O amazonkách a jejich koních (snad) trochu jinak

Amazonka bojující s řeckým válečníkem, mozaika, 4. století n. l. z Antiochie (pomezí Turecka a Sýrie), antického města poničeného zemětřesením 6. února 2023
Amazonka bojující s řeckým válečníkem, mozaika, 4. století n. l. z Antiochie (pomezí Turecka a Sýrie), antického města poničeného zemětřesením 6. února 2023

Současná řečtina používá pro jezdce a jezdkyně slova hippeis (jezdci) a amazones (jezdkyně). V jejich volbě se toho odráží spoustu.

Ve starověkých Athénách a v řadě dalších starověkých měst byli jezdci nejvyšší aristokratická třída, zatímco amazonky rozhodně do městské elity nepatřily a symbolizovaly mnohé. Obvykle se problematika těchto bájných žen poměrně zjednodušuje. Skvělá, více než pětisetstránková publikace The Amazons autorky Adrienne Mayor, vydaná 2014 universitou v Princetonu, kterou vřele doporučuji, dochází k závěru, že amazonky neexistovaly a představují mytologický konstrukt, nesoucí multiplicitní symboliku s ideologickým a propagandistickým vzkazem směrem k tehdejší společnosti.

1_kniha.jpg 

        Skvělá kniha diskutující problematiku amazonek od archeologie po současná pojetí

Položme si dvě otázky. Existovaly Amazonky jako kmen? Jakou symboliku, jaké vzkazy komunikuje mýtus o těchto nezkrotných bojovnicích? Dopomáhej nám k tomu kůň. 

Co na to starořecké mýty?

Spojených s amazonkami je jich bezpočet. První královna amazonek a řekněme pomyslná matka rodu byla Otrera, dcera boha války Área a nymfy Harmonie. Otrera pak byla matkou dalších slavných amazonek Hippolyty, Penthesiley a dalších. 

Společenství amazonek bylo čistě ženské, nežily v párových rodinách. Buď byly sexuálně promiskuitní nebo homosexuální. Jejich hlavní aktivita bylo válčení a svými bojovými schopnostmi se vyrovnaly nejlepším mužům. Nenosily ženské oděvy, ale kalhoty, haleny a někdy čepice jako Skythové.

2_kalhoty.jpg

        Amazonka v typickém skythském oděvu na červenofigurové nádobě (okolo 420 před n. l.)

Postupem času byly vyobrazovány v krátkém chitonu jako muži, s odhaleným jedním prsem.

3_chiton.jpg

        Amazonka v krátkém chitonu, 1.–2. stol. n. l.

Podle dalších mýtů měly mít amputované jedno ňadro, aby mohly lépe střílet z luku. Byly absolutně nezávislé a nevládli jim muži (pro antického člověka neslýchaná věc). Neměly stabilní obydlí, pohybovaly se po krajině na koních a obživu získávaly prostřednictvím válečných nájezdů. Měly královnu, které byly oddány. Jejich domovem byly stepi severně od Černého moře, Kavkazu a Kaspického moře. Řekové vděčili amazonkám za domestikaci koní. 

S amazonkami-bojovnicemi se poprvé setkáváme v bájích a eposech o trojské válce. Často zobrazovaným mýtem je získání kouzelného pásu Hippolyty hrdinou Héraklem, což byl jeden z jeho dvanácti hrdinských činů. Kolují hned dvě verze. Podle jedné Hérakles Hippolytu zabil. Podle druhé unesl její sestru Melanippe a Hippolyta s ním kouzelný pás od svého otce Área vyměnila za její svobodu. 

S amazonkami měl co do činění další hrdina, Théseus, jenž sváděl s těmito bojovnicemi tvrdé boje. Unesl samotnou Hippolytu (v jiných verzích báje její sestru Antione), která se za něj v Athénách musela provdat, zažila brutální zacházení a nakonec Théseovi porodila syna Hippolyta. Aby se její družky pomstily, plenily města v Atice, a nakonec napadly a obklíčily samotné Athény. Autor mýtu samozřejmě nechal Athéňany zvítězit, ale amazonka Hippolyta bojovala na straně Athén a padla v závěrečné bitvě o Akropoli.

4_herakles.jpg

        Herakles bojující s Amazonkou na athénské černofigurové amfoře (kolem 520 před n. l.)

Několik variant mají mýty spojené s amazonkami a bohem Dionýsem, který měl válčit s těmito lítými bojovnicemi o město Efes. Jiný mýtus popisuje jeho spojenectví s Indy a amazonkami proti Baktrijcům. 

