Nešťastní majitelé muchařů a alergiků by mohli vyprávět své. Ale i my, co máme koně zdravé a navíc i štěstí na suchou lokalitu, hmyzem obsazenou nesrovnatelně méně, než některé podmáčené mučírny, známe roky a jedince, jimž nastříkat podomácku vyráběný bio „repelent“ prostě nestačí.

Jakým směrem uvažovat, nechceme-li denně používat drahé chemické repelenty v obavě, že pro zdraví citlivějších koní mohou být možná ne úplně příznivé? Zkusme se na problematiku podívat přes vědeckou obec, optikou výzkumníků, kteří své pokusy opírají o pozorování živočišné říše – konkrétně o zebry.

Nejprve si ale stručně vysvětlíme, co vlastně je takový repelent. Protože výluh z ořechového listí nebo levandulovo-mátový odvar to podle legislativy prostě a jasně není…

Repelent (biocid) – tento název je podle legislativy vyhrazen takové směsi účinných látek, která deklaruje ve svém návodu k použití odpudivý nebo smrtící účinek na hmyz, případně obsahuje registrované účinné látky s tímto účinkem.

Proto musí prodejci pečlivě rozlišovat a jako repelent označovat pouze ty výrobky, které nesou schválené (tedy registrované pro daný záměr) účinné látky. Zbytek přírodních receptů našich babiček musí nést jiné označení, například „postřik“ nebo „mazání“.

Na českém trhu je k dostání slušné množství chemických repelentů s obsahem různých účinných látek rozdílných koncentrací. Nejčastěji se setkáme s diethyltoluamidem – zkratka DEET. Další syntetické látky, využívané pro výrobu repelentů, jsou třeba icaridin, citronella (olej získaný z listů a stonků Cymbopogon nardus), IR3535 (ethyl aminoproprionate) nebo citridiol (účinná látka na bázi přírodních esenciálních silic).

První chemické repelenty (dialkylftaláty) byly vynalezeny v roce 1929.

Syntetické repelenty působí na principu vytvoření ochranné bariéry z výparů, které maskují skutečný pach objektu (člověka nebo zvířete), takže hmyz ho pod oblakem „vůně“ nerozpozná. Nejobvyklejší jsou repelenty ve formě sprejů, koupíte ale i rozprašovače, gely, krémy či náramky proti klíšťatům a komárům. Testy nicméně prokázaly, že nejúčinnější je klasika – sprej.

Podle známého D-testu účinnost repelentu záleží na řadě faktorů, cituji:

„Kromě vlastností, složení a aplikace samotného přípravku také na rychlosti odpařování a absorpci kůže, teplotě, v níž se pohybujeme, nebo třeba pohybové aktivitě. Je prokázáno, že zvýšená teplota snižuje účinnost repelentu, stejně tak aktivní pohyb. Výběr konkrétního repelentu s danou koncentrací účinné látky byste tak měli přizpůsobit plánované době pobytu ve venkovním prostředí s přihlédnutím k dalším faktorům. Pamatujte na to, že vyšší koncentrace neznamená vyšší ochranu, ale spíše prodloužení ochranné doby. Jak ukázal i náš test, přípravky s obsahem DEETu, ale i icaridinu a citrodiolu lze považovat za poměrně účinné. Mohou však skýtat i negativa, třeba v podobě rizik možných nežádoucích účinků zejména u citlivých osob. Zdraví nebezpečné ale při běžném používání repelenty nejsou. Před uvedením na trh jsou individuálně posuzovány experty ze Státního zdravotního ústavu a obsahují povolené látky. Situace je však podobná jako u léků – jsou činné, ale určité nežádoucí účinky nelze vyloučit. Záleží samozřejmě nejen na koncentraci látky, ale i na způsobu a četnosti používání a také vlastnostech a předpokladech daného jedince.

Přípravky s vysokým podílem účinných látek každopádně doporučujeme používat jen v nutných případech a na místech, kde je skutečně velký počet komárů, případně tam, kde hrozí přenos nebezpečných chorob.“

Jaký repelent používají zebry?

Vědci dlouhá léta spřádali jednu teorii za druhou na téma „proč mají zebry pruhy“. Ve hře byla například hypotéza hovořící o vlivu zebrování na termoregulaci a ochlazování zeber, také známá teorie o maskování před predátory nebo teorie, která říká, že díky zebrování se členové stáda rozlišují. Je docela dobře možné, že platí všechny tyto teorie a jejich kombinací je život zeber příjemnější a bezpečnější. Výzkumy posledních let ale přinesly ještě jednu zásadní hypotézu: pruhování u zeber prý souvisí s bodavým hmyzem!

