Přestože mnohdy žasneme nad množstvím proinvestovaných prostředků a času, odpověď na otázku je vlastně docela jednoduchá. Ano. Stojí. A mělo by stát. Jezdectví je totiž sport zcela jedinečný. Má potenciál rozvíjet a formovat jak naše těla, tak i náš charakter, kognitivní schopnosti a emociální inteligenci. Alespoň právě to dokládají výsledky mnoha uskutečněných studií. A to za vynaložené úsilí i ztracený mamon stojí. Neváhejte tedy a dejte koním zelenou!

V rámci systematického sportovního tréninku probíhají u sportovce specifické biologicko-sociální adaptace. Tento proces zahrnuje jak morfologicko-funkční adaptace podpůrně-pohybového, nervového, kardiovaskulárního, pulmonálního a endokrinního systému (změny v hustotě kostí a jejich mikroarchitektuře, tepové a dechové frekvenci, hustotě vlásečnic, koncentraci myoglobinu, ...), tak i změny vyplývající z důsledků motorického učení (naučení se specifickým novým pohybovým vzorcům, ovládnutí techniky daného sportu) a psycho-sociálních interakcí (rozvoj osobnosti ve vztahu k požadavkům, které klade tréninkové a soutěžní prostředí). To mají všechny sporty společné. Jezdectví je ale v mnoha ohledech jedinečné. Rozdíly mezi mladými lidmi, kteří mají co do činění s koňmi, a těmi, kteří kontakt s koňmi nemají, jsou totiž v některých oblastech významné.

Jsou jezdci a koňáci „lepšími“ lidmi, nebo si to jen namlouváme?

Ze sportu s koňmi děti a mladí lidé samozřejmě tak či onak vždy fyzicky profitují. Jsou více v kontaktu s přírodou, více se pohybují. Mají lepší rovnováhu, mobilitu, koordinaci i jemnou motoriku. Je ale rozdíl mezi jezdci a nejezdci i v oblasti psychiky? Má péče o koně a jezdectví vliv i na vývoj charakteru? Zdá se, že ano. To alespoň dokládají výsledky mnoha výzkumů mnoha oborů. Rozsáhlou studii zaměřenou právě na tuto problematiku nechala v srpnu roku 2012 vypracovat i Německá jezdecká federace a její závěry jsou zajímavé zejména pro rodiče, kteří právě hledají smysluplný druh sportu pro své děti.

Každý rodič má zájem na tom, aby dítě disponovalo zdravým sebevědomím a bylo šťastné. A právě to jezdectví nabídnout umí. Alespoň právě takový je závěr studie, do které bylo zavedeno 411 jezdců a 402 nejezdců, kteří odpovídali skupině jezdců z hlediska rozdělení pohlaví, věku a příjmu (vyhledání statistických dvojčat). Pro zjištění případných osobnostních rozdílů byla použita tzv. implicitní metoda, kdy se nevědomý obsah měří pomocí reakční doby. Výsledky studie ukázaly, že péče o koně a jezdectví skutečně rozvíjí některé žádoucí charakterové vlastnosti. V oblasti asertivity, cílevědomosti, nadšení, soutěživosti, schopnosti vést a odolnosti vůči stresu vykazovali totiž jezdci vyšší úrovně těchto vlastností než nejezdci. Zřetelné rozdíly byly mezi těmito dvěma skupinami i v oblasti mezilidských vztahů. Kontakt s koňmi, který nejezdcům samozřejmě chybí, vyžaduje vysokou míru empatie a cit pro jemnou řeč těla koní. A právě rozvoj těchto dovedností zřejmě umožňuje jezdcům lépe komunikovat nejen s koňmi, ale i lidmi. Jezdci se mimo to také cítili šťastnější a vyrovnanější než nejezdci. Kdyby nám koně přinášeli jen to, stačilo by. Ale je toho víc.

Jak nás mění péče o koně a jezdectví?

Péče o koně a jezdectví má příznivý vliv nejen na výše uvedené vlastnosti, ale také na emoční vývoj a chování mladých lidí – to je výsledek další ze studií.

