Přeložený článek z pera Christophera Hectora navazuje na předchozí část, kde byl zveřejněn pohled chovatelských expertů Ludwiga Christmanna a Thomase Nissena na nejlepší skokové klisny v historii. Tato část prezentuje pohled na nejlepší skokové klisny z Holandska očima experta Egberta Schepa.

Ale nejprve… kdo je Egbert Schep?

Egbert je významný holandský chovatel a expert přes původy koní. Začínal jako 18letý obchodník s koňmi a jeho byznys rostl až do roku 1990, kdy se on a Annemieke rozhodli vybudovat nový domov v Tull en ‘t Waal. V současné době se živí chovem koní a přípravou mladých koní na následný prodej. Jeho stáj také nabízí zajímavou kolekci chovných hřebců.

Egbert na otázku ohledně nejlepších skokových klisen odpověděl: Je to poněkud obtížné sestavit seznam pěti nejlepších chovných klisen v Holandsku, ale podle potomstva soudím, že to budou tyhle následující klisny:

• Lady Third Black (Burggraaf x Nimmerdor)
• Oase van de Heffinck (Elmshorn x Major de la Cour)
• Elottie W (G. Ramiro Z x Farn)
• Ovanta I (Lux x Nimmerdor)
• Ulen (Niagara x Harmonie)

V následujícím článku si je představíme, jejich původy a úspěchy nejen v chovu.

Lady Third Black

Lady Third Black se narodila roku 1993 po Burggraaf z klisny z kombinace Nimmerdor / Pericles xx / Joost.

Burggraaf

Burggraaf byl velice úspěšným plemeníkem během vývoje holandského teplokrevníka. Přinášel krev velkých holštýnských plemeníků Landgrafa a Cor de la Bryère do Holandska, byl totiž synem Landgrafa z matky po Cor de la Bryère. Ale neobešlo se to bez dramatu. Burggraaf byl poslán domů z KWPN testu hřebců v Ermelu za kontroverzních okolností, protože jeho genetický test ukázal, že Landgraf nemůže být jeho otcem. Jeho německý chovatel byl kontaktován, ale ten si byl jist, že nikdo jiný nemohl krýt jeho klisnu. Takže se obrátili na holštýnskou PK, aby se zjistilo, že si vzorky spletli tam. Ukázalo se, že drželi špatný vzorek krve jejich klíčového plemeníka. Takže se nakonec potvrdilo, že Burggraaf je skutečně po Landgraf a byl vzat zpátky do 100denního testu. Test úspěšně absolvoval a dostal 8,5 bodů za skokový projev a 9 bodů za charakter (na škále 1 až 10).

Jako mnoho velkých plemeníků měl Burggraaf problémy s holandskou licentační komisí. Po inspekci prvního ročníku hříbat dostal pouze rezervní prémii, avšak jeho potomstvo brzo prokázalo kvality otce.

Burggraaf stál mnoho let na Nijhof Stud a jak říká Jeanette Nijhof: „Burggraaf předal mnoha svým potomkům Landgrafovu krásnou hlavu. Většina z nich se dobře hýbala a skákala. Jeho nejlepší kombinace byly s plnokrevnou krví na straně matky, například dobře fungoval s linií Furioso XX skrze plemenné hřebce Voltaire a Le Mexico.“

Nimmerdor

Lady Third Black byla z matky po Nimmerdor. Nimmerdora koupil Wiepke van de Lageweg na show hřebců za 25 000 florinů od jeho chovatele J. A. Dijkstra z Woudsendu. Wiepke se začal reálně zajímat o koně až později. Prvního koupil až v červnu roku 1972. Nimmerdor pak jeho status změnil z obchodníka s dobytkem na jednoho z nejvýznamnějších držitelů plemeníků na světě.

Jak řekl Wiepke van de Lageweg v časopisu IDS Jenneke Smit autorce článku „Quality wins the Contest“: „Roku 1975 jsem vzal svého prvního hřebce, kterého jsem objevil v Holandsku, na výběr hřebců v Zuidlarenu, ale naneštěstí nebyl dostatečně dobrý a nedostal se dál. Poté jsem se rozhodl posadit se v hledišti, než uvidím nejlepšího hřebce. Když do ringu přišel Nimmerdor, zamiloval jsem se do něj na první pohled. Byl to přesně můj typ koně: atletický, mladistvý a s krásnou hlavou. V tuto dobu jsem nikoho u koní neznal, takže jsem šel přímo k chovateli, ale Nimmerdor nebyl na prodej.“

