Klasické cirkusové lekce jsou bohužel často vnímány jako zpopularizovaná a „ne příliš hodnotná záležitost“ a sportovním jezdeckým světem nejsou obvykle pozitivně přijímány. Musíme si ale uvědomit, že jak cirkusové lekce, tak i moderní jezdecký sport mají společné kořeny, které vychází z původního vojenského jezdectví. I autor nejstaršího evropského hipologického textu Xenofón výcvik některých těchto lekcí ve svých spisech zmiňuje. Moderní cirkus tedy pouze oprášil staré pozapomenuté výcvikové postupy a vynesl je „na světlo“ boží v jiném kontextu a v jiných souvislostech. Za to, že tyto postupy byly do dnešní doby dochovány, můžeme poděkovat velkým cirkusovým rodinám Evropy.

Moderní teorie jezdectví se vyvinuly z tradic vojenského jezdectví v období po druhé světové válce a téměř všechny cviky, které se ve vojenském jezdectví „cirkusových lekcí“ dotýkaly, do nich nebyly zakomponovány. Jedinou výjimku tvoří „cirkusový tanec koní“ ‒ piafa, která byla a je základem všech nadzemních škol. Piafa v moderním jezdectví přetrvala, jiné cirkusové cviky ne. To ale neznamená, že na ně je nutně třeba pohlížet skrz prsty. Nebojte se tedy experimentovat, nebojte se odsouzení a pokuste se přispět k zachování nehmotného kulturního dědictví naší Evropy! :)

O „cirkusových lekcích“ jsme si mnohé již řekli, přesto si ale neodpustím ještě jeden „krátký úvod“, V minulém článku věnovaném pokloně jsem uvedla pro snazší pochopení lekce klasický způsob výcviku, který se tradičně po celá staletí provádí za pomoci lonží. Ráda bych ještě reagovala na komentář k textu o pokloně. Jestliže chcete se svými koňmi cvičit cirkusové lekce, je opravdu bezpodmínečně nutné, aby kůň měl zvládnutý základní výcvik ze země a byl plně ovladatelný. Musí respektovat váš osobní prostor, musí umět stát, a to za všech okolností, nesmí hrabat, kopat po cvičiteli, popocházet bez vašeho povelu či signálu a musí vám a pomůckám, které používáte, plně důvěřovat. Nelze učit španělský pozdrav koně, který má panický strach z biče, nelze učit koně, který má strach z dotyku lonže na končetině, klasické pokloně. Jak svého koně do tohoto stavu dovedete, je kapitola od základů jiná.

Platí ale, že vše, co koně při cirkusových lekcích naučíte, má svůj význam a svůj smysl. Nejde jen o gymnastikování, koordinaci pohybu či výsledný efekt. Celý proces učení je velmi významný! Podporuje důvěru, rozvíjí vztah mezi koněm a cvičitelem, zlepšuje ochotu koně nechat sebou bez odporu manipulovat za různých situací. Kůň musí být schopen se koncentrovat a „přemýšlet“. A to je bonus těchto lekcí, je to něco, co je užitečné bez ohledu na konečný či možný výsledek.

Jestliže naučíte koně, aby akceptoval zvednutí nohy za pomoci lonže, připravujete ho nejen na cvik poklony, ale i na různé události, které ho mohou v průběhu času potkat či ohrozit. Z vlastní praxe vím, jak významné může být, když kůň dokáže na povel zastavit a stát a nepanikaří, pokud něco omezí pohyb jeho končetin. Pro příklad ‒ před pár lety se můj hřebec zachytil do smyčky z ocelového drátu. Byli jsme v lese a ve skupině několika jemu neznámých koní. Na povel ale zůstal stát, na omezení drátem nereagoval a počkal, než „lonž“ odstraním. Jednalo se o koně velmi temperamentního a snadno vznětlivého, pokud by neznal tuto situaci z jiné souvislosti, nechci domýšlet, co vše se mohlo stát.

Ale nemusí jít vždy o tak výjimečnou situaci. S koněm můžeme potřebovat manipulovat za pomoci lonží v mnoha běžnějších situacích. Zavalením se v boxu počínaje, přes manipulaci po veterinárním zákroku až po nutnost vyproštění při tragické nehodě. Vždy je výhodnější, je-li kůň na takovou možnost připraven, než když se stresuje z neobvyklé situace! Se svým koněm můžete cvičit, co jen chcete a jak jen chcete, pokud jednáte promyšleně, korektně a nepoužíváte hrubou sílu.

