Švédské království disponuje (dle Wikipedie) rozlohou 449 964 km², jde o třetí největší zemi Evropské unie. Obyvatel má cca 10 milionů. Hustota osídlení je tedy nízká (20 obyvatel na km²).

Česká republika má rozlohu 78 870 km² (je tedy skoro šestkrát menší než Švédsko). Obyvatel máme cca 10,7 milionů (je nás tedy o pohlavek více než Švédů). Hustota osídlení ČR se uvádí jako průměrná (136 obyvatel na km²).

Počet koní v ČR – cca 100 000. Počet koní ve Švédsku – cca 400 000. Švédsko nás v přepočtu koní na obyvatele těžce válcuje. :)

O Švédsku jsme vám již jednou reportáž přinesli (v r. 2012), tenkrát moc hezky vyprávěla Luisa Robovská, která mmj. zmínila i paní Ivu:

„… Ve Švédsku jsem také za celou dobu svých pobytů nepotkala jediného nekovaného koně! Kovali se dokonce i oddíloví poníci, což jsem moc nechápala, když chodili jen do haly a do výběhu. Je to paradox vzhledem k tomu, že u nás si mnoho lidí spojuje Švédsko s úpravou bosých kopyt metodou bílé čáry a postavou Ivy Andersson, která u nás pořádala semináře a vyškolila několik kopytářů. V samotném Švédsku se ale zřejmě nejedná o nijak rozšířenou metodu.“

Jste zvědaví, co dělá paní Iva dnes? Čtěte!

Jak se česká holka ocitla ve Švédsku u koní? Sňatek, nebo pracovní příležitost? A jaké byly začátky?

Do Švédska jsem se vdala. Pražská holka, která jezdila na čemkoli se dalo už od sedmi let, většinou o prázdninách u sedláka na poli. Prostě mě vysadil na koně a „vrať se, až tě to přestane bavit“. :)

Ve 25 letech jsem se odstěhovala za budoucím manželem do Švédska. No a jednou jsem se jela podívat na výstavu arabských plnokrevníků – a tam byl ON. Roční hřebeček, jehož oči mi řekly, že spolu strávíme život. Dneska je mu 23 let a jsme spolu pořád. Tenkrát jsem si na něj vzala půjčku, protože jsme měli málo peněz. Jenže jsem ho musela mít! :) No a protože ustájení nikdy není to ono, tak jsem se rozhodla splnit sen o farmě a s manželem jsme za dva roky na hypotéku farmu koupili. Ve Švédsku se tenkrát nemusela dávat část ceny v hotovosti, všechno jsme si mohli vzít na hypotéku, tak jsme do toho šli. Dva lidi z města. :) Ještě před tím jsme si pronajali část sousedova pozemku, kde jsem měla svého arabského prince a tenkrát už taky shetlanda a tažného chlaďase. Ale jak se nám naskytla možnost vlastní farmy, hned jsme do toho šli, protože jsme chtěli krom koní chovat i ovce. S chlaďasem a shetlandem jsme tahali dříví z lesa a se shetlandem jsem taky závodila v pracovním tahu. Koupila jsem ho jako půlročního hřebečka a pak jsme spolu vyhrávali kde co. A také se stal základem mé budoucí westernové školičky pro děti.

Jaké to je, mít ve Švédsku koně?

Má je tu skoro každý. Pozemky jsou laciné, je jich všude dost a spíš vás lidi prosí, abyste jim spásali louky. Koní je ve Švédsku přes 400 tisíc, je to společně s fotbalem nejpopulárnější sport. Jsou tady všude a zemědělství okolo koní (výroba krmení atd.) je dneska větší než kolem výroby masa. Ale jsou tu dost tvrdá pravidla na welfare koní, takže například musíte mít pevný přístřešek, kůň nesmí být sám – a nestačí koza nebo ovce, musí být se společníkem stejného druhu, atd.

Je ve Švédsku držení koní 24/7 venku běžné? Ošetřené zákony (velikost přístřešku, možnost zpřístupnit les, …)?