„To bylo v sobotu večer. V pondělí večer jsem za tím chovatelem přišel domů. Řekl mi znovu, že není na prodej, ale nechal mě se podívat na jeho matku a bábu ve stájích. Matka byla skutečně krásná a jeho bába se mi líbila také, ačkoliv byla v těžším typu. Chovatel se pak zeptal, jestli si chci dát kafe, a věci začaly jít lépe. Nakonec řekl, že Nimmerdora prodá jenom za hodně peněz. Poté jsem vstal, řekl jsem mu, ať to probere s manželkou, že zatím půjdu vedle. Ať na mě zaklepe, až se domluví. Poté mi řekl cenu. Bylo to hodně peněz za zatím neprověřeného plemeníka, ale chtěl jsem ho. Musel jsem ho koupit.“

Jako chovná klisna byla Lady Third Black senzací, jen se podívejte na její hříbata:

• 1998 – Rady Third Black (Concorde), parkury do 150 cm s Matthew Boddym
• 1999 – Fadl Allah (alias Silvano Black), také po Concorde, parkury do 160 cm s Emile Hendrixem
• 2002 – Vanhoeve (Concorde), parkury do 160 cm s Khaled Abdulaziz Al Eid
• 2009 – Erfurt (Tangelo vd Zuuthoeve), parkury do 150 cm s Emanuelem Massimilianem Bianchim
• 2013 – High Five (Toulon), parkury do 145 cm s Juliou Houtzager Kayser

A k tomu licentované syny: Goldstar H (Tangelo vd Zuuthoeve) v PK KWPN a Zippo RN (Quattro B) v PK AES

Lady Third Black byla odchována B.T a W. Geesinkovými, ale koupena jako chovná klisna Henkem Hoevem roku 1998. Je se 17 hříbaty a z toho devíti sportujícími na mezinárodní úrovni v KWPN plemenné knize nejúspěšnější matkou.

Henk Hoeve ke klisně, které přezdíval „černá“, řekl novinářce Karin de Haan v interview pro KWPN časopis IDS: „Co je to kvalita? Nikdy mě neuslyšíte říkat, že to vím. A nemám rád lidi, kteří jsou namyšlení. Za ty roky jsem měl dobré časy a také špatné. Je mi nyní 82 let a naučil jsem se něco díky vlastním chybám. Takže co je to kvalita? Kvalita je pocit z koně, těžko se to popisuje.“

Když jsme spolu o Lady Third Black hovořili my, koukali jsme se na ni, jak jde výběhem, a Henk Hoeve řekl: „Miluji pohled na koně s krásnou hlavou a výrazným okem, výškou mezi 165 cm a 170 cm, klisnu, která je široká i hluboká zároveň. A ano, Lady Third Black to vždy měla. A její potomci také. To je to, co ji dělá tak cennou.“

„Pamatuji si, když jsem ji kupoval. Stála skutečně velké peníze, ale měla to „něco“. A její hříbě po Concorde bylo velice dobré. Kvalita se vždy nakonec vyplatí, a v tomto případě také. Toho malého Concorde, se kterým přišla, jsem prodal za dvojnásobek té částky, kterou jsem zaplatil za klisnu a hříbě. To je důvod, proč si myslím, že kvalita je v chovu koní velice důležitá.“

Zopina H (vTangelo v.d. Zuuthoeve), vnučka Lady Third Black

„Začal jsem s klusáckými koňmi před šedesáti lety, pak jsem měl poníky a mých posledních dvacet let jsem ve světě skokových koní. Jediné, čemu se vyhýbám, jsou drezúrní koně. Nemám rád tento svět rejpalů. Ale ať už chováte cokoliv, pokud odchov dělá to, k čemu byl určen, děláte to dobře.“

„V chovu skokových koní jde o to, aby skákali na vysoké úrovni. To neznamená, že je nutné, aby se chovné klisny samy účastnily soutěží. Lady Third Black nikdy nesoutěžila. Co je důležité, je výkonnost potomků klisny. A to s Lady Third Black fungovalo velmi dobře.“

„Jako chovatelé sami časem zjistíte, zda jsou vaše chovné klisny dobré, nebo ne. Vy jen musíte mít otevřené oči i uši. Preferuji prodat svoje odchovy mladé, aby investice nebyla tak velká. Mít pro ně jezdce, je jednoduše příliš drahé.“

„První dva potomci po Concorde, které jsem měl z Lady Third Black, jsem prodal jako zelené koně. A prodali se dobře, pokud mohu říci. Ve sportu byli úspěšní. Samozřejmě potřebujete také trochu toho štěstí, ale myslím si, že kvalita je vždy nakonec to nejdůležitější. Máte nějaké předpoklady, ale také musí být naplněny.“

