Sedlo musí sedět
Řekni mi, v čem sedíš, a já ti povím, jaký jsi jezdec. Své pracovní krédo westernový sedlář Jan Rejmon (40) z Oskořínka na Nymbursku vzápětí rozvíjí: "Sedlo musí sedět koni i jezdci. V opačném případě je lepší jít od ježdění pryč. Proč trápit koníka pod sedlem, které ho tlačí? Proč si kazit požitek z jízdy v sedle, v němž nemáte dobrý pocit?"
Kovboj
Honza Rejmon je elektrotechnik. Sedlařina bohužel patřila v sedmdesátých letech k druhořadým řemeslům, po jakých sahali snad jen absolventi zvláštních škol. Ke kůži, koním a přírodě měl však odjakživa blízko.
"Jsem založením kovboj," říká o sobě. "K sedlařině mě v podstatě dotlačil Karel Poláček z kapely Fešáci. Vždycky jsem toužil po westernovém sedle a při každém koncertování skupiny v Americe jsem Karla otravoval, aby mi odtud nějaké dovezl. Nakonec se rozčílil a doporučil mi, abych si nějaké postavil sám."
V roce 1987 ušil Honza podle obrázku z katalogu na dřevěnou kostru svoje první westernové sedlo. "Sedlo je přísně funkční záležitost, takže i jeho stavba má přísnou logiku. Stačilo se zamyslet..."
Možná, že slova novopečeného sedláře zněla příliš sebevědomě, ale ani jeho další počínání neztratilo punc kovbojštiny.
"Fotografii svého díla jsem poslal do amerického časopisu The Western Horseman, kde se shodou okolností na stejné stránce objevil také obrázek sedla Karla Mročky, vynikajícího českého specialisty na anglická sedla. Díky této náhodě jsme se seznámili. Karel Mročka mě pak naučil šít správný anglický steh, dělat hrany... Zkrátka jsem se zdokonaloval v práci s kůží. Nakonec jsme spolu začali dělat sedla pro tehdejší moravské zemědělské družstvo Palkovice."
Během dvou let už stál sedlář Rejmon na vlastních nohách a do dnešního dne postavil pod značkou Westjack Oskořínek více než 150 sedel.
Na zkušené v Americe
Po loňské návštěvě továrny Tex-Tan na výrobu westernových sedel v americkém Texasu a dalších menších dílen Honza Rejmon tvrdí, že v Čechách dokáží sedláři vyrobit sedla přinejmenším srovnatelná s americkou konkurencí.
V Texasu a Oklahomě se také přesvědčil, že u nás nastolený trend - přísně rozlišovat sedla podle toho, jakou disciplínu v nich chce jezdec provozovat, je poněkud nepřesný.
"Základ sedel pro reining, pleasure, roping, či farmářských cesťáků je v podstatě stejný. Rozdíly mezi nimi nejsou tak velké, jak se někteří lidé domnívají. Kostra sedla zkrátka musí z jedné strany pohodlně sedět na koni a z druhé strany se v ní musí dobře cítit jezdec. Rozdíly jsou například v kolmosti zadní opěrky, ve výšce přední rozsochy, velikosti hrušky, délky posedlí..." říká autor westernového modelu sedla značky Californian či ropingového Jack Roper, které jsou mezi českými sedláři i jezdci velmi oblíbené. "V současné době už máme připraveny modely nových sedel Arizona Roper a New Jack Roper v modifikaci pro Ouarterhorse i evropské typy koní."
Václav Staněk, jeden z nejúspěšnějších českých jezdců, má za sebou bohatou kariéru, kterou strávil nejen na českých závodištích, ale i v zahraničí. V…
Při zkušební jízdě na jezdeckém simulátoru se ukázalo, že testující jezdkyně sedí jinak na jezdeckém padu než v sedle. Výsledky jsou přinejmenším…