Jízdárna svépomocí podruhé
Postavit profesionální jízdárnu s profi povrchem nemusí nutně stát miliony korun, jak vás budou přesvědčovat všichni samozvaní profesionální stavitelé jízdáren. Pokud jste alespoň trochu zruční, máte chuť (to je to nejdůležitější), nebojíte se většího projektu a máte k dispozici pár pomocníků, postavíte si ji za stovky tisíc. Jde to.
Každý, kdo chce s koňmi sportovat, začne jednoho dne řešit otázku "kde s nimi pracovat". Odpověď je zdánlivě jednoduchá - "Přece na jízdárně". Začnete se zajímat o to, kde takovou jízdárnu pořídíte. Je mnoho kategorií jízdáren, od rozšmatlaného jílu za 0 korun až po profi jízdárny za miliony korun. Tady vám spadne sebevědomí, protože chcete odvádět profesionální práci při výcviku koní, ale jaksi vám chybí několik milionů korun k vytvoření podmínek. Tento článek může být jakýmsi návodem, jak pracovat s koňmi profesionálně na špičkovém profesionálním povrchu za řekněme stovky tisíc korun. Říká se "Kdo nevěří ať tam běží".
Výše položené otázky jsme řešili s manželkou několik let. Jezdeckou školu jsme začali provozovat od roku 2009 na travnaté louce. Proměna v jílovitou kaši nás popostrčila k navezení písku. Vítězství bylo dokonalé. Ale jen pár měsíců. Po deštích byla proměna v nepoužitelnou kaši opět na pořadu dne. Úvahy o super jízdárně s kvalitním povrchem skončily po dotazu na „pana Googla". Cena? Úplné a absolutní sci-fi. Sen se pomalu rozplýval, ale naštěstí je tu EQUICHANNEL. Článek Jízdárna je hotová, zbývá rekapitulovat nám pomohl a odstartoval naši stavební dráhu. Tady bych chtěl poděkovat panu Blažkovi ze stáje Rohan (autor článku), který nám po telefonu trpělivě pomáhal při konzultacích. V článku se také vyskytuje náš „Do-Do", bez nějž by celá stavba nemohla proběhnout. Do-Do je malý žlutý Číňan, traktůrek se vším, co musí mít takový pomocník u koní. Jmenuje se Dong Feng, ale u nás mu všichni říkají Do-Do od „dodělej doma". Hrká už 4. rok, má naběháno 650 motohodin a krmíme ho jen naftou a olejem. Také jemu patří obrovský dík, že vydržel.
Podzim 2011, zahájení prací
Jízdárnu 25 x 65 m jsme se rozhodli vybudovat před domem na místě, které bylo vcelku nejrovnější, ale i tak to představovalo třídenní práci pro bagr a okolo 250 tater odtěžené zeminy. No kde taky najdete na Valachách rovný plac, že? V nejvyšším bodu jsme udělali zářez 187 cm. Naštěstí se to odbagrované navozilo na druhou polovinu, kde se terén navýšil. Bylo jasné, že musí následovat zpevnění svahu. Volba padla na betonové tvárnice typu „ztracené bednění". Samozřejmě hrála hlavní roli cena. Dvě míchačky do lopaty DoDovi a už se to veze vylít do naskládaných bloků. Přesto, že byl dostatek pomocníků, bez něj by to byla nereálná dřina.
Po dokončení opěrné zdi následovala technologická přestávka až do jara roku 2013, protože navezená zemina na druhé polovině jízdárny musela sednout.
Jaro 2013
Na konec dubna, jakmile oschlo bláto, přišel na řadu grejdr. To oraniště, co jsme vyrobili bagrem, bylo nutné srovnat a navíc jsme potřebovali celou plochu vyspádovat pro odvod vody. Sklon byl zvolen 30 cm na 20 metrech. Plochu 25 x 65 metrů grejdr s pomocí laseru zvládl za 3,5 hodiny. Cena 5 500Kč. No řekněte - rovný stůl i se spádem za hubičku.
Květen 2013
Měsíční deštivé počasí nás zbrzdilo. Pustit na tuto plochu cokoliv většího než DoDa (váha okolo 1 500 kg) by znamenalo úplné zničení roviny po grejdru. Následovalo půjčení podkopu za traktor a DoDo už rýpal drenáže. Šířka 30 cm, hloubka 30 cm, délka 25 metrů po spádu plochy. Rozteč 3 m od sebe, celkem 22 rýh = 550 m výkopu. Hlínu nebylo jak odvážet, protože bych si poničil drážky. Musela se odstranit vždy až po zasypání drenáže.