Dnes se budeme věnovat cvikům španělský pozdrav a polka. Oba tyto cviky jsou nejen skvělou alternativou k běžným jezdeckým lekcím, ale i vhodnou metodou, jak dovést koně do korektně provedeného cviku španělský krok. Nelze ale tvrdit, že bez zvládnutého španělského pozdravu či polky nelze cvičit španělský krok, jen je to snazší a rychleji pochopitelná cesta k úspěchu. Všechny tři tyto cviky, tedy španělský pozdrav, polka a španělský krok, můžete začít trénovat, i když nejste zkušený profesionál. Ani zdaleka se nejedná o tak obtížný cvik, jako je například vzpínání nebo lehnutí koně na povel. A tedy i riziko, že svou chybou svému koni psychicky či fyzicky uškodíte, je výrazně menší, než u výše uvedených lekcí pro pokročilé.

Španělský pozdrav

Při španělském pozdravu má kůň na povel zvednout přední nohu do horizontální polohy a „pozdravit“, aniž by končetinou hrabal. Noha by měla být „statická“ a měla by v horizontální poloze několik vteřin setrvat. Zvednutí přední nohy na povel je první fází pro následnou výuku polky a španělského kroku. Pokud chcete přes španělský pozdrav dojít ke korektně provedenému španělskému kroku, doporučuji necvičit tento cvik dlouho a vždy ho začlenit do práce tak, aby z něj kůň brzy „vykročil kupředu“. V opačném případě byste později s pohybem kupředu mohli mít problém a kůň by si mohl vytvořit/zafixovat pohybové nepravidelnosti či chyby taktu.

První fáze. Zvedni nohu!

Tato fáze výcviku nemá pro koně žádný významný fyziologický přínos, ale zlepšuje rovnováhu, kterou bude kůň potřebovat, až začne pracovat na španělském kroku, pro nějž je dobrá rovnováha velmi důležitá. Mnoho koní dokonce nemá fyzické dispozice pro korektní španělský krok, což při výcviku španělského pozdravu často odhalíme. Ale o tom až později.

V úvodu se postavíme na tu stranu koně, na níž chceme zvednout nohu. Zkontrolujte, zda na noze, kterou chcete zvednout, nestojí kůň plnou vahou. Pokud ano, lehkým tlakem na plec jeho těžiště přesuňte na opačnou přední končetinu. Následně klepněte tušírkou (spíše polechtejte, než švihněte!) na nohu a pokud kůň nohu zvedne, nadšeně ho odměňte. Přesné místo, kde má bič působit, je detektivní příběh. Metodou pokus omyl musíte najít místo, kde kůň na dotyk nejlépe reaguje.

Pozor. Kůň by měl pouze zvednout nohu, ne udělat krok. Tuto reakci koně neodměňujeme a ignorujeme. Cvičení opakujeme. Pokud máme koně s temperamentem lenochoda, můžeme si pomoci tak, že volnou rukou v místě, kde působíme tušírkou, koni zvedneme nohu jako při čištění kopyt tak, aby si kůň mohl vytvořit „odkaz pro učení“.

Jako hlasový povel se obvykle používá „noha“, ale samozřejmě na vás je, zda to bude bačkora anebo třešeň. Podstatné je, aby se povel nikdy neměnil a byl správným způsobem načasován. Cvičíme postupně na všech čtyřech končetinách.

Druhá fáze. Dolů nohu!

Když kůň na povel a dotyk zvedne všechny čtyři končetiny vždy a bez odporu, začneme pracovat na tom, aby kůň držel nohu zvednutou. Toho se snažíme docílit tak, že jakmile kůň nohu zvedne, podržíme na ní přiložený bič. Pokud ji kůň zvednutou nenechá a položí ji zpět na zem, ihned ho znovu požádejte, aby končetinu zvedl.

Jakmile docílíte toho, že kůň drží nohu nahoře alespoň krátkou chvíli, předejděte jeho reakce a použijte povel „dolů“ či jinou vhodnou alternativu a v tomtéž okamžiku se přestaňte dotýkat bičem končetiny. Odměna nyní přijde v okamžiku, kdy kůň položí nohu na zem.

