Když nás kůň kopne

20. 6. 2022 Michaela Burdová Autor fotek: pixabay.com, Jesse Beery

Nechoď mu za zadek, neběhej mu za zadkem… to bývá jedna z prvních rad novým adeptům jezdectví, přestože školní koně, kteří stoicky zvládají nezkušené elévy, tuhle zbraň nevytasí – a nemělo by je to ani napadnout. Výraz „kopnuta koněm“ se však objevuje na urgentu v lékařských zprávách zas a znovu.

Už Arabové ve starověku velmi dobře znali sílu koně, jak dokazuje jejich přísloví „Pro horsemana hrob je otevřený“. Koňské kopyto může při kopnutí o síle až 10 000 N (v extrémním případě) způsobit škody od pouhé modřiny po zlomeniny, natržení vnitřních orgánů nebo zástavu srdce – podle toho, do jaké části těla se trefí, jakou silou a z jaké vzdálenosti. Většina koní nevykopne plnou silou a ani nemá v úmyslu vás trefit, natož zabít (na rozdíl od muly, o které se traduje, že naopak nezvedne nohy, dokud si není jistá, že na vás dosáhne). 

Síla kopnutí

Informace o síle nárazu kopyta nemají přispět jen většímu povědomí ohledně bezpečnosti u koní, ale také architektům staveb pro ustájení.Změřit sílu nárazu při kopnutí však není snadné, jak se ukázalo. V roce 2017 se švýcarští a ameriští vědci pokusili změřit sílu kopnutí koně pomocí speciální podkovy se senzorem - a koní nacvičených na vykopnutí do stěny, nicméně studie jen ukázala, že tento způsob není pro výzkum vhodný.  Jiná studie švédských vědců zabývající se silou kopnutí v souvislosti s materiály na stavbu stájí prokázala, že průměrně síla nárazu nepřekročila 1900 N, maximální hodnota však byla téměř 9000 N. 

Podle jiné studie se síla kopnutí rovná 1,8násobku váhy koně (Kriss a Kriss, 1997).  Sílu úderu zvyšuje podkování koně, což prokázal tým vědců z Veterinární fakulty v Curychu pod vedením veterinární lékařky Michelle Jackson. Porovnávali údery simulátorem proti kostem předpaží a bérce ze 32 mrtvých koní. Kosti měly zdravou, neporušenou strukturu. Údery s hliníkovou podkovou vedené rychlostí 8 m/s dosahovaly síly, která by způsobila frakturu v 81 % případů, u ocelových podkov 75 %. U kopyta s umělohmotnou ochranou (polyuretan) při rychlosti úderu 13 m/s došlo k porušení struktury kosti ve 25 %, u bosého kopyta jen ve 12,5 % případů. Podle Michelle Jackson praxe „do stáda bez zadních podkov“ má smysl.  

Co se týče účinků, uvádí se, že kopnutí koněm (naplno) se dá přirovnat k nárazu auta pohybujícího se rychlostí 30 km/h, ovšem liší se zasaženou plochou.

Ještě je také zajímavé srovnání s údery vedené lidskými končetinami – běžná facka má sílu 1500–3500 N - v informacích o karate se dočtete, že "na velikost síly a rychlost předání energie při úderu má velký vliv uvolněnost vlastního pohybu, proto z biomechanických výzkumů vyplývá, že „zdařilá“ facka je nebezpečnější než průměrná rána pěstí!"  A perlička – podle forenzního biomechanika prof. PhDr. Jiří Strause, DrSc., „u žen po požití alkoholu (0,5–1 promile) síla úderu ještě vzrostla až na 4 500 N, což by stačilo k prasknutí lebky a pravděpodobné smrti napadeného člověka.„ Obecně – pro mezní únosnost dětské lebky je v literatuře udávaná hodnota 1500 N, u lebky dospělého člověka je uváděna hodnota 4000 N, což jsou hodnoty, které kopnutí koně snadno překročí – v závislosti na vzdálenosti, rychlosti, emocích a jeho váze.  

Rychlost

Rychlost kopnutí zadníma nohama se podle studie švédské zemědělské univerzity SLU Alnarp pohybuje mezi  (3-13 m/s), tj. 50 – 80 km/h, ale pokud je opravdu rozrušený, pak může vykopnout rychlostí téměř 110 km/h, což na první pohled není tak extrémní, nicméně v praxi je to tak bleskový pohyb, že ho člověk zaznamená až současně s úderem kopyta na tělo.  Některé zdroje uvádí rychlost kolem 320 km/h, nejsou k tomu dohledatelné studie. Samotný náraz trvá od 0,1 -  0,03 s. 

Vzdálenost

Největší škody může kůň kopnutím napáchat, pokud je člověk v dosahu na vzdálenost 70–100 cm od zádi. Čím blíž jsme u jeho těla, tím méně nám ublíží, kdyby se ohnal nohou. Je lepší nechat se strčit než praštit.