Červen 2013
Výkop ještě bylo nutno po bagrování srovnat pomocí latě a na dno se nasypal lomový kámen frakce 16/32. Na něj drenážní trubka průměr 100 mm a celé se to dosypalo kamením stejné frakce. Celkem padlo do drenáží 600 m trubek a 90 tun lomového kamene 16/32. Po zasypané drenáži jsem mohl jezdit s DoDem, ale nic těžšího drenáž nemusí přežít ve zdraví. Pokud si nechcete tuto nejdůležitější součást jízdárny nechat zničit, nepouštějte na povrch auta s kamením.
S výsledkem jsem byl velmi spokojen, a tak mohla začít další etapa: pokládka první vrstvy kamene frakce 32/64. Jenže jako obvykle přišlo deštivé období. První souprava s kamenem vjela na povrch (váha celkem 45 tun) a mně začala padat brada. Takto to určitě nepůjde, protože veškerá předchozí práce by byla okamžitě zničená. Na řadu přišel opět DoDo. Z dovezené hromady postupně vysypal vrstvu 15 cm tlustou širokou 3 m. Po ní souprava dojela na konec jízdárny, vysypala kamení a prázdná již nenadělala takovou škodu. Tady vám ještě poradím, promluvte si s řidičem, aby, až se vám bude otáčet, jel opravdu velmi pomalu, protože souprava i prázdná dokáže předními koly v plném rejdu vyorat drenáž spolehlivě. Takto po připravených cestách dojelo celkem 14 souprav s 370 tunami kamení.
Červenec 2013
Na řadu přišel opět grejdr. Za necelé 4 hodiny a opět s pomocí laseru vyrobil krásnou plochu s centimetrovou přesností silnou 10-12 cm. Po něm hutnění válcem. K dispozici jsme měli 4tunový válec s hutnicí silou 15 t s vibracemi. Rovina byla dokonalá.
Na řadu přišlo betonování sloupků budoucího ohrazení. Volba padla na hnědé plastové sloupky 95 x 95 mm délky 2 m. 50 cm do země a zalít betonem. Otvory jsem vrtal ručně zemním vrtákem o průměru 150 mm. Místy to byla fakt darda. Na řadu přišlo i bourací kladivo, protože otvor se prostě musel udělat na vyměřeném místě, ale skála byla jiného názoru. Stejně nakonec povolila. Rozteč byla zvolena na 380 cm, protože dřevo na ohrazení vám většinou dodají v délkách po celých metrech. 4metrové fošny potom nebudou mít téměř žádný odpad. Po třech metrech by bylo sloupků moc a cena by už nebyla únosná. 48 sloupků celkem vyšlo na 12 000 Kč, ale je to navěky! Žádná barva žádná hniloba.
Teď zajistit, aby další vrstvy včetně písku nemohly opustit vymezený prostor. Obrubníky jsme museli dát jen kolem části jízdárny, protože ze dvou stran je opěrná zeď. Volba - obyčejné zahradní obrubníky 50 cm dlouhé, 20 cm vysoké a 5 cm tlusté. Plně dostačují pro daný účel a jsou levné. Uložili jsme je do suchého betonu a drží výborně. V přední straně jízdárny jsme nechali mezeru 7 m pro vjezd souprav s další vrstvou. Celkem jsme jich usadili asi 250 kusů. DoDa při této akci řídila moje 15letá neteř, abychom stihli zpracovat dovezený beton. Oba jsou kámoši a jde jim to spolu.
Druhou vrstvu, frakci 16/32, jsme zvolili ne z lomového tvrdého kamene, ale z pískovcového lomu. Jednak ho máme blízko = nízká cena dopravy, ale hlavně proto, že kdyby náhodou někdy došlo k tomu, že se části této frakce dostanou na povrch, je to pískovec, který se časem rozpadne na písek, navíc okraje kamenů jsou oblé a netrpěla by tak kopyta jako od ostrého lomového kamene. Soupravy již mohly na plochu bez potíží za každého počasí. a tak se otočily deset krát, celkem 266 tun materiálu.