Také v některých životopisech Alexandra Velikého vystupuje královna amazonek Thalestris coby jeho milá, která mu dokonce měla porodit syna. V Alexandrově době se už ale jasně rozlišovala historie od mýtů, a historici, jako například Plútarchos, tento mýtus samozřejmě odmítají. Příběh o amazonkách a Alexandrovi najdeme i v knize učení talmudu, kde královna amazonek odrazuje makedonského krále od boje: „Když s námi budeš bojovat a vyhraješ, půjde s tebou pověst, že zabíjíš ženy. Když prohraješ, budeš mít jméno toho, kterého porazily ženy.“ 

Amazonomachie a ženy starověkých měst 

Boj Athéňanů (nebo Řeků obecně) a amazonek je velmi častým motivem monumentálních plastik. Tento výjev je například na výzdobných metopách athénského chrámu panenské Athény (Parthenon) nebo na největší starověké hrobce krále Mausola v maloasijském Halikarnassu.

5_Halicarnassus.jpg

        Amazonomachie na reliéfu hrobky Mausola a jeho sestry a manželky Artemisie II. (okolo 350 před n. l.)

Tyto výjevy jsou obvykle zjednodušeně interpretovány jako boj civilizace a kultury personifikovanými do Řeků a s barbarstvím a divošstvím na straně amazonek. Kdybychom se spokojili s touto interpretací, zůstali bychom výrazně na povrchu jevů. Amazonky požívaly mezi starověkými muži vysokou úctu, ale zároveň v nich vyvolávaly i strach. Byly obdivované pro svoje válečnické schopnosti, odhodlání a obětavost v boji, ale hlavně byla ceněna jejich schopnost chovat a cvičit koně. Oslavováno bylo jejich jezdecké umění. Hrdí Řekové uznávali, že k domestikaci koně nedošlo z jejich přičinění a že k tomuto procesu došlo ve stepích severně od Pontu, tedy Černého moře. To odpovídá současným vědeckým poznatkům.

6_mapa.jpg

        Oblast domestikace koně a zároveň region, kam antičtí Řekové umisťovali kmen Amazonek 

Znamená to, že Řekové dobře věděli, odkud přišla znalost zacházení s koňmi. Pokud znali tuto skutečnost, proč by si k tomu vymýšlely amazonky? 

Mohli k tomu mít několik pádných důvodů. Společnost byla přísně ovládána muži, ve které žena měla jen nepatrně větší práva než otrok. Ženy bojovnice tedy představovaly jakousi poučnou metaforu mířící jak na ženy, tak na muže. Na amazonkách patriarchální společnost starověkých Athén demonstrovala ženám, co je špatné: nezávislost, promiskuita, homosexualita mezi ženami, popírání párové rodiny, ignorování domácnosti, rodinného krbu, boj, neúcta k mužům, ale také jízda na koni obkročmo nebo nošení mužského oděvu a zbraní. Pro muže měl tento cyklus dvě poučení: zamilovat se do amazonky, do nezávislé ženy, nemůže dopadnout jinak než tragicky. Povoleny jsou pouze epizodické kontakty. Ženy mohou být nebezpečné, pokud se sjednotí a vzbouří. I zde se musejí mít muži na pozoru. V podobném duchu byly koncipovány i některé divadelní hry pojednávající o ženách, které se rozhodnou vládnout městu sami (například Aristofanova hra Ženský sněm, okolo 392 před n. l.). 

Amazonky a koně

Přesto, že amazonky byly příkladem hodným nenásledování, paradoxně koluje mnoho velmi konkrétních informací o ženách bojovnicích a jezdkyních žijících ve stepních oblastech současné Ukrajiny, Ruska a Kazachstánu, i v horách Arménie. Řekové věděli, že tamní dívky se učily jezdit na koni a zacházet s nimi od útlého dětství. Zároveň se intenzivně trénovaly ve střelbě lukem a šípem, cvičily se v lovu a boji. 

7_Amaz_horseback.jpg

        Amazonka na bílém koni (červenofigurová nádoba, 4. století před n. l.)

Bojovníci a bojovnice z této oblasti nosili kožené kalhoty nebo lépe čapsy, kožené haleny, bytelný opasek, někdy špičatou čepici. Nesměl chybět luk a toulec se šípy.

8_alabastron.jpg

        Amazonka nebo Skythka v plné zbroji a oblečená do kalhot na alabastronu archaického období 

Skythské ženy stejně jako muži jezdily obkročmo. Antické ženy nebyly jezdkyněmi vůbec, nebo alespoň ne v oficiální kultuře. Jedinými jezdkyněmi byly bohyně, a i těm bylo dovolenou jezdit pouze bokem.

9_terracotta.jpg 

        Amazonka v plné zbroji na koni, keramická soška, 4.– 3. stol. před n. l.

Podle řeckých pramenů amazonky začínaly cvičit dvouročky, a že k jízdě využívaly jak klisny, tak hřebce, ale nejspolehlivějšími jezdeckými koňmi pro ně byli valaši.Koně ze zmíněných oblastí měli pověst skvělých zvířat. Například Filip II. Makedonský se snažil ze své výpravy do Černomoří přivést dvacet tisíc chovných klisen, ke kterým měl údajně zajmout stejný počet skythských mužů, žen a dětí. Jeho cílem bylo zlepšit a oživit makedonské chovy koní. Jiný spřátelený kmen ale zajaté Skythy osvobodil a ti i s koňmi uprchli. 

