Britka žijící v USA, Mary Nuttall, živící se jako drezúrní trenérka a chovatelka, byla první, kdo upozornil svět na hrozbu syndromu fragilních hříbat teplokrevníků (WFFS), když se jí loni v březnu narodilo hříbě, které tak dychtivě očekávala. Okamžitě po narození hříběte poznala, že něco není v pořádku. Něco, co překvapilo jak zkušenou chovatelku, tak i její veterinářku. Klisna s hříbětem byly převezeny na renomovanou americkou veterinární kliniku v Texasu, kde pro hříbě bohužel už nic nemohli udělat. Genetický test odhalil, že se jednalo o WFFS a následně se spustila nezadržitelná lavina hysterie po celém světě prostřednictvím sociálních médií.

Přesto to ani zdaleka nebyl první případ, který byl pozorován. Německá veterinářka a chovatelka Kareen Heineking-Schutte vzpomínala na eurodressage, že poprvé o tom slyšela během přípravy na veterinární zkoušky v roce 2000 a přiznala, že tenhle střípek vědomostí nepřežil termín zkoušky a skončil v propasti mezi ostatními nevyužitými informacemi ze školy na dalších patnáct let, během kterých o WFFS neslyšela, přestože vykonávala veterinární práci a chovala koně v samém srdci sportovního chovu koní.

Serveru eurodressage k tomu řekla: „V roce 2015 jsem se setkala s Dr. Bärbel Gunreben a dozvěděla jsem se o studii, kterou ona a její tým provedli v roce 2012. Zmínila se, že Laboklin nabízí komerčně testování pro tento defekt od roku 2013 a že je překvapená, že o produkt nebyl žádný zájem ze strany chovatelů a plemenných knih. To přisuzovala tomu, že statisticky se to týkalo pouze jednoho ze 400 hříbat za předpokladu 9,4% prevalance nosičů v populaci, jak zjistili ve své práci z roku 2012.“

Karen informaci pustila z hlavy, protože se sama nesetkala s jediným případem až do doby, než Hilltop Farm zveřejnila v reakci na případ Mary Nuttall, že Sternlicht je přenašečem. Od té doby otestovala všechny klisny a zjistila, že dvě z nich jsou přenašečky, což bezprostředně publikovala na Facebooku ve skupině WFFS.

První reakcí v Evropě byl samozřejmě rezervovaný postoj vůči americké hysterii, stejně jako předtím, ale kauza tentokrát nevyšuměla. Do 1. května se zjistilo, že Everdale, otec nešťastného hříběte, je přenašečem. Majitel hřebce Gert-Jan van Olst vydal k případu tiskové prohlášení.

„Věříme, že rozsah problému je relativně malý, protože za všechny ty roky se narodilo více než 1000 hříbat po Everdale a problém se nevyskytl. Bereme to však vážně a chceme o tom vědět více. Bude důležité zjistit, jak se k tomu postaví plemenná kniha KWPN, protože s nejvyšší pravděpodobností Everdale není jediným přenašečem v rámci plemenných knih.“

Van Olst také nabídl všem zájemcům o připouštění Everdalem pro sezónu 2018 zdarma test WFFS. „Pokud je klisna zjištěna jako čistá, není problém. Jestliže je přenašečka, riziko se zvyšuje a chovatel má možnost buď riskovat, a nebo zvolit jiného hřebce.“

Holanďané a jejich postoje

Někteří chovatelé byli ještě rychlejší než oficiální autority a reagovali na závan větru s předstihem a otestovali své hřebce preventivně. Jeden z největších držitelů hřebců v Holandsku Joop van Uytert dal otestovat všechny své hřebce a k tomu serveru eurodresssage řekl: „Nevím, jak dlouho to potrvá, než budeme mít výsledky. Udělali jsme to na základě vlastní iniciativy, ale preferoval bych, kdyby to bylo povinné pro všechny plemenné hřebce.“

Přinejmenším v Holandsku se začalo něco dít, když plemenná kniha KWPN 12. června oznámila, že je pozitivně testováno deset hřebců: Everdale, Guardian S, Habanna, Inclusive, Indian Rock, Inspire, Jack, Jubel ES, Regino a Total U. S. Počet byl upraven na 11 dne 26. července po opakovaném testování hřebce Apache, byl zjištěn pozitivním.