„Lady Third Black pocházela z rodiny Pina, což bylo to, co jí dělalo zajímavou pro mě a proč jsem ji chtěl koupit. Její rodina je dobrá. Nejdůležitější poznatek v chovu koní je, že se dobří koně neobjevují jen jednou, ale čas od času. Nemůžete se spoléhat v chovu koní na náhodu. A také si myslím, že kombinace Burggraaf s Nimmerdor a v pozadí s anglickým plnokrevníkem (Pericles xx) byla dobrá. Potřebujete nějakou kapku krve v dnešním chovu. To znamená krev, tvrdost a vzhled. Věci, které znamenají kvalitu.“

Rodina začíná s klisnou Pina (Joost), která se narodila na farmě J.A. Ter Borg Folkerse v Sellingenu 7. května 1974 a pocházela z NWP linie. Dostala ocenění ster a preferent predicate a dala dvě dcery, které byly velmi důležité ve skokovém chovu koní. Z nich dcera Upina (Cadmux xx) byla klíčová pro chov De Radstake.

Oase van de Heffinck

Další z pěti klisen vybraných Egbertem Schepem je Oase van de Heffinck. Klisna je po Elmshorn, který začínal v holštýnské PK jako Lorrado. Elmshorn je výsledkem kombinace plemeníků, kteří odstartovali chov skokových koní z ničeho. Po Lord z matky po Corvado, což je kombinace Cor de la Bryère a Ramiro. Elmshorn dal dva skokany do 160 cm, Victora a Wilsona.

Oase van de Heffinck byla odchována na farmě van Heffinck, kterou provozuje rodina Hamerlinck. Melanie Hamerlinck k jejímu prodeji řekla: „Byla odchována zde z klisny, kterou si můj tatínek pronajal, protože se mu líbil její původ i typ. Oase byla velká klisna s dobrou hlavou a skvělými skokovými schopnostmi, ale trochu krátká, takže pro další chov jste potřebovali dlouhého plemeníka.“

„Prodali jsme Oase jako pětiletou rodině van de Plasse. Ti s ní vyhráli mnoho soutěží do 140 cm a úspěšně na ní chovali.“

Oase byla první hříbě z Kaprice de Fribois, která byla sice v PK BWP, ale kompletně krve Selle Francais po významném synu Grand Veneura jménem Major de la Cour, z klisny Palma de Fribois (Emir du Mesnil). Oase se narodila roku 1991 a první hříbě měla jako čtyřletá roku 1995, Secret Love (Burggraaf), který soutěží do 160 cm s Markusem Beerbaumem.

Kaprice de Fribois

Po něm dala dva plemeníky, kteří byli licentováni pro BWP, Topaz Greenfield (Landino) a Vivaldi vd Heffinck (Clinton), než uhodil blesk podruhé roku 2000 s Titi d’Oase (Burggraaf), který se dostal na úroveň 160 cm s Britkou Lucy Guild, a Angel (neboli Taloubet d’Oase), která skáče do 150 cm s jinou Britkou, Carian Scudamore.

Roku 2003 dala Oase klisničku po Heartbreaker, Whitney, která již dala skokana do 135cm parkurů, Carving II (Carving).

Roku 2007 se jí narodil KWPN hřebec Champetter (Calvaro Z), který se umístil v soutěži do 150 cm s holandskou jezdkyní Kaylee Heijnen. Další rok to byl Don Nabab (Nabab de Rêve), který se 2x umístil v soutěžích do 140 cm.

Roku 2010 dala klisnu Figo d’Oase (Vigo d’Arsouilles), která vyhrála na úrovni 130 cm a je matkou Jumper d’Oase (Cardento), který si vyskákal 150 cm s Pederem Fredricsonem v sedle.

2012 se jí narodil hřebec Hunter d’Oase (Elvis ter Putte), který soutěžil až do 145 cm a nakonec dala Kaboem d’Oase (Bamako de Muze), který loni vyhrál soutěž do 115 cm ve Vejer d la Frontera.

Oase van de Heffinck je z rodiny BWP 53, která je původem z Francie díky Ibiza de Fribois. Její dcera Palma de Fribois byla koupena ve Francii jako tříletá roku 1984 ze stáje chovatelů Johna a Annie van Mossvelde, kteří založili chov v Belgii (jejich odchovanci jsou s příponou „de Fribois“). Pár nemá rodinnou tradici chovu koní a sami se popisují jako hobby chovatelé, ne profesionálové.

Ibiza de Fribois je po plnokrevném Canapville, který je vnukem velmi významného plemeníka Mourne (Vieux Manoir x Nasrullah). Na straně matky je Ibiza de Fribois královsky prochovaná, její bába Petite Folle je po nejvýznamnějším francouzském plemeníku Ibrahimovi a z Girondine, která dala Almé Z. Petite Folle je tak pravou sestrou Almé Z.

Kromě toho, že dala velmi cenné chovné klisny, je Ibiza de Fribois matkou dvou skokanů do 150 cm, Tokyo d’Ellipse (Kashmir van Schuttershof) a Tizon de Fribois (Foudre de Guerre), a také až do 160 cm skákajícího Ibizel de Fribois (Ami de la Fosse).