Kopnutí do končetin

Kopne-li kůň do ruky nebo nohy, pak jde o to, do jaké části. Přímý úder do holeně patrně nenechá kosti vcelku, a to ani chráněné pevnou, koženou botou, jak jsem před lety zjistila. O tom, že je kost zlomená, není pochyb. Každému to je jasné v okamžiku, kdy kopyto dorazí. Druh bolesti, která je spíš celkovým pocitem procházejícím celým tělem, je informace o tom, že léto a sezóna je v háji. Kopnutí do stehna, jehož svaly absorbují část energie, může zanechat jen modřinu, zvlášť, když se jedná o zásah „naplocho“. To neznamená, že velká podlitina bolí méně a hojí se dříve než zlomená kost. Bolí to stejně.  

Žena na fotografii, Ms. Burgel, vzpomíná: „Bolestí jsem nemohla ani dýchat, na nohu nešlo stoupnout.“ Takhle velká podlitina se nevstřebá a bylo nutné podstoupit punkci.

Při silném úderu tupým předmětem – nebo kopytem, dojde k porušení cév, krev se vylije a vzniká podlitina. Ledování, obvyklé léky a mazání přinesou úlevu, nicméně je na místě dát své barevné končetině klidnější režim, pokud se jedná o větší „zásah“. Hojící se cévy se mohou zase potrhat a znovu se vylévá krev a plní se prostor, který je však uzavřený blánou, obalující sval. Sval pak nemá dostatečný přísun krve, zvyšuje se v daném místě tlak, jsou utlačovány nejen cévy, ale také nervy (mravenčení, bolesti). Při obvyklém průběhu modřina mění barvy podle postupu rozkladu krve (tělo ji nemá kam odvést, tak ji rozkládá a podle toho mění barvy) – nejprve červená barva, kdy se vylije krev při poškození kapilár, následuje modrá, modrofialová barva – protože vylitá krev ztratí po 48 hodinách kyslík. Asi po týdnu se hemoglobin mění na biliverdin a máme nohu zelenou. Za dalších pár dní žloutne a hnědne, to se biliverdin mění na bilirubin. Po dvou, třech týdnech by měla modřina zmizet. 

Domácí boj s podlitinou má zásadní čtyři body – klid, chladit, komprese, zvýšená poloha. Pro rychlejší vstřebávání existuje řada mastí obsahujících heparin a nezapomínejme na zázračnou arniku. 

Kopnutí do břicha

„Jen nakoukla odzadu na ruce veterináře, který měl v jedné ruce injekční stříkačku, druhou si hmatal žílu. U hlavy ji držel mladší syn. „Bacha, ať nehrábne přední nohou,“ dělala si o něj starosti, načež jí explodoval podbřišek a přistála vkleče na dlažbě. A s pocitem, že se v ní něco rozpadá na tisíc kousků, si stoupla a v předklonu s tím, že „to bude dobrý“, došla do baráku a požádala manžela, aby zavolal záchranku. V nemocnici ji odeslali na ultrazvuk. Naštěstí nedošlo k poškození vnitřních orgánů, po třech dnech byla propuštěna domů, po třech týdnech hematom zmizel. 

To je celkem případ bez následků, nicméně kopnutí do břicha je velmi zrádné a nikdy ho nepodceňujte. Přenos velké síly relativně malou plochou kopyta může vést k poranění vnitřních orgánů, které mohou být závažnější, než to vypadá – jeho následky se podobají těm, které vznikají při pádu na řídítka kola. Doporučuje se včas provést CT vyšetření. (foto níže – na první pohled zdánlivě nijak dramatické)

Jak poznáme vnitřní krvácení?

Při vnitřním krvácení krev uniká z cév uvnitř těla. Zpočátku to nemusí být patrné, ale při kopnutí do břicha s touto možností vždycky počítejte a rovnou volejte 155. Když už se příznaky dostaví (souvisí s tím, že si tělo stahuje krev do životně důležitých orgánů jako mozek, srdce, plíce – a na ostatní se nedostává – svaly, kůže, trávení), bledost, pocení, nevolnost, zimnice, zvyšující se tepy, žízeň… může už být pozdě. Než přijede rychlá, zateplete poraněného, položte.

Kopnutí do hrudníku

Může dojít k zástavě srdce, zlomeninám žeber a vnitřnímu krvácení. Opět, jako u kopnutí do břicha, rovnou volejte 155, i kdyby raněný odmítal a jeho stav zpočátku nevypadal vážně. 