Opět cvičíme na všech čtyřech končetinách, dokud kůň nebude schopen nechat nohu zvednutou po jistý časový úsek. Pamatujte, že ne vždy to, co vypadá jako odpor, odpor také je. Pokud vám kůň prudce staví končetinu na zem, může být důvodem nepříjemný pocit z možné ztráty rovnováhy. Proto koně nikdy za toto chování netrestejte, ale ignorujte ho a pouze opravujte. Trest vyvolá stresovou reakci, která brání požadovanému uvolnění. Necvičte dlouho, svůj vliv může mít i únava.

Třetí fáze. Před sebe!

Jestliže je kůň již schopen adekvátně reagovat, zvedá končetiny na povel a na povel je také pokládá, změníme svoji pozici. Nyní nestojíme vedle koně, ale čelem před ním a to v dostatečném odstupu, aby nás kůň v případě afektivní reakce nemohl končetinou zachytit.

Změníme nejen svoji polohu vůči koni, ale i místo, kde budeme působit tušírkou. Nyní se budeme dotýkat koně na pleci tam, kde budeme později přikládat bič ze sedla při španělském pozdravu, polce či španělském kroku. Budeme se snažit spíše než bičem ťukat, bič klidně, jemně přikládat a to jen s náznakem „poťukání“. Váš kůň v této fázi již ví, že poklepání biče a povel „noha“ mají svůj jasně daný význam. Ví tedy, že má nohu zvednout.

Nyní ale chceme, aby noha nesměřovala „pod sebe“, nýbrž „před sebe“. Vyzvěte tedy tušírkou koně k tomu, aby nohu zvedl, a použijte nový, jemu prozatím neznámý, povel „pas“ a vyčkejte, než kůň dopředný pohyb končetinou naznačí. Jakmile se tak stane, následuje pochvala. Jde o to „přeorientovat“ pohyb končetiny z pod sebe na pohyb před sebe a propojit toto chování se slovním povelem.

Čtvrtá fáze. Hotovo!

Jakmile kůň bude schopen zvednout končetinu před sebe, pracujte obdobně jako ve fázi dvě. Na před sebe zvednutou nohu přiložíme tušírku a začneme fázi zdvihu končetiny prodlužovat, až bude kůň schopen držet nohu nahoře tak dlouho, jak požadujete. Opět chválíme až po povelu „dolů“ za současného odstranění pobídky bičem.

Odměna přichází, jakmile kůň položí nohu na zem. Tak docílíme toho, že kůň bude zdravit v klidu, podrží nohu v pozdravu dostatečně dlouho a cvik bude skutečně vyvolávat dojem pozdravu a ne hrabání.

Obměnit a rozvinout můžeme cvik tak, že kůň bude zdravit na podstavci, na dlouhých lonžích či ve volnosti.

Jiné metody výcviku

Cvičit můžete začít pracovat i s targetem, jste-li příznivci tohoto výcvikového postupu. Výcvik s targetem je následující. Target držíme ve výšce lehce nad holení koně a koně odměníme za libovolný pohyb nohy ve směru targetu. Target zde v podstatě funguje jako „ukazovátko“, kterého se má kůň dotknout. Je jen třeba vytvořit podmíněnou vazbu mezi povelem a dotykem nohy koně na targetu. Problém je, že target nemůžeme využít pro nácvik španělského kroku ze sedla, tedy ... možná bychom mohli, ale výsledný efekt by příliš estetický zřejmě nebyl :)

Jinou možností je metoda „pobláznění“ koně. Tento způsob vidíme často u volných drezur. Bohužel je velmi závislý na „vazbě koně a cvičitele“ a je tedy velmi individuální a obtížně obecně přenosný. Metoda je založena na tom, že cvičitel svou nohou naznačí požadovaný cíl, tedy vysoko zvedne svoji propjatou nohu a snaží se o to, aby kůň jeho chování napodobil. Koně, kteří jsou „rození cikusáci“ se často rychle chytí a sledují pohyby cvičitele bez problémů. Ne každý kůň je ale extrovertní natolik, aby jeho motivace byla dostatečná a dlouhodobě udržitelná. Bůh ví ale, jaký je váš kůň, třeba tento typ výcviku bude pro vás to pravé ořechové. Bohužel, i tato metoda se dá jen těžko přenést do sedla. I když nic není nemožné.