Roku 1981 porodila Ibiza de Fribois klisnu Palma de Friboise, která je zakládající matkou belgického chovu Fribois. Palma de Friboise dala osm klisen a sedm hřebců. Z nich Ondine de Fribois (Voltaire) je matkou skokanky do 140 cm, Altaire de Fribois – ta je matkou skokana Etiche de Fribois (Fetiche du Pas) (úroveň 150 cm) a skokanku Diarade de Fribois BZ (Diarado) úrovně 145 cm.

Další dcerou Palma de Friboise je roku 2000 narozená Axelle de Fribois (Orlando), matka skokanky Gassina de Fribois B (Cabrio Z) (parkury 150 cm) a tříhvězdičkové militaristky Hirondelle de Fribois B (Contact vd Heffinck).

Vnučka Palma de Friboise jménem Vivita de Fribois (Clinton) dala dva soutěžící na úrovni 145 cm Clinte (Calido) a Mistral van de Vogelzang (Elvis ter Putte) a k tomu Herose (Canadian River xx), koně Amy Millar, na úrovni 160 cm.

Elottie W

Další vybranou klisnou je Elottie W, která je z Oklahomy. Oklahoma v sobě kombinuje krev dvou zakládajících plemeníků holandského chovu. Je po Farn z matky po Marco Polo. Informace o Farnovi si můžete přečíst níže v části o Ovantě I., takže se podíváme na mateřského otce Marca Pola.

Marco Polo

Roku 1964 přijela delegace holandských chovatelů vedená inspektorem J. K. Wiersema na licentaci hřebců do PK trakéna, aby tam hledali novou krev pro vznikajícího holandského teplokrevníka. Tam koupili Marco Pola za velmi slušnou cenu 7000 DM, ale zpátky v Holandsku s ním nebyli přivítáni zrovna dobře. V publikaci Jacoba Melissena „Leading stallions of the Netherlands 1992/3“ je o tom zmínka: „Když byl ryzák předveden veřejnosti v Zuidarenu, nebyli přihlížející z údajného zlepšovatele vůbec nadšeni. Byl menší, pozdní a s dlouhými liniemi díky své krvi. Jeho hlava byla také trochu delší a mírně vypouklá mezi očima, skutečně nebyl trakénským typem koně. Ale Marco Polo později nevyrostl pouze v dobře vypadajícího koně odpovídajících rozměrů – polokrevník, který vypadal jako plnokrevník – ale také v jednoho z největších plemeníků v Holandsku, slavného díky předávání svého charakteru a skokových schopností.“

Ačkoliv Marco Polo v prvních sezónách příliš klisen nepřipustil, brzy se ukázalo, že potomci umí skákat, a najednou se stal populárním.

Prvním potomkem, který upozornil na nový objev na chovatelské skokové scéně, byla klisna Elzette, která se s 15letým Frankem Sloothaakem stala holandskou šampiónkou 1973. Následujícího roku vyhrál Franke Sloothaak titul šampióna mladých jezdců s Polo Marco. Jiná budoucí holandská hvězda Henk Nooren měl svoje první úspěchy s Jonker Arno, zatímco v USA Katie Monohan zářila s Polo Boy, a Melanie Smith s Vivaldim. Phillippe Guerdat jezdil Pybalii za Švýcarsko na OH v Los Angeles 1984 a byli rezervou pro hry v Soulu o čtyři roky později. V Británii byl senzací Marius s Caroline Bradley v sedle, když zvítězili v Birmingham Grand Prix, Queen Elizabeth II Cup a získali titul Showjumper of the Year 1977. Později se Marius stal otcem Miltona Johna Whitakera, jednoho z nejslavnějších skokanů v historii (článek o něm ZDE).

Jacob Melissen k Marco Polo: „Jeho potomci nebyli jenom dobří skokani, ale také vždy snadno ovladatelní a neustále ochotní udělat vše. Když máte velmi talentovaného skokana, který nikdy neřekne ne, je příliš velké pokušení žádat příliš. To byl častý osud mladých potomků Marco Polo. Kromě toho byli pozdní jako jejich otec. Při nesprávném přístupu a za využití násilí se může zlomit i nejsilnější článek řetězu.“

Z dalších slavných potomků Marca Pola lze jmenovat mezinárodně úspěšného skokana Irco Pola jezdce Paula Weiera (Irco Polo později byl otcem Casimira, a skrze něj dědem Marcoville), dále Ico (otce specialisty ve vysokém skákání Nekoma), Interpol – mezinárodně úspěšného skokana s jezdcem Freddy Walshem, dále Legaat (otce Gräfin a Stoppelhaene), Matador, Otto, Plutus, Recruut (jiný mezinárodní skokan pod Paulem Weierem), Salvadro a Topas.