Potom se objevil opět grejdr. Už naposled. Za 3 hodiny měl 5 cm silnou vrstvu hotovou. Po zaválcování této vrstvy jsme dokončili obrubníky a sloupky na čele jízdárny. Asi v polovině července přišla na řadu oddělovací vrstva. Oddělení je naprosto nejfatálnější částí stavby. Pokud je oddělení špatné, může dojít k promíchání s vrchní vrstvou písku a to je konec dobré jízdárny. Nebo může být oddělení tak dokonalé, že nepropustí vodu a to je také konec. Až doposud je postup výstavby v podstatě shodný s profesionály.
Tady mi to nedá a musím odbočit. Profíci vám vždycky budou nutit jako oddělení různé plastové rohože pro výběhy, parkoviště a podobně nebo speciální síta pro jízdárny se šálky pro zadržování vody a jiné vymyšlenosti, tzv. voštiny. Budou vám tvrdit, že se vyrábí z odpadů, recyklovaných plastů aj., ale to je legrační. Nemůže to být pravda. S cenou mezi 500-600 Kč za m2 musí být nadevše jasné, že se jedná o prvotřídní vybrané plasty v exkluzivní kvalitě s pozlacenou mašličkou. Proč? Vemte si, že například oddělení vrstvy pomocí zámkové dlažby by vás vyšlo 3x levněji! Nebo i keramická dlažba dnes už za cenu okolo 200 Kč za m2 mrazuvzdorná. I střešní krytina pálená, glazovaná, natřená se dá sehnat někde okolo 240 Kč za m2. Všechny tyto materiálově i výrobně několikanásobně náročnější materiály jsou i 3x levnější. S nimi byste samozřejmě nemohli nic oddělit, ale zde je to použito jako příklad uvedené absurdní ceny za odpadní plasty. No každému musí být jasné, že výrobek z odpadního plastu by zákonitě měl stát někde pod hranicí 40-50 kč za m2, ale opak je pravdou. Naneštěstí pro všechny lidi, kteří pracují s koňmi, žijí všichni výrobci a prodejci těchto plastů na Marsu. A tomu odpovídá i cena. No takže zpátky z Marsu na naši milovanou planetu Zemi a do běžných lidských poměrů.
Oddělovací vrstvu jsme zvolili stejně, jako pan Blažek, z lomového prachu. Tento materiál má velmi zvláštní vlastnosti a velmi se liší podle lomu, ze kterého pochází. My jsme si nechali dovézt 40 tun z lomu Hrabůvka, kde je jeden z nejtvrdších kamenů v republice. Frakce 0-4, jak ji nazývají, má velmi ostré částečky. Je velmi sypká a za úplného sucha je nefunkční. Prostě se pořád sype. Jen co se ale navlhčí a opět vyschne, vytvoří tvrdou krustu, slupku, která jde samozřejmě zase rozbít, ale pevnost má. Touto krustou velmi dobře protéká voda, ale pevné částečky ne. My jsme měli trochu smůlu, že letos bylo velmi suché léto. Jakmile jsme ručně nasypali 1-1,5 cm vrstvu, objevil se první problém. Poté, co jsem po této vrstvě přejel traktorem, se začala odsypávat do spodní frakce 16/32. Jako písek v přesýpacích hodinách. Po urovnání je nezbytné tuto vrstvu navlhčit. Pozor, žádné velké kapky a proudy vody. Jenom zahradní rozprašovač na hadici. Ještě vlhkou vrstvu je potřeba zaválcovat. Ať ji hutníte sebevíc, pořád dobře propouští vodu. Po uschnutí je výsledkem tvrdé kamenné sítko a vy můžete začít vozit písek, ale velký pozor, kola jakéhokoliv dopravního prostředku vám vše zlikvidují. Toto oddělení nás vyšlo na 8,75 kč za m2 , ale asi je to pracnější než poskládat voštiny.
Písek
Písek je další alfou a omegou jízdáren. Rad získáte spoustu, ale nakonec musíte použít dobrý křemičitý písek a ten od vás může být i velmi daleko. Většinou se používá bílý křemičitý frakce 0-1 mm. Takový je od nás ale 135 km. Při síle vrstvy 9 cm a potřebě 225 tun je to holá astronomie si ho nechat dovézt. Hledali jsme jinde a měli jsme štěstí. 60 km od nás v Bzenci těží křemičitý písek, je sice žlutý, ale na barvě nám až tak nesejde. Navíc při plném slunci tolik nepálí do očí. Důležité pro nás bylo, že vyrábí speciální frakci 0-2 mm praného písku pro použití na slévárenské formy. V tomto písku nesmí být žádné příměsi jílu, a to je to nejpodstatnější. Čistota písku a velikost frakce dělají výsledné vlastnosti povrchu.