V říjnu roku 2018 se server horses.nl zeptal třech expertů na jejich názor o kauze WFFS.

Wiebe Yde van der Lageweg, jeden ze tří dětí Wiepkeho, zakladatele největší stanice plemeníků na světě VDL Stud, k tomu řekl následující:

„KWPN konala korektně a stejně jako velký počet prominentních chovatelů si myslím, že celý problém byl nafouknut tiskem a nevědomostí. Všichni plemeníci VDL budou testováni a výsledky zveřejněny. Pak bude jasno a chovatelé mohou učinit vlastní rozhodnutí na základě těchto informací. Není však rozumné, že jsou testováni pouze plemeníci, když klisny mohou také být přenašečky. Je mnohem důležitější cílit na chov dobrého koně a nedávat velkou důležitost tomuto problému (WFFS) oproti kvalitám koní.“

Ralph van Venrooij, vedoucí chovatelské sekce v LTO a člen plemenné knihy KWPN, k tomu řekl: „Myslím si, že KWPN v tento moment podnikla dostačující kroky. Bylo to řešeno na chovatelské radě a závěrem bylo, že nebude žádná selekce plemeníků na základě WFFS, ale status u plemeníků musí být znám a zveřejněn. To má smysl, jen pokud bude hřebec licentován, kdy může mít vliv na chov. Není to ani odpovídající vzorek populace, protože hřebci jsou předem selektováni. Předpokládám, že majitelé hřebců je budou testovat pro OCD (pozn. překl.: OCD je zkratkou pro Osteochondritis dissecans neboli osteochondrózu) a WFFS. Je to důležité pro zmapování přítomnosti genu v populaci, ale potom je nutné testovat také všechny aktivní chovné klisny. Nyní je to WFFS, ale můžeme očekávat další genetické defekty, které budou zjištěny v budoucnu. Jak daleko v tomto testování můžeme zajít? Komerční zájem na prodejnosti hříbat je zde rozhodně zjevný, ať už je to odůvodněné či druhořadé.“ 

„Šance hřebečka na to, aby se stal plemeníkem, jsou velice malé. Nesmíme zapomínat na to, že chováme pro sport, takže selektovat bychom měli na tomto základě. Kromě toho na veterinární fakultě Univerzity v Utrechtu nebylo žádné hříbě diagnostikováno s WFFS.“

Nakonec se horses.nl zeptal i Larse Gehrmanna z trakénského svazu. Ten sdělil dobrou zprávu, že v trakénské PK zjistili po mnoha zkoumáních následující fakt. „Problém je skutečně malý, nicméně, udělali jsme to samé jako ostatní německé svazy. Všichni kandidáti pro licentaci musí být testovaní a informace musí být publikovány v katalogu plemeníků pro rok 2019 u každého plemeníka, jestli je přenašeč (a proto může být použit jen na klisny, které jsou WFFS prosté), nebo ne.“

„Věříme, že většina výsledků testů německých hřebců bude publikována. V případě mraženého semene od hřebců, kteří již nežijí, a není možné od nich získat vzorky krve či vlasů pro genetické testy, však nebudou výsledky publikovány.“

„Také podporujeme výzkum, který je prováděn pod hlavičkou Univerzity v Göttingenu na základě žádosti německých plemenných knih. Naši strategii přizpůsobíme novým poznatkům, které budou výsledkem tohoto výzkumu, a budeme naše chovatele o tom informovat.“

Oldenburská PK a kontroverze

V oldenburské plemenné knize jsou názory na problém rozdílné, oscilují od záporného postoje Paula Schockemöhleho až po postoj Wolfganga Schulze-Schleppinghoffa, vedoucího chovu, který volá po větší otevřenosti. Neshoda názorů se zvýraznila zvláště ve světle nové informace, že hvězdný plemeník Global Player vlastněný PSI/Helgstrand je pozitivní.

