Tis červený, resp. tis obecný (Taxus baccata) 

Jednoznačně nejnebezpečnější stálezelený jehličnan je tis červený. Tis je naše původní dřevina a v zahradách a parcích roste zcela běžně. Snítky tisu se ve dekoračních vazbách hojně využívají a díky své sytě temné barvě v nich velmi dobře vypadají. Tis je proto oblíbený kontrastní základ v korpusech adventních věnců.

Až na červený dužnatý nepravý míšek (epimatium) je ale celá rostlina prudce jedovatá. Toxicitu způsobuje alkaloid taxin, což je srdeční a cévní jed, taxikatin, jed s účinkem na srdce, taxogenin, milossin a kyselina mravenčí.

Jedovatost tisu byla velmi dobře známa už ve starověku a extrakt z tisu byl využíván jak traviči, tak i sebevrahy. Slabý odvar se využíval i k vyvolání potratů, což mělo pro mnoho žen fatální následky.

Rostlina je extrémně jedovatá i pro koně a další domácí zvířata a otrava se projeví velmi rychle, v rozmezí dvaceti až třiceti minut. Zaznamenány jsou i případy, kdy se následky otravy projevily prakticky okamžitě. Smrtelná dávka pro koně jsou 2 g/kg živé hmotnosti, u skotu 10 g/kg, u ovcí 10 g/kg, u kozy 12 g/kg a prasete 3 g/kg. Příznakem otravy je kolika, ztráta koordinace. Dechová a tepová frekvence se nejprve zrychluje, později zpomaluje. Následuje dechová a srdeční zástava.

Pozor, zapomeňte na báje a pověsti, které tradují, že kůň dobře ví, co je jedovaté, a proto to nesežere. Tis býložravá zvířata neodmítají. Pokud k němu mají přístup, bez odporu ho konzumují! Proto byla tato dřevina na našem území po staletí systematicky mýcena všude tam, kde se k ní mohla dostat pasoucí se domácí zvířata. Nyní se do naší krajiny vrátila a stal se z ní oblíbený parkový a zahradní solitér. Rozhodně ale platí – jedna jediná snítka, kterou kůň pozře při oždibování adventního věnce – a jde o život.

Jalovce

Další široce rozšířený druh, který je prudce jedovatý, je jalovec chvojka (Juniperus sabina). Toxicita i této rostliny byla dobře známá ve starověku. Jalovec chvojka mimo to působí toxicky už při kontaktu s kůží. Pokud je pokožka vystavena působení toxinu delší dobu nebo opakovaně, dochází k poškození krevních kapilár. Objevují se puchýře a vředy, nazývané Sacer Ignus (svatý oheň). Jedovaté jsou všechny části rostliny. Chvojka je také silně nefrotoxický. Lidem s onemocněním ledvin nesmí být podána ani nejnižší možná dávka.

Toxin sabinen, který chvojka obsahuje, vyvolává tetanické křeče a stahy děložní svaloviny. Proto byl v minulosti často využíván i k domácím potratům, na což mnoho žen doplatilo smrtí. U koní se otrava projevuje těžkými kolikami, křečemi, selháním ledvin. I velmi malé množství vede u vysokobřezích klisen k abortům. Je to možná překvapení, ale i dnes bývá chvojka častou příčinou náhodných otrav, protože jeho silná toxicita už není obecně známa. Nikdy ho proto nevyužívejte ve vazbách, k nimž by se koně, byť náhodně, mohli dostat a nesázejte ho ani v blízkosti ohrad či stájí.

Podobné účinky ovšem mají i další pěstované jalovce (J. virginiana, J. Horizontalis) a také o něco méně jedovatý jalovec obecný (J. Communis).

Cypřišky a zeravy

Jedovaté jsou ovšem i cypřišky (Chamaecyparis), které se často vysazují v zahradách i městských parcích, protože dobře snášejí znečištěné ovzduší a polostín. Běžně se u nás pěstuje cypřišek Lawsonův (Ch. lawsoniana), nutkajský (Ch. nootkatensis), zlatožlutý hrachonosný (Ch. Pisifera) a tupolistý (Ch. obtusa). Cypřišky obsahují ve větvičkách a šišticích jedovaté terpeny. Tyto silice dráždí pokožku, po požití začíná otrava krvácením žaludeční sliznice, objevuje se zrychlený tep, zvýšený krevní tlak, průjem a křeče. U těžkých otrav dochází k poruchám a poškození ledvin a jater. Toxicita rostlin se může lišit v závislosti na druhu nebo variaci, přesto je ale na místě dbát na to, aby se koně k dekoracím, které cypřiše obsahují, nikdy nedostali.