Zjistilo se, že pruhování na hlavě, krku, bocích, zádi a končetinách zeber souvisí s obtížností ovádů v dané lokalitě. Pruhy na břiše zase s výskytem bodalek tse-tse. A proč jsou pruhované pouze zebry? Proč příroda nenadělila ochranné pruhy i ostatním africkým kopytníkům? Podle vědců je srst zeber kratší než ústní ústrojí bodavého hmyzu, na rozdíl od jiných afrických kopytníků. Bodalky a ovádi se jim proto snadněji dostanou na kůži. Problém s africkým hmyzem je ten, že zvířata potrápí po návštěvě „upíra“ nejen svědivé bouličky coby lokální reakce organismu na hmyzí štípnutí, ale často také hmyzem přenosné infekční choroby v míře podstatně vyšší, než jak to známe my, obyvatelé ČR. Podle několika výzkumných týmů je velmi pravděpodobné, že selekční tlak postupně vyvinul zebrování coby mechanismus ochrany zeber před hmyzem. 

 

Jak to funguje?

Většině hmyzu se na černobílém pruhování nedaří přistávat. Například Gábor Horváth se svými kolegy z Maďarska a Švédska v časopise Journal of Experimental Biology vysvětlují, že srst černých a hnědých koní odráží světlo horizontálně. A ovády přitahuje právě horizontálně polarizované světlo, protože takové je i světlo odrážející se od vodní hladiny. Ovádi se pomocí něj orientují na vodních plochách, kde si vybírají nejlepší místo na páření a kladení vajíček. Hmyz černou a hnědou barvu koní zachytí coby vlny odrážejícího se světla (šířícího se horizontálně – představte si vlnění hada lezoucího po zemi) a jelikož je přesně těmito vlnovými délkami přitahován, zamíří okamžitě k cíli. Horváth vysvětluje, že savý hmyz je více přitahován právě tmavou srstí, kdežto bílou méně. V případě bílé srsti vzniká nepolarizované světlo (šířící se všemi směry), které hmyz přitahuje výrazně méně. Proto na bílých objektech přistává hmyz v menších množstvích. (Pokud máte bělouše, který je much plný, vězte, že hmyzu zřejmě příjemně voní. Pokud by disponoval stejnou libou osobní vůní vraník, byl by zřejmě sežrán zaživa…:)) 

Vědecká obec prováděla mnoho nejrůznějších pokusů, například ve volné krajině byly vystaveny atrapy bílých a černých koní plus zeber s lepkavým povrchem, na který se hmyz přilepil. Jednotlivým figurínám výzkumníci měnili hustotu, šířku a úhlení pruhů a sledovali, jak hmyz reaguje a v jakých počtech se na té které „zebře“ či „koni“ zachycuje. Očekávali, že pruhovaná srst přiláká střední množství hmyzu, bílá nejméně a černá nejvíce. Závěr ale překvapil: nejméně hmyzu nebylo na bílé srsti, ale na pruhované. Vzor zebří srsti přesně koreluje se vzory, které se ukázaly jako nejlépe odpuzující hmyz. Dále byly zjištěny rozdíly v šíři a hustotě pruhů – zjistilo se, že čím více pruhů zebra nese, tím je pro hmyz méně atraktivní. A jsou-li bílé pruhy širší než černé, tím lépe je zvíře chráněno.

Už dříve bylo známé, že zebry přitahují kousavý hmyz mnohem méně než jednobarevná zvířata. Z toho důvodu se další výzkumný tým pokusil zjistit, jestli „zebří motiv“ podobně funguje i u lidí.

Pro svůj výzkum autoři využili tři figuríny. První měla tmavou pleť, druhá světlou. Třetí byla tmavá s namalovanými bílými pruhy. Všechny tři figuríny pak výzkumníci potřeli tenkou vrstvou lepidla a uprostřed léta je umístili na louku. Po osmi týdnech vědci spočítali, kolik ovádů a jiných druhů kousavého hmyzu se na figuríny přilepilo. Výsledek výzkumníky překvapil – figurína s tmavou pletí přitahovala ovády desetkrát víc než ta pruhovaná. Světlá figurína se umístila mezi nimi. Autoři experimentu si výsledek vysvětlují tak, že bílé pruhy narušují polarizaci světla odráženého z lidských těl, a to je činí méně atraktivní pro ovády a další hmyz.

„Pruhy matou krev sající hmyz ve chvíli, kdy se blíží na přistání,“ tvrdí doktor Martin How z University of Bristol, který na výzkumu optického účinku pruhů na složené oči hmyzu pracoval s kolegy z USA a Nizozemska.

V jejich experimentu ovádi přistávali na zebrách až o třetinu méně často než na jednobarevné srsti koní. Další profesor, Tim Caro z Univerzity of California vysvětluje, že když se ovádi přiblíží k zebře, mají tendenci svůj let odvrátit nebo do zebry nekontrolovaně narazí a odpadnou, případně ji úplně přeletí. To naznačuje, že jim pruhy dělají problém přistát a rozpoznat povrch těla v prostoru.