Marco Polo byl také úspěšný jako mateřský otec. Jeho dcery daly Zadok (Nimmerdor) a Concorde (Voltaire). V USA úspěšní Dalfsen jezdce Hapa Hansena a Den Ham jezdkyně Debbie Shaffner byli z dcer Marco Pola.

Samotná Elottie W byla po Ramiro, synu Raimond (Ramzes aa) z matky po Cottage Son xx.

Ramiro

Ramiro byl počat v Holštýsku, narozen ve Vesfálsku, licentován v Neumünsteru a sám úspěšný mezinárodní skokan pod Fritzem Liggesem, ovlivnil prakticky všechny evropské plemenné knihy. Byl nejpopulárnějším představitelem linie Ramzes a jednu dobu nejvíce využívaným plemeníkem v Německu. Stál ve vestfálském, holštýnském chovu, v Zangersheide a v Holandsku.

Když byl Ramiro předváděn na výběru, byl popsán jako ideální typ moderního holštýnského koně, silně ovlivněn svojí matkou. Vysoký, elegantní, s horní linií od mateřského otce Cottage Son se silným rámcem, úžasnou hlavou a velkýma, jasnýma očima. Krásně tvarovaný krk, který byl u něj k vidění i ve vysokém věku – a který předával na své potomstvo. Ramiro měl velmi dobrý krok, normální klus a skvělý cval.

Ramiro byl po Ramzesově synu Raimondovi, který se narodil roku 1960 z Infra po Fanatiker. Publikace „The Holtsteiner Horse“ k němu praví: „Jeho potomstvo bylo velmi, velmi uniformní, v typu a s dobrým charakterem, spolehlivé a snadno jezditelné. Raimond dal více než 120 dcer, které byly velice ceněné, zvláště pokud byly z plnokrevných matek.“ Měl celkem 8 licentovaných synů, ale pouze Ramiro, narozený 1965 z dcery Cottage Sona xx Valine, byl úspěšný. Také byl jediným hříbětem Valine, která byla poslána do Itálie, kde velice úspěšně skákala.

K samotnému Ramirovi „The Holtsteiner Horse“ říká: „Už jako roční vyzařoval Ramiro vysokou kvalitu a nadřazenost. Jako dvouapůlletý hřebec se umístil na holštýnské licentaci v Elmshornu. Byl velký, skoro 175 cm vysoký jako tříletý, s chytrou hlavou na dlouhém, klenutém krku. Snadno ovladatelný, jako jeho děd Ramzes, velice talentovaný ve skocích, což ukázal nejenom na licentaci v Westercelle jako nejlepší kůň ročníku, ale později také na mezinárodní úrovni s Fritzem Liggesem v sedle. V té době již byl sebevědomým chovným hřebcem a občas svoje jezdce testoval.“

Ramiro byl jedním z prvních plemeníků, kteří sami skákali, a po úspěšné kariéře odešel do sportovního důchodu roku 1974. Nejdřív byl prodán Rudolfu Hirschmannovi, který byl sponzorem jeho jezdce Fritze Liggese, ale později ho získal Zangersheide, kde byl vedle Almé vrcholem chovatelského programu Leona Melchiora.

Zpět k Elottie W

Elottie W je typickým výsledkem snahy malých, ale s vášní chovajících chovatelů, kteří udělali z holandské PK takovou sílu. José a Peter van Weganovi s hrdostí prezentují její výsledky. „Odchovali jsme si ji sami, takže jsme o to více pyšní. Kvalitu, kterou ona dávala svým potomkům, lze popsat jednoduše: skoková síla. Dala čtyři skokany do 160 cm a jednoho plemeníka: Lottie W (Nimmerdor) sportovním jménem Jazuli; Jarno W (Notaris); Tennessee W (Concorde) a Amadeus (Guidam).“

„Jednou z jejích dcer je Oklahoma II W (Libero H). Dala dva skokany do 160 cm a jedním z nich je kůň Petera Charlese Vindicat W, který vyhrál týmové zlato na OH v Londýně v jejich poslední jízdě. O pár měsíců později ho prodal Jessice Springsteen, která se s ním dostala na nejvyšší úroveň ve skákání a vyhrála s ním American Gold Cup a společně se také účastnili Global Champions Tour.“