Kopnutí do hlavy

Vzhledem k tomu, že úrazy kopnutím se odehrávají většinou na zemi, lidé nemají přilbu. Většina kopnutí zasáhne obličej. Majitelka koně z Velké Británie, Becca Brown (foto výše), měla štěstí v neštěstí – její kůň, kterého prováděla po dvouměsíčním klidovém režimu, ji kopl přímo do obličeje. Kdyby fragmenty kostí pronikly o milimetry dál do mozku, údajně by nepřežila. V nemocnici ji čekala 7hodinová operace. Prasklá lebka, obě lícní kosti, oční důlky, z nosu měla „harmoniku“. Tím, že mozek nebyl poškozený, si vše pamatovala. Nemocnici opustila po 14 dnech a je zcela soběstačná, jako dřív.

Podle německé studie u poranění obličeje dochází ke kopnutí do střední části obličeje v 67 %, v ostatních případech do dolní čelisti. Zajímavé je, že pooperační komplikace nastaly u všech případů kopnutí do obličeje kopytem okovaným železnou podkovou oproti zraněním způsobených bosým kopytem. 

Situace, kdy vás kůň může kopnout

Koně si hrají

Ale pro člověka je tato jejich hra poněkud drsná. Také se tomu říká „Kick that kills“. Běhají, jako když si hrají na honičku, vyhodí po sobě, ale mají binokulární vidění, vidí do stran, takže o sobě vědí a umí uhnout a pronásledovat spoluhráče nebo se na něj natočí zadkem. Když se mezi ně připlete člověk, koleduje si o malér.

Nadbytek energie

Natěšený kůň vedený do výběhu nebo na pastvinu je jako odjištěný granát. Rozhodně se vyplatí koně před vypuštěním otočit k sobě a naučit ho, že může „odejít“ až na váš pokyn. Koně, kteří jdou na pastvinu z boxů, mohou být opravdu tikající bomby, které explodují, sotva zaslechnou cvaknutí karabiny. Zvláště, pokud nemají pravidelnou práci, jsou mladí, majitel na ně nemá čas.

A radostné vyhození, obvykle oběma zadníma, má rozhodně větší razanci s větším potenciálem těžce zranit než varovné nadhození zadkem. Někteří koně se při odepnutí karabiny postaví na zadní, praští vás do ruky předním kopytem, otočí se na jedné zadní a pádí pryč. Mají v hlavě jen tu svobodu a chovají se jako děti, které letí hlava nehlava na hřiště. Koně v režimu 24/7 se umí zrovna tak neurvale těšit na převedení na zelenější část pozemku jako koně z režimu box/výběh.

Obranná reakce

Tito koně se opravdu bojí. Ať už kvůli předchozímu špatnému zacházení nebo se jedná o odchycené, neosahané zvíře, do té doby netušící, že žije na téhle planetě s něčím takovým, jako jsme my. Vyděšený kůň s ocasem pevně sevřeným mezi hýžděmi, s hlavou vysoko, očima vytřeštěnýma – to je pádný důvod k opatrnosti. Takový kůň potřebuje prostor, aby dostal své emoce pod kontrolu. Není radno ho tlačit do kouta, ale je nutné vysledovat, kde je jeho hranice, za kterou už nelze jít. Když ho člověk dožene k tomu, že vykopne, třeba jen jednou nohou, a odstoupí od něj, pak kůň velmi rychle pochopí, jak si udržet odstup, a pravděpodobně to bude opakovat. Mladí koně z kvalitních chovů jsou však obvykle dobromyslná a bezelstná zvířata, zvyklá na manipulaci.

Kůň také instinktivně vyhodí, když se lekne neznámého podnětu v jeho slepé zóně za zádí. Viděla jsem velmi charakterního koně, jak vystřelil zadní nohou po druhém koni, který se mu pomalu přiblížil těsně za zadek a nosem se dotkl hlezna. Ozvala se rána a narušitel odkulhal po třech s naraženou přední nohou. Nedošlo k fraktuře, ale naraženina se léčila několik týdnů. Kdyby se v té chvíli tiše přiblížilo k tomu koni dítě, reakce by byla pravděpodobně stejná. Nevnímal v dané chvíli, co se za ním děje. Pokud by však byl „v práci“, nekopnul by, i kdyby se kolem něj motalo 5 dětí a jedno ho drželo za ocas.

Nedostatek respektu

Nehraje si, ani se nesnaží bojovat o život. Má nás na háku. Nejde do přímého kontaktu, vyhodí jednou zadní nohou naším směrem, velmi dobře o nás ví a taky ví, co dělá. Těžko takového koně napraví nezkušený člověk, který se navíc bojí – to může chování koně eskalovat.  