Většina koní je v boxech, ale osvěta prorazila i zde a tzv. volný chov je už dnes docela běžný. Je však přísně regulován typ přístřešku (nesmí to být pastevní stan, ale „domek“), rozměry, atd. Koně smí být v lese, ale les se u chovu 24/7 venku nepovažuje za dostatečnou ochranu, přístřešek musí být i tak. Pouze koně chodící každý den na box smí mít výběh či pastvinu bez přístřešku.

V případě, že nemáte koně v režimu 24/7, platí, že v letní sezóně se smí nechávat koně na pastvinách bez přístřešku bez odvádění do stáje, ale v zimě musíte zaboxovat, nebo vybavit pastvinu/výběh přístřeším. Což mi přijde jako pěkná neznalost chování koní, jelikož koně radši stojí v přístřešku v létě za krásných slunečních dnů než v zimě ve sněhové vánici. Podle mého to až hraničí s týráním zvířat – v létě je OK nechat koně pražit se na poli bez jediného stromu a v zimě je bez přístřešku musíte zavírat, i kdyby bylo hezké počasí. Je to typický případ byrokracie z neznalosti.

Já osobně bych koně na pastvinu bez možnosti úkrytu před sluncem v létě nepustila.

V jakém cenovém rozpětí se ve Švédsku pohybuje venkovní ustájení? Znáte u vás i treky?

Cena ustájení se strašně liší, jak dle lokality, tak i tím, co nabízíte. Takový nějaký základ, když jste na venkově a nemáte třeba jízdárnu, tak to je do 100 EUR včetně podestýlky a sena. Čím blíž městu a čím lepší vybavení – jízdárna, hala, sedlovna, … – tak cena stoupá, ale obecně je venkovní ustájení do 300 EUR včetně všeho. Samozřejmostí je vždy možnost sedlovny a také využití boxu dle potřeby. Každý 24/7 odchov musí mít k dispozici minimálně jeden box pro případ, že kůň musí být ustájený kvůli nemoci nebo zranění.

Treky tady moc běžné nejsou a zpevňování podkladu taky ne. To, jak se v Čechách pokládají plastové rohože a tak podobně, to tady moc známé není. Já neznám nikoho, kdo by to měl.

Takže venkovní chov a bahno jdou ruku v ruce?

Bohužel ano. Dle zákona to sice není OK a mělo by být zpevněno, ale vzhledem k tomu, že to má tak téměř každý, tak se nad tím přimhuřují oči. Každopádně aspoň v soukromých stájích. Větší jezdecká střediska a školy už většinou mají aspoň štěrkované padoky, ale to jsou většinou jen malinké turn-outy, kde jsou jeden až dva koně v každém „výběhu“, v řadě jeden vedle druhého. Takže pro koně nic moc situace a vzhledem k tomu, že podle zákona musí mít kůň možnost se pohybovat volně ve všech chodech, tak nevím, jak je vlastně možné, že jim to kontroly dovolí. Já osobně zkoušela štěrkovat, ale to vydrží jen jednu zimu, je to drahá záležitost. Naše současná farma má naštěstí písčitou půdu a vodu dobře odvádí, takže výběhy se drží zelené, přestože už několik měsíců v kuse prší. Jen u branek je bláto do pár cm hloubky. Jsem za to šťastná, žádné zablácené koně nemám, navzdory počasí. Ale zažila jsem 9 let na farmě s jílovou půdou – a to bylo šílené! To už bych nechtěla zažít…

Kontroly na welfare koní chodí? Jaké jsou postihy, tušíte?

Chodí náhodné i na případné udání. Švédi jsou hrozní udavači, udávat se smí anonymně, a tak je to skoro národní hobby. Navíc ty kontroly stojí hodně peněz, i když nic nenajdou.

Myslíte pokuty pro provinilce?