„Jsme nejvíce pyšní na to, že jsme odchovali tři generace zlatého medailisty z olympiády. Vindicata W samotného, jeho matku Oklahomu II W a bábu Elottie W. Všichni se narodili u nás. Výběr plemeníků, které využíváme, je dlouhý proces, kdy se snažíme najít nejlepší kombinaci na základě sportovních výsledků, studie linií a samozřejmě chovatelských instinktů. Elottie W a její dcera Oklahoma II W daly celkem šest skokanů do 160 cm a všechny přirozenou cestou. Nepoužíváme transplantační techniky nebo Ixci. Chov skokových koní začal a stále je pro nás hobby. Můžeme říci, že velmi intenzivním hobby. Máme pět chovných klisen a průměrně tři až čtyři hříbata ročně. Všechny klisny jsou z Oklahomy II W. Prodáváme naše hříbata, občas si jedno necháme. Nekupujeme koně, chováme pouze své z rodiny Elottie W.“

Jak dodal Peter van Wegan: „Nejsme z rodiny chovatelů. Já pocházím z rodiny veterinářů, a všichni jsme měli koně, ale nechovali jsme. Pro nás to začalo ježděním na koni, později jsem potkal svoji ženu a vzal jsem si ji. Koupili jsme si malý dům na venkově s pozemky a pomysleli jsme si, proč nezkusit chov? Chtěli jsme něco jiného, ne něco, co hledali všichni ostatní. Když přišel Ramiro do Holandska a pak do Belgie, a byl skutečně něčím mimořádným, tak jsme připouštěli jím a přišla perla – Elottie W. W pochází z první iniciály mého příjmení.“

Peter také krátce odpověděl na naše otázky:

Měli jste práci, která s koňmi nesouvisela?

Jsem nyní v důchodu, ale byl jsem jednatelem vydavatelství a moje žena byla učitelka, měli jsme oba nesnadné práce, ale chov koní byl a je pro nás zábava.

Jaké plemeníky nyní využíváte?

Nám se nyní líbí Grandorado TN (Eldorado van de Zeshoek). Každý rok využíváme jednoho nebo dva prověřené plemeníky a dva nebo více mnohem mladší hřebce, začínající hvězdy.

A jako bonus některé zajímavé výsledky z chovu páru van Wegan:

• Roku 2015 na Winter Equestrian Festival na Floridě byl Vindicat W třetí v Grand Prix (160 cm) s Jessicou Springsteen, zatímco nejrychlejším soutěžícím v téže soutěži byla 10. umístěná Woklahoma z téže rodiny.
• Roku 2006 Oklahoma dala Brunotti VDL (Quintero), skokana do 160 cm s uruguayským jezdcem Martinem Rodriquezem Vannim.
• Roku 1990 Elottie porodila klisnu Soklahoma (Calvados), matku Woklahoma (VDL Sheraton) (160 cm) soutěžící s Kolumbijcem Robertem Teranem Tafurem v sedle, dále skokany do 145 cm: Belhoma (Tenerife VDL) a Expresso (Emilion).
• Roku 2000 Elottie W dala HBR Tennessee W (Concord), která vyhrála soutěž do 160 cm s Henkem van de Polem.
• Roku 2004 se Elottie W narodila Zadkine (Calvados), která skákala 160 cm s Maročanem Abdelfatlahem Outenrhirinem.
• A roku 2005 se Elottii W narodil Amadeus (Guidam), do KWPN licentovaný plemeník chodící soutěže do 155 cm s Egypťanem Karim El-Zoghby.

Ovanta I

Ovanta I se narodila roku 1996 po skvělém skokanu a plemeníku Lux Z (Lord Calando x Ahorn Z) z klisny Infanta po Nimmerdor. Prabába Lavanta v sobě kombinovala krev dalších holandských zakládajících plemeníků Farna a Sinaeda. Lavanta je matkou Eavanta (Ariban xx), hvězdy skoků do 160cm s Gerco Schröderem.

Farn

Farn se narodil v Holštýnsku a pocházel z F linie, která existuje od roku 1877. Vedle Ethelbertovy linie je nejstarší holštýnskou linií plemeníků. Samotný Farn měl jen málo potomků v holštýnské PK a jeho popis v oficiální plemenné knize nebyl zrovna oslnivý: „Poněkud neharmonický hřebec s krásnou hlavou, stavěný lehce z kopce, s dobrou plecí, s plochou zádí a propadlými bedry. Silné kosti, špatné spěnky. Dobře se pohybující.“

Ale i tak oslovil návštěvu z Holandska, NWP komisi, která ho koupila s nadějí, že jeho dcery zlepší holandský chov. A on se skutečně stal jedním z velkých plemeníků v holandské PK.

