bylo nejprve rozhodnuto historické stádo kladrubských běloušů a vraníků zlikvidovat, jakožto plemene nevhodného pro nové účely hřebčína. Po velkých nesnázích se nakonec přeci jen podařilo udržet v Kladrubech historické stádo starokladrubských koní jakožto zootechnický unikát ČSR, o jehož záchranu se živě zajímala i cizina.

Usneseno tedy bylo zachovat ve zmenšeném měřítku stádo běloušů, zatímco stádo vraníků, kteří byli považováni za méně ušlechtilé a též za obyčejné tahouny, bylo mlčky odsouzeno k postupné likvidaci. K regeneraci starokladrubských vraníků došlo až zásluhou profesora VŠZ v Praze, PHDr.et.MUDr. Františka Bílka, DrSc., který s ní započal v r. 1941. Starokladrubské koně například využil i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1927 při své třetí inauguraci.