Jak říká Schulze-Schleppinghoff: „Přál bych si o tom mluvit otevřeně, nedělat z WFFS něco tajného a vzrušujícího. Naneštěstí jsou zde majitelé hřebců v oldenburské PK, kteří se snaží zastavit zveřejňování informací o WFFS. Myslím si, že bychom měli být otevření a ušetřit si hodně starostí. Také bych chtěl být otevřenější v otázce RTG plemenných hřebců. Když se budou tyto informace v poklidu zveřejňovat, ušetříme si aféry.“

Americký zástupce chovu Schockemöhleho nakonec identifikoval přenašeče WFFS a nové evropské regulace, které platí od roku 2019, navíc požadují, aby všichni plemeníci byli testováni a výsledek testu byl znám.

Paul Schockemöhle nadále zůstal k problému rezervovaný a nabídl majiteli hříběte se syndromem WFFS odškodné 10 tisíc EUR a prohlásil:

„Samozřejmě byli naši plemeníci testováni. Výsledky můžete najít na našich webových stránkách a nebo na telefonickou žádost. Rádi bychom zdůraznili, že není důvod k panice.“

A dodal: „U nás na hřebčíně Lewitz se narodilo během našeho chovatelského programu více než deset tisíc hříbat, což nezahrnuje hříbata našich klientů. Ani jedno z hříbat nemělo WFFS. Pravděpodobnost WFFS je minimální, ve skutečnosti tak minimální, že nabízíme kompenzaci ve výši 10 tisíc EUR chovateli, kterému se narodilo hříbě s WFFS a diagnóza byla potvrzena na veterinární klinice. Částku nechápejte jako odškodnění, ale jako symbolické gesto na doklad toho, že současná atmosféra je způsobena mediální hysterií, že problém WFFS je epidemický a že plemeníci – přenašeči mají být vyřazeni z chovu. Je to naprosto přehnané.“

Jeho názory se nesetkaly s kladnou reakcí v Holandsku, jelikož holandští chovatelé kladli vždy vyšší nároky na zdraví než Němci. Někdejší KWPN chovatel roku Emmy de Jeu se k tomu vyjádřila na FB: „Jsem šokována, že PSI odmítla WFFS jako přehnaně medializovanou hrozbu, která se týká pouze 10 % populace. Krom dopadu, jaký na nás chovatele má potrat nebo narození zdeformovaného hříběte, tu je také povinnost nevytvářet další přenašeče. Když použijete WFFS pozitivního hřebce na nepozitivní matku, stále je tu 50% šance, že se narodí další přenašeč. Chceme zákaz chovu na WFFS koních? Pokud by byl, nebylo by možné vytvářet kombinace mezi WFFS pozitivními jedinci a negativními.“

Naopak Gerd Sosath, majitel velkého oldenburského hřebčína, podpořil Paula Schockemöhle.

„Náš chov je o důvěře a transparentnosti. Také jsme testovali naše hřebce na WFFS, ale napřed bych rád řekl své.

Vítáme výzkum, který je zaměřen na welfare koní. Ale v tomto případě vedlo zveřejnění výzkumu o WFFS pouze k nedorozuměním a panice mezi chovatelskou veřejností. Po mnoha letech vlastní praxe a narození stovek hříbat nemáme zkušenost s případem WFFS. Nezaznamenali jsme rovněž statistickou korelaci mezi přenašeči a nepřenašeči, co se týče březosti. Bojujeme s herpesem a rhodokokovými infekcemi v našem stádě a je skvělé, že pokrok ve veterinární medicíně a péči nám umožňuje většinu hříbat zachránit.“

Bohužel komunikace kolem problému WFFS byla velmi špatná, což zmátlo chovatele, kteří stáhli často jejich nejlepší matky z chovatelského programu, jenom proto, že byly přenašečky. O kolik by chovatelé koní přišli, kdyby nepoužívali WFFS pozitivní hřebce v minulosti?