Teď jsme jen museli vymyslet postup, jak dostat písek v tloušťce 5 cm na celou plochu a přitom neponičit oddělovací vrstvu. Na grejdr jsme mohli rovnou zapomenout. Bude to ruční práce. Pomohly nám 2 lešeňové trubky v délce 6 m a dřevěné „heblo" (viz obrázky), které jsem vyrobil na rozhrnování písku. Muselo jít snadno nasadit na lopatu traktoru a sundat, abych se nemusel otáčet. Z kraje jízdárny jsme položili trubky asi 3 m od sebe. Mezi ně jsem navezl v lopatě DoDa písek (mokrý je pevný a udrží lépe traktor nad oddělovací vrstvou), couvnul jsem, dva pomocníci nasadili radlici na lopatu a s dosedem na obě trubky DoDo hrnul písek před sebou. Ten zůstával mezi trubkama přesně na výšku trubek 5 cm. Traktor tedy jel jen po písku a neničil vrstvu z lomového prachu. Potom sundat radlici, couvnout, posunout trubky o 6 m a znovu navézt písek a přehrnout. Fungovalo to jako malý finišer na asfalt. Pomocníci tak jen kontrolovali homogennost vrstvy před radlicí. Nakonec žádná dřina. Všechno podstatné a těžké zastal DoDo. Takto pásek za páskem po celé ploše jízdárny. Na závěr celou plochu s první vrstvou písku zaválcovat (srovnat) pro pokládání textilie.
Srpen 2013, textilie
Další velmi diskutovaná otázka. Na trhu je v podstatě sekaná bílá nebo černá. Cena je ale i s dopravou někde okolo 28-35 Kč za kg. Při potřebě 2kg/m2 to na naši jízdárnu 25 x 65m vyšlo 3250 kg, cena by byla okolo 97 000. Našli jsme však i velmi levnou alternativu. Jmenuje se HypoSafe. 18,50 za kg i s dopravou. Jsou to nastříhané zbytky všemožných koberců a přírodní práškový latex. Tady nás opět dodavatelé drahých geotextilií strašili slovy o lepidlech uvnitř, a že se nám to sežmolkuje atd. atd... Nevěřte jim. Lžou, aby vám vnutili svůj drahý produkt. Máte-li možnost, raději se jeďte podívat někam, kde to používají.
Technika, jak zamíchat textilii do písku, je obšlehnutá od pana Blažka bez odchylek a funguje skvěle. Textilii nám dodali v 17 balících. Rozměřili jsme tedy jízdárnu na 17 pruhů a ručně, podle provázku přes jízdárnu, jsme začali rozhazovat textilii. První pruh byl systém pokus - omyl, ale další už jsme měli v oku sílu vrstvy, aby balík přesně vyšel do pruhu. Bílý latex, prášek jsme přitom měli všude, doslova. Navíc bylo vedro, letošní letní parna se opravdu vytáhla. Teď jsme si říkali, zalepí nás to, maje v hlavě varování prodejců o lepidlech. S první vodou však obavy rychle zmizely a po latexu nezbyla ani stopa. Výborně se rozpouští ve vodě a steče ve formě bílého mléka. Nikde nic nelepí, ani nemůže. Není to lepidlo, ale přírodní latex. Někteří se v tom doslova rochnili, jak je vidět na fotkách.
Na pruh textilie jsme položili trubky a stejnou technikou, jako první vrstvu, jsme položili druhou přes textilii. Jenom jsme to museli dělat hned po těch pruzích, protože hrozilo, že nám to vítr odfouká. Teď můžeme bez obav použít slogan: „U nás budou vaše koně chodit po kobercích." Po tomto kroku následovalo čekání na déšť. Zavlažování zatím nebylo vyřešeno. Tady se objevil druhý problém. Písek proschnul dokonale a my jsme měli před barákem pláž o rozměrech 25 x 65 metrů. Jenže začal foukat vítr a nám hrozilo, že písek i textilie budou po celém Valašsku, jenom u nás ne. Po asi 7 dnech však konečně zapršelo. Za DoDa jsem zapřáhl klasické hrotové brány, ale protože se mi délka hrotů 9 cm přeci jenom zdála dlouhá, vypodložil jsem je ze spodní strany deskami a hroty se mohly zaříznout max. 7 cm do písku. Několik desítek kol po jízdárně textilii promíchalo s oběma vrstvami písku. Tato fáze je důležitá, protože pokud se hroty dostanou až dolů, poničí oddělovací vrstvu a vytahají vám nahoru kameny. V podstatě máte po jízdárně. Důležité taky je, aby při míchání byl písek úplně mokrý. Hroty bran se tak nezarývají a dobře hrnou písek. Suchý by kolem hrotů protekl a nic byste nezamíchali, nebo jen velmi obtížně.