Amazonkám byly přičítány nadpřirozené vlastnosti, které se projevovaly právě ve způsobu komunikace s koňmi. Jejich koně údajně poslouchali na myšlenku. Amazonky byly brilantní jezdkyně, které dokázaly na koňském hřbetě trávit nekonečné hodiny. Byly také schopny různých akrobatických prvků. Jen velmi výjimečně byly zobrazovány se spřežením. Amazonky koně dojily a pily fermentované kobylí mléko. Jejich koně je následovali do hrobu a před velkými bitvami docházelo k obětování koní. Tyto popisy Amazonek velmi korespondují s popisy chovatelských praktik a jezdeckého umění starověkých Skythů. 

Co na to archeologie? 

Do nedávna byli badatelé přesvědčeni, že amazonky jsou jenom mýtus, že popis skythských bojovníků a nomádů žijících severně od Černého moře posloužil jako dobrý formální rámec pro vytvoření podobenství o Amazonkách. 

Na počátku 21. století se však začaly objevovat informace o archeologických výzkumech v oblasti Arménie a oblastí dolního toku Donu. Informace se týkaly nálezů hrobů žen-bojovnic z doby železné. Na dolním Donu, ve vesnici Děvica byly nalezeny dva hroby z počátku 4. století před n. l., ve kterých byly uloženy dvě velmi mladé dívky-bojovnice. Byly pohřbeny společně s koňskými postroji, nožem, a několika desítkami hrotů šípů. Ve stejné mohyle byly pohřbeny dvě starší ženy: jedna asi čtyřicetiletá byla bohatě ozdobená zlatými šperky a vedle ní ležela dvě kopí.

10_lebka.jpg

        Lebka ženy bojovnice se zlatem zdobenou korunou (Děvica, Rusko, 4. stol. před n. l.)

Další asi pětatřicetiletá žena byla pohřbena, jako kdyby seděla na koni.

12_devica_2pohrby (2).jpg

        Hroby žen bojovnic v mohyle v Děvice, první je uložená, jako kdyby seděla na koni 

Stejná expedice odhalila dvanáct dalších takových pohřbů v blízkém okolí. Ani jeden z pohřbených jedinců nebyl muž. Taková pohřebiště byla hlášena a odkryta v témže regionu už mnohem dříve, dotovaná od 9. do 4. století před n. l. V těchto hrobkách byly také dětské kostry, vybavené bojovnickou jezdeckou výbavou a právě s ohledem na zbraně byly určeny jako chlapecké. V roce 2020 byly publikovány analýzy DNA, které – možná pro někoho překvapivě – potvrdily, že všechny zkoumané pozůstatky patřily osobám ženského pohlaví. S přibývajícími genetickými analýzami se množí potvrzení pozůstatků žen, a to od jižní Sibiře, jihouralské oblasti až právě po řeku Don s přesahem na arménská údolí Kavkazu. 

Velmi spolehlivý řecký historik Hérodotos popsal ženské bojové oddíly útočící na Skythy z východu. Nové archeologické nálezy a genetické analýzy jasně ukazují, že je třeba problematiku mytologického cyklu amazonek a Herodotovy informace zkoumat i z jiného než androcentrického úhlu pohledu. I u samotných Skythů byla dobrá třetina žen pohřbena s válečnickou výbavou jako muži a jejich kostry nesou stopy stejných bojových zranění jako jejich mužské protějšky. 

Nové nálezy, nové dotazy 

Nové nálezy staví antické amazonky do jiného světla a před archeology nové otázky, jak pracovat s informacemi obsaženými v mýtech, jakou strukturu měla společenství, která se alespoň podle pohřební strategie jeví jako ženská, a kde byli muži? Proč by existovala dlouhodobě a v tak rozsáhlém regionu? 

Důležitý je také fenomén jezdecké kultury, vztah žen a koní, který byl v městských civilizacích, hlavně v době starověku a středověku, zatlačen do pozadí vládnoucí mužskou částí společnosti. Kůň byl symbolem svobody a nezávislosti. Tyto dvě společenské a lidské hodnoty však dlouho nebyly ženám přiznávány jako samozřejmé právo. Jezdecké osamostatňování se žen pozdního středověku a raného novověku je vlastně pokračování historické kapitoly antických amazonek. 

Podobné články
George Catlin: Hon na bizony

Možná jste zaznamenali – obzvláště na sociálních sítích – informace, že koně nevymizeli z amerického kontinentu na konci doby ledové, ale že naopak v…

Pohřeb koní s vozem a veškerým vybavením na lokalitě MikriDoxipara v řecké Thrákii. Pohřeb byl datován do 2. století n. l.

Nedávno bylo v řeckém Phaleronu objeveno osmnáct pohřbených koní. Jedná se o jedinečný nález, který vyvolal u odborné veřejnosti řadu otázek,…