Pokud si nejste jistí, otestujte svoji klisnu. Pokud je potvrzena přenašečem, doporučuji použít hřebce, který je negativní. Nějaké riziko tu je, pouze pokud spojíte dva přenašeče (hřebce a klisnu). Nemůžeme ztratit ze zřetele cíl chovu. Osobně nebudu testovat naše klisny a budu pokračovat ve stejné chovatelské politice jako předtím. A to v použití toho nejlépe vyhovujícího hřebce na konkrétní klisnu. V tom je náš recept na úspěch.“

Existuje zde nepočítaně genetických změn a výzkum WFFS je teprve na počátku. Věřím, že v příštích letech budeme schopni testovat celou škálu genetických vad. Ale znamená to, že budeme párovat spolu jenom dokonalé jedince? Nebyly zde již dříve tyhle módní vlny díky moderním možnostem výzkumu a technologiím? Dneska má RTG jiný význam než před dvaceti lety, například. Nejdříve to byla navikulární kost, která rozhodovala, později kvalita koně byla určována čipy a dneska to jsou minimální změny v krční páteři, které jsou viditelné pouze nejmodernější technologií. Ty ovlivňují prodej koně, ale jsou koně se skvělými snímky dokonalí? Preferuji pohled na skutečného koně a jeho aktuální konstituci než RTG.“

Měli jsme intenzivní debaty s Paulem o tomto problému, a absolutně souhlasím s jeho dřívějším prohlášením. Status WFFS jsme prověřili a můžeme se nyní vrátit ke skutečným kritériím při výběru plemeníka.“

Hannoverská plemenná kniha a její postoje

Hannoverský svaz utrpěl těžkou ránu, když dva z nejlepších plemeníků v Celle, Don Frederico a Londonderry společně s méně slavnými Don Index, Londontime a Quaterhall byli testováni pozitivně na WFFS, zatímco severně od hranic v Holštýnsku všichni slavní hřebci prošli s čistým štítem. Manažer hannoverské PK Werner Schade v rozhovoru přiznal, že to pro ně byl šok. A dodal:

„Byl to šok, ale pro mě je způsob, jakým se problém řeší, hysterický. Nemáme mnoho ověřených případů WFFS u hříbat a nemáme data o možných potratech. A s Londonderrym a Donem Fredericem není historie většího počtu potratů nebo zamlčených březostí. Měli hodně klisen a o tomhle problému bychom věděli, chovatelé by nám to pochopitelně řekli.“

Myslíme si, že musíme být opatrní. Nechceme vylučovat přenašeče WFFS z chovu, budeme je nadále licentovat, ale budeme informovat chovatele o jejich statusu a pokud budete mít klisnu, která není přenašeč, není tu žádná hrozba, kromě 25% rizika, že hříbě může být novým přenašečem, ale bude zdravé.“

Nemůžeme přeci riskovat, že budeme přidávat další a další přenašeče do populace. Budou možná zdraví, ale za cenu udržování vadného genu v populaci. A tak se nabízí možnost tento gen vyřadit nevyužíváním WFFS přenašečů?

„Nemyslím si, že víme tolik, abychom mohli takto radikálně rozhodnout. Když jsem byl v Austrálii, diskutoval jsem o problému s tamními chovateli a pro ně je prioritou transparentnost a informovanost, aby se chovatelé sami mohli rozhodnout. Hodně chovatelů bylo úspěšných s využíváním Londonderryho nebo Dona Frederica a nadto nechováme koně pro chov, ale koně na ježdění. Možná se naše strategie změní v budoucnu, ale pouze na základě faktů.“

Myslíte si, že chovatelé budou dále využívat Dona Frederica? Mluvil jsem s holandským novinářem a on si myslí, že přenašeči u nich nemusí dostat žádné klisny. Může se to stát i v hannoverské PK?

„Ano, myslím si, že pozitivní hřebci budou mít problém. V Německu se myšlení během minulého roku změnilo. Bylo to velké téma na počátku roku, a v druhé polovině roku to bylo poprvé, kdy na licentaci hřebců byli všichni akceptovaní hřebci testováni. Měli jsme pět pozitivních hřebců. Nevyřadili jsme je z licentace, protože licentujeme hřebce pouze na základě jejich kvalit a jeden z pěti byl prémiovaný hřebec, který byl následně prodán za dobrou cenu. Během licentace se o tom moc nemluvilo. Myslím, že lidé to vyřešili kontrolou svých klisen a teď to už neřeší. Ale z krátkodobého hlediska myslím, že pro pozitivní hřebce bude těžké zaujmout chovatele. To majitele plemeníků trápí.“

Máte nějakého dobrého syna po Don Frederico, který není pozitivní?