V době, kdy byl Farn přivezen do Holandska, se původní typ zemědělského koně měnil v moderního sportovního koně, ale farmáři byli stále velmi opatrní s lehkými typy koní jako trakéni či plnokrevníci, kteří měli sehrát klíčovou roli. Farn se svým holandským původem a vzhledem byl mnohem více jejich typem koně. Ale později lehčí plemeníci získali popularitu a chovatelé na severu Holandska ztratili zájem o Farna. Jak okomentoval Jacob Melissen v 1994/95 edici „The Leading Stallions of the Netherlands“: „Na jihu byl těžký plemeník přivítán nadšeně, protože tam chovatelé přestřelili svůj cíl, když se snažili odchovat pěkného jezdeckého koně s tak intenzivním využitím plnokrevné krve, až koně ztratili svoje rozměry a měli nehezké krky. Takže chtěli obnovit mohutnost a sílu kosti u svých koní. To vedlo k tomu, že Farn zlomil rekordy. Roku 1979 připustil 236 klisen, roku 1978 byl oceněn keur predikátem a roku 1991 jako preferovaný, sedm let po své smrti. Zanechal po sobě 13 licentovaných synů, 123 „ster“, 31 „keur“, 14 „preferent“ a 6 „prestatie“ klisen.“

Farn byl otcem mnoha mezinárodních skokanů, jako například: Odin N, Black and White, Design a Olympus. Kromě Nimmerdora dal řadu plemeníků, výběr: Fanfare, Felix, Garant (ex Flipper), Safari, Telstar či Uddel. Na konci své kariéry byl otcem 13 licentovaných hřebců.

V knize „The Leading Stallions of the Netherlands, 1994/95“ líčí Jacob Melissen historický rozkol mezi na jihu sídlící Dutch Improved Agricultural Driving Horse Association (LN), která využívala koně anglonormanského původu, zatímco severní North Netherlands Warmblood Studbook (NWP) využívala tradičně chovný materiál ze severu Německa. Právě severní chovatelská báze vyprodukovala Sinaedu, jiného zakládajícího otce moderního holandského teplokrevníka.

Sinaeda

Roku 1951 manažer plemenné knihy NWP koupil 17 tříletých až šestiletých holštýnských klisen, které byly rozděleny mezi členy NWP. Jedna z nich, ta nejdůležitější, byla Morgenster, velká, elegantní kobyla o výšce 165 cm, jejíž holeň měla 21,5 cm a hrudník obvod 200 cm.

Její otec Gabriel byl zástupcem slavné holštýnské linie Ethelberta. Ethelbert byl krásný, elegantní plemeník moderního vzhledu, ale díky svému původu – ze strany matky Adolphine 6, jak uvádí historik holštýnských koní Romedio Graf von Thun-Hohenstein, byl schopný předávat mnohem více kosti a objemu, než sám disponoval.

V novém holandském domově dala Morgenster dva licentované syny: Senator (Paladijn) a Sinaeda (Camillus) a také klisnu Lyda, která se vrátila zpět do Německa. Tam se stala bábou vítězky World Cupu, Anky.

Otec Sinaedy Camillus byl po Cambinus, synu zakládajícího NWP hřebce Kambius. Kambius se narodil roku 1936 a byl jedním z více elegantnějších potomků oldenburského hřebce Gambo, který přišel do Holandska roku 1928 a byl po dobu 25 let nejvýznamnějším plemeníkem v provincii Groningen.

Matkou Camilluse byla Anita, která byla dcerou oldenburského plemeníka Godina.

Moderním očím mohl Sinaeda připadat jako starý typ, ale tehdejším konzervativním holandským farmářům přišlo jeho potomstvo velmi moderní a chtělo to čas, než si na ně zvykli.

Jak říká Jacob Melissen k Sinaedovi: „Jeho 24,5cm holeň a obvod hrudníku 215 cm v té době nebyly ničím nenormálním. Ale byla to jeho výška 168 cm, luxusní vzhled a uvolněný pohyb ze zádě, který je oslovil. Během deseti let v chovu dal Sinaeda 14 licentovaných synů pro NWP a dva pro VLN. Praví bratři Senner a Sportman z klisny Ritta (Tello) byli nejcennějšími pro chov. Rodiny, které se odvozují od dcer Sinaedy, Sennera či Sportmana jsou stále velice ceněné.“

A byli schopní skákat a předávat to dál.

Zpět k Ovanta I

Lavanty pravnučka je právě Ovanta I, která roku 2000 dala Tavanta (C-Indoctro), skokanku do 160 cm, a roku 2005 Avantose (Mermus R), jehož nejlepší výsledek bylo 8. místo v soutěži do 145 cm s Kasey Ament v Las Vegas. O rok později dala Ovanta Belfasta (C-Indoctro), který chodil parkury do 150 cm s britskou jezdkyní Katinkou Brogard a jejich nejlepším výsledkem byla výhra v soutěži 140 cm v Opglabbek roku 2016. Slibný šestiletý Captain Morgan Weering Z (Carrera VDL) je z dcery Ovanty po Arezzo VDL jménem Gavanta Weering.