Nedávno publikovaná německo-britská studie doložila, že kontakt s koňmi nejen že podporuje naši schopnost učit se a naše sociální chování, ale také rozvíjí naši emoční inteligenci. Emoční neboli sociální inteligence je schopnost rozpoznávat a ovlivňovat vlastní pocity a pocity druhých – jde o vlastnosti jako sebeuvědomění, empatie, optimismus, přizpůsobivost, týmová spolupráce a schopnost řešit konflikty.

Aby bylo možné prozkoumat možný vliv koní na naši emoční inteligenci, vyvinul výzkumný tým specifický test, který umožnil vyhodnotit vliv jezdeckého tréninku na emočních dovedností jezdce. Lidé v experimentální skupině (EG) se účastnili specifické tréninkové intervence s koňmi v rámci skupinového tréninku, zatímco účastníci kontrolní skupiny (CG, také jezdci) nedostali žádný specifický trénink.

Účastníci obou skupin museli předem vyplnit podrobný dotazník (jakýsi předtest), s jehož pomocí bylo možné vytvořit „Profil emoční kompetence“ (PEK) pro každou osobu zavedenou do studie. Jedinci v intervenční skupině poté podstoupili speciálně navrženou 15hodinovou intervenci zaměřenou na podporu základních emočních kompetencí. Intervence sestávala ze dvou skupinových tréninkových lekcí s koňmi, z nichž každá trvala šest hodin. Lidé navíc dostali devět hodin domácích úkolů, v rámci kterých pokračovali v procvičování zadaných cviků s koňmi. Celé školení probíhalo po dobu čtyř týdnů.

Celkem se jednalo o třicet cviků, které jezdci prováděli společně s koňmi a které byly zaměřeny na tyto oblasti: všímavost, koncentrace, sebevědomí, reflexe, odbourávání stresu a relaxace, posilování sebevědomí a motivace, vypořádání se s úspěchem a neúspěchem a s emocemi. Cvičení byla zaměřena na zdokonalení specifických dovedností – příklady: deset minut čištění a ošetřování koně, vedení koně přes kavaletu a jeho zastavení tak, aby přední nohy koně byly před kavaletou a zadní nohy za ní. Kontrolní skupina nedostala žádný další trénink a pokračovala ve svých obvyklých interakcích s koňmi. Po čtyřech týdnech byli účastníci obou skupin požádáni, aby odpověděli na dotazník k opětovnému vyhodnocení „Profilu emoční kompetence“ (PEK) (post-test).

Výsledky ukázaly, že účastníci experimentální skupiny dosáhly významně vyšších hodnot po intervenci, než jakých dosahovali před ní – na rozdíl od kontrolní skupiny, u které tomu tak nebylo. Tento výsledek tedy naznačuje, že je možné zlepšit emoční dovednosti nebo emoční inteligenci lidí pomocí cvičení za asistence koní. A to je zajímavé.

Jízda na koni ovlivňuje kognitivní schopnosti dětí?

Další nedávno publikovaný výzkum prokázal, že jízda na koni vede u dětí k aktivaci sympatického nervového systému, což má vliv na proces učení. Mitsuaki Ohta, profesor Tokijské zemědělské univerzity, a jeho výzkumný tým zkoumali účinky jízdy na koni na kognitivní výkon dětí. Děti plnily jednoduchá zadání specifických testů, a to přímo před a po jízdě na koni. Zároveň dětem měřili srdeční frekvenci v závislosti na absenci/existenci pohybu vytvořeného koňmi.

Behaviorální reakce dětí byly testovány pomocí testu „Go/No-go“ (behaviorální metoda měření impulzivity), který hodnotí kognitivní reakce pomocí odpovědí na otázky, které zadává v rychlém sledu počítač. Test zjišťoval schopnost dětí vhodně reagovat na situaci, a to buď provedením akce, nebo prokázáním sebeovládání. Děti byly také požádány, aby vypracovaly jednoduché aritmetické úlohy, aby bylo možné otestovat jejich kognitivní výkonnost.