„Ano, jednoho a doufám, že bude využit v chovu. Byl prémiován před třemi lety a není v chovu, ale v tréninku, a pokud vím, není přenašeč. Je šestiletý, bude prověřován ve sportu, ale volal jsem jeho majiteli a řekl mu, že má velmi zajímavého syna po Don Frederico a že bychom rádi tuhle linii udrželi, neboť Don Frederico byl velmi významný pro chov hannoverského teplokrevníka a rádi bychom našli způsob, jak tuhle linii udržet a to samé chceme udělat i u Londonderryho.“

Ale abych byl upřímný, Londonderry v chovu jako plemeník tak úspěšný nebyl?

„Ano, přímé potomstvo ve sportu ne, ale jeho hodnota je v roli otce matek. Jeden příklad je např. světový šampion d´Avie (Don Juan de Hus x Londonderry). Když se na něj podíváte blíže, je dost podobný Londonderrymu a my máme hodně dobrých koní po jeho dcerách. Předává typ a myslím si, že celá linie Lauries Crusador bude mít vyšší hodnotu na mateřské straně rodokmenů.“

Francie

V sousední Francii k problému WFFS přistupují podstatně zdrženlivěji. Co k tomu říká majitel největšího hřebčína ve Francii Arnaud Evain?

„Diskuze o přenosu WFFS je téma, ale samotná nemoc ne. Nemáme sice oficiální statistiky o WFFS, ale je to určitě velice malé číslo. Když jsem se ptal veterinářů, zatím jsem nepotkal žádného, který by se s tím kdy ve své kariéře setkal.

Pokud, jak bylo uvedeno ve výzkumu, prevalence genu je mezi 6 až 11 %, tak by měl být zodpovědný za mnohem více úmrtí, než byla reálně pozorována. To znamená, že zde jsou nějaké další mechanismy, které se na tom podílí.

Připomíná mi to debaty o osteochondróze, kdy se někteří domnívali, že odpovědný gen objevili. Ale po letech je všeobecně akceptováno, že osteochondróza má multifaktoriální příčiny.

Takže vyřazovat kvalitní plemeníky nebo klisny jenom na základě tohoto genu je předčasné, pokud ne hloupé.

Podle mě bychom měli provést rozsáhlou studii o WFFS, abychom zjistili přesná data o počtu případů:

jaké jiné okolnosti zde ještě jsou, než jen přítomnost genu na obou stranách

teprve pak se rozhodneme, zda bychom měli či neměli vyřadit koně s genem z chovu

Dá se to přirovnat k situaci, kdy do vás může uhodit blesk, pokud za bouře zůstanete pod izolovaným stromem. Ale to neznamená, že preventivně pokácíte všechny osamocené stromy, abyste zabránili riziku úderu blesku.

Jestli zveřejníme informace o statusu našich plemeníků? Možná, pokud ano, tak na našich www stránkách. Jsem v šoku ze situace kolem WFFS, znám mnoho jiných, také dědičných nemocí, s mnohem větší prevalencí a větším ekonomickým dopadem, které se neřeší. Např. SCID gen (těžká kombinovaná porucha imunitního systému) nebo PSSM (myopatie). Proč zrovna WFFS, který v podstatě v chovu jako problém neexistuje?“

Tento postoj sdílí i jiný významný francouzský chovatel, a to Bérengère Lacroix, ředitel plemenné knihy Selle Francais. Ten k tomu prohlásil:

„Využil jsem možnosti diskutovat o tomto problému ve St. Lo s ostatními členy komise. V současné situaci bychom rádi znali více vědeckých informací o WFFS a sdílíme postoj Arnauda Evaina. Příliš málo případů, nedostatečná probádanost problému z hlediska genetiky (jenom jeden gen? co prostředí? další informace?).

