Koně v minulosti je možné zkoumat různými způsoby. Jejich přítomnost v lidském světě dokládá množství nejrůznějších pramenů. V archeologickém kontextu nalézáme kosti, části koňských postrojů, třmeny, podkovy, ale také dvoj i trojrozměrná zobrazení koní, často v interakci s člověkem. V historických dobách hovoří o koních písemné prameny, ale nálezů stájí, pastvin, cvičišť a kolbišť je jako šafránu. Jeden výjimečný příklad pochází z hornaté oblasti na severu Izraele, z Galileje. 

Biblický Armagedon

Podle novozákonního Janova proroctví se na místě zvaném Armagedon shromáždí vojska k poslední bitvě mezi Bohem a Satanem, načež nastane konec světa. Samotný Armagedon je někdy chápán jako symbolické místo, jindy je spojován s lokalitou Har Megiddo (Hora Megiddo), která leží na historické stezce označované Římany Via Maris, vedoucí ze severní Afriky do zemí Levanty, Palestiny, Galileje a dál na sever. Na místě současné Haify ústila jedna její větev na pobřeží poté, co prošla Jizre'elským údolím, protínajícím pohoří Karmel, právě přes Megiddo.

Tato lokalita, zkoumaná od roku 1905 mnoha nejrůznějšími expedicemi, je zařazena do světového kulturního dědictví UNESCO (od roku 2005) a patří mezi izraelské národní parky. Jedná se o pahorek, který ale není přírodní původu.

Vyvýšenina vznikla dlouhodobým opakovaným sídlením na jednom místě. Sídelní vrstvy a planýrky nakonec zformovaly kopec, který je označován jako sídelní tell. Souvrství tellu Megiddo převyšují okolní rovinu o několik desítek metrů.

Nejstarší vrstvy dokládají sídlení prvních zemědělců z doby před sedmi tisíci lety. Velmi významné jsou doklady z doby bronzové. Megiddo bylo jedním z center obchodujících například s minojskou Krétou. V době vlády faraona Thutmose III. (polovina 15. století před n. l.) se stalo součástí Egypta nebo jeho vazalem. Tomu učinily konec až mořské národy na konci 13. století před n. l. Město bylo vypleněno a zůstalo zhruba století opuštěné. Následovalo filištínské (nebo izraelitské) období, kdy město bylo znovu vybudováno a opevněno masivní kamennou hradbou. Poté bylo dobyto a téměř úplně zničeno asyrskými vojsky a od roku 732 před n. l. se stalo součástí asyrské říše. K definitivnímu zničení došlo na konci 7. století před n. l., podle některých odborníků až na počátku 4. století před n. l. 

Královské stáje 

Ve vrstvě označované jako IV-A byly odkryty rozsáhlé stájové struktury.

Na území zničeného původně opevněného města, byly postaveny dva stájové komplexy. Jeden byl v severní části města, poblíž centrální brány. Jednalo se o stavby vybudované z kamene, který se nacházel na lokalitě a pocházel ze starších vrstev. Tyto stáje tvořila paralelní štontová stání oddělená zídkou. Mezi dvěma bateriemi stání byla chodba.

U vchodu ke každému stání byl kamenný pilastr. V některých byly otvory, které sloužily jako úvaziště, což je patrné z opotřebení způsobených provazem. U jednotlivých pilastrů byly umístěny kamenné žlaby.

Na některých jsou patrné stopy koňských zubů.

 

Koně stáli hlavou směrem do chodby, podlaha stání byla tvořena kamennou dlažbou, měla mírný sklon a po okraji vedl žlábek na odvod močůvky. Podobné struktury popisuje pro pozdější období v Řecku spisovatel Xenofón. Podlaha chodby byla pokryta vápenitou omítkou. U severní brány byly postaveny tři takové komplexy, které mohly pojmout až tři sta koní. 

Na protější straně aglomerace byly postaveny další dvě podobné struktury, stáje pro zhruba sto až sto padesát koní v analogickém stylu jako stáje severní. Stáje však byly součástí ohrazeného čtvercového prostoru o velikosti zhruba 50×50 metrů, který bývá interpretován jako cvičiště. Ve východním sousedství pak byl stejně velký čtverec s menší kamennou stavbou uprostřed.