Ne, poplatek za provedení kontroly. To musíte zaplatit, ať na vás něco najdou, nebo ne. Platí se každá započatá hodina a je to hodně o lidech. Většinou na vás vždycky něco najdou, i kdyby to měly být pavučiny ve stáji. Taxa je v rámci 80–100 EUR za hodinu. Ale jak říkám, oni když chtějí najít, tak najdou. Jedné mojí známé dali pokutu opravdu za pavučiny na střeše. Říká se, že kontroloři dostávají část mzdy jako provizi z vybraných pokut, takže jsou dost tvrdí. Jestli je to pravda, nevím, ale vím, že státní veterináři to tak mají, takže by mě to nepřekvapilo.

Vrátím se k vašim úspěchům v tahu se shetlandem: jak jste k této disciplíně přišla? Ve Švédsku je rozšířená?

Je to možná typicky švédská disciplína. Něco na způsob western trail, ale pro tahání. Jsou pony třídy a třídy pro velké koně. Už je to víc jak 10 let, co jsem závodila naposledy. Máme dvojí vítězství na úrovni kraje. Závodí se v klubech, okresech, krajích a potom celostátně. Dále než krajově jsme nepostupovali, protože na vyšších úrovních vyžadovali uzdění udidlem a já pracuji s koňmi bez udidla. Měla jsem poníky (a pořád mám jednoho), kteří chodili bez udidla i s udidlem, ale ten, se kterým jsem závodila, ho nikdy neměl. A já mu ho z principu odmítla dát jen proto, abych si mohla zazávodit.

Takže bezudidlové ježdění se zatím ve Švédsku moc nerozmohlo?

Ani moc ne. Většinou mě považují za blázna. Můj arab nikdy v životě udidlo v hubě neměl a spousta koní a poníků, které jsem měla v jezdecké školičce, taky byla bez udidla pod sedlem i v tahu. Byli i tací, co bez udidla nefungovali, každému vyhovovalo něco jiného, vždycky jsme našli tu nejlepší alternativu pro každého ponyho i koně. Teď mám například doma poničku, které jsme vyzkoušeli snad x druhů různého uzdění bez udidla i s udidlem – a ona je nejspokojenější s úplně nejpitomějším hackamore na trhu. :) S arabem jsme na hobby úrovni dělali všechno možné – v základu western, i práci s dobytkem, ale také akademické ježdění. On je nejspokojenější na klasické parelce, s tou můžu jet i na Huberta. Takže já jsem jiná, no, mám také koně vždy na boso, už 18 let pracuji jako kopytní specialista, a to dělá někdy zlou krev…

Pročpak? Švédi nefandí bosým kopytům?

Teď už to jde, zejména po výhrách na světových mistrovstvích a olympiádě v parkuru, kde dva ze tří koní švédského týmu zajeli bez podkov. Ale před těmi 20 lety jsem se neodvažovala nikde moc nahlas říkat, s čím pracuji. :-) Ve středověku se upalovaly čarodějnice – a před 20 lety kopytáři. :-)

Vaše nové jméno mě zprvu zmátlo, tak raději ujistím i čtenáře: ano, Iva Lind je ta samá Iva, která už kdysi hodně dávno přednášela i tady v ČR na téma úprav bosého kopyta. Tehdy se ale jmenovala Andersson…

Ano, už někdy před 17 lety jsem u vás dělala sérii přednášek. A výzkumy mého manžela v rámci Swedish hoff school jsou dokonce součástí učebnice pro EU podkováře v Čechách. A ano, tehdy jsem ještě byla Andersson, teď jsem vdaná podruhé – Lind.