Dva z největších fanoušků rodiny Ovanty jsou Herman van Triest – autor článků pro De Paardenkrant – a špičková finská jezdkyně Juulia Jylas. Herman van Triest vysvětluje, jak k té rodině přišel: „Ovanta I byla vlastněna našimi přáteli, rodinou Lantingových z Roderwolde v severní části Holandska. Koupili ji od rodiny Heukerových. To oni začali celou tu „Vanta“ rodinu. Koupil jsem od Lantingových Ovanty dceru Tavantu po Indoctro. Náš chovatelský program začal spolu s mým otcem asi 40 let zpátky, když koupil klisnu po Renville. Renville byl malý hřebec po plnokrevném Courville a z Lavanty, která byla prabábabou Ovanty I.“

Courville je v knize „The Leading Stallions of the Netherlands“ okomentován následovně: „Pro úspěšnou sportovní kariéru byla potřeba ochota pracovat, učit se, odvaha, dobrá povaha a atletické vlastnosti. To byly přesně ty vlastnosti, které předával plnokrevný Courville. Courville dal plemeníka Jasper, který skákal s Hugo Simonem; a Renville.“

„Renville byl slavný hřebec, malý 162 cm, ale s Bertem Rompem skákali Grand Prix. Můj otec obdivoval toho plemeníka díky jeho výjimečnému charakteru – byl to bojovník. Moje žena Berta Rompa znala velmi dobře a Renvilleho jezdila. Měli jsme mnoho dobrých klisen z krve Renville. Koupil jsem Tavantu jako sportovního koně a ona byla prvním Grand Prix koněm pro moji ženu a v současné době je matkou plemeníka Jonah T (H & M Zilverstar T), který byl licentován pro KWPN.“

„Rodina Lantingových také odchovala Avantose (Mermus R), kterého moje žena jezdila až do úrovně 160 cm, než byl prodán do Států. Stále mají poslední hříbě z Ovanty jménem Ivanta Weering a chovají na ní, v současné době je matkou hřebce Davantos Z (Davenport VDL). Myslím, že Ovanta měla tři koně do 160 cm a z té rodiny vždy byli Grand Prix koně.“

Ulen

Otcovská strana původu je standardní, je po Niagara (Libero H), který je z matky po Darnels, synu plnokrevného Lucky Boy. Je to právě její rodina, která je poněkud neobvyklá, protože má kočárovou krev. Ulenina matka Onita je po Harmonie, vnukovi velkého kočárového plemeníka Renovo, a z Benity po Tango, který má krev 0,03 %, a přináší gelderlanderský kočárový původ.

Ulen je konzistentní matkou. Její první hříbě v roce 2005 Project neboli Accession (Tolan R) skákala parkury do 140 cm. Další rok dala klisnu Brightly, zase po Tolan R, která chodila soutěže do 145 cm. Roku 2007 dala po Tolan R další klisnu Cocq A Doodle, účastnici parkurů do 160 cm s Andrew Ramseyem v USA. Roku 2008 dala mezinárodní účastnici všestrannostních soutěží Destination (Vingino), která také chodila parkury do 150 cm.

Hans de Roover odpověděl na pár otázek o Ulen. „Ulen se narodila 25. 3. 2001 v naší stáji a byla pojmenována po mé ženě Helene, která umřela roku 2000 a říkali jsme jí „Len“. Začali jsme s chovem koní jako koníčkem. Soutěžil jsem s kočárovými koňmi a dcery skákaly. Když byly starší, chtěl jsem chovat skokové koně, aby na ně mohly přejít z poníků, takže jsem s tím roku 1998 začal. To jsem přestal chovat prasata a začal s chovem koní a od roku 2006 jsme se soustředili už jenom na koně. V současné době odchováváme mezi 10 až 15 hříbaty každý rok, pouze z vlastních klisen. Chceme chovat dobře vypadající koně, kteří se dobře hýbou. A také nejvíce připouštíme s mladými plemeníky, protože musíme uvažovat ekonomicky a jsem přesvědčen, že se mnohem dále dostanete s mladými hřebci, ale potřebujete kvalitní rodinu.“

„Kočárová matka Ulen Onita měla speciální charakter a předala ho i Ulen, takže můžeme o její speciální povaze napsat knihu. V současné době je Ulen dvacetiletá a má pod sebou klisnu po Mattias (Comme il Faut x Catoki) a budeme ji jím znovu zapouštět.“

Neměli bychom být překvapení úspěchem kočárové krve v parkúrovém skákání, dobrým příkladem je Küchengirl Marcuse Ehninga.

Závěrem

V přeloženém článku jsme se dozvěděli něco o nejvýznamnějších skokových matkách v holandském chovu a jejich původech. To jsou hodnotné informace, neboť právě tyto původy chodí nejvyšší soutěže.