Provoz
Následovalo uválcování a první testy kopytem koně. Povrch je velmi pevný a pružný. Vzápětí jsme otestovali povrch při skákání. Vše dopadlo úžasně. Pevný a pružný. Test deštěm přišel záhy. Průtrž mračen a za 20 min spadlo 30 mm srážek. To je rychlost 100 mm/h. Stál jsem na verandě a s obavami sledoval, jak se na jízdárně začínají místy tvořit loužičky. Poté, co to ustalo, jsem vyběhl, a když jsem viděl, jak z drenáží valí úplně čirá voda proudem silným jak moje zápěstí, radostí jsem chtěl tančit kozáčka. To byl důkaz, že voda protéká. Protéká, ale nevynáší písek. Oddělovací vrstva funguje dokonale. Dolů pustí vodu a ne písek a nahoru nepustí kamínky. Ani ne po 15 minutách nebylo na jízdárně poznat, že pršelo.
Další zkouška přišla po asi 10 dnech, kdy spadlo 80 mm srážek a pršelo opravdu několik hodin v kuse. Na jízdárně zůstávalo místy určité množství vody, ale dál se nezaplavovala celá. Voda stíhá poměrně rychle a dobře odtékat. Po ustání deště se do 15 minut může vyrazit jezdit na povrch, který nenese žádné známky právě skončeného deště. No prostě luxus. Hrubší frakce 0-2 to podle mě propouští rychleji. Po čase jsem zkoušel odhrábnout písek až na lomový prach. Narazil jsem prsty na velmi tvrdou krustu a to mě velmi potěšilo. Vše nasvědčuje tomu, že to byl velmi dobrý tah.
Říjen 2013, ohrazení
Sloupky jsme už měli na místě, takže zbývalo namontovat fošny. Koupil jsem na pile rozměr 40 x 160 mm v délce 4 m, 100 kusů. Po asi 3týdenním obeschnutí jsem se pustil do hoblování a sražení hran. Hobliny jsme samozřejmě s úspěchem využili při stlaní v boxech. Nátěr jsme zvolili minerální použitý hydraulický olej zahřátý na asi 150 °C natíraný štětkou. 2 vrstvy daly dřevu hezkou medovou barvu, protože hydraulický olej je při garančních výměnách ve strojích v původní barvě a není tmavý jako vyjetý olej z auta. Cena za 50 l oleje 1 flaška. Zbylo nám ještě tak na 20 vrstev. Uvidíme, co to udělá po letech. Vodu to nebere a dřevo vypadá absolutně přírodně. Na sloupky jsem to šrouboval nerezovými vratovými šrouby M8 x 140 mm i s ozdobnými zakulacenými matkami. Je to přece na věky, ne? Spojovací materiál za cca 4 800 Kč.
Zavlažování
Řešíme stejný problém jako pan Blažek. U nás v kopcích té vody moc není a dvě stávající studny by nedaly potřebné množství, které jsme empiricky zvolili na 5 mm deště po ploše, což představuje potřebu 8 000 l vody. Zatím jsme pořídili další vrt, ale ještě není vše zprovozněno. Mezitím se nám dostalo zkušeností s deštěm vs. vlhkost povrchu. Písek je většinou mokrý dole, i když horní vrstvička tak okolo 1 cm vyschne. Asi tak za 2-3 dny po dešti, pokud svítí a teplota je mezi 24-28 °C. Zjistili jsme, že toto proschnutí horní vrstvičky se dá řešit i zahradní hadicí, na jejímž konci mám sprchovou hlavici. Za cca 1:30 hod. namočím vrchní vrstvu a vodoměr mi odečte něco okolo 1,5 m3 vody. Vlhkost se spojí a vše zase funguje super, pokud nadále svítí, je potřeba vrstvičku zavlažit každý den. Samozřejmě, pokud budou v létě parna 30 a víc několik dnů, vyschne to až dolů.