Další z testů zkoušel, zda má vliv umístění pruhů a velikost plochy. Pruhování výzkumníci zkoušeli umístit horizontálně i vertikálně, na menší i větší plochy. Zjistili, že čím více pruhů je, tím méně se daný povrch stává pro hmyz atraktivní. I změna šíře pruhů má vliv na počet hmyzu. Pokud má povrch širší černé pruhy než bílé, obsazuje ho více hmyzích otravů. Také lesk a sytost barvy má velký vliv na přitažlivost pro hmyz – čím lesklejší a sytější čerň, tím více hmyzu.

Studie japonských vědců pro změnu zkoušela namalovat pruhy na krávy a zjišťovala přesným měřením počtu kusů nasedlého hmyzu, zda toto maskování umenší nálety bodavých trapičů. Testovalo se na kravách jak původně zbarvených, tak přemalovaných. Některým byly namalovány pruhy černé, jiným bílé a černé.

Zatímco nenamalované krávy a krávy s pouze černými pruhy byly za půl hodiny kousnuty 110krát, krávy s černobílým zebřím pruhováním za stejný čas schytaly „pouze“ 60 kousanců.

Embryologické studie (Prothero a Schoch, 2003) zjistily, že zebra je černá, pruhy jsou bílé – stejně jako odznaky u koní. Bílá barva se na černém embryu objevuje až v pozdějším inhibičním zárodečném stadiu vývoje zebry.

 

Deky se zebrováním

Výrobci dek pro koně na tyto výzkumy svižně zareagovali a deky se vzorem zebřího pruhování najdeme v letním sortimentu mnoha výrobců. Majitelé koní testujících letní zebrované síťovky z velké většiny potvrdili, že opravdu fungují. Ovšem tak, jak je to s účinností repelentů (každý přísahá na jiný, někdo na žádný :)), je to i s těmito dekami – nic není stoprocentní. Proto prosím nečekejte, že obtížný hmyz přestane na vašeho koně oblečeného do „zebry“ sedat úplně. Tak bohužel nefunguje žádné přírodní ani chemické maskování – jednoduše proto, že krví se živící hmyz musí být vytrvalý a neodraditelný, aby přežil a našel si hostitele. Tito okřídlení upíři mají neústupnost a hlad po krvi tak hluboce zakódovaný, že se nevzdají, dokud neuhynou. Proto se ani vy nedejte a využijte všechny dostupné prostředky, které nám současné znalosti a technologie servírují, abyste svým nadměrně hmyzem obtěžovaným koním ulevili. Klidně i maskujte koně za zebru! :)

(Hmyz sice i tak bude nalétávat, ale usadí se v menším množství…)

Čím tmavší a lesklejší kůň, tím přitažlivější pro hmyz je!

 Pokusy potvrdily, že zebrování funguje coby „optický repelent“.

 Výskyt much tse-tse a ovádů napovídá, že tam, kde tito trýznitelé a přenašeči spavé nemoci útočí na stáda po větší část roku, mají zvířata pruhů nejvíce a jsou nejvýraznější.

 

K výzkumu pruhů se vracelo více výzkumných týmů z různých zemí, některé si na problematiku pruhování posvítili vskutku důkladně: zmapovali výskyt zeber a jejich příbuzných, celkem se jednalo o sedm druhů. U každého druhu podrobně popsali umístění a vlastnosti pruhů, zejména jejich intenzitu a tloušťku. Poté srovnali biotopy, ve kterých zkoumané druhy žijí (preference obývaného biotopu – lesnatá krajina či savana nebo step). Výzkum zahrnoval i proměnné, jako je výskyt predátorů a samozřejmě i bodavého hmyzu. Vědci podobně jako předchozí výzkumné týmy potvrdili závěr, že pruhy plní ochrannou funkci před dotěrným hmyzem. A nejen to, pásy na těle mají zebry specializované. Pruhy kolem břicha svým rozložením chrání před známými mouchami tse-tse, zatímco jinde na těle jsou uzpůsobeny tak, aby odradily ovády (mimochodem oba tyto hmyzí druhy přenášejí nebezpečné choroby). Úsměvné je, že pro domorodce závěry vědců nejsou žádnou novinkou, na svůj dobytek totiž kreslí pruhy po generace…

Zdroje a zajímavosti:

• https://www.sciencedaily.com/releases/2019/02/190220145032.htm
• https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0210831
• https://epigram.org.uk/2020/09/24/university-of-bristol-study-explores-the-truth-behind-the-function-of-zebra-stripes/
• https://www.eurekalert.org/news-releases/460919
• https://www.fytoinstitute.eu/clanek/chemicke-a-rostlinne-ucinne-latky-v-repelentech-ucinnost-bezpecnost-toxicita.html
• Egri Á., Blahó M., Kriska G., Farkas R., Gyurkovszky M., Åkesson S., Horváth G. (2012). Polarotactic tabanids find striped patterns with brightness and/or polarization modulation least attractive: an advantage of zebra stripes. J. Exp. Biol. 215, 736–745.