To je výhoda cirkusových kousků. Můžeme je rozvíjet a modifikovat. Třeba tak, že jezdec zvedne nohu ze sedla a od sedla a kůň ho napodobí. Vždy je to o vztahu kůň a jezdec/cvičitel a o času, který tomu všemu můžete a chcete věnovat. Věřím, že pokud je cvičitel dostatečně nadšený, důsledný a vytrvalý, naučí svého koně všechny „pitominy“, které si vymyslí. Proč by ne?

Polka

Polka je jakýsi „polotovar“ španělského kroku. Název cviku vychází z dojmu, že kůň při něm předvádí základní taneční krok. Název není tak zavádějící, jak by se možná mohlo zdát. Rytmus polky skutečně taneční rytmus obsahuje. Stejně jako tanec člověka zlepšuje polka u koně schopnost vnímat vlastní tělo, rytmus a zlepšuje koordinaci a také rovnováhu.

Najde se mnoho těch, kteří jak polku, tak španělský krok budou kritizovat a hledat na nich možné negativní vlivy. Tuto kritiku ale nikdy neuslyšíte z úst opravdových drezurních mistrů a vždy chybí logické argumenty. Pokud se kůň naučí rytmicky pohybovat na povel cvičitele, je schopen uvolnit lopatku a koordinovat pohyb svých končetin, není příliš pravděpodobné, že by toto mohlo mít zásadní dopad na celkovou mechaniku pohybu koně. Chybí odborné studie, které by souvislost mezi polkou, španělským krokem a chybami v taktu či pravidelnosti chodu prokázaly. Myslím tedy, že se těchto cviků nemusíme obávat. To, že jimi poškodíte výkonnost svého koně, je, podle mého názoru, málo pravděpodobné.

První fáze ‒ zvedni nohu!

Kůň musí být schopen zvednout na povel a lehce „pozastavit v letu“ požadovanou přední nohu a to na dotek tušírky a slovní povel, například „pas“. Výška zvednutí a požadované vydržení končetiny je věc, kterou budeme postupně upravovat a zlepšovat.

Druhá fáze ‒ jdi kupředu!

Jakmile ovládáme bod jedna, spojíme celou první fázi s pohybem kupředu. Můžeme se pohybovat pozpátku před koněm nebo můžeme kráčet vedle něj, což je vhodnější, protože kůň není člověkem zpomalován v aktivním, dopředném pohybu. Jsou ale koně, kteří příliš pospíchají či ztrácí sebedůvěru a kterým pozice cvičitele před sebou vyhovuje. To je třeba z praxe vysledovat.

Nyní dáme povel pro zvednutí nohy. Ve chvíli, kdy kůň nohu zvedne, zpozorněte a přibližně v polovině její předpokládané trajektorie ve směru nahoru, dejte povel pro pohyb dopředu a udělejte s koněm několik kroků. Potom zastavte, pochvalte koně a cvičení zopakujte s druhou přední nohou.

Třetí fáze ‒ nastavení tempa

Ve chvíli, kdy kůň pochopí, že „pas“ (či „krok“ atd.) je spojen s pohybem dopředu, začínáme počítat.

Nejprve je systém následující: Krok – jedna – dva - tři – čtyři - krok - jedna - dva - tři - čtyři - krok - jedna - dva - tři... Tedy kůň zvedne nohu, pak jde čtyři „normální“ kroky a následně zvedne druhou nohu. To je úvodní neboli vstupní verze polky, jakási základní úroveň.

Použití této metody zajišťuje, že zadní nohy nebudou zapomenuty a kůň je nezačne „ztrácet“. V pokročilém tréninku už tuto úvodní čtyřkrokovou polku necvičíme, svůj význam má v aktivizaci zádě a vytvoření návyku zádí pracovat.

Až toto budeme bezchybně ovládat, kůň se bude pohybovat pravidelně a rytmicky, přistoupíme k výcviku finální verze polky. Tedy: Krok - jedna - dva - krok - jedna - dva - krok...

Tento postup práce je pro koně velmi dobře pochopitelný a zároveň je to velmi efektivní způsob, jak trénovat a udržet pravidelnost a rytmus.

Vždy je důležité, abychom cvičili v klidu, bez negativních emocí a koně nepřetahovali. Stačit bude deset minut, víc určitě netřeba.

 

Pilně trénujte, příště se pustíme do španělského kroku!