V současné době se majitelé hřebců rozhodli testovat hřebce, aby chovatelé měli k dispozici informace, na jejichž základě se mohou sami rozhodnout.“

A co k problému říká Esben Møller, dlouhodobý manažer chovu Blue Hors?

„Podporujeme otevřenost a transparentnost, a tak jsme se rozhodli otestovat i již v chovu nepůsobícího Don Schufro. Dopadlo to, jak jsme předpokládali, je pozitivní. Naše znalosti o statusu WFFS u koní jsou dalším chovatelským nástrojem, které jsou k dispozici. Umožňuje chovateli se vyhnout spojení dvou přenašečů. Doporučujeme chovatelům, aby své klisny nechali otestovat před připouštěcí sezónou.“

A zdroj mutace?

Vestfálská PK si myslí, že vina je u plnokrevného Dark Ronalda a jeho otce Bay Ronalda. Domnívá se tak na základě zkoumání rodokmenů 2000 koní, kteří byli pozitivně testováni. Jsou to jediní hřebci, kteří se vyskytují ve všech rodokmenech. (pozn. překladatelky: korelace neznamená kauzalitu! Čili nelze vyvozovat, že jedna je příčinou a druhá následkem pouze na základě korelace. Zvláště u takového hřebce, který sehrál ve vývoji moderního teplokrevníka zcela zásadní roli!)

Když si uvědomíme, že Bay Ronald se narodil v roce 1893 a Dark Ronald v roce 1905 a jejich jména se objevují v původech u plnokrevníků a v každé plemenné knize teplokrevníka, tak to záhadu WFFS genu ještě více prohlubuje, než projasňuje. Pokud je to pouze genetický problém, pak bychom měli za posledních sto let vidět stovky postižených hříbat a tisíce potratů. A přesto bylo zjištěno pouze několik postižených hříbat a veterináři, kteří celý život působí v chovu koní, říkají, že nikdy neměli jediný případ. To by mohlo tedy naznačovat, že jsou zde další faktory...

Server eurodressage zveřejnil komentář americké výzkumnice Neny Winand, která zdůrazňuje, že mutace jako taková musela vzniknout o několik stovek let dříve, než se narodil Bay Ronald. Vinu klade na arabské koně z pouští.

Konkrétně prohlásila, že „analýza o původu WFFS1 mutace, kterou zveřejnila vestfálská PK, je zavádějící. Mutace se objevila u plnokrevníků i teplokrevníků odděleně kvůli využití pouštních arabských koní, kteří byli přenašeči, v počátcích chovu plnokrevníků a následně využitím jak plnokrevníků, tak i přímo pouštních arabů v chovu teplokrevníků.“

Dodala, že Dark Ronald a Son-in-Law mohli být možná přenašeči, ale ne zdrojem mutace. Historické dokumenty ukazují, že přenašeči zde byli již počátkem 19. století. Není možné analyzovat rodokmeny teplokrevných koní, bez ohledu na to, jak velký vzorek je k dispozici a pak přijít s takovými závěry. K šlechtění teplokrevníků bylo použito příliš mnoho plnokrevníků a arabů To samé je i u plnokrevníků, kteří z velké části pochází z arabských koní. To jsou fakta, která zjistí každý, kdo se podívá na rodokmeny zakladatelů. A je známo, že rodokmeny zakladatelů jsou neúplné...

Vezmeme v úvahu možný věk mutace a fakt, že každý arab nebo plnokrevník, který byl užit v teplokrevném chovu, má původ minimálně do roku 1724 (rok narození Godolphin Arabiana), ale spíše ještě dříve. Když si uvědomíme, kolik arabů a tureckých koní bylo využito v počátcích chovu plnokrevníků, tak mutace mohla existovat již roku 1600.

Na základě těchto důkazů by se mohlo jevit, že plnokrevná populace je celá prolnutá WFFS, ale přesto, že plnokrevná hříbata jsou nejdražší a veterináři, kteří spolupracují s plnokrevným chovatelským průmyslem, tou nejelitnější skupinou, nezdá se, že by se WFFS jakkoliv obávali.

Záhada kolem WFFS je čím dál zajímavější!