Patrně se jednalo o kolbiště. Na jeho severní straně bylo umístěné ohromné, do země zahloubené silo. Jednalo se o válcovitou jámu hlubokou přes deset metrů, obloženou valouny, se dvěma schodišti podél stěn.

Mezi oběma strukturami stála jakási stavba, patrně servisní. Celá aglomerace byla opevněná masivní kamennou zdí. 

Stáje plné otazníků 

Až sem je situace poměrně jasná, nález je skvělý. Cokoliv dalšího není známo. První problém je samotné datování vrstvy IV-A. První výzkumníci na začátku 20. století nedokázali datovat stavby na základě keramiky, o dalších datovacích metodách ani nemluvě. Naopak, keramika byla datována podle historických událostí, které bylo možné s danou vrstvou spojit, proto se můžete v některých zdrojích dočíst, že stáje v Megiddu pocházejí z doby krále Šalamouna. To by představovalo izraelitské období a stavba stájí byl spadala někam před rok 1000 před n. l. Pozdější poválečné výzkumy revidovaly toto zjištění, vyloučily tuto možnost a předatovaly stavbu stájí do doby vlády izraelitského krále Jerobeáma II., tedy o zhruba dvě stě let později. Ani toto datum není už dnes aktuální. Stájová vrstva je připisována novoasyrskému období v 8. a 7. století před n. l. Po prostudování veškeré dostupné literatury nepovažuji ani toto datování za přesvědčivé. Jak datování do pozdního izraelitského, tak do novoasyrského období nestojí na jednoznačných stratigrafických a typologických dokladech, ale jedná se o dedukce jednotlivých autorů. Na lokalitě byl používán a recyklován stavební materiál z dřívějších období, což komplikuje možnost určení stáří jednotlivých architektonických fází. Také keramické zlomky vyplňující jednotlivé zánikové horizonty jsou promíchané. Navíc výzkumy jsou starého data a tehdy používané techniky jsou velmi vzdálené současným zásadám terénního archeologického výzkumu.

        Novoasyrský král Aššurbanipal (685–631 před n. l.) zobrazený na kamenné desce v paláci v Ninive v Iráku jako lukostřelec na cválajícím koní

Další otazník je funkce této lokality. Ve vrstvě IV-A byly nalezeny ohromné stáje, ale žádné domy, kde by žili lidé, pokud pomineme dvě menší stavby hned v sousedství stájových komplexů. To může být dáno tím, že na mnoha místech výzkum proveden nebyl nebo nedosáhl do IV-A vrstvy. Případně kamenná obydlí mohla v této vrstvě skutečně chybět. Kde žili lidé, kteří se o koně starali, a kolik jich bylo? Vůbec otázky managementu takového množství koní jsou problematické. Žili koně na místě pořád, nebo se jednalo o chovnou, tréninkovou a obchodní stanici, kde by koně trávili jenom nějakou dobu, například období výcviku až k prodeji? Někteří archeologové se domnívají, že se jednalo o vojenskou základnu, kde sídlila jízda, a zdůvodňují to opevňovací zdí. Většina se však domnívá, že šlo o obchodní stanici realizující lukrativní obchod s mladými, ale již základně vycvičenými koňmi. Nakonec, asyrská kavalerie i spřežení byly postrachem a asyrští vozatajové i jezdci byli vyhlášení svým uměním. Dokonce se předpokládá, že v Asýrii byly šlechtěny různé typy koní, vhodných ke konkrétním aktivitám.

Vnucuje se otázka týkající se množství krmení pro stovky zvířat a jakým způsobem bylo dopravováno a skladováno. Zde patrně napoví ohromné silo, kam se mohlo vejít přes deset tisíc kubíků zrna. Ty ale také musel někdo vyprodukovat, navozit je do sila, každý den koním roznášet. To evokuje další otázky, týkající se odstraňování hnoje, podestýlky (pokud vůbec nějaká existovala), napájení a podobně.

Nezbývá než doufat, že dojde k reviznímu archeologickému výzkumu, který by využil nejmodernější postupy a technologie, a zapojit vlastní fantasii, jak asi mohly ohromné stáje fungovat.