Metoda, kterou jsem propagovala, byla metoda Jamieho Jacksona z USA v rámci AANHCP (American asociation of natural hoof care practitioners). Je to metoda založená na studiu mustangů zejména v Nevadě. Dneska už nějakou ryzí metodu nepropaguji, spíše propaguji individuální zaměření na každé kopyto zvlášť. Anatomie je stejná pro všechny, ale každé kopyto má jiné dispozice k tomu, najít si tu správnou formu a každé je potřeba strouhat s ohledem na to, kde kopyto právě teď je. Mustangové žijí ve vyprahlé poušti a kamenitém terénu. Toto prostředí vytváří tvar kopyta, které je u domácích koní nejen téměř nemožné získat, ale je to i ne vždy žádoucí. Důležitá je konformita, správné úhly a poměry výška/délka/šířka a hlavně zdravý střel, vzpřímené rozpěrky pro kopyta bez sukní a správně vybalancované kopyto, kde centrum zatížení kopyta z kostry nevybočuje kopyto z rovnováhy a nezpůsobuje postoj před a nebo za kolmicí. Já se asi vyjadřuji poměrně krkolomně, protože nejsem zvyklá o tomhle námětu mluvit česky, takže mi určitě chybí ty správné výrazy a technické termíny, tak se za to předem omlouvám.

Jaký management doporučujete pro bosé kopyto? Obzvláště v zimě, jako je tato? Aneb bahno – vadí/nevadí podle vás?

No, bláto po týdny v kuse je masakr na kopyta, ale zdravé kopyto to zvládne. Horší je, když kopyto zdravé není, což většina bohužel není. Kopyto se špatnými úhly, atrofovaným střelem a kopyto, které nemá dost pohybu, není zdravé. Což platí i pro kovaná kopyta, protože tam prostě ten kopytní mechanismus a krevní cirkulace většinou chybí. Ono i ty naše zelené výběhy jsou nacucané vodou, takže kopyta jsou v mokru. Bláto nebo voda je celkem jedno co se kopyt týče, to bláto je zejména estetický problém a může být problém na kůži a srsti koní, když v tom čvachtají nebo se v tom válí. Osobně doporučuji třeba každý den vzít koně na suchou podestýlku aspoň pár hodin. My máme v jedné hale suchý lomový prach a v druhé piliny. V boxech piliny se slámou. Na naší současné farmě jsme ještě nestihli zařídit přístřešky ve výbězích a tak každý den koně zavíráme dovnitř na 5–8 hodin. Do boxů nebo do hal, s ohledem na další potřeby. Jelikož pracujeme většinou z domova, tak si můžeme dovolit koně zavírat kdykoliv během dne podle počasí. Teď nám už od listopadu téměř konstantně prší, takže když třeba prší přes den a ne v noci, tak zavřu koně přes den a nechám je venku v noci. Když prší odpoledne, tak je zavřu odpoledne a pak jsou venku v noci a dopoledne. Prostě to pořád přizpůsobujeme počasí.

A co jako kopytářka říkáte na pasení? U nás v ČR, ale i ve světě, se momentálně hodně razí teorie minima pastevního porostu a maximální příklon k trekům s absencí zeleného. Jak tuto problematiku vnímáte vy?

To je velmi individuální. A záleží hodně na porostu. Vysoká biodiverzita se toleruje mnohem lépe než průmyslová tráva. Ono je celkem jedno, jestli krmíte senem, nebo se koně pasou na trávě. Seno je ta samá tráva, jen usušená. Cukr nemá žádný poločas rozpadu, takže i staré seno může mít vysoký obsah cukru. Ve Švédsku je standard dělat analýzu sena, pokud máte citlivé koně nebo koně náročné na obsah bílkovin a energie. Zejména pokud neděláte vlastní seno, u kterého víte, co v něm je. Takže myslet si, že omezením pastvy a současně ad libitum seno mi vyřeší problém s rizikem schvácení nebo nadváhy je scestné. Tyto problémy se nejjednodušeji vyřeší dostatečným pohybem. Ale to už zasahuje do našeho komfortu a tak je pohodlnější pustit koně na trek a myslet si, že mám vyřešeno. Dle jedné studie se ukázalo, že 30 minut klusu a cvalu v aerobním režimu prakticky eliminuje riziko schvácení na 24 hodin dopředu. Samozřejmě to není vytesané do kamene. Ono schvácení může být způsobeno spoustou dalších věcí jako třeba očkování, odčervení, léky, … A nechápejte to teď špatně – já koně očkuju i odčervuju. Ale pokud ten kůň má například sklon k přecitlivělosti nebo nějaký latentní deficit, tak to očkování může být ta poslední kapka, která to spustí. Zejména taková ta zimní schvácení, kdy se lidi strašně diví, proč se schvátil, když není pastva. V létě se to svede na pastvu, ale jak jsem již psala – seno je jen jiná forma trávy… Takže pokud k práci s koněm za účelem výdeje energie nemáme možnost, tak nám zbývají všelijaká omezení a třeba i míchání sena se slámou do slowfeedingových sítí, protože koně potřebují mít možnost krmit se větší část dne.