Výsledky ukázaly, že jízda na (zajímavé je, že jen některých) koních výrazně zlepšila schopnost dětí plnit behaviorální úkoly a určité změny byly u dětí zaznamenány i při řešení aritmetických úloh. Tyto změny ale nebyly příliš významné. Tento malý rozdíl ve výsledcích ale pravděpodobně byl způsoben jednoduchostí matematického testu, protože zvýšení srdeční frekvence dětí bylo spojeno pouze s behaviorálním testem. Testy Go/No-go zřejmě byly pro děti těžší než řešení aritmetických úloh, a proto u dětí vedly k výraznější aktivaci sympatického nervového systému. Výsledky studie jasně naznačily, že jízda na koni má potenciál zlepšit kognitivní schopnosti dětí. Toto zjištění nás vede k otázce: co je na pohybu koní tak specifického, že jízda na nich vede k těmto zlepšením?

Zdá se, že trojrozměrný pohyb koně poskytuje lidskému tělu určité specifické motorické a smyslové vstupy, které mají potenciál aktivovat určité části sympatického nervového systému, což následně vede ke zlepšení výsledků v behaviorálních testech. Zajímavé je, že výsledky se v rámci studie mírně lišily v závislosti na využitých koních a jejich plemenech. Ne každý kůň tedy má v této souvislosti stejný potenciál.

Mohou koně pomoci dětem s neurologickými vývojovými poruchami?

Jak se zdá, jízda na koni může být velmi přínosná i pro děti a mladé dospělé, kteří trpí neurovývojovými poruchami. Neurologické vývojové poruchy, jako je porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) a porucha autistického spektra (autismus, Aspergerův syndrom a další související stavy), postihují stále větší procento dětí, a proto jsou žhavým problémem současnosti. Je doloženo, že hipoterapie působí na jedince velmi komplexně a pozitivně ovlivňuje jak fyzickou, tak psychickou stránku člověka. Výsledky uskutečněných výzkumů proto přinášejí naději. Zdá se totiž, že jízda na koni má skutečně vysoký potenciál zlepšit jak chování, tak i motorické (obratnost, koordinace), sociální a komunikační dovednosti (včetně školních výkonů) takto postižených dětí. Mnoho rodin, v nichž jsou děti s neurologickými vývojovými poruchami, těžce hledá pomoc. Koně jsou dnes již ale snáze dostupní a naděje je proto nadosah. Zde ale pozor. Pokud se svými dětmi chcete tento typ terapie vyzkoušet, obracejte se – pokud nemáte jiná doporučení – výhradně na certifikovaná pracoviště. Tedy stáje, která mají akreditaci provozovat hipoterapii a aktivity za pomoci koní.

Závěr

Koní jako terapeutů se dnes využívá v mnoha institucích po celém světě k léčbě jedinců s mentálním i tělesným postižením. Nejde jen o plané řeči. Velké množství studií doložilo pozitivní účinek jízdy na koni na celkové zdraví – dochází ke zlepšení oběhových funkcí, stimulaci míchy, rozvoji rovnováhy a motorických funkcí a zlepšení svalové síly. Ve spojitosti s jízdou na koni také dochází u lidí ke zmírnění úzkosti, snížení hyperaktivity, zvýšení sebevědomí, zlepšuje se verbální i neverbální komunikace i schopnost ovládat své emoce… Jezdectví a interakce mezi člověkem a koněm mají tedy skutečně mimořádný terapeutický potenciál. Koně proto nejsou bezednou finanční černou dírou. Ba právě naopak. Jsou skvělou volbou, pokud chceme zlepšit fyzické a psychické zdraví své nebo našich dětí! Anebo se vědci přece jen pletou? Jak to vidíte vy?

Použité zdroje:

• Can Ponies (Equus Caballus) Distinguish Human Facial Expressions? by Katrina Merkies, Yulija Sudarenko, Abigail J. Hodder. Animals 2022
• Horseback Riding Improves the Ability to Cause the Appropriate Action (Go Reaction) and the Appropriate Self-control (No-Go Reaction) in Children by Kenji Kitagawa, Kinuyo Mikami, Kasumi Kitawaki, Junko Akiyama, Maho Fuchikami, Hidehiko Uchiyama, Mitsuaki Otha. Frontiers, 06 February 2017
• Deutsche Reiterliche Vereinigung
• Emotional competences training in equestrian sport - a preliminary study by Kathrin Schütz, Felicitas Rahders, Emma Mosley and Sylvain Laborde. Published on Sep. 15, 2020 in The journal 'International Journal of Sport and Exercise Psychology'