Dalším jedovatým rodem z čeledi cypřišovitých je zerav (Thuja), nazývaný také thúje. Během minulého století se tato dřevina stala snad nejoblíbenější rostlinou českých živých plotů. Nejčastěji se vysazuje zerav západní (T. occidentalis), řasnatý (T. plicata) a východní (T. orientalis). Přestože jsou všechny druhy a odrůdy zeravů silně jedovaté,  jejich větvičky se často používají do všech typů vánočních dekorací a běžně se vysazují i v blízkosti pastvin a stájí. Větvičky, šištice a dřevo obsahují jedovatou silici s vysokým obsahem thujonu. U člověka se otrava projevuje podrážděním pokožky, objevuje se zvracení, krvavé průjmy, poškození ledvin, u žen otrava vede k potratům. Obdobně se otrava projevuje i u koní. Včetně abortů klisen.

Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus)

Ve vánočních vazbách je nádherná a velmi oblíbená i další běžně pěstovaná okrasná rostlina našich zahrad, bobkovišeň lékařská neboli vavřínovec obecný. Prudce jedovatá je celá rostlina, obzvlášť ale v podzimních a zimních dekorativních vazbách často využívané listy. Rostlina obsahuje kyanogenní glykosid amygdalin, který se v zažívacím traktu rozkládá na jedovatý kyanovodík. Rozdrcené listy proto voní po hořkých mandlích.

Otrava se projevuje nenápadně a její příznaky nemají rychlý nástup vzhledem k pomalému uvolňování kyanovodíku. S postupující otravou se ale objevuje výrazný neklid, dýchací obtíže, ztráta koordinace, křeče a hypersalivace. Následuje zklidnění, apatie a dechové a oběhové obtíže.

Zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens)

Další široce rozšířená a mimořádně oblíbená stálezelená rostlina, která je tradiční součástí valné většiny adventních věnců a dekorativních vazeb. Celá rostlina je prudce jedovatá. Obsahuje steroidní alkaloidy, jako jsou například buxin, buxinidin, cyklobuxin, buxamin a další. Po požití zimostrázu se dostavují příznaky otravy v podobě křečí, průjmu, objevuje se třes, ztráta koordinace. Požití vyšší dávky může být i smrtelné.

Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium)

Nápadná a velmi dekorativní stálezelená dřevina, která je tradičně spojovaná s obdobím Vánoc, a to především v anglosaských zemích. Pěstuje se v mnoha kultivarech. Přestože je u nás rostlinou nepůvodní, objevuje se ve většině parků a zahrad a má tendenci zplaňovat.

Cesmína obsahuje alkaloidy a saponiny a to nejen v plodech, ale i listech. Všechny části rostliny jsou jedovaté. Pro představu – pro dospělého člověka je smrtelná dávka dvacet až třicet plodů. Otrava se projevuje nevolností, zvracením, horečkou, poškozením ledvin, průjmem a malátností. Proto byste cesmínu neměli používat v dekorativních vazbách umístěných ve stáji. Nejsou dostupné údaje o výši dávky nebezpečné pro koně, uvádí se ale, že už méně než deset bobulí může způsobit smrt u psa. Z této informace lze vycházet a lepší je raději nic neriskovat.

Břečťan popínavý (Hedera helix)

Jako snadno dostupnou součást vánoční výzdoby byste neměli používat ani běžně rostoucí břečťan popínavý, přestože je tato naše původní rostlina v souvislosti s Vánocemi mimořádně oblíbená a velmi atraktivní. Břečťan je symbol nesmrtelnosti, přátelství a věrnosti a využívá se nejen ke zdobení zárubní dveří, zábradlí a k výrobě věnců, ale často se i u stájí vysazuje, aby zakryl nevzhledné části dvorů a staré oprýskané zdi. Celá rostlina je ale jedovatá. Břečťan obsahuje zejména saponiny (nejvíce hederasaponin C), glykosid hederin (helixin), alkaloid emetin. Toxiny, obsažené v břečťanu nejsou příliš silné, přesto ale u lidí vyvolávají závažné gastroenterální potíže, křeče a průjmy, ve větším množství člověka ohrožují i na životě. U koní není bezpečná dávka známa, přesto je ale i tady na místě obezřetnost.

Přestože mnohé stálezelené rostliny, ze kterých jsou dekorace vyráběny, koně a ani jiná zvířata na zdraví neohrožují, mohou se v adventních věncích a dalších dekoracích objevit i snítky dřevin skutečně mimořádně nebezpečných. Proto je v souvislosti s výrobou vánočních věnců a závěsů, do jejichž blízkosti se koně plánovaně či neplánovaně dostanou, potřeba jak estetický cit, tak i znalost botaniky. Všichni přece chceme, aby nejvýznačnější svátky roku byly skutečně šťastné a veselé a nezměnily se v nechtěné drama.