Máte stejnou zkušenost jako Luisa Robovská, když nám na EQUICHANNEL o Švédsku psala: „Zajímavé je, že i kolem větších měst, jako je Uppsala, je většina nájemních stájí bez plného servisu, pronajímatel v podstatě jen poskytuje prostory a o zbytek, tedy nákup sena, jádra i podestýlky, kydání a krmení se stará sám majitel koně. V praxi to obvykle vypadá tak, že majitel jezdí každý den alespoň vykydat box, o krmení se obvykle střídá formou služeb s ostatními.“

Ano, tak to většinou funguje, protože Švédi jsou strašně lakomí a za nic nechtějí platit. Takže je servis omezený na minimum, aby byla cena ustájení na pohled nízká. Je to směšné, protože to, co potom projezdíte, abyste každý den vykydala svůj box a navíc často i extra služby několikrát týdně s vypouštěním/zavíráním/krmením plus nákup krmení a steliva už nevidíte. Ale svět chce být klamán… :)

Švédi jsou vůbec zvláštní národ – všechno chtějí v nejlepší kvalitě a pokud možno vyrobené ve Švédsku a ještě lépe BIO, ale většinou za to nechtějí platit. Typická švédská realita je to, že chtějí mít vysoce placenou práci, ale pak nejdou a nekoupí to, co sami vyprodukovali, protože to je drahé. Tak jdou a koupi něco laciného z Číny a pak nadávají na hamižné kapitalisty, kteří odlifrují firmy ze Švédska do Číny a oni přijdou o práci. Klasika… Zatímco v Čechách je to zablešené drobnými firmami, které vyrábí milion různých věcí a lidi to kupují za ceny, nad kterými zůstává rozum stát a přitom mají nižší platy než Švédi. :)

Ivo, díky za příjemný rozhovor, který mě místy rozesmál, místy poučil a celkově připomněl, jak šikovné lidi v Česku máme. Škoda, když republiku opustí… Plánujete někdy návrat domů? Třeba na důchod…?

Když se mě někdo zeptá, jaký je největší rozdíl mezi Čechem a Švédem, tak říkám, že Čech se má standardně dobře a v mnoha věcech líp než Švéd, ale pořád si stěžuje, jak se má špatně a jak se všechny ostatní státy mají líp. Zatímco Švéd se má velmi průměrně (a ve srovnání s Čechami je životní standard v mnohém na nižší úrovni, je mnohem jednodušší a prostší), ale myslí si, že se má nejlíp ze všech a všichni ostatní jsou primitivní chudáci. :) Co se týče návratu do republiky, tak jsme teď s manželem prakticky 5 let v Čechách žili a v dubnu se vrátili zpět do Švédska. Manžel je Švéd a v Čechách se mu líbilo víc než ve Švédsku, ale bohužel se nebyl schopný naučit česky a tak je pro něj jednodušší žít ve Švédsku z pracovních důvodů. 5 let jsme víceméně pendlovali sem a tam – a už nás to unavovalo. Ale návrat do švédské každodenní reality nás naopak ještě více utvrdil v našich plánech odstěhovat se jednou do teplých krajů, kde to pomyslné křeččí kolečko není potřeba točit tak rychle a kde není 7 měsíců z 12 zima. Já mám část rodiny na Fuerteventura (souostroví Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu – pozn. redakce), a tak asi v budoucnu zakotvíme tam.

Děkuji za rozhovor a mnoho štěstí!