Agresivní chování

Agresivita koní vůči lidem není známkou dominance nebo snahy udržet si status „alfa" zvířete. Tvrzení, že stáda koní mají lineární hierarchii, byla již dávno vyvrácena. Je to nesprávná představa, která bohužel stále přetrvává. Neexistuje jediný kůň - šéf, který by dělal všechna rozhodnutí nebo používal agresi k vedení ostatních. Dominance je spíš dočasný vztah mezi dvěma zvířaty, který určuje, kdo zrovna bude řídit přístup ke zdroji. Koně se mohou chovat agresivně vůči lidem, pokud se cítí ohroženi, nebo pokud se snaží vyhýbat tomu, co po nich daná osoba chce. Mohou se také chovat agresivně v důsledku předchozích zkušeností. Pokud se takhle začne chovat do té doby „normální“ kůň, je prvním a zásadním krokem vyšetření zdravotního stavu. Žaludeční vředy mohou být u koně zoufalého z bolesti příčinou výrazné změny chování. 

Citlivky

„Vona je trochu lechtivá,“ bylo mi řečeno, když mi zadní kopyto proletělo kolem kartáče. Pak, že koně kopou jen za sebe. Faktem je, že někteří koně mají jemnou srst, jsou citlivější na dotek a nedělá jim dobře čištění à la drátkujeme podlahu, protože prostě každej u toho „bude stát!“. Takovému koni je čisticí procedura nepříjemná a je ve stresu, sotva vidí bednu s pucováním. Ohleduplnější přístup je to nejmenší, aby zase získal důvěru. Co nezvládne měkký kartáč, to se dá umýt.

Jak se nenechat nakopnout?

  • Naučit se číst řeč koní, pak si všimnete varovných signálů včas (pozice těla, sklopené uši, zvednutá hlava).
  • Nedostávat koně do situace, kdy se musí bránit (z jeho hlediska) – když ho zatlačíte do kouta a nemá prostor k úniku.
  • Dbát na management, zdraví koně a složení stáda zajišťující koním bezpečí a pohodu.
  • Respektovat vždycky a za všech okolností základní zásady bezpečného zacházení s koňmi.
  • Individuální přístup ke každému koni.
  • Nenechat se vmanévrovat nebo vyhecovat okolím k nebezpečné manipulaci s koněm.
  • Nechodit do ohrady mezi koně, které neznáte.
  • Brát stejně vážně jako výcvik ve sportu výchovu koně pro úpravu kopyt, nakládání do přívěsu a veterinární úkony.  

Koně a děti

Zajistit bezpečnost při provozu aktivit s dětmi u koní znamená mít koně na tuto práci dobře nachystané a zvyklé. Profesionální školní a hiporehabilitační koně vědí, co práce s dětmi obnáší a odpouštějí hodně chyb. Je na místě ocenit přípravu takových koní. V hiporehabilitaci skládají specializační zkoušky, a když změní majitele, jsou znovu prověřeni v novém prostředí a s novými lidmi.

Pokud se pracuje s dětmi předškolního věku, tak kromě toho, že se při větším počtu nekontrolovatelně hemží, lezou, kam nemají apod. a jejich pozornost je velmi krátká, je dobré vzít v úvahu, že:

  • jsou malé a nemají dostatečný rozhled – a přehled nad situací, hlavně mezi velkými koňmi
  • mají zhoršenou lokalizaci zvuků v prostoru (vnímání zvuku o 10 db nižší), takže nemusí vnímat, co zrovna říkáte
  • zrak se stále ještě vyvíjí – jejich zorné pole je o cca třetinu menší
  • mají delší reakční čas – 5leté dítě potřebuje dvakrát tolik času, aby zareagovalo jako dospělý

Nelze tedy od nich žádat stejnou míru odpovědnosti, kázně a pozornosti jako od větších dětí a dospělých a zvlášť u koní je nutné mít „oči i vzadu“ bez ohledu na to, že máte charakterní a dobře vychované koně. To neznamená děti neustále okřikovat a zbytečně v nich vyvolávat strach a nedůvěru vůči koním. Přirozené a bezelstné chování dětí koně přijímají lépe než ustrašené a uskakující, sotva se to dobrácké zvíře pohne o milimetr.

Není to zrovna pěkné téma před prázdninami. Ale právě prázdniny nalákají ke koním spoustu nováčků a svátečních jezdců. Přeji všem koním hodně trpělivosti, málo nezvaných krmičů a narušitelů ohrad. Studie z Univerzity v Hamburgu tvrdí, že 20 % všech jezdců utrpělo nějaké zranění, které si vyžádalo hospitalizaci. Riziko je ještě větší u rekreačních jezdců. 

Zdroj:

Podobné články

Necelých jeden a půl kilogramu vážící mozek si tiše hoví v mozkomíšní tekutině v naší lebce jako švestka v kompotu – než vyletíme ze sedla a tvrdě…

Po úrazech hlavy je nejobávanějším důsledkem nehody v jezdectví úraz páteře, zlomeniny obratlů a samozřejmě poškození míchy. Ve smyslu rčení „poznej…