Důležitý poznatek: po zavlažení je nezbytné povrch zaválcovat. Fyzika zde hovoří jasně. Množství odpařené vláhy je přímo úměrné ploše, ze které se odpařuje. Rozvrásněná jízdárna od bran nebo kopyt má povrch až 8x větší než uválcovaná, takže i odpar je až 8x větší. Uválcovaná jízdárna vydrží vlhká klidně i 4 dny. Pro údržbu tedy používám v jednom zápřahu hroty, které srovnají jamky po kopytech, a za nimi je 2,5tunový válec, který to srovná tak, že to vypadá jak asfaltové parkoviště.
Od léta do teď se povrch chová naprosto luxusně. Nenarazili jsme na absolutně žádný problém. Jen se povrch od válce i koní na okrajích trochu vytláčí a čas od času je nutné ho hráběmi posunout do jízdárny. Nás samotné výsledek ohromil. Mé ženě se tak splnil sen o profesionální jízdárně s povrchem, na kterém se dá jezdit za každého počasí. Máme také úplně stejnou zkušenost se zamrzáním povrchu jako pan Blažek. Zamrzne opravdu rychle a důkladně. Solit to nebudeme, protože nechceme koním likvidovat kopyta. Těch pár dnů v roce, kdy bude jízdárna zamrzlá, můžeme chodit do haly k sousedům nebo do lesa. Ještě budeme na jaře řešit zavlažování a osvětlení, ale to bude na druhý díl i se zkušenostmi ze zimního provozu.
Všichni, kdo se nebojí, do toho můžou jít. Fakt se to dá zmáknout za pár měsíců s pomocí lidí od koní, členů oddílu. Pokud máte něco, jako je DoDo, stačí vám 1-2 pomocníci, ale spoustu práce jsme absolvovali jen ve dvou, já a DoDo. Na závěr chci poděkovat všem lidem, kteří nám ve svém volnu přišli pomáhat. Moc si toho ceníme, bez vás by to vznikalo obtížně. Protože byste se tak jako tak všichni ptali, kolik to všechno stálo, uvedu na konci ceny, které platily v našem případě. Myslím, že se všichni můžete vejít do stejných cen, protože to lokálně platí obdobně.
Závěrečná rekapitulace:
- Bagr na zářez + terénní úpravy 45 hodin - cca 36 000
- Opěrná zeď - bednicí tvárnice 575 kusů, obrubníky 250 kusů, ocel, beton - cca 59 000
- Grejdr rovnání 13,5 hodin - cca 13 500
- Drenáže 600 m - cca 13 000
- Výplň drenáží makadam 13/32 90 tun - cca 38 000
- Sloupky plastové hnědé 90 x 90 x 2 000 mm 48 kusů - cca 12 000
- Makadam 32/63 370 tun + doprava - cca 129 500
- Kamenivo 16/32 pískovec 266 tun + doprava - cca 77 000
- Lomový prach 40 tun + doprava - cca 14 000
- Písek křemičitý frakce 0-2 praný 225 tun + doprava - cca 84 000
- Textilie HypoSafe 3,25 tuny + doprava - cca 64 000
- Dřevo hrazení 100x fošna 160 x 40 x 4 000 cca 2,56 m3 - cca 12 000
- Šrouby hrazení M8 x 140 + podložky a ozdobné matky vše nerez - cca 4 500
- Válec hutnění 4 hod - cca 4 000
- DoDo 100 hodin jen nafta - cca 8 000
- 10 l guláše, chleba a 20 piv - cca 600
- Na jaře zbývá zavlažování - cca 30 000
- Osvětlení 6 x 4 metrový sloup + metalhalogenidové svítidlo 400 W - cca 65 000
Na konci dojdeme k částce 664 100 korun za placené položky. To je cena 415 kč/m2 jízdárny. Práce moje, mé ženy a všech lidí, co nám pomohli, byla zdarma.
Nezapomeňte si prohlédnout přiložené fotografie. Stránky stáje Mevrin navštivte zde - Stáj Mevrin.
Galerie
Jan Němec: Radost je základem
Jan Němec je nejen vynikající klasický drezurní jezdec, ale je i výjimečně kvalitní trenér, který ctí zásady „staré školy“ a používá pouze metody…
Boty pro koně: Odzvonilo podkovám?
Je to tak jednoduché? Zvoní podkovám hrana? Odpověď na tuto otázku budeme hledat v dnešním rozhovoru s „botičkářkou“ Romanou Dlouhou z Pasování bot…